Petr Sak: Opožděné zamyšlení nad výsledky voleb

Volby a volební výsledky jsou pro mne především výpovědí o společnosti a nad tím se chci zamýšlet. I při případných volebních podvodech se stále vlastně jedná o monumentální sociologický experiment srovnatelný pouze s akcí Statistického úřadu při sčítání obyvatel.  Řadu dní po volbách lze již reflektovat i reakce různých expertů, novinářů, komentátorů na volební výsledky a zahrnout je do této analýzy.

Ve volbách zvítězilo hnutí Ano a s SPD a Motoristy je schopno sestavit vládu. Dosavadní vládní koalice sice volby prohrálo, ale stále ovládá justici, policii, zpravodajské služby, média, prezidenta a má podporu Bruselu a jeho celého aparátu a bruselských institucí i zpravodajských služeb. Daleko před volbami se objevovaly náznaky, že stávající moc má variantu B pro případ prohraných voleb. Co Evropská komise dokáže jsme viděli v Rumunsku a v Moldavsku.

Co zatím můžeme pozorovat u nás. Z toho, co se děje, lze vyvodit, že cílem je destrukce vlády na půdorysu uvedených tří stran. Nápadné je, že útoky nejsou vedeny na ANO, ale na malé strany SPD a Motoristy. Každý z útoků má jinou techniku.

1/ Okamura vcelku nevhodně zmínil budoucí odvolání policejního prezidenta. Spustila se obrovská kampaň proti T. Okamurovi, jejímž výsledkem bylo, že SPD bylo zrušeno vedení resortu ministerstva vnitra. Útočící novináři zapomněli, že V. Rakušan „odvolal“ policejního prezidenta ještě před ustavením vlády a nikdo nezpochybňoval jeho funkci ministra vnitra. Navíc věcně měl T. Okamura pravdu. Působení policie za současné vlády bylo v rozporu s demokracií, Listinou základních lidských práv a svobod a se svobodou slova. Za to vše je odpovědný policejní prezident. Pokud chce ANO splnit jen část svých předvolebních slibů, tak nemůže ponechat policejního prezidenta ve funkci.

Dalším útokem byla petice akademiků proti vedení ministerstva životního prostředí. Obávají se změn v politice ministerstva. Vcelku mne ani nepřekvapuje, že akademici neznají nebo předstírají, že neznají principy demokracie.  Pokud stávající vláda ve volbách neobhájila svůj mandát, je to v důsledku toho, že společnost chce změnu, a zřejmě i v ekologické politice. Pokud akademici chtějí zachovat stávající ekologickou politiku, tak měli podporovat k volebnímu vítězství stávající vládu, anebo se angažovat politicky a vyhrát volby. Konec konců, strana Zelených u nás existuje.

Je zajímavé, že těm samým akademikům nevadilo a nevadí, potlačování jednoho ze základních principů vědy (ale i demokracie) a to je diskuse, jak říkal T. G. Masaryk. Vědci, kteří měli odlišný názor na klimatickou krizi, byli ostrakizováni a nepřipouštěni do diskuse. Výjimkou byl seminář organizovaný SPD v poslanecké sněmovně. Vědci z celého světa s tvrdými daty předkládali jiný pohled na klimatickou krizi. Věda se v současnosti řídí pomocí grantů a vědecká pracoviště a vědci jsou jako bumbrlíček, který nemá nikdy dost. Má to jeden háček. Vědci musí docházet k výsledkům, které jsou zadavatelem chtěné. Proto ta obava akademiků z ministra, který není součástí green dealové party. Ovšem akademici si neuvědomují, že pryč jsou doby kdy akademici (profesoři, docenti) měli ve společnosti morální prestiž. Mohou si za to sami, protože jako ty nejlepší si do čela volili Nerudovou, Králíčkovou[1], Beka, Fialu, Petráčka. Občan si z toho vyvodil, když tito jsou nejlepší, tak jací asi jsou ti normální? Konec konců mohou být v mafiánské společnosti vysoké školy jiné?

Také další útok byl na Motoristy. Deník N přišel s objevem, že Filip Turek před patnácti lety měl na internetu věty, které lze interpretovat jako nacistické, proto nemůže být ministrem. V zahraničí by mu kladli otázky k těmto 15 let starým poznámkám.  Je s podivem, že Deník N si všímá 15 let starých žvástů, které možná ani neexistovaly a nevšímá si aktuálního oživování nacizmu[2]. Evropští politici, včetně českých, používají nacistický-benderovský pozdrav, podporují všechny formy uctívání nacizmu na Ukrajině, odhalování soch a pojmenování ulic a náměstí po Banderovi a  Šuchevyčovi.  Česko v OSN hlasovalo proti přijetí usnesení o zákazu uctívání a propagace nacizmu.

