Propagandě, psychologické válce, organizování převratů, vlivu politických nevládek, ovládání informačního prostředí a cenzuře na globální úrovni se ve svém článku věnuje bývalý novinář a někdejší šéf kontrarozvědky Slovenské informační služby Peter Tóth.
Pokud věříte, že CIA stála za mnoha státními převraty ve světě, nejste konspirátor. Pokud věříte, že CIA platila a platí novináře za šíření propagandy, nejste konspirátor. Pokud věříte, že nejúčinnější zbraní CIA je psychologická válka, nejste konspirátor. Pokud věříte, že americké vládní agentury vymyslely průmysl globální cenzury, nejste konspirátor. Realita je ve skutečnosti ještě horší, než se opovažujete věřit.
Epstein a Slovensko
Před několika dny zveřejněné e-maily Jeffreyho Epsteina potvrdily, že opovržení hodná figurka podsvětí světové politiky byla předem informována o pádu třetí vlády slovenského premiéra Roberta Fica. Z písemných komunikací bylo možné vyrozumět i to, že pedofil a sexuální otrokář byl nejen v kontaktu s Miroslavem Lajčákem, ale našeho bývalého ministra zahraničních věcí také doporučoval zatím nezjištěnému adresátovi k řízení blíže nespecifikovaného „evropského projektu“. Ponecháme-li stranou všechny nechutné souvislosti evokované jménem Epstein, musíme si nutně položit otázku: Kdo a kde rozhoduje o osudu Slovenska?
Epsteinovy e-maily naznačují, že na otázku kdo a kde existuje jen velmi skličující odpověď. O Slovensku nerozhodují Slováci na Slovensku, ale rozhodují nebo alespoň chtějí o nás rozhodovat lidé, které jsme nevolili a kteří nemají k našemu státu žádný vztah. Přesto mají zjevně moc, aby vstupovali bez povolení do našich životů.
Náš státeček mezi Tatrami a Dunajem není žádnou geopolitickou mocností. Avšak to neznamená, že o Slovensko se nemůže svádět velká geopolitická bitva. V letech 1953 – 1954 se stala dějištěm masivního velmocenského zasahování útloučká a v podstatě bezvýznamná Guatemala s tehdejší populací tři a půl milionu obyvatel. Tak proč by se nemohlo stát scénou vážného mezinárodního politického zápasu pěti a půl milionové Slovensko, které má na rozdíl od zastrčené středoamerické země právo veta nejen v EU, ale i NATO?
Propaganda za stovky milionů
V zájmu pochopení, co a proč se to kolem nás děje, musíme vykročit ven ze slovenské bubliny. Je třeba vnímat širší souvislosti určitých jevů, trendů a událostí. Neobyčejnou příležitostí pochopit nejen způsob, ale i rozsah globální manipulace, byly první týdny úřadování Trumpovy druhé administrativy. Prezident pozastavil činnost USAID a nové ministerstvo vládní efektivnosti zveřejnilo informace o tom, co všechno jako rozvojová agentura financovala na všech kontinentech planety.
Mezi mnoha pochybnými projekty USAID bylo financování prý nezávislých médií po celém světě. Během několika let agentura nalila téměř 500 milionů dolarů do 6 200 novinářů ze 707 médií a 279 „mediálních“ neziskových organizací. Pokud přijmou novináři a média peníze od agentury financované americkou vládou, je vyloučeno, aby mohly být považovány za nezávislé. Naopak je zřejmé, že Washington si prostřednictvím USAID kupoval vliv v médiích nejen doma, ale kdekoli má geopolitické zájmy, tedy prakticky všude. Na Slovensku vyšlo najevo, že prostřednictvím USAID přijal peníze deník N. Deník SME sice nebyl přímo financován americkou vládou, ale součástí majetkové struktury jeho vydavatele je Media Development Investmend Fund George Sorose, jehož Open Society Fundations byly zase úzce finančně napojeny na USAID.
Ze zveřejněných informací dále vyplynulo, že ve fiskálním roce 2025, než Trump stihl pozastavit činnost agentury, USAID měla na základě rozhodnutí Kongresu kontrolovaného Bidenovými demokraty jen na podporu „nezávislých“ médií vyčleněných neuvěřitelných 268,4 milionu dolarů. V překladu to znamená, že Washington se chystal touto cestou nalít do agitace a propagandy globálních rozměrů více než čtvrt miliardy dolarů. Mnohé desítky a stovky tisíc dolarů poskytovaly médiím různé americké instituce i mimo tento rámec, například nesmyslným nakupováním předplatného mezinárodně působících médií, jako jsou Politico nebo několik liberální amerických novin.
