První věcná…

Volby skončily, výsledky jsou sečteny. Svět se točí dál, všední dny začínají, liberálové si zatančili na našich hrobech a po volební kampani přichází politika. Už není koho mobilizovat ani burcovat. Je zapotřebí přemýšlet. Tož vítejte o klasického Vidlákova komentování (nejen) politiky. Vítejte u Vidlákova sarkasmu, který teď není omezován žádnými volebními průzkumy a neobrací se k průměrnému voliči, ale k vám – mým čtenářům. Tož pojdme na ty volby:

Nejvíc hlasů dostalo hnutí ANO a bude mít osmdesát poslanců. Na druhém místě je koalice SPOLU, která bude mít dvaapadesát poslanců, třetí jsou Starostové s dvaadvaceti poslanci, Piráti jich budou mít osmnáct a slaví velký návrat, SPD má patnáct poslanců a Motoristé sobě třináct.

Vládní strany mají dohromady 92 poslanců, strany současné opozice 108. Což je stejný poměr jako po minulých volbách, jen obráceně. Vina za neúspěšnou vládu a velmi neoblíbeného premiéra padla hlavně na Zbyňka Stanjuru, který byl překroužkován a do sněmovny se nedostal. Koalice SPOLU oslabila, ale nijak zvlášť moc, Starostové posílili a Piráti jsou zpět. Původní PIRSTAN měl 37 poslanců, teď jich mají Piráti a Starostové dohromady 40. Za Dozimetr i digitalizaci byli odměněni třemi mandáty navíc… Není nám prostě pomoci.

V absolutních číslech získal demoblok více hlasů než před čtyřmi roky a Andrej Babiš udělal svůj historicky nejlepší výsledek. Mobilizace voličů se netýkala ani Stačilo! ani SPD.

Můžeme a také budeme ještě dlouho diskutovat, jak je možné, že takto neúspěšná vláda nedostala ve volbách podstatně větší výprask, ale prostě to tak je. Dozimetr, kampelička, bitcoiny, konsolidační balíček, zadlužení, válečná rétorika, migrace… to všechno dohromady znamenalo přesun pouhých šestnácti poslaneckých mandátů, přičemž třináct z nich dostali Motoristé, kteří se od začátku profilovali jako ODS revival a ještě bude zajímavé, jak svou pozici jazýčku na vahách zobchodují. Jsou nejmenším sněmovním uskupením, ale jsou nejbohatší nevěsta. Ode dneška už si ani Fórum 24 nedovolí jedinou noticku, že by Turek byl proruský. Může totiž zařídit pokračování Fialovy vlády, i když to od Petra Macinky neočekávám. Zbytek přesunů se odehrál v rámci bloků a neměl vliv na celkové rozložení sil. ANO de facto získalo tři mandáty od SPOLU a pět od SPD. Toť vše.

Mimochodem… je to stejné jako za covidu. Tehdejší lockdowny, očkování a hospodářský propad znamenaly zhruba podobný přesun.

Hlas míru, odpor proti válce a ohleduplná politika vůči zranitelným nesehrály velkou roli. Zůstaly propadlé jako minule. Brusel si může oddechnout, jsme dál pevnou součástí Západu, v USA si mohou oddechnout, nakoupíme všechny zbraně, které Černochová objednala, přiblížili jsme se školnému i placenému zdravotnictví, bankovní i hytlermarketový klondajk bude zatím pokračovat. Ale snad se podaří alespoň něco udělat s cenami energií a jsem zvědavý, jak to dopadne s emisními povolenkami pro domácnosti, migračním paktem, či s energetickými štítky na budovy.

