Proč Poláci (i Čechové) vymírají?

„Neboť osud synů lidských jest stejný jako osud zvířat; jejich osud jest jeden: jak umírá jeden, tak umírá i druhý, a dech života jest stejný.“                                                                           

Kohelet (Kniha Kazatel)

Problémy s plodností zvířat v zoologických zahradách: Dopad zajetí: Zvířata narozená v zajetí často vykazují nižší reprodukční úspěšnost ve srovnání s jejich divokými protějšky a dlouhá období bez rozmnožování mohou způsobit negativní změny v plodnosti.

Faktory prostředí: Faktory, jako jsou nevhodné světelné cykly, nedostatečná hustota osazení a nadměrné podmiňování, negativně ovlivňují plodnost.

Behaviorální a sociální problémy: Nekompatibilita párů a sociální omezení mohou bránit přirozenému páření a rozmnožování, i když jsou zvířata zdravá.

Reprodukční stárnutí: Dlouhodobá období bez rozmnožování mohou vést k asymetrickému reprodukčnímu stárnutí, snížené plodnosti a kratší reprodukční životnosti, zejména u samic některých druhů, jako jsou sloni a nosorožci.

Umělá inteligence se ptala na plodnost zvířat v zoologických zahradách.

*

Ulice ve velkých městech, a zejména interiéry nákupních center, se stále hemží lidmi a kromě barvy jejich pleti se zdánlivě jen málo změnilo. Přesto, když navštívím místa svého dětství ve středně velkém městě a ve své fantazii se vrátím do starých dobrých časů, vidím, že se změnilo prakticky všechno. Hliněné podlahy se proměnily v udržované trávníky, promenády jsou nyní uličky dlážděné tvárnicemi Bauma, domy jsou dobře udržované, s novou omítkou pokrytou polystyrenem, zahrady plné tují, dřevěné ploty proměněné v pevné ploty a všude parkují velká auta. To vše je normální důsledek absence války a desetiletí práce, které následovaly. Uzavření oceláren, dolů a dalších průmyslových závodů je znepokojivé, ale kvalita ovzduší je lepší, i když důchodci opět žijí v nevytápěných domech.

Ale největší a nejdůležitější změna spočívá jinde. Tam, kde se každý kousek trávníku, nebo častěji hlíny, nemluvě o řídkých asfaltových hřištích, o která jsme se pravidelně přetahovali, hemžil dětmi a teenagery, ozýval se křik, smích, odřená kolena a někdy i rvačky. Na lavičkách teď sedí starší lidé, často o berlích a s chodítky, ti zdravější statečně chodí s holemi, občas se objeví pár párů, mnoho lidí se psy a tu a tam moderní sportovní hřiště s povrchem, o jakém jsme si mohli jen nechat ujít, kde se líně pohybuje pár, často obézních, teenagerů a každou chvíli střílí míč do koše. Okamžitě jsme si vybrali týmy a hráli fotbal, dokud nám nedošel dech. Všichni vpito do obrazovek chytrých telefonů, často se sluchátky na uších.

Toto je jen jeden z mnoha obrazů ve světě, kde takzvané domovy důchodců rostou jako houby po dešti a profese ošetřovatelství se stává nejslibnější, ale zároveň esteticky stále méně atraktivní. Je to obraz krize připomínající pohádku o zemích sužovaných smutkem a apatií, které svírají své obyvatele kouzlem zlé víly. Toto kouzlo se nejčastěji překládá do společenské reality jako klesající porodnost, ale zahrnuje krizi celé civilizace. Do jaké míry tato krize ovlivňuje téměř každý aspekt našich životů, ukazuje nedávno vydaná kniha Mateusze Łakomyho „Demografie je budoucnost. Má Polsko šanci zvrátit negativní trendy?“. Vynikajícím doplňkem je film připravený Łukaszem Korzeniowským s názvem „Polsko umírá. Bez dětí, bez zítřka“ (publikovaný na portálu PCh24TV – Polonia Christiana. https://www.youtube.com/watch?v=AFc_r8qNYvc).

Kniha M. Łakomyho je mnohostrannou analýzou problému, plnou konkrétních číselných údajů, tabulek, grafů, ale i hloubkové reflexe a, co je důležité, hledání cest z krize.