Než stihl Trump udělat pořádek ve financování globální propagandy dolary amerických daňových poplatníků, další výživnou tepnou bylo napojení neziskové organizace Internews Network na USAID. Přes Internews přeteklo 472,6 milionu dolarů do 4 799 médií, která kromě psaných textů vyrobila 4 799 hodin programů ročně, s dosahem na 778 000 000 lidí. Jinými slovy jen přes Internews se USAID, tedy americké vládě podařilo ovlivňovat veřejné mínění v mega masovém rozsahu, konkrétně v počtu přesahujícím třičtvrtě miliardy obyvatel planety Země.
S ohledem na popsané okolnosti snad nikoho nepřekvapí, že Internews úzce spolupracovala s lokálními médii v průběhu takzvaných barevných revolucí. Například během revoluce růží v roce 2003 v Gruzii nebo o rok později v průběhu oranžové revoluce na Ukrajině.
Co je a co není USAID
Na chvíli se zastavme a připomeňme si, co je to USAID. V překladu jde o Agenturu Spojených států pro mezinárodní rozvoj. V listopadu 1961 ji založil prezident John F. Kennedy a přinejmenším z počátku opravdu sloužila původnímu účelu, tedy poskytování americké finanční pomoci rozvojovým projektům ve světě. Jako mnoho dobrých a ušlechtilých nápadů i myšlenka USAID metastázovala. Ne že by agentura úplně přestala plnit původní účel, ale i to, co dělala dobře, je zastíněno a zejména poskvrněno propůjčením se USAID k plnění úkolů spojením se šířením propagandy v režii CIA, nejmocnější špionážní organizace na světě. (Obdobně můžeme hodnotit činnost “neziskovky” Člověk v tísni, pod jejímž krytím působí zprvodajci v různých částech světa, ale i propagandistické úderky ohýbající mladé stromky v českých školách, Další neziskovka – Milion chvilek pro demkoracii vykazuje stejné známky, jako “neziskovky” v barevných revolucích v arabském světě, Srbsku při pádu Miloševiče a při dnešních nekonečných protestech “proti korupci”, či Gruzii, ale i v dnešním opozičním hnutí v Maďarsku proti Orábánovi.)
Synovec prezidenta JFK, současný ministr zdravotnictví USA Robert F. Kennedy junior v jednom z rozhovorů s Tuckerem Carlsonem komentoval využívání USAID jako krycí organizace CIA následovně: „Ze žurnalistů se stali propagandisté vlády. USAID. (…) Utratí kolem deseti miliard dolarů ročně na financování žurnalistiky po celém světě.“
Přestože Robert F. Kennedy junior se nemýlí, ani on nemluví celou pravdu. Spojené státy a jejich jménem CIA prováděla psychologické operace prostřednictvím spolupracujících a zkorumpovaných novinářů mnohem dříve, než se sepsala USAID. Poprvé v dějinách vstoupila CIA do politického zápasu prostřednictvím lokálních médií již v roce 1948 před parlamentními volbami v Itálii. Z toho vyplývá, že USAID není novým úkazem pod sluncem, pouze jednou z mnoha variací uskutečňování skrytých operací americkou administrativou prostřednictvím svých zpravodajských služeb a jiných (nastrčených) agentur.
Jak jsme se tedy dostali z Itálie roku 1948 až ke globálnímu zasahování do informačního prostoru ve třetí dekádě 21. století? Odpověď na takto položenou otázku poskytují mnohé historické události. Vzhledem k jejich četnosti a rozsahu se v následujícím textu omezím jen na několik mini případových studií.
CIA během studené války
Itálie, Řecko, Írán, Guatemala, Jižní Vietnam (ještě před vstupem USA do války ve Francouzské Indočíně), Kuba, Chile, El Salvador, Guyana, Japonsko a mnohé další státy a s nimi spojené události tvoří milníky skrytého zasahování Spojených států prostřednictvím CIA do politického vývoje ve zmíněných zemích. Je třeba si uvědomit, že mluvíme o tajných operacích, nikoli o přímých vojenských intervencích. Jedná se o dva zcela odlišné typy uplatňování moci na mezinárodní šachovnici.
