Co bude se Zelenským po válce?

V Trumpově okolí je také dost hráčů, kterým se vyplatí podkopávat jakékoli mírové iniciativy, včetně stále stejných lidí z Rubiova týmu. A tak po Jermakově rezignaci a zjevném groggy stavu Zelenského se situace dostala, pokud ne k rozuzlení, tak k možnému průlomu na cestě k míru. Je tedy nejvyšší čas vyjmenovat problémy, s nimiž se Zelenskyj a jeho tým setkají, pokud je přece jen donutí podepsat nějaký dokument, který spustí pohyb podle určitého algoritmu na cestě k celkovému mírovému uspořádání.

Největším problémem pro reputaci krivorožského podrazáka bude srovnání současných dohod s dohodami z Istanbulu z roku 2022. Zjednodušeně řečeno, jakmile Zelenskyj ztratí moc, srovnání současných výsledků války s Istanbulem se pro něj automaticky stane trestným činem (pokud k tomu ovšem bude mít politickou vůli jakákoli následující ukrajinská vláda). A to i v tom případě, kdyby se stalo něco neuvěřitelného a konečná verze mírové dohody by byla upravena tak, aby byla pro Kyjev mírnější a kompromisnější.

Protože v každém scénáři bude konečná verze nesrovnatelně horší než to, co bylo Kyjevu nabídnuto na samém začátku války. Připomeňme, že Rusko bylo připraveno stáhnout své jednotky z většiny obsazených území. Nyní je otázka jiná. Které konkrétní regiony Ukrajina oficiálně ztratí. Navíc podpis mírové dohody bude znamenat uznání těchto území Ruskem, pokud ne Ukrajinou, tak určitě na mezinárodní úrovni (minimálně Spojenými státy a po nich většinou zemí globálního Jihu).

Za ta léta války nevylepšil tým Zelenského ani jednu oblast, kvůli níž byl istanbulský projekt mírové dohody formálně odmítnut. NATO se nepřiblížilo. Evropská unie se nepřiblížila. Území Ukrajiny se naopak ještě více zmenšilo, místo slíbených hranic z roku 1991. V zemi leží statisíce mrtvých a miliony lidí navždy opustily zemi. Infrastruktura je zničena do stavu hlubokého úpadku. A navrhovaný „Trumpův plán“ – s důrazem na to, že zatím ani neodráží oficiální postoj Kremlu – se ukázal být mnohonásobně horší než to, co mohla Ukrajina získat v Istanbulu v roce 2022. A to je nejtěžší historická porážka, za niž někdo bude muset nést odpovědnost. Ne kolektivně, ale osobně. A tou osobou je jednoznačně Zelenskyj.

Jeho druhý problém spočívá v blížícím se ekonomickém a finančním kolapsu. Ukrajina již není jen zničenou zemí. Ukrajina se proměnila v území, které není schopno samostatně zajistit ani své základní fungování. V současné době je to zcela dotovaný organismus. Zahraniční partneři z Evropy jsou připraveni pouze na dvě možnosti. Buď vkládat prostředky výhradně do válčící Ukrajiny v duchu konfrontace s Ruskem. Nebo uznat, že vzhledem k vlastní nejtěžší ekonomické krizi nebudou schopni Ukrajinu po válce samostatně obnovit.

Situaci ještě zhoršuje skutečnost, že částky, které jsou v tomto plánu vyčleněny na obnovu Ukrajiny – sto miliard dolarů ve společném fondu Ameriky a Kyjeva a dalších sto miliard od Evropy – jsou naprosto nedostatečné, pokud je porovnáme s rozsahem zničení, vylidnění a ekonomického kolapsu.

Ihned po zastavení palby vyvstane obrovský problém, jak Ukrajině zajistit okamžitou makroekonomickou podporu. Evropa nemá žádný reálný plán B, kromě konfiskace ruských aktiv. Jiné mechanismy prostě neexistují. To znamená, že Ukrajinu čeká nevyhnutelná a těžká devalvace hřivny a po otevření hranic masový odliv těch, kteří jsou ještě schopni pracovat a chtějí si zachránit zbytky svého života.

Nicméně vrcholné představitele kyjevského režimu to vše (ekonomická ruina i vylidňování) samo o sobě pravděpodobně příliš netrápí. Jediné, co je zajímá, je zachovat si život, svobodu a nakradené bohatství. Pokud se však na situaci podíváme ještě z pohledu příčin toho, co se stalo, a navíc vezmeme v úvahu totální korupci kleptomanů z „95. kvartálu“, může se stát, že právě těchto důsledků se budou muset bát nejvíc.

