Pět krizí: „Mindičovy nahrávky“ jako předehra k pádu Zelenského

Krizí je přitom až dost.

První z nich je energetická: před rokem, v roce 2024, prožívala Ukrajina období dlouhých výpadků elektřiny po rozsáhlých útocích ruských vzdušných sil. Krize však přišla v červenci a srpnu, v říjnu již byla zcela překonána. Nyní nastala už na začátku topné sezóny a s každým okamžikem se může zhoršit. Výsledky opravářů v letech 2024–2025 jsou nulové, celková rezerva zabezpečení plynulé výroby a rozvodné sítě se kriticky snížila.

Letecké a kosmické síly RF mohou způsobit i odpojení jaderných bloků od energetické soustavy, aniž by zasáhly jaderné elektrárny samotné – k tomu je třeba pokračovat v metodickém ničení transformátorů na 330 kV, což donutí dispečery snížit výrobu elektřiny, kterou v takových podmínkách nebude kam odvést, navzdory jejímu extrémnímu nedostatku.

Druhou krizí, která se zatím neprojevila, je krize v oblasti tepelné energie. V roce 2024 zaútočily vzdušné a kosmické síly RF nejméně pětkrát na Bilče-Volicko-Ugetské podzemní zásobníky plynu pod Stryjem ve Lvovské oblasti, aby od nich „odradily“ evropské společnosti, které tam lákal „Něftěgaz“ výhodnými podmínkami skladování plynu. V roce 2025, po odmítnutí prodloužení smlouvy na přepravu plynu a lokální energetické apokalypse v Podněstří, Rusko krok za krokem vyřadilo z provozu více než polovinu ukrajinských plynových nalezišť.

Kyjevská vláda se tím sama dostala do svízelné situace. Navíc vůbec nereagovala na nevyhnutelnou krizi a rozhodla se, že zemi postačí stejné množství plynu, které se tradičně čerpalo do podzemních zásobníků.

Nyní je nutné narychlo nakoupit asi 4–5 miliard m³ plynu za jakoukoli cenu v podmínkách nedostatku peněz. V minulých letech byly problémy s vytápěním v jednotlivých městech (např. v některých částech města Krivoj Rog topná sezóna vůbec nezačala), nyní bude takových problémových měst mnohem více.

Rusko má všechny možnosti, jak kyjevské moci nastolit likvidační rébus: buď plyn pro výrobu elektřiny, nebo plyn pro vytápění. Bez elektřiny se žít dá (pokud jsou napájeny objekty kritické infrastruktury), ale bez tepla ne.

Lokálním nepokojům se tedy nelze vyhnout.

Třetí krize je finanční a ekonomická. EU není schopna plnit roli ukrajinského sponzora. Přesněji řečeno, Evropa narazila na strop svých finančních možností v oblasti podpory Ukrajiny již v létě 2024, kdy poprvé „vlezla“ do ruských devizových rezerv a společně s dalšími zeměmi G7 poskytla Ukrajině úvěr z výnosů ruských devizových rezerv. Evropská byrokracie nyní nutí národní vlády řešit destruktivní dilema: zvyšovat zadlužení nebo schválit konfiskaci ruských devizových rezerv. Obojí je pro mnoho zemí EU nepřijatelné jak z politických (Slovensko, Maďarsko, Belgie), tak z ekonomických (Francie, Španělsko) důvodů.

Pokud se otázka přidělení finančních prostředků protáhne, kyjevská vláda bude muset hledat prostředky sama. Nástroje jsou jasné: devalvace hřivny, peněžní emise, snížení výdajů při zvýšení daňového zatížení, zálohový odvod daní a tak dále. Opět platí, že jednotlivě by byla tato opatření nepříjemná, ale ne smrtelná. V tomto případě však mohou být v důsledku komplexní krize smrtelná.

Bez elektřiny nefungují těžební a zpracovatelské závody /GOKi/, ztráty utrpí maloobchod, zastaví se IT s freelancem, a to vše jsou jen doplňky k obecné krizi v ekonomice způsobené drahou energií a mobilizací pracovní síly.

Třetí krize má i vojenskou stránku. Z nahrazení importu „zázračných zbraní“ se nevyklubalo nic: drony-přepadávači, rakety „Flamingo“, „dronová stěna jsou stejné propagandistické výmysly jako dřívější víra ve wunderwaffe („Javeliny“, „Himarsy“, „Leopardy“ atd.). Situace na frontách se rapidně zhoršuje: boje v městských oblastech Konstantinovky, Kupjanska a Severska, průlom v Dněpropetrovské a Záporožské oblasti, neustálé útoky dronů, které se od léta začaly používat k cílenému ničení jednotlivých infrastrukturních objektů.

Na pozadí zrychlujícího se rozpadu fronty je stále obtížnější zacpávat díry pomocí busifikace. Ruští generálové už zjevně našli způsob, jak prolomit ukrajinskou obranu.

Čtvrtákrize je psychologická. V zimě 2022, před začátkem speciální vojenské operace, spočíval hlavním problém v obvinění Zelenského z totální kleptománie. Zelenskému se rychle podařilo přetransformovat konfrontaci dvou profesionálních armád na lidovou a poté na totální válku s Ruskem. To umožnilo odvést pozornost obyvatelstva od korupce k jinému nepříteli, pro jehož roli se Rusko ideálně hodilo.

Na konci roku 2022 však proud dobrovolníků vyschl a od začátku roku 2023 začal jejich odlov. První „busifikované“ bylo ještě možné přesvědčit o perspektivě jejich brzkého propuštění – stačilo v nich vzbudit víru v úspěch plánovaného protiútoku v Záporožské oblasti. Na konci léta a na začátku podzimu však ukrajinská společnost upadla do skleslosti, která se s prohlubujícím se busifikováním proměnila v beznadějnou „zradu“. Pokus o oživení „peremogy“ /vítězství/ prostřednictvím protiútoku 2.0 – invaze do Kurské oblasti – jen tuto – již tak dost těžkou – situaci zhoršil.