Také je třeba učinit ještě jedno podstatné rozlišení. Také formy a metody skrytých, tajných operací, zaměřených na změnu režimů v cílových státech, se v průběhu času vyvíjely. Operace staré školy se odehrávaly převážně v období studené války. Formy a metody operací nové školy se postupně začaly vyvíjet po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991, ustálenou podobu nabyly v první dekádě 21. století. Do třetí fáze vstoupili po amerických prezidentských volbách v roce 2016, které vyhrál Donald Trump, když takzvaný hluboký stát (deep state) obrátil psychologické a dokonce i cenzorské operace proti vlastním občanům, tedy obyvatelům USA. (Na příkaz zpoza oceánu prostřednictvím centrály NATO v Bruselu postupovala i lokajská Fialova vláda a někteří důstojníci Armády ČR, když 24. února v poledne “vypnuli” na několi měsíců některé opoziční weby, mezi nimi i Novou Republiku. Web agentury EXANPRO provozovaný bývalými armádními analytiky je vypnutý dosud a podle některých zdrojů byl i nenávratně smazán , viz např. ZDE, ale i ZDE – pozn.red.NR)
Když CIA začala skrytými operacemi ovlivňovat politický vývoj v jiných zemích, studená válka mezi USA a SSSR byla v plném proudu. Sovětský svaz uskutečňoval velmi podobné aktivity také, o tom není nejmenším pochyb. Jednou z oblíbených praktik bylo například financování takzvaného mírového hnutí na západě (např. pravidelné velikonoční pochody proti nukleárním zbraním – pozn.red.NR) nebo krajně levicových teroristických skupin ve sféře vlivu Spojených států.
Od skončení druhé světové války v roce 1945 do převratu v roce 1989 jsme žili v sovětské sféře vlivu. Nejpozději od našeho vstupu do NATO v roce 2004 jsme součástí sféry vlivu USA, a proto je na místě věnovat se přednostně praktikám našeho největšího a nejmocnějšího spojence a partnera. Tím není řečeno, že například Rusko, Čína, Británie nebo třeba i Indie nevyvíjejí skryté operace, zaměřené na ovlivňování politických procesů v jiných státech. Naopak tvrdím, že to dělají, dělali a vždy budou dělat. Důvod, proč je dnes třeba více mluvit o skrytých aktivitách USA, spočívá mimo jiné i v tom, že liberálnímu systému oddaná média zveličují například ruské vlivové operace a zcela popírají existenci stejných aktivit Spojených států.
Proč všechna slovenská progresivní média vidí za každým druhým profilem na sociální síti ruského trolla, ale zakrývají si oči před podobnými aktivitami USA? Odpověď je velmi jednoduchá. Sami novináři jsou součástí nejen amerických, ale i širších západních skrytých operací, zaměřených na ovlivňování politiky nejen na Slovensku, ale kdekoli je to potřeba.
(Velmi dobré vysvětlení a popis korupčních praktik CIA mezi novináři uvedl ve své knize, psané podle osobní zkušenosti, zesnulý německý novinář Udo Ulfkotte pod názvem “Koupení novináři” – pozn.red.NR)
Itálie 1948
V únoru 1948 se komunistům v Československu podařilo díky převratu a podpoře SSSR uchopit absolutní moc. V dubnu téhož roku byly naplánovány parlamentní volby v Itálii. Ve Washingtonu zavládlo zděšení, že by se v Římě mohly také chopit vlády komunisté. Italská komunistická strana byla nejsilnější a největší v Evropě mimo Sovětský svaz. Odtajněné informace potvrzují, že CIA nalila obrovské množství peněz do podpory centristické koalice křesťanského demokrata Alcidea De Gasperiho. Na nákup médií, propagandy a jiných aktivit utratila CIA v Itálii v roce 1948 pět milionů dolarů, což je v přepočtu na současnou měnu kolem 67,5 milionu USD. Stejnou částku investovali Američané do ovlivňování voleb v Itálii až do první poloviny 60. let minulého století. (Vedle toho v téže době CIA rekrutovla bývalé Mussoliniho fašistické zabijáky do tajné organizace “Gladio”, která vraždila populární venkovské funkcionáře Komunistické strany Itálie – pozn.red.NR)
Odtajněné dokumenty odhalují , že USA v roce 1948 spoléhaly nejen na manipulování voleb prostřednictvím propagandy, ale v případě převzetí moci komunisty zvažovaly i použití italské armády k uskutečnění státního převratu. Za tímto účelem byli američtí zpravodajští důstojníci pozemních sil USA dislokovaných v Evropě pověřeni vést konzultace s představiteli italského generálního štábu o tom, zda by byli připraveni ozbrojenou silou svrhnout komunistickou vládu.