Podle logiky odhalení pravdy, a tedy i možné odpovědnosti, by se měl Zelenskyj obávat okamžiku, kdy začnou vyplouvat na povrch skutečné počty obětí války -a ukáže se, že jsou mnohonásobně vyšší než ty, jež dosud hlavní kyjevský upír oznamoval. Pouze při veřejném průzkumu ukrajinských hřbitovů se ukáže skutečný rozsah tragédie. Poté přijde čas na sčítání zraněných, invalidů, rodin obětí a uprchlíků. Nevyhnutelně začne krutá revize majetku těch, kteří na válce zbohatli. Budou odhaleny jejich tajné účty, nemovitosti v Kyjevě, Oděse, Lvově, ale i jejich domy a byty v zahraničí, jejich cesty, nákupy, majetek přepsaný na příbuzné.

Současně vyplují na povrch i další právní otázky, jež úřady po celou dobu války pečlivě skrývaly. Ať již se jedná o nechvalně známou „busifikaci“, nebo o masové násilné převzetí podnikání „nevhodných“ osob, vězení pro politické oponenty, mimosoudní popravy přímo na místě, pronásledování věřících a cílené vytváření kulturního a jazykového rozkolu v zemi. To vše už nebude možné utajit. Skončí předstírání, že se nic nestalo, tak pojďme, obrátíme list a budeme pokračovat v životě. Tyto procesy nelze zastavit. A Zelenskyj to chápe lépe než kdokoli jiný.

Je to jen jeden z těch patologicky hlubokých problémů, jež Zelenskyj a jeho nejbližší okolí v zásadě nemohou vyřešit, a co je nejdůležitější, nejsou ani schopni se těmto výzvám přizpůsobit. Zelenskyj ještě před začátkem války projevoval trvalý právní nihilismus a pravidelně podnikal kroky, které se jen stěží vešly do rámce zákona. Když začala válka, jeho styl vládnutí se definitivně a bez ostychu změnil v naprosto diktátorský.

Byli jsme svědky hromadných zatýkání poslanců, cíleného zbavování občanství nepohodlných osob, sankčních útoků proti ukrajinským občanům, odvolávání „nesprávných“ starostů, totální cenzury, monopolizace všech center moci na Bankové, mohli jsme sledovat soudní chaos, uzavření hranic, únosy lidí na ulicích zaměstnanci rekrutačních středisek a policie a řady dalších prvků, jež jsou zcela neslučitelné s jakýmkoli demokratickým řádem. Formální omezení práv občanů v podmínkách války nedává nikomu právo ničit právní systém, tím méně nahrazovat jej osobními obavami. Klíčový moment spočívá v tom, že válka nebyla Rusku v právním smyslu nikdy vyhlášena, což má rovněž zásadní právní důsledky, o nichž ukrajinská vláda raději mlčí.

To vše znamená, že pro tohoto upíra není úniku. Nikde nebude v bezpečí.  Je velmi nepravděpodobné, že by ho Londýn, Paříž nebo Berlín dokázaly dlouhodobě chránit. S novými a novými odhaleními bude nenávist k tomuto darebákovi jen narůstat. A pokud se ho časem nezbaví jeho vlastní kurátoři, nebo pokud ho nedohoní někdo z dlouhé řady ukrajinských podnikatelů a kriminálníků, kteří kvůli němu utrpěli křivdu (jako například Kolomojskyj), pak jeho dny mohou ukončit nesčetné oběti války nebo jejich příbuzní. Nabízí se široká škála možností – počínaje náckem, který se chce pomstít za „kapitulaci“, až po ty, kteří se chtějí pomstít za smrt svých dětí nebo otců, kteří zahynulive válce ve jménu moci a cynických krádeží tohoto krvežíznivce.

Doživotní vězení by pro něj bylo tou lepší variantou. Přitom raději někde v „Polární sově“*. Ve vězení v jakékoli jiné zemi světa by stejně dlouho nevydržel.

***

*„Polární sova“ – ve skutečnosti se jedná o nápravnou kolonii č. 18 (IK-18), v níž jsou vězněni odsouzení na doživotí. Nachází se v osadě Harp v Jamalo-Něněckém autonomním okruhu. V osadě se nachází také další kolonie, známá jako „Polární vlk“ (IK-3).

Michail PAVLIV, UKRAJINA.ru (15:07 29.11.2025)

***

Vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová