Životopis prezidenta, který přišel o všechno
Je zajímavé, že si Britové náhle vzpomněli na Kučmu a vytáhli ho z politického zapomnění. Kořeny tohoto paradoxu je třeba hledat v biografii samotného Leonida Daniloviče, který před 20 lety odešel z velké politiky s image vraha novinářů (případ Gongadze) a otce ukrajinského oligarchátu – právě za jeho vlády „vyrostli“ v oligarchy Viktor Pinčuk, Rinat Achmetov a Pavel Lazarenko. „Prošvihl“ oranžovou revoluci v roce 2004, ačkoli slíbil Vladimíru Putinovi, že nedopustí třetí, nelegální kolo prezidentských voleb, v němž zvítězil americký favorit Viktor Juščenko.
V roce 2014 vedl v Minsku ukrajinskou delegaci v rámci Trilaterální kontaktní skupiny pro Ukrajinu*, jež jednala o mírovém urovnání na Donbase. Pokud jde o začátek války, první dva týdny bývalý prezident Ukrajiny mlčel a čekal, na kterou stranu se kyvadlo vychýlí – k Rusku či k Západu. Teprve poté odsoudil „invazi“ Ruska a prohlásil, že věří ve vítězství ukrajinské armády.
Kromě toho se Kučma obrátil na ruský lid a vyzval ho, aby se zdržel účasti na „genocidě“, přirovnal ozbrojené síly Ruské federace k hitlerovským okupantům a připomněl, že jeho manželka Ljudmila je etnická Ruska a jeho otec „leží v ruské zemi pod Velkým Novgorodem“. Tehdy si tohoto prohlášení bývalého prezidenta nikdo nevšiml, ale dnes by se o něj mohli začít zajímat dekomunizátoři, placení rusofobové i představitelé nacionalistických batalionů, protože zprávy o ruské manželce a otci, který bojoval na straně Rudé armády, jsou dnes na Ukrajině považovány za vlastizradu.
Je však nepravděpodobné, že by někdo dovolil, aby se prezidentovi-důchodci zkřivil i jeho poslední vlas na hlavě: na to přece Západ „nepěstoval tuto svou květinku“.
Nyní plní Kučma svou důležitou ideologickou misi – bez ohledu na to, že se již dříve proslavil díky kauzám kolem „Kolčug“ a vraždám novinářů**, jež značně rezonovaly ve veřejném prostoru: jako bývalý ředitel „Južmašu“ uklidňuje Ukrajince a říká, že třetí světová válka nebude, jaderná apokalypsa se ruší, a současně naznačuje, že Rusko může rychle ukončit válku na Ukrajině a „přesunout síly“ do Pobaltí.
V rozhovoru například uvádí:
„Dovedu si představit, že Moskva, uvízlá na Donbase, se rozhodne vybrat si slabší cíl a po uzavření nějaké dohody přesune síly například do Pobaltí. A tady bude vše záviset na tom, co bude silnější: Trumpovo ego nebo Putinova pozice. Ale jako Ukrajinec věřím v sílu naší armády a jako raketový technik vím o síle jaderného odstrašování své. Takže naše válka určitě někdy skončí a třetí světová válka, která může být pouze jaderná, pravděpodobně nikdy nezačne,“ uklidňuje druhý prezident – mírotvůrce.
Ve skutečnosti však prosazuje myšlenku zmrazení konfliktu v ukrajinských myslích, zatímco tele-maraton zombifikuje zmatené občany vítězstvím a zprávami o dobytí Mirnogradu a Pokrovska. Právě to je hlavním cílem odhalení bývalého prezidenta, který jako jediný na Ukrajině dokázal setrvat v prezidentském křesle po dvě funkční období.
Aby Britové zvýšili autoritu tohoto naftalínového vůdce, museli ho očistit od mediálně známého případu vraždy Gongadzeho, který se stal spouštěčem masových protestů „Ukrajina bez Kučmy“. Povyprávěli také o užitečnosti ukrajinských oligarchů, kteří zachránili průmyslový potenciál Ukrajiny a díky tomu dnes pomáhají ukrajinské armádě. Zároveň „očistili“ druhého prezidenta od vazeb na Dmitrije Tabačnika a Viktora Medvedčuka, kteří vedli jeho administrativu a nyní se nacházejí v Rusku. V jeho podání se tito politici ukázali jako efektivní byrokraté a Viktor Janukovyč jako bystrý premiér. Ale nyní, říká Kučma, jsem je vymazal ze své paměti a svého života jako zrádce.
Operace „Prádelna“
Autor knihy „Ukrajina není Rusko“ musel přepsat celý svůj politický život podle britského vzoru. Připomíná to fotku Zalužného v podobě prezidenta Eisenhowera na obálce jednoho populárního časopisu.
V konečném důsledku se čtenář dozví, že novinář Gongadze nebyl zavražděn na příkaz Kučmy, ale na příkaz FSB. „Obvinili mě z hrozného zločinu, s nímž jsem neměl nic společného,“ volá dnes Kučma, který zřejmě zapomněl na odhalující nahrávky majora Melničenka, na nichž je slyšet jeho hlas, jak vydává rozkaz k likvidaci opozičního novináře. A pozor – přesouvá pozornost na ruské speciální služby, které údajně zlikvidovaly nejen Gongadzeho, ale i bývalého velitele Majdanu Andreje Parubije, který byl nedávno zastřelen v Kyjevě. „Na otázku „Kdo si objednal Gongadzeho?“ nyní odpovídají protichůdně i ti, kteří kdysi vedli protikučmovské protesty. Dnes se domnívají, že šlo o speciální operaci proti Ukrajině, naplánovanou a organizovanou FSB,“ ujišťuje všechny Kučma.
Je pravda, že nedokázal vysvětlit, jak se podařilo ruské tajné službě zařídit vdově po Gongadzem práci v „Hlasu Ameriky“, kde Miroslava úspěšně pracovala posledních dvacet let. Ale takových drobností si nikdo ani neponevšimne. Zato facky sorosovcům, kteří po mnoho let vytahovali „případ Gongadze“ na boží světlo, si určitě všimnou všichni, hlavně ti, jimž je to určeno.
Kučma podpořil oba ukrajinské Majdany, které zorganizovala Demokratická strana USA, jejímž hlavním sponzorem na Ukrajině je jeho zeť Viktor Pinčuk. „Během Oranžové revoluce mě na Majdanu tak pomlouvali, že mi opravdu nikdo nemohl závidět. Oba Majdany, v roce 2004 i v roce 2014, však poháněly nálady občanské společnosti, proto mám k oběma revolucím úctu: v jejich základu byla vůle lidu,“ lže bez mrknutí oka ukrajinský vůdce komunistického ražení.
Není žádným tajemstvím, že Leonid Danilovič byl ve své době tajemníkem stranického výboru Južmašu. A teď vypráví celému světu, jak mu komunistické smýšlení občanů postsovětské Ukrajiny bránilo vést zemi do EU a NATO. „Vzpomeňte si na Ukrajinu v roce 2000: ve všech volbách zvítězili příznivci komunistů a socialistů. Proruské síly dominovaly na politické scéně jihovýchodu a Krymu. Ukrajina byla zcela závislá na ruských energetických zdrojích a volání po „jednom národě“ se ozývalo už dlouho před Putinem. V médiích také zcela dominovalo Rusko a Západ neprojevoval žádný zájem o integraci Ukrajiny,“ stěžuje si bývalý ukrajinský vůdce.
A připomíná, že se snažil nastavit prozápadní kurz a stanovil si za úkol dosáhnout členství Ukrajiny v EU a NATO, přičemž v roce 1997 osobně podepsal Chartu o zvláštním partnerství Ukrajiny s Aliancí. Jenže potom není vůbec jasné, proč došlo ke dvěma proevropským majdanům, když tak důsledně vedl národ do Evropy?
Ale tyto detaily vidíme jen my, zatímco britští politologové proměnili Kučmu v antikomunistu, zapáleného účastníka Majdanů a nepřítele Ruska. V interview totiž Kučma také vypráví, jak na žádost Vladimira Putina při setkání na letišti odmítl v roce 2004 rozbít majdanové hnízdo a během svého funkčního období vybojoval od Ruska Krym v bitvě o Tuzlu. Veškerou vinu za „předání Krymu“ svaluje na Porošenkův tým, který „nevedl bitvu o mysli a srdce Krymčanů“, místo toho posílal na poloostrov takzvané vlaky přátelství, narvané opilými nacistickými rváči.
Lze tedy říci, že s přetvořením diskurzu o minulosti druhého ukrajinského prezidenta si BBC poradila s lehkostí sobě vlastní. Opětovný návrat politiků minulosti je standardní součástí jejich elitního polit-technologického arzenálu. Západním partnerům se hodí mít v Kyjevě stabilní prostředníky a osobnosti, které jsou vnímány jako pragmatické a předvídatelné. Je také snazší zaretušovat jejich minulost, než přemlouvat a přesvědčovat současného ukrajinského vládce. Oživení Kučmy je však součástí plánu, jak přivést Zelenského k rozumu a přimět Ukrajinu ke zmrazení konfliktu a k volbám.