Z geopolitického hlediska šlo o hodně. Američané nechtěli připustit, aby Sovětský svaz získal prostřednictvím komunistické vlády v Římě nejen vliv, ale také přímý vojenský přístup do západního Středomoří. Je sporné, zda by prezident Truman opravdu dal zelenou uskutečnění vojenského převratu v Itálii za skryté finanční a propagandistické podpory USA. Volby totiž nakonec vyhrála i díky masivní finanční podpoře CIA De Gasperiho koalice. Podstatné je mít na paměti, že americká administrativa měla v záloze i iniciování vojenského puče.
Írán 1952 – 1953 (TP-AJAX)
Díky odtajněným dokumentům je poměrně detailně zmapována společná operace CIA a britské SIS/MI6 s krycím názvem TP-AJAX, jejímž cílem bylo svržení vlády premiéra Mohameda Mosaddeka v Íránu. Akce probíhající od listopadu 1952 do srpna 1953 byla zosnována na základě podnětu britské SIS, avšak když Američané souhlasili s účastí, hlavní roli v jejím uskutečnění sehrávala CIA. Britové dokonce v průběhu akce předali do řízení Američany své nejcennější íránské agenty.
Londýn měl zájem na odstranění legitimního premiéra Mosaddeka přinejmenším ze dvou důvodů. Íránská vláda se souhlasem parlamentu znárodnila naftový průmysl, což se negativně dotklo obchodních a finančních zájmů britské firmy s názvem Anglo-Persian Oil Company, založené v roce 1909. Vzhledem k tomu, že Mosaddek se v parlamentu opíral o relativně silnou komunistickou stranu s názvem Tudeh, Britové bili na poplach!
Souhlas k provedení společné operace CIA a SIS dali šéfům obou výzvědných služeb prezident Truman následovaný Eisenhowerem a premiér Churchill. Plán společného postupu psali pověření řídící zpravodajští důstojníci operace v Nikósii na Kypru. Ostrov byl také vybrán za centrálu řízení aktivit v Íránu a zároveň lidé umístění v konspiračním objektu v Nikósii zajišťovali třícestnou komunikaci mezi Teheránem, Washingtonem a Londýnem.
Operace TP-AJAX měla vytyčené tři základní cíle. Za prvé, dosáhnout „spravedlivé“ ropné dohody. Za druhé, umožnit Íránu stát se ekonomicky silným a finančně solventním. Za třetí, dosadit v Teheránu vládu, „která by s vervou stíhala nebezpečně silnou komunistickou stranu“. Šéf CIA Allen Dulles odsouhlasil rezidentuře v Teheránu rozpočet na uskutečnění operace do jednoho milionu dolarů, což je v současném vyjádření 12,13 milionu.
Podstatnou část operace tvořila takzvaná válka nervů, což se rovnalo psychologickému působení prostřednictvím propagandy jednak na vládu premiéra Mosaddeka, a jednak na široké vrstvy obyvatelstva. Centrála TP-AJAX na Kypru připravila texty propagandistických článků, které byly umísťovány ve spolupracujících íránských médiích. Washingtonská ústředna CIA se zase postarala o to, aby články proti Mosaddekovi vycházely i v jistých nezávislých amerických médiích. Americké články byly následně překládány do perštiny a přebírány íránskými médii. Do akce byla zapojena i “umělecká skupina” CIA, která připravila komiksy a kreslené vtipy, zesměšňující premiéra, jeho vládu a spolupracující poslance.
V rámci propagandistických aktivit byli využiti radikální íránští duchovní. Jejich úkolem bylo hlásat, že Mosaddek je bezbožný a opírá se o komunisty, jejichž ideologie je v příkrém rozporu s učením islámu. Mimochodem, o několik desetiletí později, když ti samí duchovní ukradli Íráncům revoluci roku 1979 namířenou proti nenáviděnému monarchistickému režimu, stali se ajatolláhové největšími nepřáteli USA. A dodnes jimi jsou.
Další dva vektory skrytého působení CIA a britských agentů v terénu byly zaměřeny na získání si rozhodujících mocenských hráčů. Různí emisaři zákulisně manipulovali íránského monarchu jménem Mohamed Rezá Šáh Pahlaví, aby vydal dekrety o odvolání Mosaddeka a jmenování generála armády Fazollaha Zahediho premiérem, pečlivě vybraným lidmi CIA a SIS. Druhou linií bylo získávání rozhodujících armádních špiček na stranu Zahediho puče a korumpování poslanců parlamentu, aby souhlasili s rozpuštěním zákonodárného sboru. Během komplikované a ne zcela hladce jdoucí akce byli telefonicky zastrašováni někteří armádní důstojníci i jejich rodinní příslušníci.
Po několika dramatických událostech, kdy se zdálo, že převrat ztroskotal, Šáh Pahlaví odletěl do Bagdádu a později si dokonce zvolil za bezpečné útočiště Řím. Do Íránu se vrátil až poté, co se Američanům a Britům podařilo za pomoci místní armády odstranit Mosaddeka a vyměnit ho za loajálního Zahediho.
Z Íránu do Guatemaly (PB-SUCCESS)
Po ukončení operace v Íránu CIA sepsala její vyhodnocení a přišla na to, že navzdory masivní propagandě byly zjištěny nedostatky právě v oblasti psychologického boje. Hodnotitelé průběhu TP-AJAX poukazovali na okolnost, že předem připravené materiály nebyly v dostatečném množství umísťovány v íránském tisku. Naopak CIA s rozpaky poukázala na to, že ministerstvu zahraničních věcí USA se mnohem snáze dařilo prosazovat propagandistické materiály o Íránu v amerických novinách. V naznačeném kontextu je příznačné následující hodnocení:
„Musíme připustit, že ani po letech a měsících práce s dotovaným tiskem a jeho úplatnými (nebo patriotickými) žurnalisty v Teheránu rezidentura [CIA – pozn. aut.] si nebyla stále jistá, zda dosahuje výsledků srovnatelných s vynaloženou částkou nákladů.(…) Měla by být zpracována samostatná analýza pro analýzu blížící se budoucí kampaně.“
Navzdory citované kritice byla operace TP-AJAX hodnocena ve Washingtonu jako obrovský politický úspěch a právě ve stavu euforického opojení se Spojené státy prostřednictvím CIA pustily do dalšího dobrodružství v Guatemale. Tamní akce, zaměřená na svržení legitimní vlády bývalého armádního kapitána jménem Jacobo Árbenz Guzmán, dostala krycí název PB-SUCCES, což v překladu znamená úspěch . I zvolení optimistického krycího pojmenování operace nasvědčuje, že kovbojové kolem direktora CIA Allena Dullese měli po akcích v Itálii, Íránu a mezitím i v Řecku ega přetékající sebevědomím.
Dlouho předtím, než se USA rozhodly svrhnout legitimní vládu prezidenta Árbenze pomocí psychologické války a ozbrojeného puče, byla Guatemala zemí, která prošla těžkou zkouškou v politické, ekonomické i sociální oblasti. Pomineme-li španělskou koloniální nadvládu a složité etnické a sociální vztahy a přeskočíme revoluci z roku 1944, která svrhla režim oligarchie velkostatkářů zastoupené diktátorem Jorge Ubico, nemůžeme ignorovat rok 1951, kdy se prezident Árbenz ujal moci po demokratických volbách a střetl se s americkou plantážní společností United Fruit Company (UFC), největším producentem banánů v Guatemale.
UFC vyvážela banány především na americký trh. Během diktátorova režimu se těšila v Guatemale mnoha privilegiím. Od Ubiceho dostala do daru stovky mil čtverečních půdy, nemusela téměř vůbec platit daně a nebyla vázána regulacemi v pracovněprávních vztazích, což UFC prakticky umožňovalo vykořisťovat rolníky pracující na plantážích. Americké firmě bylo umožněno monopolně ovládnout guatemalské železnice, námořní přepravu a některá maloobchodní odvětví.
UFC vyvážela banány především na americký trh. Během diktátorského režimu se v Guatemale těšila mnoha privilegiím. Ubice jí daroval stovky čtverečních mil půdy, neplatila téměř žádné daně a nebyla vázána pracovními předpisy, což UFC umožňovalo vykořisťovat farmáře pracující na jejích plantážích. Americká společnost měla povoleno monopolizovat guatemalské železnice, námořní dopravu a některé maloobchodní sektory.
