Koalice ochotných…

Tohle známe, ne? To byla ta koalice, která byla ochotna spolu se Spojenými státy zaútočit na Irák pod smyšlenou záminkou. Součástí této koalice ochotných byla i Česká republika. Starým zemím EU se do toho moc nechtělo, protože si ještě dovedly domyslet důsledky. I když… myslím, že žádný Kohl, Schroeder nebo někdo další si nedovedl ještě představit, že ty důsledky se zhmotní v podobě chirurgů z dovozu a znásilňovacích novoročních oslav.

Když se na to dneska podíváme zpětně, mohli bychom název této koalice doplnit. Byla to koalice ochotných k jakékoliv hanebnosti. Koalice neštítících se žádné špatnosti. Koalice lokajů, odezírajících od úst svých pánů a hlavně, koalice nepřipouštějících si žádnou špatnost. U Kábulu se bojovalo za Prahu, naši armádu jsme podle toho přezbrojili a pak, takřka ze dne na den, to skončilo neslavným útěkem. Byla to koalice, která moralizovala všechny okolo, ale sama se postarala o miliony mrtvých civilistů. Koalice, která je dodnes stejně ochotná k čemukoliv.

Už tenkrát zněla varování, že si zaděláváme na průser v budoucnosti. Tenkrát ale ještě Spojené státy dominovaly světu a tak šlo spíše o apely morální. Že americké intervence nemají nic společného se spravedlností. A ještě se smělo svobodně diskutovat… o Kosovu, Afghanistánu, Iráku i Libyi. První potlačování svobody projevu nastalo až s migrační vlnou a událostmi kolem ukrajinského Majdanu. Čím více díky drahým a vzdáleným válkám upadal americký vliv, čím více se z největšího světového věřitele začal stávat největší světový dlužník, tím méně svobodně se dýchalo.

V době, kdy jsme se Spojenými státy ochotně rozbíjeli Irák, Afghanistán i Libyi, v době, kdy jsme pomáhali bourat Asadův režim v Sýrii, kdy jsme otevírali vzdušný prostor pro americké bombardování Jugoslávie, ve stejné době se u nás objevil děkan Kindl a jeho supermarket s tituly na Plzeňských právech. Od té doby jsme mnohokrát byli svědky kauz s různými plagiáty magisterských prací, které byly ale bez problémů přijaty. Objevila se Danuše Nerudová s její koňskou lampou za sto padesát tisíc a také se kolem ní vesele kupčilo s tituly.

Stejně tak se objevil strejda Redl, který se společníky tuneloval Pražský dopravní podnik a dělil se o kořist se STANem i TOP 0,9%, objevila se Fialova kampelička, Blažek pral špinavé bitcoiny a Eva Destroix to zametla pod koberec, Deník N to celé spustil ve jménu tajných… ani nechci říkat služeb… a vrcholem pro všechny se stala válka na Ukrajině, protože tam se ta ochota k jakýmkoliv hanebnostem zhmotnila úplně dokonale. Poslední počin jsem komentoval včera. Raketu Dana Drábová.

Za posledních pětatřicet let jsme dopustili vytvoření společnosti, která odměňuje ochotu k čemukoliv. Jakýkoliv stín morálky je potlačován už v zárodku. Na Turka donáší jeho bývalý kamarád, který svého kocoura pojmenoval Adolf Kittler a který teď rychle maže svoje vlastní blbé kecy. Pravdomluvná intervjučka ZBISlava Pokorná, si údajně také při získání vysokoškolského titulu pomohla obšlehnutím částí jiné práce. O různých druzích Otakarů Foltýnů ani nebudu mluvit…

Před dvaceti lety tato společnost zasela vítr. Teď sklízí bouři. Tehdejší sémě nemorálky a lokajství vůči Spojeným státům vyrostlo a vydalo ovoce v podobě Petra Fialy, který na válku dal z našich peněz víc než dvě stě miliard korun. Vyrostlo v podobě spolku Dárek pro Putina, který už vybral dost peněz na několik nemocnic, ale raději za to koupil trhavinu, tank a vrtulník. Vyrostlo v podobě stíhání učitelky Bednářové, v honu na čarodějnice ruské hybridní hrozby… kurňa, i ti Američané se už vlastně poučili, ale tehdy potřebovali k čemukoliv ochotné lokaje a teď je mají… Respektive, teď je máme my.

Nikdy jsme neřekli „NE!“ žádné hanebnosti, kterých se Západ dopustil. Nikdy jsme nebyli stranou, nikdy jsme nebyli k ničemu zdrženliví a ještě jsme to rozvinuli v různé Dozimetry. Morálka neexistuje. Je to jen dobrý klacek na plebs. Dodnes tento stát trestá ty, kteří včas upozorňovali na problémy a kteří zpochybňovali naši fanfaronskou ochotu k čemukoliv.

Můj tatínek byl k mému politickému (ale i blogerskému) angažmá spíše skeptický. Vždycky říkal, že naše společnost potřebuje pokání, které on nevidí a které nedokáže zařídit žádný politik ani lídr. To může přijít jen od Pánaboha a většinou přichází poté, co nám někdo udělá to, co jsme my dělali a přáli jiným. Přijde, až ochutnáme vlastní medicínu. Přijde, až zjistíme, co jsme si to tady vlastně vychovali a čemu jsme otevřeli dveře. Do té doby je možné jen zmírňovat následky, ale není možné je odvrátit… hele, to je přesně budoucí vláda Andreje Babiše, ne? Vláda zmírňování následků…

Svému osudu jsme neunikli, byť jsme na tom proti západní Evropě ještě dobře. Ale dohání nás to. Dohání nás všechny ty intervence, dohání nás naše vlastní zpupnost, dohání nás, že morálka je vlastně jen součást tržní ekonomiky, dohání nás, že jsme byli součástí koalice ochotných a stále jsme ti nejochotnější z ochotných, když jde o další válku. Dohání nás to plíživou cenzurou, rozpadem společnosti na dva bloky, nemožností diskuse a zhoršujícími se ekonomickými problémy.

*

Daniel Starzik – Vidlák, Litterate