Směšný je i argument případné pozice Filipa Turka v zahraničí. Morální a ideové nároky na vystupování západních politiků již víceméně neexistují. Zvykli jsme si na všechno a vrchol všemu nasazuje Donald Trump. Pokud by se jednalo o přirozené dění, tak v zahraničí by si patnáct let starých žvástů, které možná ani neexistovaly, nikdo nevšiml. Samozřejmě pokud by to nebyla operace zpravodajských služeb.

To vše Deník N neví nebo ignoruje. Opět se ukázalo, že Deník N není novinářské médium, ale politicko-propagandistická stoka. Z předchozích aktivit autorky článku Zdislavy Pokorné se nabízí její napojení na BIS.

Překvapivá byla opatrná až kritická reakce politiků zbývajících stran nové koalice. Nechali se zahnat do defenzivy. Také je třeba si uvědomit, že těmito štvanicemi oslabuje celá nová vládní koalice, ale uvnitř této koalice sílí pozice hnutí ANO a klesá pozice zbývajících dvou malých stran. Pokud nová vládní koalice se dostatečně nevypořádá s těmito štvanicemi, a zřejmě přijdou další, tak si nezaslouží vládnout.

Opakovaně se hovoří o významu politického marketingu, hodnotí se marketing jednotlivých stran a jeho význam pro volební výsledek. Politický marketing je třeba vnímat v kontextu trojčlenky. Subjekt marketingu a marketingový produkt, politická strana v jejíž prospěch se marketing koná a objekt-občané, na které je marketing cílen a jejichž volební chování určuje úspěšnost marketingu. Úvahy o marketingu se zaměřují na první díl trojčlenky, na vlastní politický marketing. Klíčový je však třetí člen trojčlenky občan a jeho kvalita. U vzdělaného, inteligentního občana, s analytickými kompetencemi nemá politický marketing, který je podobně jako reklama, sofistikovanou lží, šanci.

V čem jsou volební výsledky zajímavé? Petr Fiala má pravdu, že Spolu ve volbách neprohrálo. Získalo dokonce více hlasů než v předchozích parlamentních volbách. Nabízí se otázka, jak je možné, že po tom všem, co tato vláda provedla a kam českou společnost dovedla, ji volilo více voličů, než když nastupovala k moci se sliby, které nesplnila.

(Poznámka Nové Republiky: upozorňujeme vážené čtenáře na jeden z povolebních článků komentátora Jindřicha Kulhavého, který na základě matematických srovnání upozornil na možnou manipulaci s volebními výsledky ve prospěch stran dosavadní vládní Pětikoalice se současným ubráním hlasů vhozeným do uren ve prospěch menších opozičních stran. Stejně nepochopitelný, ovšem opět jen bez manipulací a flašování výsledků,  je i volební zisk Pirátů. Text najdete ZDE. Manipulace s výsledky voleb by tak vysvětlily i onen logický protimluv, kdy nejhorší vláda v novodobých českých dějinách dostala víc hlasů, než když s velkohubými sliby nastupovala do úřadu. Tento paradox bez manipulativního zasahování do výsledků hlasování nebyl zaznamenán v žádné demokracii nikde na světě.  -vd-)

Tato vláda je bytostně spjata s kauzami, které z ní dělají vládu mafiánů. Kauzy Dozimetr, Kampelička, Bitcoiny jsou nezpochybnitelné. Komentátoři očekávali v důsledku těchto kauz propad preferencí vládních stran a propad ve volbách, což se však nestalo. Otázka zní proč?

Pokud jsou komentátoři a experti kritičtí k politickým stranám a k politikům, tak předpokládají, že na rozdíl od zkorumpovaných, psychopatických a nemorálních politiků jsou občané morální a mafiánské chování politiků u nich vzbudí morální rozhořčení. To je však chybná hypotéza. Velká část populace se ztotožnila s kapitalistickou morálkou. Konec konců od počátku devadesátých let mu byla vnucována pomocí primitivních hesel. „Špinavé peníze neexistují“, „O peníze jde až v první řadě“.  V kapitalizmu je přeci pro zisk normální krást, podvádět, lhát, korumpovat, vraždit. Těm, kteří volili vládní strany před čtyřmi lety a i letos, mafiánské praktiky vládních politiků nevadí. Jsou to přeci jejich praktiky. Pokud voliči vládních stran odmítnou některého politika, je to ne kvůli jeho morálce, ale protože byl nešikovný a ohrozil tím, celý „gang“. Viz nezvolení Z. Stanjury v Ostravě.