Úvod nabízí zajímavý syntetický obraz problémů a geopolitických změn, které s sebou nesou současné demografické trendy. V Polsku to povede ke spirálovitému poklesu životní úrovně a kvality s potenciálem pro masivní sociální konflikty mezi generacemi. Významné změny nastanou i v geopolitice, protože pokud budou současné trendy pokračovat, Spojené státy by do roku 2100 dosáhly 330 milionů obyvatel, zatímco populace Číny by ve stejném období klesla na 490 milionů. Američané by navíc v takovém scénáři byli výrazně mladší.

Příčiny klesající míry porodnosti lze rozdělit na ekonomické a kulturní, ale důležité jsou i faktory technologické, lékařské a psychologické. Jejich vzájemná propojenost je často tak provázána, že je nemožné jasně určit příčinu a následek. Mezi ekonomickými příčinami jsou obecně za nejvýznamnější považovány zaměstnanost, mzdy a bydlení. Data ukazují, že podstata problémů se často liší od toho, co je nejvýrazněji prezentováno v médiích a v prohlášeních politiků. To je případ pracovních smluv, kde největším problémem nejsou tzv. „junk contracts“ (“tzv. nevyžádané smlouvy” – pouze 2 % z celkového počtu) ani falešná samostatná výdělečná činnost ( v Česku nazvaná “Schwarz systém” ), ale především smlouvy na dobu určitou – přibližně 50 % u zaměstnaných mladších 24 let a například v České republice je to něco málo přes 20 %. Polsko je také na chvostu spektra, pokud jde o procento mladých dospělých (do 39 let), kteří přecházejí z pracovních smluv na dobu určitou na smlouvy na dobu neurčitou – v Polsku je to několik procent, v Dánsku přes 30 % a v Maďarsku přes 20 %. Polští pracovníci si na tento jev stěžují nejvíce. Mnoho mladých žen není vůbec zaměstnáno, a proto podle současných předpisů nemají nárok na většinu zákonné pomoci v případě mateřství v biologicky optimálním věku. Po narození dítěte by nejpreferovanější formou zaměstnání žen byla stabilní práce na částečný úvazek, ale Polsko v tomto ohledu zaostává za evropským průměrem a nalezení takového zaměstnání je obtížné.

Důležitým faktorem ovlivňujícím demografii jsou mzdy a pozitivní korelace mezi nimi a plodností je zřejmá. To vyvolává otázku dopadu ekonomické imigrace na plodnost. I když to pozitivně ovlivňuje zisky podniků, nepřímo to odrazuje polské pracovníky od toho mít děti, a to i tím, že snižuje jejich celkový pocit bezpečí.

Dalším ekonomickým faktorem ovlivňujícím plodnost je bydlení. Jak píše M. Łakomy: „Tendence žen mít své první dítě je přibližně o 18 % vyšší, když žijí ve vlastním bytě, než když žijí s rodiči nebo tchánem, a je také vyšší než v pronajatém bytě.“ Velikost bytu je součástí stejného problému, který hraje roli i v rozhodování o dalších dětech. Čtyřicet pět procent Poláků ve věku 35–44 let uvádí nedostatečný počet pokojů, pokud jde o preferovaný počet dětí. To znamená, že by chtěli mít více dětí, ale malé byty jim v tom brání. Zajímavé je, že 32 % Poláků by chtělo žít ve vícegenerační rodině složené z prarodičů, rodičů a dětí. V této souvislosti výzkum (opět, na rozdíl od mediálního humbuku) zaráží nízkým významem dostupnosti jeslí – pro Poláky je mnohem méně důležitá než dostupnost jiných forem podpory, včetně podpory od prarodičů. Polky by se o své nejmladší děti raději staraly samy s podporou svých rodin. Zároveň „v hlavních městech vojvodství klesla průměrná užitná plocha bytu dokončeného za posledních 20 let z něco málo přes 90 m² na téměř 60 m²“. Jinými slovy, nejenže chybí cenově dostupné byty, které zaručují pocit stability, ale ty, které se staví, nesplňují očekávání mladých lidí, kteří chtějí založit rodinu a mít více dětí. Vycházejí vstříc potřebám jednotlivců, malých rodin a developerů, kteří staví pro investory hledající kapitálové investice. Jiná situace je v oblasti individuálního bydlení, „protože průměrná plocha bytů dokončených tímto typem investora přesahuje 141 m²“.

Často se však jedná o skromnější investice, jako jsou přístavby nebo přístavby domů rodičů. Autor se nezmiňuje o dopravní blokádě ve venkovském Polsku ani o nových územních předpisech, které ztěžují nebo dokonce znemožňují výstavbu domů v menších městech nebo vesnicích, což je situace, kterou ještě zhoršují stále přísnější předpisy pramenící z klimatické ideologie. Výzkum ve Finsku mezitím jasně uvádí „nejvyšší míru plodnosti (…) mezi těmi, kteří žijí v rodinných domech, a nejnižší mezi těmi, kteří žijí v bytových domech“. V Polsku se to promítá do výrazně vyšší míry plodnosti v malých městech než ve velkých městech.

