Ke klidu je daleko

Povolební taškařice se stupňuje. Hradní smečka v čele s Kolářem nominovala Petra Pavla do bitvy za liberalismus. Prezident získal dojem, že může intervenovat do jednání o nové vládě a určovat, kdo v ním být může a kdo ne. Jenže by mu měl někdo říct, že výsledky voleb jsou prostě důsledkem hlasování a asi nedostatečného čachrování s volebními lístky, což obojí dohromady připustilo vítězství ANO a možnou podporu ze strany SPD a Motoristů. Tečka.

Tím je řečeno, že hradní kolektiv ať se stará o chod života na dočasně získaných nádvořích a jednání o složení vlády nechá na těch, kteří prošli volebním sítem i marastem a mohou nyní jednat o příštím rozložení sil. Pavlovi do výběru spolupracovníků také nikdo nemluvil, byť právě Kolář leží oprávněně v žaludku mnohým Čechům. Většinou bylo zvykem prezidenta nevměšovat se do práce vlády, přičemž se stosedmičkovým IQ a stranickou minulostí je to nyní od něj vcelku i drzost. Jestliže si s vládou Petra Fialy složenou nikoliv z géniů, ale spíše méně schopných jedinců, dobře rozuměl, nyní je pravděpodobnost obsazení důležitých postů lidmi více samostatně přemýšlejícími poněkud vyšší. Kolář by sice rád udržel moc v hradních rukách, ale je do očí bijící, že to je především loutka v jeho rukách, kdo pouhým papouškováním jeho představ dává jasně najevo, že obava z SPD i Motoristů je velká a je snaha je eliminovat..

Po volbách se většinou poražení aspoň na nějakou dobu stáhnou a postupně se formují, aby v průběhu volebního období byli v opozici dostatečně aktivní a připravili si tak půdu pro příští volby. Tentokrát prskají hned po zavření volebních místností. Nejen, že se velmi rychle zjistilo, že stát vykrádali mnohem intenzivněji, než byli kdy schopni přiznat, ale že se zaplétali do kriminálních činů a snažili se je ututlat. Zároveň se pokouší dostat do vězení jak Babiše, tak i Okamuru. Obava z toho, co by mohli vyšetřovatelé nově objevit a přinést mezi lidi, je natolik veliká, že premiér predikoval problémy s policisty u svého blízkého spolupracovníka. Rakušan i přes svůj podobný postup po svém zvolení napadá Okamuru, který prohlásil, že pokud se někdo za SPD stane ministrem vnitra, okamžitě vymění policejního prezidenta.

Připomeňme si shovívavost Policie při vyšetřování Dozimetru, Kampeličky, bitcoinů a dalších kauz spojených s Pětikoalicí a naopak neústupnost při vyšetřování Čapího hnízda či předvolebních plakátů z minulých parlamentních voleb. Hned je nám jasné, jak moc se Fiala, Rakušan a další bojí toho, že se policisté zaměří na na kriminalitu SPOLU a STAN. Škody, které napáchali, jsou obrovské a jdou do stovek miliard korun. Bude se tím ale někdo někdy zabývat? Nebo se zase projeví vzájemná politická solidarita? SPD i Motoristé by mohli hodně zlobit. I proto ten ryk z podsvětí vydávaný zločinci z bývalé Pětikoalice. Přidejme pokračující šikanu předáků STAČILO, kdy pohůnci strany STAN s Oganesjanova gangu pokračují ve své činnosti. A ideově se k nim přidal mladý Neruda. Policie prostě nekoná tam, kde by měla.

Vláda se tedy pomalu bolestivě rodí, ovšem mezitím se v jednom ze sídel EU hlasovalo o důvěře Leyenové. Opět ho přežila, a to i díky hlasům europoslanců vyslaných stranami bývalé Pětikoalice. Jestli si oni v té ODS tak nějak neprotiřečí. Na Leyenovou stabilně nadávají, nakonec ji opět podrží. Jejich eurohujerství projevované drsným řiťolezectvím nemá hranic. Jednotkou úpadku se pak za Českou republiku stala taková jména, jako jsou Nerudová, Zdechovský, Vondra, Gregorová či Niedermayer. Mohli bychom vyjmenovat více politiků, ovšem právě tito jsou těmi, kteří pokaždé, bude-li hlasovat o čemkoliv, co poškodí český národ, zvednou ruku právě proti němu. Hlasovat pro ještě větší podvodnici a defraudantku, než byli v naší vládě, je prostě jen dalším podlým zločinem.

Současná situace je výbušná. Rozkradená státní pokladna zeje prázdnotou, vláda bude muset peníze někde sehnat. Pětikoalice vymetla všechny rohy, nic nikde nezbylo. Kam pro ně jít, to nakonec bude jasné, odneseme to nečekaně opět nějakou formou my občané. Je na čase se zbavit členství v EU a začít hospodařit s tím, co tu máme a co umíme. Babiš to nedopustí, ale snít můžeme. Třeba jednou…

*

Jindřich Kulhavý