Koncem šedesátých let s vyvrcholením v Pražském jaru se objevila vize uspořádání a řízení společnosti pod názvem „demokratický socializmus“. Tento politický model měl velký ohlas, zvláště mezi intelektuály a mládeží v západních zemích. Byl však nepřijatelný v Sovětském svazu a také pro západní globální elitu. Proto byl zadušen v normalizaci a s ním i socializmus jako takový.
Po listopadovém převratu byl nastolen demokratický systém, který však je demokratický pouze deklarativně, ve skutečnosti demokratickým není. I západní odborníci mluví o postdemokracii či mediokracii. I tato náhražka demokracie se v Česku stala pro elitu nebezpečnou a tak opět nastoupila česká sociálně politická kreativita.
Dlouho před volbami se objevovaly náznaky plánu B pro případ vládní koalicí prohraných voleb. Sice krátce před volbami se objevily signály z Hradu a z Ústavního soudu, že žádný plán B není a po volbách bude dodržen ústavně právní rámec, avšak krátce po volbách se postupně začala vynořovat realizace plánu B. Tak jak postupně vyhodnocuji jednotlivé jevy a události, kompletuje se mi scénář a instituce, které jsou se scénářem spojené.
Hrad x
Zpravodajské služby x x x
Média x x x x x x
Neziskové organizace x x x x x x x x x x
Sociologické zákonitosti vyvozené z empirie s aplikací na politické procesy vypovídají, že masové politické procesy a jevy, prezentované jako spontánní, málokdy jsou skutečně spontánní. Většinou jsou skrytě připravené s angažmá zpravodajských služeb.
Povolební plán B roku 2025 vytváří nový typ demokracie, která je postavená na východisku, že volební výsledek nic neurčuje definitivně a ve společnosti jsou síly, které mohou volební výsledek modulovat. Zatím jsou vedeny útoky především na hnutí Motoristé sobě a jejich kandidáty do vlády. Tyto útoky negují základní princip demokracie. Volby jsou soutěž programů politických stran. Ať se to děje v důsledku politické negramotnosti či naprosté politické drzosti, tímto negují klasickou demokracii a vytvářejí nový typ demokracie, v níž se ve volbách nerozhoduje o konkurenčních programech.
V rozpoutané štvanici není podstatná kompetence kandidátů na funkce ministrů, ale způsoby destrukce demokratických principů. Má kritika proto není vyjádřením ke kompetenci kandidátů, ale k aktivitám protidemokratických sil. Pokud bych hledal kandidáta na ministra zahraničí dle kompetencí k výkonu funkce, bez konkurence by jím byl Jan Kavan. Kandidátu na ministra zahraničí Filipu Turkovi jsou vyčítány údajné nacistické výroky, které vynesla do mediálního prostoru Zdislava Pokorná a Deník N. Podle dřívějších aktivit Zdislavy Pokorné se nabízí její propojení s BIS. Naprosto hloupě a pokrytecky je zdůrazňováno že tyto výroky by diskreditovaly zahraniční politiku. Dokladem této nesmyslnosti může být kariéra A. Baerbockové, hrdé na svého dědečka plukovník Waldemara Baerbock, sloužícího v SS. Nejen, že jí to nevadilo v kariéře ministryně zahraničí Německa, ale dokonce byla zvolena předsedkyní Valného shromáždění OSN. Pro Zdislavu Pokornou a Deník N jsou problémem patnáct let staré výroky, jejichž pravost není jistá, ale jasná přítomnost jim nevadí. Nacistické pozdravy v přímém přenosu současných vládních představitelů a oslavování nacistů na Ukrajině Deníku N a jeho novinářce nevadí. Navíc v Evropě můžeme pozorovat oživování „modifikovaného nacizmu“.[1]
Kdybych se choval jako protidemokratické síly a kádroval kandidáty, nevznikla by ani v minulosti žádná vláda. Ovšem princip demokratických voleb je, že volbami končí individuální preferování jedinců a vládu sestavuje vítěz voleb.
Na předsedu Motoristé sobě Petra Macinku je veden útok z více stran. Akademici vytvořili petici proti jeho jmenování ministrem životního prostředí. Namísto toho, aby využili nové situace k vymanění vědy z posluhování korupčním politicko ekonomickým zájmům, ukazují akademici svoji prorostlost se zrůdným systémem vylučujícím vědeckou diskusi a svobodu vědeckého bádání náhradou za akademické pašalíky.