Shoda hodnot a morálky jsou jedním faktorem ztotožnění a volby vládních politiků. Pro část voličů hodnotová a morální shoda jsou dostatečným důvodem k volbě politiků pětikoalice.  Proto nevadí mafiánské kauzy, destrukce stavebního řízení Piráty apod.

Druhý segment voličů pětikoalice jsou především mladé generace, jejichž analytické schopnosti byly utvářeny lajkováním a sdílením na sociálních sítích. Jsou dokonale předpřipraveny převzít názor, který je jim předložen. Tento segment je ideální oběť politického marketingu. Když se jim řekne, že se mají bát útoku Rusů, tak „nespustí“ analytické operace k vyhodnocení tvrzení, ale vynoří se emoce a emocím odpovídající chování.

Vedle nepochopitelného množství hlasů pro politiky pětikoalice jsou ještě více šokující preferenční hlasy pro bakaláře J. Lipavského, který získal v Praze vůbec nejvíce preferenčních hlasů. Pražská kavárna má pocit nadřazenosti nad hloupým a nevzdělaným venkovem.[3] V těchto volbách Pražané vyslali signál vyloučené lokality mentálně retardovaných. Nejenže zvolili do parlamentu J. Lipavského, ale dali mu nejvíce preferenčních hlasů. Tím vyjádřili postoj, názor, hodnocení, identifikaci nejen s touto osobou, ale i s charakteristikami, které ho tvoří. Ve všech možných charakteristikách je Jan Lipavský na nejnižších hodnotách. Ve formální vzdělanosti bakaláře nesplňuje podmínky na výkon profese svých podřízených. Reálná vzdělanost, kterou vykazuje svými vystoupeními a jednáním, je na velmi nízké úrovni. Morálně duchovní úroveň a hodnoty, které vykazuje svým jednáním, jsou pro slušného člověka nepřijatelné. Sociabilita pravěkého člověka byla na vyšší úrovni než J. Lipavského. Tím, že se Pražané s J. Lipavským a s jeho charakteristikami ztotožňují, vykazují stejnou úroveň, jakou má on.

Volební výsledky těchto parlamentních voleb nepovažuji za tak důležité jako signál o úrovni české populace. Sice vedle rostoucího podílu lidí v české populaci neschopných vlastního myšlení a tvořících nemyslící masu, roste i malá skupinka kognitivně kompetentních lidí s morální potřebou se angažovat v záchraně společnosti. Nevím však, zda dokáží zabránit dalšímu úpadku české společnosti a zániku českého národa.

Střední generace je nositelem charakteristik, jako je absence vlastenectví, nevzdělanost, konformita, prospěchářství. Tyto charakteristiky jsou typické i, nebo především, pro příslušníky střední generace v povoláních, které tvoří inteligenci (v sociologickém slova smyslu). Pro ilustraci uvádím jeden příklad.

Na Novinkách jsem si přečetl článek Adély Knapové: „Vládne nostalgie po časech, které nebyly dobré“. Článek je typickým produktem české propagandistické novinařiny. Myslel jsem, že se jedná o začínající novinářku, avšak na internetu jsem zjistil, že se jedná o uznávanou novinářku, a dokonce spisovatelku. Možná, že její uznání a úspěchy jsou výsledkem skutečnosti, že novinařinu nahradila propagandou. Hodnocení předchozí společnosti není podloženo žádnými fakty, žádnou analýzou. Věcná analýza chybí tím spíše, že Adéle Knapové bylo v roce 1989 třináct let a neznám dítě tohoto věku, které by shromažďovalo informace o společnosti a analyzovalo je. Poslal jsem autorce svůj článek[4] o hodnocení a srovnávání společností, avšak pochybuji, že bude schopna z poznatků obsažených v článku vycházet. Souvislost mezi autorkou a článkem je zajímavější vzhledem k tomu, co jsem si přečetl na internetu v jejím životopise. Adéla Knapová jako holka se kamarádila s ruskými (nebo spíše ukrajinskými?) okupačními vojáky. V normalizaci jsem neznal žádné dítě, které by se s „ruskými“ vojáky kamarádilo. Ač naprosto neznám její rodiče, z tohoto faktu lze dovodit, že mezi rodinou a normalizační společností žádný konfliktní vztah nebyl a nejspíše to pro její rodinu byly časy dobré. Spíše bych mohl mluvit o ne dobrých časech já, v sedmdesátých letech s nálepkou pravicového oportunisty než třináctiletá kamarádka „ruských“ vojáků.