Po nástupu k moci zahájil prezident Árbenz progresivní reformy. Progresivní v tom nejlepším slova smyslu, žádné nesmysly o duze. Domácí oligarchie a Američané byli nejvíce pobouřeni pozemkovou reformou. Ta byla založena na vyvlastnění a přerozdělení dlouho neobdělávané půdy mezi drobné zemědělce. Původní majitelé měli být odškodněni státními dluhopisy s úrokem 3 % a splatností 25 let. Je pochopitelné, že konzervativní pozemková oligarchie s tím nesouhlasila, i když znárodněnou půdu určenou k přerozdělení neobdělávala.
Americká společnost UFC byla rovněž pobouřena. A to ze tří důvodů. Za prvé, UFC také dlouhodobě zanedbávala značnou část pozemků. Za druhé, prezident požadoval, aby konečně platila daně. Za třetí, reformy zaručovaly zaměstnancům základní práva a minimální mzdu.
Síla psychologické války
Dokumenty zveřejněné americkými archivy a nedávno odtajněné dějiny operace PB-SUCCESS, vcelku objektivně sepsané interními historiky CIA, potvrzují, že washingtonské zpravodajské kruhy vyhodnotily politiku prezidenta Árbenze jako komunistické spiknutí. CIA bez jakékoli opory v materiální realitě tvrdila, že situace v Guatemale je prvním příkladem usazení se komunismu na „americkém zadním dvorku“. Vysvětlení pojmu americký zadní dvorek je velmi jednoduché. USA považovaly, považují a vždy budou považovat celou západní hemisféru, tedy oba americké kontinenty včetně Střední Ameriky za svoji sféru vlivu. Mezi pojem sféra vlivu a zadní dvorek lze dát v americkém geopolitickém slovníku znaménko rovná se.
Dokumenty zveřejněné americkými archivy a nedávno odtajněná historie operace PB-SUCCESS, napsaná zcela objektivně interními historiky CIA, potvrzují, že washingtonské zpravodajské kruhy hodnotily politiku prezidenta Árbenze jako komunistické spiknutí. Bez jakékoli podpory v materiální realitě CIA tvrdila, že situace v Guatemale byla prvním příkladem zakořenění komunismu v „americkém zadním dvorku“. Vysvětlení pojmu americké zadní dvorku je velmi jednoduché. USA považovaly, považují a vždy budou považovat celou západní polokouli, tj. oba americké kontinenty včetně Střední Ameriky, za svou sféru vlivu. V americkém geopolitickém slovníku lze pojmy ´sféra vlivu´ a ´zadní dvorek´ považovat za rovnocenné.
Politická realita v Guatemale však byla úplně jiná, než ji popisovala CIA. Za prvé, prezident Árbenz byl centrista. Za druhé, v parlamentu se sice opíral o Stranu práce (PGT), ale ani tento subjekt nebyl extrémně levicový, dokonce se pohyboval více ve středu politického spektra. Za třetí, guatemalský parlament měl 61 členů, z toho byli jen čtyři komunističtí poslanci. Za čtvrté, ani jeden ministr Árbenzovy vlády nebyl komunista. Šesti nebo sedm komunisté zastávali ve vládě funkce pod úrovní kabinetu a je pravda, že měli vliv na pozemkovou reformu. Avšak samotné přerozdělení půdy nebylo v žádném případě extrémní a nebylo ani provedeno bez náležitého odškodnění. Jinými slovy v Guatemale se nekonal žádný bolševický převrat ani nic podobného.
Přesto dostala CIA od prezidenta Eisenhowera zelenou ke spuštění rozsáhlé tajné operace, jejímž cílem mělo být prostředky propagandy, tedy šíření masových dezinformací, a také za pomoci ozbrojeného puče povalit režim prezidenta Árbenze. Američanům v tomto ohledu výrazně pomáhal nikaragujský diktátor Anastasio Somoza. Kromě mnohé jiné podpory poskytl území Nikaraguy na výcvik odbojové polovojenské skupiny bývalého guatemalského vojáka jménem Carlos Castillo Armas, který se těsně před zvolením Árbenze pokusil o ozbrojený puč. Převrat ztroskotal, Armas skončil v base, ale jelikož podplatil strážce, podařilo se mu uprchnout do Hondurasu. Tam si ho našla CIA a udělala z Armase vůdce ozbrojeného odporu proti legitimní guatemalské vládě.