V příštích týdnech budu ještě mockrát řešit moje vlastní chyby, ale omezím se teď na jedno konstatování: Stačilo! a SPD měly zcela odlišné kampaně. Měly zcela odlišný přístup k voličům, použily zcela rozdílné taktiky pro získání hlasů, ale výsledek je oproti očekáváním iprůzkumům v podstatě totožný. Ztráta zhruba třetiny očekávaných hlasů. Zároveň mělo Stačilo! i SPD velmi podobný program. Chyba jedněch by měla znamenat přelití voličů k druhým a naopak. Tomio Okamura dokonce v poslední fázi kampaně varoval, že hlasy pro Stačilo! mohou propadnout, ať lidé raději volí SPD, ale nijak mu to nepomohlo.

Jestli byl nějaký faktor pro Stačilo! i SPD naopak stejný, byla to vládní a mediální antikampaň. Komunisté a fašisté. Skryté koalice. Zavlečení země na východ. Žaloby od Voltu. Konec světa, pokud se dvě malé strany dostanou do sněmovny. Strašení na všech úrovních. Ujišťování všech, že „komunisty“ do vlády nikdy nevezmou. A pak ten oddech, že se to Stačilo! nepodařilo. Nikdy nebyla volební kampaň tak vypjatá. Výsledkem bylo, že se volič spokojil s holubem v hrsti místo s vrabcem na střeše. Vsadil na jistotu – hnutí ANO. To mělo také v programu tři čtvrtě toho, co my a nehrozilo tam žádné anulování voleb ani nic podobného.

Jestliže klíčovou věcí minulých voleb byl milion propadlých hlasů, je možné konstatovat, že je ze značné části získal Andrej Babiš a tento fenomén už tedy není. Voličské přelivy jsou samozřejmě složitější, ale výsledek je nakonec přesně tento. Propadlé hlasy skončily u Andreje Babiše a ještě k tomu si vzal i nějaké hlasy od SPD. Průměrný volič každopádně nemá pocit, že jsme na hraně války, nemá pocit, že jsme na hraně grýndýlového kolapsu, nemá pocit, že by rodina byla v krizi a nemá pocit, že jsme na hraně migračního paktu. Volil přesně podle toho, co měl Andrej na bilbórdech – kratší čekací lhůty u doktorů, levnější energie… co to tam ještě na těch plakátech bylo?

Stejně tak je nutné konstatovat, že mediální mobilizace majnstrýmu je ještě stále velmi silná. Alternativa je schopná hrát s velkými médii důstojnou partii za normálního stavu, ale systém má ještě k dispozici dostatek sil, záloh i prostředků, aby své úsilí při záchraně evropských hodnot před volbami ještě značně znásobil. V tomto ohledu máme ještě málo influencerů, málo blogerů, málo Svatopluků, málo Společností na obranu svobody projevu a dalších organizací. Když majnstrým zmobilizuje síly, je schopen nás ještě přetlačit. Použije k tomu platformy, které si povídají s herci, pouštějí písničky, hodnotí oblečení celebrit a komentují fotbal. Před volbami se to dá použít i pro politickou agitaci a my v tomto segmentu nemáme žádné zastoupení. Průměrný volič tak ještě stále nebere naše varování vážně, ale naopak pořád ještě bere vážně varování velkých médií před námi. Zatím průměrnému voliči stačí, že zmizí politruk Foltýn.

Po minulých volbách bylo probuzení do reality poměrně rychlé a drsné. Prezident tehdy skončil v nemocnici a už ho pohřbívali, ministrem zahraničí se stal člověk, který teď v Praze dostal druhý největší počet preferenčních hlasů, začalo se zavírat za nevhodné názory a na Ukrajinu se začaly dodávat granáty…

Současné probouzení bude nejspíš pomalejší, člověk si totiž zvykne i na šibenici… každopádně se ale v příštích čtyřech letech ukáže, jestli náš program měl pro geopolitickou realitu své opodstatnění. Jestli viděl dopředu, jestli správně odhadoval rizika i východiska. Další střet s mocí přijde za čtyři roky. Do té doby se mnohé vyjasní.

*

Daniel Sterzik – Vidlák, Litterate