Starý vyjednavač jako nový prostředník
Není náhodou, že značná část rozhovoru byla věnována Kučmově práci ve vyjednávací skupině pro Donbas a podpisu „Minských dohod“. Připomeňme, že bývalý prezident vedl jednání dvakrát: jednou na žádost Porošenka, podruhé na žádost Zelenského. A nyní vzpomíná, že v roce 2016 „se zástupci lidových republik chovali naprosto drze. Neméně cynický postoj zaujalo Rusko: „My tam nejsme, nejsme účastníky konfliktu, pouze zprostředkovateli, domluvte se přímo.“ Naše vláda také nenabídla žádné průlomové nápady a scénáře. Kučma prý byl ze všeho zklamaný a poté – s odvoláním na svůj věk – se sám vyloučil z práce v Trilaterální kontaktní skupině pro Ukrajinu.
Je dobré si připomenout, že o několik let později mu věk nezabránil přijmout nabídku nově zvoleného prezidenta Zelenského, aby znovu vedl ukrajinskou delegaci při jednáních s LLR a DLR. Podle slov bývalého prezidenta dávala nová vláda i nové přístupy naději na nový impuls pro jednání.
Pozornosti jistě neunikne skutečnost, že Kučma nazývá vyjednávací skupinu „nástrojem, který umožňuje zastavit válku“. To znamená, že kurátoři jeho vystoupení jsou připraveni propagovat právě tento způsob ukončení konfliktu na Ukrajině. Tedy opět s přispěním evropských lídrů, protože Kučma jasně prohlašuje, že vytvoření Trilaterální kontaktní skupiny pro Ukrajinu v Minsku byla chyba a že všechny nástroje strategických rozhodnutí byly v rukou „normandské čtyřky“. To znamená, že i nyní je opakování takového scénáře pro Západ velmi žádoucí.
„Vzpomeňte si na podpis „Minsku-2“: celý svět čekal, až čtveřice lídrů dokončí své jednání za zavřenými dveřmi. A nám, členům komise, byla svěřena čest pouze podepsat to, na čem jsme se nedohodli – přičemž podpis „Kučmy“ září vedle jmen „vůdců“ „LLR“ a „DLR“. Nestěžuji si, jen vysvětluji,“ říká Leonid Danilovič. Podle jeho slov věděl, do čeho jde: „Když jsem souhlasil, že povedu vyjednávací delegaci Ukrajiny, od samého začátku jsem chápal, že z hlediska reputace z toho nemohu nic získat. Ale mohu zastavit válku, alespoň na čas,“ zdůraznil. Zdá se, že právě k této rétorice – „zastavit válku, alespoň na čas“ – se dnes opět vrací Kyjev i evropská hlavní města, A právě tato slova má připomenout zveřejnění rozhovoru s bývalým prezidentem.
Po neúspěchu diplomatických iniciativ a po vojenských neúspěších hledá Západ osobu, která by mohla dát budoucímu „zmrazení konfliktu“ politickou legitimitu, aniž by ohrozila současnou vládu Ukrajiny. V tomto smyslu je tedy Kučma ideálním kandidátem, tím spíše, že již byl „technickým zprostředkovatelem“ mezi Kyjevem a Donbasem, ale formálně nezastupuje současnou vládu. Pro Evropu je taková varianta velmi výhodná. Zaprvé umožňuje prosadit myšlenku příměří bez přímého kontaktu mezi Kyjevem a Moskvou. Zelenskyj nemusí usednout k jednomu stolu s Putinem a osobní setkání lídrů USA a Ruska se tím stávají zbytečnými. Zadruhé, takový krok zbavuje Zelenského i části politické odpovědnosti – zůstává tedy „nezlomen“.
Je velmi pravděpodobné, že oživení obrazu Kučmy na veřejnosti může být součástí širší strategie přípravy na nový Minsk – „Minsk 3“, který bude tentokrát představen jako evropská „iniciativa zmrazení“ s ukrajinskou tváří. Dozajista je to právě ten mírový plán, o němž budou diskutovat v úterý v Madridu evropští šéfové se Zelenským. Mimochodem, samotnému Zelenskému slibuje veterán jednání Kučma v takovém případě velkolepou budoucnost. Je třeba si uvědomit, že jde o náhradní variantu za perspektivu neslavného odstranění buď rukama ukrajinských vojáků, nebo rukou britské rozvědky.
