Cenzura – i když se tváří jako ochrana – je vždy nástrojem moci. A moc, která rozhoduje o tom, co smíme říkat a číst, už není demokratická

“Mnohdy oficiálním zdůvodněním ani nebylo šíření „dezinformací“, ale třeba pouze šíření „nevhodného narativu“. V praxi to pak vypadalo tak, že bylo třeba někomu smazáno video na YouTube ne proto, že by obsahovalo něco nepravdivého, ale proto, že pravdivě informovalo o skutečnostech odporujících oficiální vládní propagandě.

V průběhu času se do celého systému zapojily také politické neziskovky a média. Tyto subjekty se překvapivě ukázaly jako neobyčejně proaktivní a agresivní partneři při prosazování politických zájmů. A tak vznikl „cenzurně-průmyslový komplex“. Cenzurní požadavky politických neziskovek a think-tanků často významně převyšovaly požadavky státních agentur. Aktivisté z neziskovek začali okamžitě tvořit černé listiny údajných dezinformačních účtů.”

Ve zprávě ze summitu Aspen Institutu (2021) se doslova uvádí: „Nové příspěvky od influencerů s opakovaným špatným chováním by měly být umístěny do přechodné oblasti, která umožní ruční moderaci a přezkum, čímž se omezí potenciál rychlého šíření dezinformace.“ (Za „špatné chování“ si můžeme dosadit například kritiku ideologie ESG či progresivistické vlády. A pod pojmem „dezinformace“ se může skrývat prakticky cokoli, co není v souladu s oficiální státní propagandou – třeba diskuse o rizicích migrace nebo přechodu energetiky na občasné obnovitelné zdroje.)”

“Nezastupitelnou roli v efektivním fungování cenzurně-průmyslového komplexu sehrála mainstreamová média. Novináři spolupracující s vládními institucemi a aktivisty z politických neziskovek zajišťovali plošnou indoktrinaci veřejnosti. Zároveň vytvářeli tlak na platformy sociálních sítí, aby zasahovaly proti účtům uvedeným na černých seznamech. Tak se uzavřel kruh mezi státní mocí, neziskovým sektorem, médii a technologickými platformami – cenzurní systém fungující jako jeden organismus.”

“Kauza Twitter Files nám připomíná, jak tenká může být hranice mezi ochranou společnosti a potlačením svobody. Cenzura – i když se tváří jako ochrana – je vždy nástrojem moci. A moc, která rozhoduje o tom, co smíme říkat a číst, už není demokratická. Svoboda slova není bezchybná. Přináší chaos, spory a omyly. Ale právě v nich se rodí pokrok. Pokud ji omezíme ve jménu „boje proti dezinfo“, riskujeme, že se jednoho dne probudíme ve světě, kde už pravdu nebude hledat nikdo – protože ji za nás budou určovat jiní.”

*

Společnost pro obrany savobody projevu (SPOSP), FB