Historie operace PB-SUCCESS je velmi složitá a její podrobný popis by nebyl pro téma tohoto textu relevantní. Je však důležité zmínit několik klíčových okolností. Operace byla v podstatě velmi rychle odhalena a celý svět, nejen guatemalský režim, věděl o snahách USA změnit vládu v této zemi. Z amerického pohledu však byl projekt úspěšně dokončen. Nebylo to díky paramilitárním aktivitám zrádce Armase, protože jeho útok na Guatemalu ze Salvadoru byl naprostým fiaskem. Salvadorští policisté dokázali pacifikovat, odzbrojit a zadržet velkou část Armasových vojáků. Guatemalské ozbrojené síly si snadno poradily se zbytkem, i když američtí piloti bombardovali hlavní město.
Árbenzova vláda padla vlivem masivního působení psychologické války. Ovšem i to má háček. Prezident a vedení armády nebyli vystrašení z toho, co bylo vysloveno v ilegálním rádiovém vysílání CIA, napsané na letácích nebo v domácím či zahraničním tisku. Samozřejmě i to mělo na vedení státu příznačné psychologické účinky. Vláda však padla v důsledku strachu ze skryté hrozby. Důstojníci generálního štábu byli přesvědčeni, že pokud neuspěje Armasova ofenzíva, kterou nebyl problém utopit v krvi, na Guatemalu přímo zaútočí pozemní síly amerického námořnictva, koncentrované na dvou bitevních lodích v Honduraském zálivu. Proto dali důstojníci Árbenzovi ultimátum. Buď odstoupí, nebo sami povedou armádu na hlavní město, aby zabránili přímé Americké intervenci.
Za dané situace byl Árbenz nucen abdikovat. Američané na jeho místo dosadili zrádce Armase a do Guatemaly se do velké míry vrátili staré řády před rokem 1944. Guatemala se stala finanční přítěží USA, protože její nový vláda od svého bohatého spojence neustále žádala peníze. Když později CIA zadržela a vyhodnotila přibližně 150 000 vládních a stranických dokumentů z úřadu prezidenta Árbenze a sekretariátu strany práce, nenašla ani jeden důkaz o napojení Guatemaly na Sovětský svaz a jeho komunistickou stranu.
Z hlediska anatomie skrytých operací i historických paralel je zajímavé, že CIA zapojila do boje proti Árbenzovu režimu i protikomunisticky naladěné studenty. Vydávali časopis, roznášeli letáky, lepili samolepky a burcovali veřejnost. Na počátku operace vyčlenil šéf CIA Dulles na její uskutečnění rozpočet tři miliony dolarů, což by dnes činilo 36,4 milionů USD.
Z CIA k USAID
Poslední částečně zdokumentované tajné operace CIA zaměřené na změnu vlád byly ovlivňování volebních kampaní v Srbsku a Iráku v letech 2000 a 2005. CIA investovala 40 milionů dolarů (což odpovídá dnešním 75,2 milionům dolarů) do porážky srbského prezidenta Slobodana Miloševiće v roce 2000. Američtí špioni předali hotovost srbským opozičním vůdcům, se kterými se setkali v sousedních balkánských státech, kde se mohli pohybovat mnohem bezpečněji.
V roce 2003 se mladý Bush a jeho zločinecká banda rozhodli svrhnout režim jiného zločince, Saddáma Husajna, v Iráku. Vojenská operace byla úspěšná, ale z politického hlediska to bylo katastrofální fiasko, protože Írán získal kontrolu nad významnou částí irácké scény. To je jeden z důvodů, proč Bush před parlamentními volbami v roce 2005 zvažoval schválení tajné operace CIA s cílem zasáhnout do volební kampaně ve prospěch svého vybraného kandidáta Ajada Alláwího, ale nakonec od tohoto nápadu upustil vzhledem k beznadějnosti situace.
Bývalý ředitel CIA Leon Panetta (který vedl agenturu v letech 2009 až 2011) přiznal, že i po Srbsku ovlivňovala největší špionážní organizace na světě zahraniční média před volbami v „výjimečných případech“, aby „změnila postoje v zemi“. Podle něj se CIA snažila získat přístup k médiím v dané zemi nebo regionu, která byla „schopna zprostředkovat“ určité informace, nebo pracovala na „ovlivnění těch, kteří mohou vlastnit část médií, aby byli schopni spolupracovat a spolupracovat s vámi na doručení této zprávy“.
Vzhledem k tomu, že rychlý rozvoj internetu a sociálních médií výrazně změnil prostředí v oblasti kontroly a manipulace s informacemi, musela se CIA tomuto trendu přizpůsobit. Po reputačních fiascích spojených s přímými vojenskými intervencemi nebo podporou paramilitárních převratů se začala více soustředit na využívání takzvané měkké síly médií.
