S Germány je věčný problém. Když na začátku minulého století obrovská nadprodukce rýnské oceli, kterou svět nebyl ochoten dobrovolně vstřebat, protože by muselo dojít k podstatnému omezení produkce britských, francouzských a ruských oceláren, které v roce 1914 už v souhrnu produkovaly méně oceli, než Německo vyrábělo samo, (str.271), Germáni nezaváhali, a aby se vyhnuli omezení své vlastní nadvýroby, pro kterou nebyl odbyt, a tím se vyhnuli vlastní ekonomické krizi, a nutnosti ekonomických reforem, raději okamžitě rozpoutali I. světovou válku. Když ve třicátých letech toho samého století v Německu hrozila v důsledku světové hospodářské krize velká likvidace jeho nadbytečných průmyslových ocelářských kapacit, Germáni opět nezaváhali, a jejich bankéři povolali Hitlera, a opět místo reforem své ekonomiky zase raději rozpoutali II. světovou válku. Francouzi a Belgičané byli po porážce Hitlera, z pravidelnosti s jakou Germáni rozpoutávají světové války, kdykoli pro jejich ocelářský průmysl není ve světě dostatečný odbyt, natolik frustrovaní, že povolali opět do svých státních služeb starého francouzského nacistu Roberta Schumana, (donutil premiéra Edouarda Daladiera, aby podepsal Mnichovský diktát 1938, podrobně v MAP 2293), a ten založil organizaci pro regulaci germánské nadprodukce oceli a uhlí, nyní známou jako EU.
Základním principem, podle něhož měla Schumanova EU fungovat, a jakým se ještě do letošního léta řídila, byla nikde oficiálně nenapsaná, a nikdy ani politiky veřejně nevyřčená dohoda: “Německo spravuje finance, Francie armádu.”. Leč tato tajná dohoda, která zatím od roku 1950 účinně bránila Germánům, aby při jakékoli další krizi, rychle vytáhli meče, a zas po svém národním obyčeji rozpoutali nějakou novou ničivou a krvavou válku, jen proto, aby nemuseli reformovat svůj průmysl a ekonomiku, už teď ztratila svoji platnost. Němci tento týden ultimativně oznámili do Bruselu, že budou zbrojit jako šílení, a že výroba nových německých zbraní se bude důsledně odehrávat pouze podle paragrafu 346 smlouvy o EU, a podle nového německého zákona o zadávání veřejných zakázek, a tedy “zbraně za německé peníze budou vyrábět výlučně německé firmy a jen němečtí zaměstnanci”, a basta!!
Deutschland zuerst, (Německo na prvním místě), tato stará germánská strategie, která zatím vždy rozpoutala všechny dosavadní světové války, začíná děsit řadu politiků napříč kontinentem. Polský ex-premiér Morawiecki byl z této náhlé změny evropské geopolitiky včera tak zděšen, že okamžitě navrhnul vytvořit anti-germánskou, a anti-ruskou koalici, složenou z Polska, Ukrajiny, Rumunska, Turecka, a dalších menších východoevropských zemí EU. Politicky rtuťovitý Macron, který obyčejně poletuje po světě a všude vytrubuje nejpodivnější, často i nesrozumitelná, i protiřečící si, politická mediální vyhlášením, se sice v posledních týdnech, jakoby v důsledku svých domácích porážek, stáhnul nečinně do Elysejského paláce, ale zdání klame. O každém francouzském státními úředníkovi se ne nadarmo šprýmovně traduje, že je vlastně utajeným zaměstnancem armády. Francouzská státní administrativa, průmyslová i bankovní administrativa, vojensko-průmyslový komplex, i armáda jsou defacto jeden propojený organismus. A ten teď zlostně vrčí, a usilovně se radí v Elysejském paláci, jak by měli Galové se zrádnými Germány, co vypověděli svatou Schumanovu přísahu, rychle naložit.
Plán nového “říšského vůdce” Friedricha Merz, jak vybřednout z evropské průmyslové krize vyvolané drahými energiemi a přemrštěnou berlínsko-bruselskou zelenou politikou, je velmi prostý. Německo, které je jako jediná velká evropská průmyslová země nezadlužené, začne masivně zbrojit na dluh. A hodlá do roku 2030 dosáhnout ročních vojenských výdajů 153 miliard EUR, (3.5% HDP, 3.8 bilionu CZK, 42% HDP ČR). Německá armáda se má zvětšit ze současných 182 000 příslušníků, na 460 000 vojáků, a dalších 200 000 vojáků základní služby má být udržováno v okamžité mobilizační pohotovosti.
Co však děsí některé evropské politiky nejvíc, je zbrojení. Německo hodlá v nejbližších několika měsících nasměrovat ve 320 programech celkem 377 miliard EUR, (9.4 bilionu CZK, 105% českého HDP), na výrobu a výzkum moderních zbraní. Jenže na rozdíl od minulosti, má značně klesnout nákup amerických zbraní (už jen za 10%), a naprostá většina těchto nových zbraní musí být vyráběna v Německu. Francie, která byla dosud hlavní evropská vojenská velmoc, je předlužená. Její veřejné finanční závazky lehce přesahují 110% HDP, a její roční rozpočtový deficit činí 5% HDP. A je tak všem v Elysejském paláci jasné, že francouzský vojenský průmysl začne oproti německému rychle upadat, a francouzská armáda se brzy stane pouhým stínem nové německé branné moci. Na francouzském generálním štábu se už ponuře vtipkuje, že opakování roku 1940, kdy Berlín, po vítězné válce, zabavil Paříži francouzské provincie Alsasko a Lotrinsko, už nebude v budoucnu hrozit, protože Berlín už brzy ani nebude muset vyhlašovat válku, a obě provincie přejdou dobrovolně pod jeho staronovou kuratelu. Francouzi se vztekají, protože Němci ruší společné výzbrojní programy, respektive se snaží, aby oslabená Francie rychle vydala německému průmyslu svá vojenská průmyslová tajemství, výměnou za menší německé výzbrojní zakázky. Obdobně brečí i Polsko. To sice vydává na zbrojení už teď 44 miliard EUR, (1.1 bilionu CZK, 4.7% HDP), ale jeho ekonomika i veřejné finance se pod tímto náporem už začaly hroutit, a je zřejmé, že Varšava bude muset začít na vojenských výdajích šetřit. Všechny dohromady děsí obrovská budoucí německá armáda, a obrovský budoucí německý zbrojařský moloch. Vzpomínky na minulost, kdy Němci nikdy neváhali ani minutu, aby rozpoutali ty nejničivější války, které svět kdy poznal, ženou některé vládnoucí evropské politiky do společné anti-německé koalice. Putin se tak může opět radovat.
*
Michael Svatoš, MaP 2462


Сергей Лавров – о переговорах с США и гордости за Россию: полный текст интервью Corriere della Sera
https://www.kp.ru/daily/27742/5169811/
„Pro Rusko neexistují žádné nepřátelské země nebo národy; existují země s nepřátelskými vládami. Kvůli přítomnosti takových v Římě zažívají rusko-italské vztahy nejvážnější krizi v poválečných dějinách. To se z naší iniciativy nestalo.”
Nejen v Římě, a ne poprvé…