K petici akademiků se přidaly neziskové organizace, které na schůzce s Andrejem Babišem vytvářely tlak proti Petru Macinkovi a Motoristům sobě. Na schůzce byla i členka strany zelených, která má trvale preference pod 2 % a ve volbách se ukryla do stínu pirátů. Nízké preference jasně dokládají, že společnost agendu zelených odmítá a zelení zase odmítají demokracii a výsledky voleb. Nevylučuji, že chování zelených aktivistů a členů strany zelených je i v důsledku neznalostí demokracie. Zelení aktivisté chtějí prosadit proti přání společnosti svou agendu, která jim přináší granty a dotace.
Proti obsazení ministerstva kultury členem hnutí Motoristé sobě míří další petice, tentokrát umělců. Opět nechci hodnotit kompetenci kandidáta, ale protidemokratické aktivity umělců. Kultura je v obecném významu vše, co je nad přírodou. Proto nechci nálepkovat současnou kulturu jako nekulturní, mohu se však vyjadřovat k její kvalitě a úrovni. K aktuální kultuře má nejblíže generace, která sociálně zrála v tvůrčím čase dané kultury. To je dáno shodným zakotvením procesů sociálního zrání a umělecké tvorby v jednom sociálnu. Proto je mi nejbližší kultura šedesátých let a touto kulturou také poměřuji kvalitu současné kultury. Vystrkování holé zadnice z jeviště na diváky či vyndavání vlajky z vagíny na jevišti brněnského Národního divadlo jsou možná pro mladé diváky uměleckým zážitkem, pro mne je to však projev úpadku, a to nejen kulturního. Zatímco umělci hodnotí své výkony jako umělecky nenahraditelné, značná část společnosti vnímá současnou kulturu jako úpadkovou a zbytnou. Návštěva divadelního představení je pro ně rizikovou událostí.
Umělci všech žánrů jsou živi z grantů a dotací. V minulosti vznikla tichá dohoda mezi umělci a politiky. My vás budeme dotovat a vy nás budete podporovat. V nejvyhraněnější podobě tento svazek dostal název Pražská kavárna.
Když bychom hledali obecnější charakteristiku sil, které destruují tradiční demokracii a utvářejí nový typ demokracie, v níž po volbách korigují a modulují mocenské nastavení, viděli bychom až dichotomické rozdělení na lidi placené ze státního rozpočtu (školy, kultura, neziskové organizace) a lidi, kteří tento rozpočet svými daněmi tvoří. S trochou nadsázky bychom mohli mluvit o parazitech na školách, v kultuře a v neziskových organizacích a o lidech, kteří tyto parazity živí. Proto tito „parazité“ demokracii opět pro své zájmy upravují.
*
Petr Sak
Úvodní snímek je z demonstrace proti Motoristům ve vládě. Všimněte si prosím demagogie na jednom z transparentů: “Popírat klimatickou změnu v roce 2025? … atd”. Má lidem vsugerovat, že Motoristé jsou popírači klimatické změny, která probíhá. Že dochází ke změně klimatu ale Motoristé nepopírají. Jsou jen proti lži zvané Green Deal, která je postavena na pavědeckém bludu, že kysličník uhličitý (CO2) jako skleníkový plyn hrozí přehřátím naší planety. To je zjevná lež, podvod, který je dávno vyvrácený. Vědecky vyvrácený. Jen mnohé neziskovky a požírači grantů v řadách zkorumpovaných vědců na vyvrácené lži trvají, omezují náš průmysl, vynucují emisní povolenky, hlídají tzv. uhlíkovou stopu, vynucují si elektromobilou a zákaz spalovacích motorů, hyzdí naši krajinu solárními elektrárnami a vrtulemi větrníků a dokonce na základě lživých tvrzení svolávají demonstrace. Ostatně na ekologické demonstrace chodí většinou lidí bez přírodovědeckého vzdělání.
[1] Sak, P. Oživování nacizmu v evropských demokraciích.
Nevím proč má každý občan v tržním kapitalizmu, z daní podporovat umělce, na které se nikdy nepodívá a často je ani nezná jménem. Nebo pro tyto umělce neplatí trh?