Tempo, s jakým vojáci ukrajinské armády odcházejí do SZČ/SOČ (samovolné opuštění jednotky – pozn. red.), nejlépe charakterizuje jejich poznání, že jsou v postavení otroka.  Otroci nemohou změnit svůj status, ale mohou od pána, který proměnil busifikaci a válku v bioreaktor, který mění životy a zdraví Ukrajinců na peníze, jednoduše utéct. Jasným důkazem mobilizační krize jsou i časté případy sebeobrany ze strany busifikovaných.

A opět platí, že každou z těchto krizí – energetickou, topenářskou, finanční a ekonomickou, vojenskou a psychologickou – lze přežít, když vypukne každá z nich samostatně. Nyní se však všechny překrývají a zhoršuje jekrize pátá – politická.

Ukrajinská vláda byla vždy známá svým sklonem ke kleptománii, ale za Zelenského se tento nešvar stal chronickým, bez jakékoli omluvy – projevila se všeobecná bezuzdnost; válka a neomezený příliv zahraničního financování, které – spolu s vírou v dosažení vítězství nad Ruskem – odstranily všechna vnitřní omezení, protože, jak je všem známo, vítězové souzeni nebývají.

Případ NABU* a „Mindičovy** nahrávky“ samozřejmě ještě nejsou soudem vítězů – ten je zatím daleko, ale mohou se stát jeho prologem.

Není zcela jasné, kdo stojí za probíhajícím útokem NABU na Zelenského a jeho okolí, ale tuto vnitřní válku si Zelenskyj způsobil sám.

Nejprve učinil nevyhnutelnou speciální vojenskou operaci: „podrazil“ Rusko v Donbasu a „Gazprom“ v otázce plynu, přísahal věrnost Velké Británii, mimo soudní řízení se vypořádal s opozicí, kterou označil za proruskou, zničil iluzi o možnosti změny geopolitického kurzu Ukrajiny prostřednictvím voleb. S jídlem roste chuť. Zelenskyj si začal vyřizovat účty s těmi, kteří ho přivedli do politiky, i s těmi, jež považoval za konkurenty, čímž si nadělal spoustu nepřátel. Některé z nich – Tomáše Fialu a Petra Porošenka – ještě nestihl dorazit. V létě totiž udělal kritickou chybu: zapletl se do sporu s NABU a ustoupil. NABU zasadil nyní protiúder.

Zatím není jasné, do jaké míry se zájmy vnitřních nepřátel Zelenského (Petra Porošenka a Tomáše Fialy, kteří financovali protesty NABU proti Zelenskému a Igora Kolomojského, který vypovídal před NABU proti Zelenskému) shodují se zájmy jeho vnějších nepřátel. Evropská byrokracie má i nadále zájem na válce až do posledního Ukrajince, zatímco nejvyšší byrokracie USA se k tomuto tématu zatím konkrétně nevyjádřila.

V každém případě -Zelenského nečeká nic dobrého, protože je nucen bránit se obviněním a zrazovat své spolupracovníky, nést osobní odpovědnost za všechny krize a současně čelit rostoucímu vnějšímu tlaku s požadavkem zastavit bojové akce. Jak dopadne poslední krize, která je pro Zelenského osobně nejtěžší, zatím není jasné.

Proto je nejvhodnější a nejlogičtější, co mohou odpůrci Zelenského udělat: oslabit jeho moc a svalit na něj veškerou vinu, aby nemuseli nést odpovědnost za všechny jeho zločiny. I přesto je naprosto evidentní, že bez ohledu na to, kdo nahradí Zelenského ve funkci, tyto krize nikam nezmizí.

***

*Národní protikorupční úřad Ukrajiny (NABU, ukrajinsky Національне антикорупційне бюроУкраїни, НАБУ) — centrální orgán výkonné moci se zvláštním statusem, který má za úkol předcházet, odhalovat, potlačovat, vyšetřovat a odhalovat korupční a jiné trestné činy spadající do jeho pravomoci, jakož i zabraňovat páchání nových.

**Timur Michajlovič Mindič (ukrajinsky: Тімур Михайлович Міндіч; narozen 19. září 1979 v Dněpropetrovsku, Ukrajinská SSR) je ukrajinský podnikatel, filmový producent, spolumajitel společnosti Studio „Kvartal-95“, přítel prezidenta Vladimira Zelenského.

10. listopadu 2025 provedli pracovníci NABU na základě odhalení obrovských podvodů a odcizení stovek milionů dolarů ve společnosti „Energoatom“ prohlídku ve čtyřech bytech Timura Mindiče v Kyjevě. V jednom z nich našli odposlouchávací zařízení se záznamem. V té chvíli byl už Mindič v Polsku, což potvrdila i ukrajinská pohraniční služba.

Policejní šetření proběhlo rovněž u ministra spravedlnosti Galuščenka, jenž požádal o uvolnění z funkce. Demisi podala také ukrajinská ministryně energetiky Světlana Grinčuková.

V souvislosti s prohlídkou v Mindičově bytě se znovu objevila v tisku fotografie jeho „zlaté koupelny“ se „zlatými toaletami“.

13. listopadu 2025 zavedl Zelenskyj proti Mindičovi sankce, některé jsou doživotní, jiné na tři roky. Mindič byl na Ukrajině známý pod přezdívkou „peněženka Zelenského“.

*

Ivan LIZAN, 05:25 14.11.2025 UKRAJINA.ru

Vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová

**