Přinejmenším od roku 2003, kdy Donald Rumsfeld postavil do kontrastu „starou Evropu“ Francie a Německa s „novou“ Evropou tvořenou středoevropskými zeměmi, komentátoři zdůrazňují rozdíl mezi západní a střední Evropou. Zatímco konzervativci jako Rumsfeld často vnímají střední Evropu jako zdroj vitality, mnoho liberálů ji považuje za zónu „demokratického úpadku“. Ani jeden z těchto pohledů nevidí hluboké vnitřní rozpory, které je třeba překonat, má-li se střední Evropa stát soudržným geopolitickým blokem.
První významný rozdíl je mezi středoevropskými elitami a širší společností. Přestože se střední Evropa může jevit jako bašta odporu vůči bruselské ideologii a partner globálních hráčů, většina elitních Středoevropanů se výrazně prozápadnila. Političtí vůdci, úředníci, novináři, zástupci nevládních organizací a akademici si často vytvářejí silnou loajalitu k Bruselu, která převyšuje jejich národní loajalitu. A ti, kteří se se Západem nutně neztotožňují, k němu často i přesto inklinují, protože jim nabízí lepší finanční a kariérní vyhlídky.
„Západ není jedinou silou, která se snaží utvářet region.“
Západ samozřejmě není jedinou silou, která se snaží utvářet region. Před více než deseti lety Čína zahájila formát hospodářské spolupráce 14+1 s bývalými komunistickými zeměmi, aby zlepšila svůj přístup na evropský trh. V reakci na to Washington podpořil iniciativu Tří moří, která propojuje dopravní a energetickou infrastrukturu zemí mezi Baltským, Jaderským a Černým mořem, aby rozšířila svůj trh s LNG a získala oporu mezi Německem a Ruskem.
Západní elita stojí a padá s důležitostí Evropské unie. Pokud se naplní bruselské plány na další centralizaci, poroste i vliv jejích spojenců a služebníků v členských státech. To ale není příliš pravděpodobné. Vzhledem ke katastrofálním selháním politik EU (Zelená dohoda, nákupy vakcín proti covidu, vyzbrojování Ukrajiny, protiruské sankce a masová migrace) je pravděpodobnější očekávat krizi evropských institucí, která otevře prostor pro intenzivnější spolupráci mezi středoevropskými národy. Ta však může uspět pouze tehdy, pokud se střední Evropa dokáže politicky vyrovnat se svou vnitřní rozmanitostí.
*
Petr Drulák, Compakt