Aby mohla snáze popírat přímou účast na psychologických a propagandistických aktivitách, bylo mnohem výhodnější financovat spřátelená nebo zkorumpovaná zahraniční média prostřednictvím USAID. Mechanismus této formy vlivu jsem popsal na začátku tohoto textu, takže se k tomuto tématu nemusím vracet.
Britská vláda používá velmi podobnou metodu zasahování do vnitřních politických záležitostí jiných států. Anglický portál Declassified UK nedávno informoval, že britské ministerstvo zahraničí investovalo prostřednictvím společnosti Zinc Network téměř 10 milionů liber, aby ovlivnilo veřejné mínění v různých evropských zemích, včetně Slovenska, před parlamentními volbami v roce 2023. Společnost Zinc Network najala takzvané influencery, jejichž úkolem bylo zveřejňovat na YouTube obsah, který byl předem schválen úředníky britského ministerstva zahraničí.
Konečně se narodil Púchovský
Další vývoj v oblasti kontroly informací a cenzury na globální úrovni začal nabývat na síle poté, co byl Donald Trump v listopadu 2016 poprvé zvolen prezidentem USA. Nejen americká média, ale i Demokratická strana a s ní spojený americký zpravodajský aparát začaly tvrdit, že Trump zvítězil díky vlivu trollů placených Ruskem a jeho zpravodajskými službami.
Navzdory skutečnosti, že ani FBI, ani CIA nebyly schopny poskytnout jediný důkaz o existenci ruského spiknutí, stalo se toto obvinění základem liberálně-progresivní propagandy. V kruzích Demokratické strany a liberálních médií to bylo a stále je nezpochybnitelným dogmatem. Následně to vedlo k vytvoření gigantického průmyslu cenzury obsahu na největších sociálních sítích, jako jsou Facebook, X (dříve Twitter), YouTube, TikTok, Reddit a další.
Záštitu nad projektem převzalo americké ministerstvo vnitřní bezpečnosti a jeho Agentura pro bezpečnost kybernetické infrastruktury (CISA). Původně byla zřízena s cílem ochraňovat kybernetickou bezpečnost USA, avšak časem si přisvojila právo dohlížet i na takzvanou informační bezpečnost Američanů na sociálních sítích, což je jen eufemistické označení cenzury. Jelikož americká ústava neumožňuje státu přímo cenzurovat nebo omezovat svobodu projevu, CISA uzavřela pakt s univerzitami, třetím sektorem i soukromými firmami. Jejich úkolem bylo monitorovat obsah na sociálních sítích, dotýkající se domácí a zahraniční politiky, onemocnění COVID-19, LGBTI problematiky, později války na Ukrajině a podobně.
Vládní úředníci, zástupci univerzit a cenzoři největších sociálních sítí jako Facebook, TikTok, YouTube, Twitter a podobně disponovali společnou uzavřenou online aplikací. Její prostřednictvím v reálném čase a v režimu 24/7 sdílely odkazy na „nevhodný“ obsah, který byl následně odstraňován. V USA se tak završil cyklus přechodu boje proti vnějšímu nepříteli prostřednictvím CIA k cenzuře vnitropolitické diskuse pomocí spojení vládních agentur, univerzit, třetího sektoru a technologických gigantů. Během působení Bidenovy administrativy byly odstraněny ze sociálních sítí stovky tisíc videí, textů a jiných příspěvků s potenciálním dopadem na desítky milionů diváků a čtenářů.
Samozřejmě i tyto „výdobytky“ Spojené státy úspěšně exportovaly do světa. Včetně Slovenska (a Česka). Portál Marker nedávno uveřejnil informace, založené na uniklých vládních dokumentech, podrobně popisujících, jak fungovala cenzura slovenských sociálních sítí v letech 2020 – 2023. Nejaktivnějším cenzorem byl ideologický fízel či, chceme-li, „policista pravdy“ David Púchovský. Činili se i cenzoři Naďova ministerstva obrany a dalších státních orgánů. Zejména od Facebooku žádali mazání naprosto stejného obsahu jako jejich kolegové – cenzoři v USA.
Mohou se na nás zlobit, když je nazýváme americkými agenty?
Více iv videu ZDE .
Zdroj: datel.news
Pridala bych “boj proti terorismu”..ten jim uvolnil cestu ke smirovani v jeste mnohem vetsim rozmeru