Zmiňuji tento konkrétní článek a konkrétní autorku, protože reprezentují obecnější problém. Pozice ve společnosti zaujímají lidé, kteří byli v roce 1989 děti anebo dokonce se narodili později. Této generaci zcela chybí vlastnost, kterou bych nazval gnozeologickou pokorou, to znamená usilovat o poznání skutečnosti a nemluvit o věcech, které neznám. Z antické filozofie známe myšlenku: „Kdybys býval mlčel, byl bys zůstal filozofem“.

Také je třeba si uvědomit, že A. Babiš ani hnutí ANO nejsou demokraté. A. Babiš to deklaroval v předvolební debatě výrokem, „Nepřipustím referendum ……“. A je jedno, jestli se jedná o referendum o vystoupení z NATO, z EU či jiné téma. Něco jiného by bylo, kdyby řekl, že hnutí ANO či vláda nevyvolá referendum. Demokracie je vláda lidu a politici mají realizovat jeho vůli. Tímto výrokem A. Babiš řekl, že nepřipustí vládu lidu, nepřipustí demokracii. O tom, že z minulosti se A. Babiš výrazně neposunul a hnutí ANO neprovedlo sebereflexi, svědčí i osoby, které preferuje do vlády. Adam Vojtěch je symbol covidových deviací vlády s totalitními manýrami a Robert Plaga je spojen se zločinem na českém školství a vzdělanosti – s inkluzí.

Jazykem politiků jsou zájmy. Tím, co říkají, nesdělují obsah pojmů, ale sledují své zájmy. Proto nelze prvoplánově naslouchat politikům a věřit tomu co říkají, ale jejich sdělení je třeba dekódovat, dešifrovat, hledat skutečný smysl sdělení. Alena Schillerová napsala        „…. trauma, které máme ze 40 let komunismu a sovětských tanků“.[5] Nevěřím tomu, že Alena Schillerová je tak hloupá a nevzdělaná, že by nevěděla, co napsala za hloupost. Jednak u nás, ani nikde jinde komunizmus nebyl, takže nikdo nemohl mít z komunizmu trauma. Pokud má na mysli socializmus, tak od listopadu 1989 do února 1990 výzkumy veřejného mínění přinášely výsledky, že kapitalizmus chce mezi 3-7 % populace, zatímco drtivá většina lidí si přála navazovat na Pražské jaro a chtěla demokratický socializmus (socializmus s lidskou tváří, třetí cestu).

Ke kapitalizmu si netroufl hlásit ani Václav Havel. Trauma ze sovětských tanků může mít už jen malá část populace, většina populace srpen 1968 nezažila, anebo v dětském věku.  Vzhledem k tomu, že Alena Schillerová v osmdesátých letech vystudovala vysokou školu, žádné velké trauma bych u ní také neočekával.

Alena Schillerová se překvapivě nezmiňuje o traumatu z kapitalizmu, ačkoliv mnoho lidí bylo ve svých očekáváních o kapitalizmu značně překvapeno, možná i šokováno. Nevím, zda mladí lidé mají z kapitalizmu trauma, ale určité signály společenské reflexe můžeme pozorovat.  V minulosti se o emigraci mluvilo jako o hlasování nohama. V současnosti můžeme mluvit o hlasování dělohou. Mladí lidé nemají podmínky k zakládání rodiny a v roce 2024 se narodilo nejméně dětí od vzniku Československa. Dochází k demografické genocidě českého národa. Možná lze mluvit o demografickém kapitalistickém traumatu.  Všimne si ho Alena Schillerová, anebo zůstane u kritiky dávných časů?

*

Petr Sak – autor je sociolog a vysokoškolský pedagog

Zdroje:

[1] Tu dokonce zvolili za předsedkyni konference rektorů vysokých škol.

[2] Viz článek Sak, P. Oživování nacizmu v evropských „demokraciích“ 

[3] K tomuto tématu jsem napsal článek „Mladí, vzdělaní Pražané a nevzdělaní, hloupí, staří venkované“.

[4] Hodnocení a komparace společností a států

[5] Odcházejí jako „uražené děti,“ https://www.prvnizpravy.cz/#google_vignette

* * *

Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.

2300 736 297 / 2010

Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k provozu webových stránek, realizaci našich seminářů a panelových diskuzí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.

Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné.

Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR a dále své jméno a datum narození. Při daru nad 1000 Kč vystavujeme darovací smlouvu. (Na vyžádání spolek Nová Republika z.s. vystavuje doklady o darování pro potřeby daňových přiznání. V takovém případě nás kontaktujte na adrese: dvorava@seznam.cz)

Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné, uvedete-li zároveň zdroj.

*