Bude ministrem financí na další čtyři roky opět Stanjura? Komentář Štěpána Chába

Začalo to nevinně. Fialova vláda prohrála volby a nad Českou republikou se rozžalo světýlko naděje. Ale pak přišlo rozčarování. Ministr financí odmítl vydat přesně rozplánovaný státní rozpočet na příští rok, aby se s ním mohla nová sněmovna popasovat. V televizních debatách pak převážila hloupá arogance dosud vládních poslanců či ministrů nad povinnostmi a zodpovědností vůči zemi, kterou rámovala slova – tak si udělejte svůj vlastní. Zpupnost takových slov rozkatila i bývalého ministra financi Miroslava Kalouska.

Jenže přišlo další kolo. Ministr financí v demisi si předložení rozpočtu podmínil. Rozpočet předloží pouze v okamžiku, kdy se možná nastupující vláda veřejně zaváže k tomu, že na rozpočet v podstatě nesáhne. Rámce rozpočtu podle Stanjury musí být zachovány. K tomu se musí možná nastupující vláda zavázat. A to ač rozpočet ještě neviděla, a nemohla ho tedy za pomoci expertů a expertíz posoudit. Stanjura trvá na tom, že nastupující vládní koalice musí deklarovat věrnost jeho rozpočtu. Pak prý odpeláší do Opavy a už o něm neuslyšíme.

To se možná nastupující vláda samozřejmě zdráhá naplnit.

Jenže přišel další dětina z vlády v demisi. Premiér v demisi Petr Fiala. Ten vydání rozpočtu podmínil stejnými požadavky. Nastupující vláda musí veřejně deklarovat, že rámec rozpočtu nezmění.

Říká vláda v demisi, která za čtyři roky své činnosti byla natolik finančně zdatná, že stačila státní kasu zadlužit o jedna celá dva bilionu korun.

Stanjura i Fiala, oba v demisi, trvají hlavně na tom, aby se v rozpočtu vůbec nehýbalo s rozplánovanými výdaji na obranu a na dostavbu Dukovan.

Ale právě u těchto kapitol může nově nastupující vláda vidět jiné cesty naplnění, financování. Ze stran ANO, SPD i Motoristů před volbami zněly námitky, že na obranu se nemá utrácet na procenta, ale účelově, adresně, a že mnohé nákupy v obraně za ministryně Černochové (teď, pánbu zaplať ty dary, také v demisi) byly bezhlavé, nerozumné, pitomé. A že by se to mělo dělat jinak. A občané ve volbách se zvědavostí zvolili jejich řešení. Jenže dosluhující Fialova vláda si klade podmínky. Absurdní.

To samé můžeme sledovat u energetiky. Nastupující možná vláda ANO, SPD a Motoristů podle předvolebních debat vidí energetiku jinak, než ta dosluhující a unijním fantasmagoriím posluhující. Mluvilo se o zestátnění ČEZ. Pro Havlíčka i Babiše stěžejní téma. Co když chtějí financování dostavby Dukovan řešit jinak? Třeba i rozumněji? Nebo klidně nerozumněji? A není to právě role a úloha nastupující vlády, aby si s takovými otázkami poradila po svém? Byla zvolena, měla by tedy naplňovat svůj program, a ne se smířit s tím, že další rok pojede podle notiček Fialovy vlády.

S napětím čekám na další podmínky vlády v demisi. Předložíme vám rozpočet jen za podmínky, že jako ministra financí na další čtyři roky jmenujete Zbyňka Stanjuru. Dobrá podmínka. Jistě už se vládě v demisi rýsuje v hlavě, protože ona přece prohrát nemohla. A budou následovat další. A další. A další. Nebyla by někde v Bohnicích měkkými polštáři vypolstrovaná cela? Dosluhující vláda by tam mohla v poklidu ruinovat Českou republiku. Ale teď už jen přes stenografické zápisy pro psychiatry.

*

Štěpán Cháb, Krajské Listy