Hlavní překážkou pro narození dětí v Evropě, která v Polsku narostla do mimořádných rozměrů, je genderový rozdíl, a to jak z hlediska vzdělání, tak i zeměpisného zaměření. Tento jev pramení z mimořádně vysokého procenta žen s vysokoškolským vzděláním, zejména v humanitních oborech, a mimořádně velkého rozdílu mezi muži a ženami s vysokoškolským vzděláním. Rozdíl v Polsku je přibližně 20 % (50 % žen a 30 % mužů) ve srovnání s evropským průměrem 11 %. To je dáno povahou vzdělávacího systému, který upřednostňuje čtenářské dovednosti, v nichž polské dívky výrazně převyšují chlapce – tento rozdíl je největší v Evropě. Na nejvyšších úrovních systém nabízí neúměrně malý počet míst na technických univerzitách v poměru k humanitním programům. Zřejmou otázkou je, zda tento velký rozdíl ve čtenářském výkonu a obecněji mezi polskými chlapci a dívkami pramení z feminizace učitelského povolání. A není to zase způsobeno tím, že je to jedno z mála povolání, které umožňuje polským matkám uspokojit jejich potřebu stabilní práce na částečný úvazek (což se v podstatě promítá do nízkého platu)? Univerzity všeho typu se obvykle nacházejí ve velkých městech a právě do těchto měst emigrují polští absolventi středních škol z venkova.

V současné době připadá 171 absolventek na každých 100 absolventů. „V důsledku toho je v největších městech a okolních obcích značná početní převaha mladých žen s vysokoškolským vzděláním, ve věku pro navazování vztahů, nad muži tohoto věku s vysokoškolským vzděláním, zatímco ve zbytku země převažují mladí muži se středoškolským a odborným vzděláním.“ Ve Varšavě je přebytek mladých žen ve věku 20–40 let 10 %, zatímco v Lipském okrese je přebytek mužů 20 %. V kombinaci se snahou žen o homosexualitu, nebo dokonce hypergamii, to představuje jednu z největších překážek navazování vztahů v Polsku. Počet mladých dospělých ve věku 21 až 39 let, kteří nejsou ve vztahu, představuje 40 % celkové populace. Toto je nejúžasnější číslo v celé knize a pro mladé lidi, na které se vztahuje, nejčastěji znamená bezdětnost.

Samostatnou skupinou příčin klesající míry plodnosti, ale spojenou s ekonomickými a sociálními podmínkami, jsou zdravotní a biologické faktory. Stále pozdější rozhodnutí o narození prvního dítěte (v roce 2000 – 24,2 let, v roce 2022 – 28,9 let) vyplývající z ekonomických a sociálních faktorů znamená horší zdravotní stav v době rozhodování, a v důsledku toho méně pozitivních rozhodnutí o prvním, a zejména o následných porodech, jelikož hodnocení vlastního zdraví se po 30. roce věku výrazně zhoršuje. Šokujícím jevem v této oblasti je počet porodů v Polsku provedených císařským řezem bez lékařských indikací pro tak závažný zákrok. Polsko se v této oblasti řadí na bezesporu první místo mezi evropskými členy OECD, přičemž procento takových porodů dosahuje 45 %, oproti 15 % v Nizozemsku, Izraeli a Norsku, což je míra odůvodněná lékařskými indikacemi.

Protože císařské řezy nelze provádět příliš často, M. Łakomy píše: „Lze proto odhadnout, že jen kvůli císařským řezům prováděným bez lékařské indikace může být ročně ztraceno až 30–35 % třetích a následných porodů, což by znamenalo ztrátu dalších 21 000–25 000 porodů, tedy přibližně 6–8 % všech porodů.“ To může být způsobeno mediálním narativem, který negativně zobrazuje úroveň péče na porodnicích. V této souvislosti jsou obzvláště výmluvné rozdíly mezi hodnocením perinatální péče rodiči již narozených dětí, které je na stupnici od 1 do 5 jasně nad 4, a vnímáním těch Polek, kteří prohlašují, že děti nechtějí nebo chtějí jen jedno dítě a připisují to špatné perinatální péči, neboť „téměř ? mladé (18–24 let) bezdětné Polky slyšely popisy porodu jako traumatické zkušenosti.“

Odkládání rozhodnutí o prvním dítěti je také spojeno s vírou ve spolehlivost oplodnění in vitro , které zaprvé není bezchybné a zadruhé jeho účinnost s věkem také klesá. Autor se zde nezabývá postojem lékařské komunity, ale otázka takového hodnocení a nedostatek ospravedlnění pro zbytečné zákroky, které z dlouhodobého hlediska negativně ovlivní plodnost, je zřejmá. Tlak, propaganda a ziskový motiv ze strany velkých farmaceutických společností se odrážejí i ve stavu znalostí o antikoncepci: 91 % zná hormonální antikoncepci, která není pro zdraví bezvýznamná, a 25 % zná přirozené metody.

Konečně, možná klíčovou a nejméně kontroverzní oblastí z hlediska korelace s plodností je široce definovaná kultura a religiozita. Zde statistiky nenechávají nikoho na pochybách, že jak vysoký sociální kapitál, tak život v souladu s principy katolického náboženství podporují plodnost. Jedná se o víceúrovňový vztah. Religiozita podporuje vytváření stabilních vztahů a manželství, což má zase pozitivní vliv na plodnost. Opačný vztah platí pro soužití, kohabitaci a narození prvního dítěte před svatbou, což koreluje s méně stabilními vztahy a následně s nižší plodností. Děti narozené rodičům žijícím v partnerském vztahu mají zase nejen méně sourozenců, ale také se samy neožení (75 %) a nechtějí mít tolik dětí jako jejich vrstevníci narození a vychovaní v rodinách, kde byli rodiče ženatí s praktikujícími katolíky. Praktikující katolíci mají v průměru téměř dvě děti, nepraktikující věřící asi 1,7 a ti bez víry jedno dítě na pár. V této souvislosti je obzvláště znepokojivý prudký pokles religiozity: mezi dospělými se téměř 90 % prohlašuje za věřící, ale mezi mladými lidmi v posledních ročnících středních škol pouze 55 %.

Účast mládeže na náboženských praktikách také rapidně klesá. Náboženské praktiky matky jsou pro religiozitu dítěte obzvláště důležité; 28 % dětí v takových rodinách jsou ateisté, oproti 69 % v rodinách, kde se matka náboženských praktik neúčastní. Religiozita také koreluje s místem bydliště a stejně jako míra plodnosti ve velkých městech výrazně klesá. Má také pozitivní vliv na plodnost, protože umožňuje větší závislost na komunitě a věřících členech rodiny, a tím poskytuje potenciálním rodičům pocit bezpečí a stability.

Média hrají významnou roli ve zhoršování krize plodnosti a rodiny. Tím nejméně závažným důvodem je čas, který ubírají tomu, co by se dalo věnovat osobním vztahům a učení se žít s ostatními v reálném světě. Existují však i závažnější hrozby, jako je závislost na pornografii, kterou přiznává 12 % polských studentů a sleduje ji 1,5 milionu uživatelů internetu ve věku 7 až 17 let. Nástup chytrých telefonů také koreluje s poklesem religiozity. Je to téměř beznadějný cyklus, v němž se stále horší životní úroveň, rostoucí množství času stráveného ve virtuálním světě a stále vzácnější náboženské praktiky vzájemně doplňují. Rodiče, včetně věřících, hrají v tomto procesu obrovskou roli, i když tvrdí, že jim na tom, aby jejich děti byly nábožensky založené, stále méně záleží.

Film zmíněný na začátku obsahuje značné množství scén z pera kancléře Otta von Bismarcka a jeho zavedení státních důchodů. Jeden komentátor se domnívá, že je spoluodpovědný za současnou krizi, protože v takovém systému je ve skutečnosti výhodnější nemít děti a vzájemná odpovědnost a vděčnost mezi generacemi jsou oslabeny. Poslouchání této argumentace však vyvolává otázku, co bylo dříve: přerušení vazeb migrací z vícegeneračních domácností a venkovských komunit do malých bytů a zpočátku do sklepů průmyslových gigantů, nebo vytvoření systému sociálního zabezpečení, který se pokusil problém řešit a zabránit tomu, aby osamělí starší lidé nebo osoby se zdravotním postižením zůstaly v nouzi. Je nutná binární odpověď typu „ZUS (polský systém sociálního zabazpečení) by měl být postupně zrušen“, nebo je snad zapotřebí vyváženější přístup? Není však pochyb o tom, že důchodový systém bude v blízké budoucnosti tématem diskuse.

