Rostislav Iščenko: Rusko musí zničit Ukrajinu dřív, než Západ stihne rozpoutat válku ve východní Evropě

O tom hovořil komentátor „Rossija segodňja“ Rostislav Iščenko v interview pro Ukrajina.ru.

Rusko oslavilo třetí výročí sjednocení s DLR, LLR, s Chersonskou a Záporožskou oblastí. V souvislosti s touto událostí prohlásil tiskový mluvčí prezidenta RF Dmitrij Peskov, že v Oděse a Nikolajevu je také mnoho těch, kteří by chtěli spojit svůj osud s Ruskem, ale nyní je pro ně nebezpečné o tom mluvit.

– Rostislave Vladimiroviči, v souvislosti s tím Vám naši čtenáři opět kladou otázku: co si myslíte, obsadíme celé území Ukrajiny, nebo se omezíme na zmrazení konfliktu na linii dotyku?

– Je třeba obsadit celé území Ukrajiny. Ale možná se budeme muset spokojit s pozastavením bojů na linii dotyku. Nejen situace na frontě, ale i geopolitická situace diktuje určitá rozhodnutí. A my nevíme, jaká rozhodnutí to budou.

V současné době podněcují naši západní „přátelé“ rozšíření konfliktu na celou Evropu. Je jasné, že to nechceme a že se budeme snažit tomu zabránit. I proto Rusko nikdy neusilovalo o připojení celé Ukrajiny. Zpočátku neusilovalo ani o Donbas. Usilovalo pouze o zmírnění ukrajinského režimu a jeho uvedení do adekvátnějšího stavu. Za tři roky speciální vojenské operace jsme však pochopili, že v adekvátním stavu nemůže být na Ukrajině žádný režim, protože Ukrajina a banderismus jsou vlastně synonyma.

To znamená, že otázka adekvátního režimu na Ukrajině již není aktuální a otázku území také nemůžeme předem vyřešit. Otázka území je otázkou možností proti sobě stojících sil.

Síly, které nám stojí v cestě, jsou stále ještě silné. Ano, tyto síly jsou roztříštěné a mají vlastní pohled na americko-evropskou budoucnost. A to nám dává prostor pro manévrování. Ale přesto se snaží sjednotit, aby proti nám vytvořily jednotnou frontu od Barentsova moře po moře Černé a bezvýchodnou situaci, kdy ať už bojujeme, nebo ne, nedojde k žádným zásadním změnám. Chtějí nám vnutit věčnou válku, aby dosáhli svých podmínek míru. Přičemž jejich hlavní podmínka, která nám brání podepsat alespoň nějaký mír, spočívá v tom, že všechna území Ukrajiny, která nebude fyzicky kontrolovat Rusko, zůstanou pod přímou kontrolou Evropské unie a NATO, což by znamenalo brzké zahájení druhé rusko-ukrajinské války.

Ale nejen to – snaží se vytvořit podmínky, za nichž bude i toto řešení pro Rusko přijatelné. „Přece nechcete válčit věčně? Jednoduše musíte souhlasit s těmito podmínkami.“

Jsou dokonce připraveni přistoupit na určité územní ústupky. Samozřejmě, Oděsy se vzdát nechtějí. Ale pokud jde o Charkov a Dněpropetrovsk, říkají, že se možná pokusí Ukrajinu přesvědčit. Takové neformální návrhy leží na stole. Vědí, že nám to nevyhovuje. Měli bychom tedy využít čas, který nám dal Trump, a zlikvidovat ukrajinskou armádu dřív, než Evropa vymyslí podmínky, které nás zablokují.

500 tisícová ukrajinská armáda, která bojovala po dobu deseti let, je pro Evropu základem. Na ni lze navázat evropské jednotky a dovážet techniku. 500 tisíc Ukrajinců, 200 tisíc Poláků a 60 tisíc Rumunů už představuje slušné ozbrojené síly. Ale pokud se fronty ukrajinské armády zhroutí a rozpadnou, nebude už možné je znovu sestavit.

To znamená, že pro ně je důležité, aby se mohli zapojit do konfliktu dříve, než ukrajinská armáda z bojiště zcela zmizí. A pro nás je zase důležité, aby zmizela z bojiště dřív, než Evropa nashromáždí síly a vymyslí varianty provokací, které ji v pravou chvíli částečně zapojí do konfliktu jako účastníka.

