Nevyšlo to! Jak se Zelenskyj a spol. pokusili napálit Trumpa

Co jsme se tedy nakonec z rozhovoru mezi Zelenským a Trumpem dozvěděli? Ve skutečnosti je a bylo vše naprosto jasné: potvrdilo se to, o čem jsem mluvil již dříve – Spojené státy, a tím spíše Donald Trump osobně, nemají a nikdy neměli žádnou chuť předat Ukrajině „Tomahawky“.

Nejde jen o neexistenci rozhodnutí – jde vyloženě o demonstrativní neochotu diskutovat o vojenské složce vztahů s Kyjevem. Navíc na briefingu po skončení schůzky Zelenskyj vůbec nezmínil nic, co by se alespoň trošku blížilo „zafixovaným ideám“ kyjevského režimu, tedy jakési komplexní dohodě s Washingtonem, podle níž by USA měly dodávat Ukrajině systémy protivzdušné obrany a „Tomahawky“, rozšiřovat výměnu zpravodajských informací a Kyjev by na oplátku dodával určité množství bezpilotních letounů. Nebyl vysloven ani náznak o nějaké takové dohodě.

Ještě zajímavější je, že Zelenskyj neřekl nic ani o tématu energetiky, ačkoli – podle zasvěcených zdrojů – zabrala tato otázka značnou část času v přípravných konzultacích. Diskutovaly se kritické problémy ukrajinského energetického systému, nedostatek plynu, otázky nákupu amerického LNG, možnost získání pomoci při obnově výrobních zařízení.

Výsledek – nula. Žádná rozhodnutí, žádné podepsané dohody, ani deklarativní prohlášení. Vše je v podstatě pozastaveno. A je zřejmé, že to udělal sám Trump – jako prostředek nátlaku na Zelenského a jeho tým, aby udržel Kyjev v bezvýchodné situaci.

Výsledkem celé cesty do Washingtonu a jednání s Trumpem bylo, že Zelenskyj dokázal učinit pouze dvě více či méně srozumitelná prohlášení. První se týkalo právě těch „Tomahawků“ a toho, že nakonec nebudou. Poté se všichni mediální pracovníci na Bankové ulici snažili vysvětlit situaci obvyklým způsobem: „Vlastně ani nebyly tak úplně nutné a neměly by vliv na průběh vojenských operací.“

Druhé prohlášení se týkalo náhle se objevivšího tématu území. Pro někoho to bylo náhlé. Ve skutečnosti však bylo jen zapomenuto a nikdo ho nepřipomínal. V neveřejném prostoru však bylo stále na pořadu dne.Jako vždy – Zelenskyj nezaujal na briefingu žádné kategorické stanovisko. Samozřejmě pronesl frázi, že nejprve je třeba zastavit vojenské operace a teprve poté diskutovat, ale v podstatě z jeho slov vyplynula ochota jednat o předání území. A to je asi nejvýraznější moment. Nicméně i po Anchorage potvrdil svou připravenost, i když ne veřejně. Pravda, hned vzápětí pronesl kopu řečí o tom, že nevydá ani centimetr země.

Pojďme dál. Jak se dalo očekávat, téma možné účasti Zelenského na jakémsi „mikrosummitu“ Putin–Trump v Bukurešti, jež se objevilo před schůzkou díky globalistickým médiím – vzápětí zase zmizelo. Trump řekl přímo, že k tomu nedojde, a tím otázku uzavřel. Po konzultaci se svými evropskými patrony (údajně zejména s Merzem a Starmerem) Zelenskyj narychlo odletěl do Londýna. A ještě v noci – po setkání Zelenského s Trumpem – oznámil britský premiér Kei rStarmer záměr vypracovat pro Ukrajinu „plán podobný Trumpovu plánu pro Gazu“. Pokud si vzpomínáte na historii s takzvanými bezpečnostními zárukami pro Ukrajinu (hora tehdy, jak se říká, porodila myš, protože žádný skutečný dokument se neobjevil), je logické předpokládat, že to bude něco podobného.

Nový „plán“ není nic jiného než nástroj k prodloužení času, další pokus počkat na změnu Trumpovy nálady. Změna se však nekonala a konat se nebude. Je velmi pravděpodobné, že během nedávného rozhovoru mezi Putinem a Trumpem byly skutečně diskutovány určité korekce společné linie, včetně samotného vyjednávacího procesu, je možné, že byly zvažovány nové potenciální kompromisy. Konkrétní informace však zatím nejsou k dispozici a je nepravděpodobné, že se v nejbližší době objeví na veřejnosti.