Calhounův experiment ukázal, že nadměrná snadnost v uspokojování životních potřeb v umělém prostředí vede k vyhynutí a sebezničení krysích komunit. Když jsem se umělé inteligence zeptal na míru plodnosti zvířat v zoologických zahradách, zpočátku odpověděla, že zvířata v zoologických zahradách žijí v průměru déle než ve volné přírodě. To je další nápadná podobnost s naší situací. Přesto žijeme ve světě, kde stále více zařízení a předmětů, které nás obklopují, je cizích, nepochopitelných a stále více regulují naše životy, ať už chceme nebo ne. Jsme vychováváni, podmiňováni a dokonce i cvičeni a stále méně si představujeme, že by věci mohly být i jinak. Fenomén civilizační cykličnosti, analogický s přírodními jevy, pozoroval sociolog Pitirim Sorokin a arabský mudrc Ib n Khaldun, kteří vytvořili teorii asabiya. Sobectví, oddávání se nízkým instinktům a snadný životní styl vedou k rozpadu sociálních vazeb a oslabení civilizace, a to nejen sociologicky, ale i biologicky. Proto M. Łakomy na konci své knihy právem vidí spásu v něčem, co je specificky lidské a co nám někdy umožňuje překročit rámec toho, co je určeno zákony biologie nebo cykly, které charakterizují život například hmyzu.

Podle něj je tímto „něčím“ „Teorie lásky jako podmínky pro narození dětí v rozvinutých zemích“. V tomto přístupu čerpá z chápání lásky v křesťanství, a zejména v katolicismu, ale poukazuje na to, že jak potvrzují všechny výzkumy, drtivá většina Poláků prohlašuje, že by si přála šťastnou rodinu a mnoho dětí, a že to je v souladu nejen s učením církve, ale také s něčím, co dřímá v každém z nás. V online videích s emocemi obdivujeme oddanost a péči, kterou naši menší bratři a sestry projevují svým potomkům, ale zároveň se mnohem méně často objevují videa o našich vlastních dětech, o dobrých rodičích, o šťastných manželech, o veselých a početných sourozencích a celé řadě strýců, tet, strýců, švagrů a synovců plných humoru i slabostí, na které se však můžeme v nouzi spolehnout. Proč jsme se nechali přesvědčit, že to stojí za to vyměnit za osamělé zoufalství uprostřed chladných světel a únavného hluku velkého klamu? Nejsme v tomto úsilí jako můra přitahovaná plamenem? Na tuto otázku musíme odpovědět a kniha, kterou vřele doporučuji, poskytuje vynikající základ pro transformaci. Pokud k ní dojde, pak stejně jako krize přinese pozitivní ovoce současně ve všech diskutovaných oblastech a kouzlo seslané zlou vílou se může vrátit v nicotu.

*

Autor Olaf Swolkień je polský historik, sociolog, publicista a překladatel  

Polské myšlení, č. 41–42 (12.–19. 10. 2025)

**

Redakční douška Nové Republiky:

Polskému autorovi musíme prominout poměrně značnou část textu, v které se zabývá vazbou mezi religiozitou a porodností. Katolictví je v Polsku tradičně vázáno na vlastenectví a jako reakce na velmocenské snahy z jedné strany Německa/Pruska (protestanté) a z druhé strany Ruska (pravoslavní) a časté zničení polského státu a dělení mezi okolní velmoci. Ne, že by Swolkień neměl pravdu, ale u nás, a jak z textu vyplývá i v Polsku, je náboženství a jeho vliv na společnost na ústupu. Proto ani vliv církví a věřících na vymírání populace nedává tak mocný impuls k založení početných rodin a takovému porodnímu „baby boomu“, který se odehrál těsně po druhé světové válce jako reakce na milionové ztráty polské populace během války a nacistické okupace. Tehdy polský římsko-katolický klér vyzval národ k zakládání rodin s více dětmi. Polky a Poláci tehdy uposlechli, ale po „baby boomu“ let 1945-60 následoval silný pokles porodnosti, který se v současnosti ještě urychlil.

* * *

Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.  2300 736 297 / 2010  Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k provozu webových stránek, realizaci našich seminářů a panelových diskuzí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné.Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR a dále své jméno a datum narození. Při daru nad 1000 Kč vystavujeme darovací smlouvu. (Na vyžádání spolek Nová Republika z.s. vystavuje doklady o darování pro potřeby daňových přiznání. V takovém případě nás kontaktujte na adrese: dvorava@seznam.cz)Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné, uvedete-li zároveň zdroj.