Přitom si my i oni vyměňujeme určité signály. Řekněme, že „Orešnik“ nebyl umístěn v Bělorusku jen proto, že bez něj nelze zachránit Lukašenka před agresí Polska, ale i proto, aby se Francouzům a Angličanům ukázalo, že v případě potřeby to dostanou také. A oni nám zase posílají signály v podobě provokací s našimi loděmi a rozmístěním dalších vojsk podél ruských hranic.

Zatím si vyměňujeme politické signály s využitím vojenských argumentů. Za nějakou dobu se stanou vojenské argumenty dominantními a politika se bude muset přizpůsobit válce. Nedá se totiž donekonečna mávat klackem, aniž bychom se v určitém okamžiku nepokusili ho použít.

Opakuji, že nyní jsme účastníky politického závodu: buď Rusko stihne zlikvidovat ukrajinskou armádu a Ukrajinu, nebo Západ stihne přezbrojit a zorganizovat velkou válku ve východní Evropě. A až se dostaneme do cíle tohoto závodu, bude jasné, kdo je na jaké pozici. Teprve tehdy „situace na bojišti“ ukáže, kde budou hranice.

Podívejte se na mapu. Dněpr začíná u Smolenska a končí u Chersonu. Je to významná obchodní tepna. Z ekonomického hlediska je důležité kontrolovat oba její břehy. Pokud chceme kontrolovat oba břehy, musíme kontrolovat i oděskou trasu. A aby bylo možné kontrolovat oděskou trasu, je třeba kontrolovat západní hranici Vinické a Žitomirské oblasti. To jsou minimální území, jež musíme z ekonomického hlediska obsadit.

– Jak hodnotíte integraci našich území, která kontrolujeme de jure i de facto, do zbytku Ruska? Tři roky jsou asi krátká doba. Krymčané si zvykali na ruské pořádky dlouho.

– Jaká může být integrace, když probíhá válka? Dokonce ani některé bažiny na území LLR jsme ještě neosvobodili. O jaké integraci můžeme hovořit, když území, jež kontrolujeme, jsou stále přední linií?

– Podle mého osobního pocitu je čekatelů méně, i když stále ještě zůstávají.

– Čekatelů je méně, protože se za tři roky buď přeorientovali, nebo odešli.

Když se během občanské války stabilizuje fronta, lidé se snaží přesunout na území, které kontroluje režim, který je jim sympatičtější. Ale také se stává, že se lidé rozhlédnou kolem sebe, uvědomí si, že se mýlili, a stanou se loajálními občany režimu, který dříve nepodporovali.

Vůbec nechápu úvahy některých našich čtenářů na téma, že „na Ukrajině se budeme muset vypořádat s neloajálním obyvatelstvem“. Ano, budou se rozčilovat v kuchyni, ale 95 % z nich kvůli tomu neskočí pod vlak. V tom není problém. Problém je v tom, že bývalí občané Ukrajiny si zvykli na jiný ekonomický systém.

Budou se snažit přetvořit ruský systém podle svých představ, zatímco ruský systém se bude snažit o jejich převýchovu podle svých představ. Dokud k této přeměně nedojde, budou lidé pociťovat určitý diskomfort. Okolí bude také pociťovat určitý rozdíl mezi „starými“ a „novými“ regiony, pokud jde o životní úroveň a mentalitu. Tuto otázku nelze vyřešit v průběhu tří, nebo pěti let. I když bojové akce skončí, bude to trvat minimálně 15–20 let, než vyroste nová generace.

*

S komentátorem a analytikem Rostislavem Iščenkem hovořili Taťána Čugajenková, Kirill Kurbatov, Ukrajina.ru (07:00 06.10.2025)

Vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová

*

Ne každý si v dnešní době může dovolit platit za média, proto náš obsah nezamykáme. Pokud Vám to Vaše možnosti dovolují, existují dobré důvody, proč podpořit redakci Nové Republiky již dnes:

1. nestojí za námi peníze žádného oligarchy, bohatého jednotlivce, politické strany nebo instituce, které by nám říkaly, co máme psát;

2. obsah nezamykáme jako většina názorotvorných médií v Česku;

3. již 11 let vám nabízíme jiný pohled na dění doma, i ve světě, než takzvaná „média hlavního proudu“.

Číslo účtu pro finanční dary je: 2300 736 297/2010

Do poznámky k transakci do výše 1000,- Kč prosíme uvést “dar“.

Přesahuje-li dar částku 1000,- Kč, je nutno s obdarovaným spolkem Nová Republika uzavřít darovací smlouvu, což činíme, obrátíte-li se na nás prostřednictvím adresy dvorava@seznam.cz.

Vážíme si vaší podpory a děkujeme.

*