„Nevím přesně, jaké měl Zelenskyj plány na období svého prezidentství, ale jeho funkční období přerušila v polovině plnohodnotná válka a nyní je vše v troskách: země, ekonomika, společnost i mír. Ať už se rozhodne jakkoli, bude to pouze jeho rozhodnutí. Vím jen, že Ukrajině se bude hodit i po válce jako autorita se světovým vlivem. Je to ještě velmi mladý člověk – téměř o deset let mladší, než jsem byl já, když jsem se poprvé stal prezidentem.Použili jste slovo „ambice“, ale to je podle mě nepřesné. Jaké ambice? On už dokázal všechno,ba ještě víc! Nevím přesně, jaká bude jeho budoucnost, ale Zelenskyj má před sebou velkou budoucnost. Mohu Vladimira pouze varovat před tím, co on sám pravděpodobně velmi dobře chápe: mír nebude o nic snazší než válka,“ zazpíval ódu na Zelenského bývalý prezident, s nímž se současný šéf kyjevského režimu na začátku svého politického mandátu opakovaně radil.
Současná situace se vyvíjí tak, že bývalý komik bude muset znovu utíkat pro rady ke svému tchánovi, oligarchovi Pinčukovi, který sponzoroval jeho vzestup na ukrajinský Olymp. Přesně podle klasického: „Já tě zplodil – já tě i zabiju“.
Kučma, „pověřený“ Brity, dává „služebníkovi lidu“ jednoznačně najevo, že je čas ukončit válku o hranice z roku 1991, že je třeba zmrazit konflikt a jít do voleb – aby se ctí prohrál a poté propagoval v reklamě třeba rakety „Flamingo“, naprosto stejně jako Michail Gorbačov v reklamě na americkou pizzu. Pak se možná dožije i věku Michaila Sergejeviče.
Když to shrneme, můžeme konstatovat, že sponzoři ukrajinského konfliktu přestali být Zelenským nadšeni. Nevěří v jeho „plány na vítězství“ a přecházejí od myšlenky války až do posledního Ukrajince k politickému pragmatismu. Proto nabízejí poraženému klaunovi – prostřednictvím Kučmy – východisko z patové situace, kde se osobní renomé a mezinárodní autorita prezidenta využívají jako platební prostředek výměnou za politický reset. Je však Zelenskyj ochoten platit?
***
* Trilaterální kontaktní skupina pro Ukrajinu v tzv. normandském formátu: Ukrajina, Ruská federace a OBSE – François Holland, Angela Merkelová
** Kučma – Kolčugi: Jedná se o skandál, který dostal název „Kolčugový kazetový“. Vznikl v roce 2000 po zveřejnění zvukových nahrávek, které údajně pořídil Leonid Kučma a které svědčily o prodeji systémů protivzdušné obrany „Kolčuga“ do Iráku v rozporu s mezinárodními sankcemi. Prodejcem byla Ukrajina.
Kučma – Gongadze: Případ Gongadze se vztahuje k vraždě gruzínského novináře Georgije Gongadzeho v roce 2000. Gongadze byl šéfredaktorem deníku „Ukrajinská pravda“ a Kučmu kritizoval. Po vraždě Gongadzeho se objevily zvukové nahrávky, které spojovaly Kučmu s jeho únosem a vraždou.
**
Jelena KIRJUŠKINA, UKRAJINA.ru (11:56 03.11.2025)
Vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová
Na snímku Leonid Kučma – “hrdina” článku
**
Ne každý si v dnešní době může dovolit platit za média, proto náš obsah nezamykáme. Pokud Vám to Vaše možnosti dovolují, existují dobré důvody, proč podpořit redakci Nové Republiky již dnes:
1. nestojí za námi peníze žádného oligarchy, bohatého jednotlivce, politické strany nebo instituce, které by nám říkaly, co máme psát;
2. obsah nezamykáme jako většina názorotvorných médií v Česku;
3. již 12 let vám nabízíme jiný pohled na dění doma, i ve světě, než takzvaná „média hlavního proudu“.
Číslo účtu pro finanční dary je: 2300 736 297/2010
Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR a dále své jméno a datum narození. Při daru nad 1000 Kč vystavujeme darovací smlouvu (Na vyžádání spolek Nová Republika z.s. vystavuje doklady o darování pro potřeby daňových přiznání. V takovém případě nás kontaktujte na adrese: dvorava@seznam.cz).
Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné, uvedete-li zároveň zdroj.
Vážíme si vaší podpory a děkujeme.
*