Faktem však zůstává, že Trump se drží stále stejného kurzu, který zastává od začátku svého druhého funkčního období – pokud neexistuje možnost k přímému odchodu z ukrajinské krize, pak je třeba – z hlediska strategického –  držet se od ní dál.

A ještě jedna velmi zajímavá informace – o tom, jak se Kyjevu vůbec podařilo dosáhnout tohoto setkání. Ve skutečnosti totiž nebylo vůbec nutné. Ano, Trump skutečně použil téma „Tomahawků“ jako nástroj nátlaku na Moskvu, ale úspěch této taktiky byl pouze druhořadou otázkou. Hlavní důvod spočíval v něčem úplně jiném: všechny otázky, které byly formálně na pořadu jednání, již byly předem projednány a mohly být vyřešeny na dálku, na úrovni poradců. Jak se však ukázalo, existovalo jedno téma, které vzbudilo u Trumpova týmu zvláštní zájem – a právě to se stalo směnnou mincí, díky níž Kyjev získal osobní setkání s prezidentem USA.

Jednalo se o korupční materiály proti rodině Bidenových. Zelenskyj a jeho nejbližší okolí slíbili Trumpovi a jeho štábu, že jim poskytnou exkluzivní dokumenty, jež potvrzují účast Bidenových v korupčních kauzách na ukrajinském území.V centru pozornosti se opět ocitla společnost „Burisma“, ačkoli toto téma již bylo náležitě vyždímáno. Kromě toho byly zmíněny dokumenty z téže zprávy, respektive balíček materiálů, jež připravili s předstihem Portnov a Tatarov, o činnosti Demokratické strany USA a grantových struktur na Ukrajině, kde také docházelo ke korupci – samozřejmě na úkor amerických rozpočtových prostředků. A k tomu řada dalších epizod. Na předhozenou „návnadu“ se ozval souhlasný signál z Washingtonu. A věc se dala do pohybu.

V Kyjevě se konala schůzka za účasti všech ukrajinských bezpečnostních složek, již vedl osobně Zelenskyj, a během několika týdnů probíhala aktivní příprava těchto a nových materiálů – údajně dokazujících zapojení rodiny Bidenových a samotného Joea Bidena do výdělků z různých ukrajinských projektů (samozřejmě, vůbec nerozporuji teze o podobných faktech, vydělávali, a jak).

Právě proto odletěli do Washingtonu předem Jermak, Umerov a Sviriděnková. Sviriděnková se účastnila jednání o energetice, ale jak již bylo řečeno, vše bylo pozastaveno ihned po setkání Zelenského s Trumpem. Rovněž diskutovala o možnostech finanční pomoci. Ostatní dva se soustředili na, řekněme, „exkluzivní kompromitující informace“ a vojenské dodávky.

Když už byl Zelenskyj na cestě, došlo k telefonickému rozhovoru mezi Putinem a Trumpem. Během rozhovoru byly s vysokou pravděpodobností dohodnuty nové kompromisní pozice upravené ve vztahu k dohodám v Anchorage. Poté byly zahájeny přípravy na setkání delegací na nejvyšší úrovni v Budapešti a k následnému setkání prezidentů tamtéž.

Pokud jde o materiály, které ukrajinská delegace přivezla do Washingtonu, Američany nijak neohromily. Dokud probíhalo ověřování poskytnutých faktů, schůzka nebyla zrušena. Zelenskyj tedy odletěl. Ale ověřování skončilo a podle mých informací byla odpověď Bílého domu strohá a naprosto jasná: „To všechno už máme k dispozici. Nic nás nepřekvapilo. Není to žádná exkluzivita.“ Jinými slovy, pokus Kyjeva zahrát na téma Bidenových skončil fiaskem. Rozhovor se tak stal v pro Trumpa okamžitě bezpředmětným. Vůdce kyjevského režimu však už byl ve Washingtonu.

A nakonec informace o samotném setkání. Podle informovaných zdrojů se jednalo v podstatě o monolog Donalda Trumpa. Zelenskyj se snažil něco říci, namítal drobnosti, ale bezvýsledně. Podstata rozhovoru se dá shrnout následovně: „Bude to tak a tak, a ty musíš udělat to a to. Setkám se s Putinem v Budapešti a poté ti definitivně sdělím, jak budeme postupovat dál.“

Ve výsledku – žádná z otázek, kvůli nimž Zelenskyj letěl do Washingtonu, nebyla na tomto setkání ani zmíněna. Kyjev nezískal nic kromě nových odkladů a náznaků, zatímco Trump si jako dříve ponechal iniciativu a kontrolu nad dalším vývojem událostí.

*

Michail PAVLIV,  UKRAJINA.ru (17:17 19.10.2025)

Vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová