Ruský plyn výměnou za munici pro ukrajinskou armádu. Upřímný rozhovor Vučiće pro německá média

„Vyrábíme více munice než Francie. Nechci, aby mě považovali za člověka, který neustále zásobuje válčící strany municí, ale střelivo je v Evropě potřebné. Proto jsem našim přátelům v EU navrhl, aby s námi podepsali kupní smlouvu a odvezli si vše, co máme. Byl by to jedinečný příspěvek k evropské bezpečnosti,“ prohlásil Alexandar Vučić.

O prodeji munice pro potřeby ukrajinské armády a solidaritě s režimem v Kyjevě

Na otázku redakce, zda lze toto střelivo později použít na Ukrajině, Vučić odpověděl, že kupující s ním mohou nakládat, jak se jim zlíbí.

„Potřebujeme jen dlouhodobou smlouvu, abychom mohli plánovat. Vždy jsem říkal, že Srbsko je vojensky neutrální. Ale jsme naprosto připraveni spolupracovat s evropskými armádami. S našimi evropskými přáteli už intenzivně spolupracujeme v oblasti vojenství, v Africe, Asii a na dalších kontinentech, jsme však připraveni posilovat naši přítomnost společně s evropskými silami,“ řekl srbský lídr.

Když hovořil o tom, jak vnímá ukrajinský konflikt oficiální Bělehrad, Vučić doporučil zeptat se Vladimira Zelenského, která z balkánských zemí Ukrajině nejvíce pomohla. „Odpověď vás možná překvapí,“ řekl srbský prezident.

Zároveň zdůraznil, že Srbsko respektuje územní celistvost Ukrajiny, a to i navzdory skutečnosti, že územní celistvost Srbska nad Kosovem není mezinárodním společenstvím respektována, což je v rozporu s rezolucí 1244 Rady bezpečnosti OSN.

„Během války jsem jel do Oděsy, abych vyjádřil svou solidaritu,“ připomněl.

O vztazích s Ruskem

Německý deník se srbského prezidenta zeptal, proč tedy nemůže přerušit vztahy s Moskvou, když je to jedna z překážek vstupu jeho země do Evropské unie.

Vučić poznamenal, že to není tak jednoduché. Podle jeho slov má Srbsko problémy, s nimiž se jiné evropské země nepotýkají.

„Například každým rokem spotřebováváme stále více plynu z Ruska, zatímco jiné evropské země jsou na ruském plynu prakticky nezávislé. Máme silný a rostoucí průmysl, který bez tohoto plynu nefunguje, a to je také důležité pro Evropu. Koneckonců, 54,5 procenta veškerého vývozu z balkánských států do Evropy připadá na Srbsko,“ poznamenal.

Jako druhý důvod, proč Bělehrad udržuje vztahy s Moskvou, uvedl podporu suverenity a územní celistvosti, kterou Srbsku poskytuje Rusko, zatímco většina zemí Evropské unie tak nečiní.

„Možná už vás unavuje poslouchat tyto důvody, ale pro nás jsou důležité. Víte, že v Prištině máme problém, který dosud nebyl vyřešen. A víte také, kdo nás podporuje z hlediska územní celistvosti a kdo ne. To samozřejmě celou situaci komplikuje,“ řekl.

V reakci na komentář redakce, že k tomu nebylo nutné jet do Moskvy na vojenskou přehlídku,  uvedl, že po „útoku Ruska na Ukrajinu“ se s ruským prezidentem Vladimirem Putinem nesetkal tři roky a tři měsíce, zatímco před válkou se s ním setkával minimálně třikrát ročně.

„Mnoho hlav evropských států ho navštívilo nebo s ním hovořilo telefonicky. Já ne. Odsuzujeme útok Ruska na Ukrajinu a domnívám se, že jsme postupovali skutečně spravedlivě. Ale účast na této akci byla mou povinností. Z úcty k Ukrajině jsme se však na Rudém náměstí neobjevili s vojáky ani s vojenskou technikou,“ řekl Vučić a upřesnil, že Srbsko patřilo mezi vítěze druhé světové války a jeho zástupci se po desetiletí účastnili přehlídky u příležitosti 9. května.

O „proruských výcvikových táborech“ v Srbsku a volbách v Moldavsku

Srbský prezident dodal, že západní tisk se ho ptá, proč je Srbsko jedinou evropskou zemí, která se nepřipojila k sankcím proti Moskvě, a proč je tak energeticky závislé na Rusku. Podle jeho slov všechny zajímají právě tyto otázky. Západní novináři však nevidí druhou stranu mince.

„Co třeba to, že jsme zatkli lidi, kteří organizovali výcvikové tábory pro pro-ruské síly, aby se připravily na nepokoje po volbách v Moldavsku? Pak jsme zatkli lidi, kteří před jedenácti mešitami v Paříži vystavili prasečí hlavy. Poté jsme zatkli lidi, kteří postříkali barvou Saru Wagenknechtovou,“ řekl Vučić.

O volbě mezi EU a Ruskem

Je pro Srbsko vůbec možné vybrat si mezi Evropskou unií a Ruskem, zeptali se němečtí novináři. Vučić přiznal, že mnoho občanů země považuje za důležité udržovat strategické vztahy s Ruskem, ale zároveň většina chce být součástí Evropské unie.

„Nechápu však, proč by dobré vztahy s Ruskem měly bránit našemu vstupu do EU. Nikdy nebudeme jednat proti zájmům Evropské unie. Nejméně desetkrát jsem o tom hovořil v přímých rozhovorech s Vladimirem Putinem, že jsme na cestě do Evropské unie. Vždy jsem velmi jasně formuloval toto přání a tento cíl a nikdy jsem to nijak neskrýval. Srbský lid chce žít v demokracii a za lepších životních podmínek. O tom není pochyb,” řekl Vučić.

To nejdůležitější z rozhovoru

V rozhovoru pro německá média Vučić co nejotevřeněji, jak jen to bylo možné, definoval svou politiku vůči Rusku a ukrajinské krizi. Tato politika však není bez poskvrnky. Co si tedy máme z jeho slov zapamatovat?

Za prvé, oficiální Bělehrad v čele s Vučićem nikdy nezaujal neutrální postoj k ruským akcím na Ukrajině. Již v prvních dnech speciální vojenské operace se konalo v Bělehradě zasedání Rady bezpečnosti Srbska, na němž se státní vedení rozhodlo podpořit „teritoriální celistvost a suverenitu Ukrajiny“, ale nepřipojit se k protiruským sankcím.

Bělehrad tedy podpořil „teritoriální celistvost Ukrajiny“ jen kvůli jižní autonomní oblasti Kosovo, již prohlásili albánští separatisté v roce 2008 za samostatný stát oddělený od Srbska. Postoj srbského vedení v této věci spočívá v tom, že Srbsko nemůže podporovat separatismus, aby neztratilo možnost odvolávat se na mezinárodní právo v případě Kosova.

Vučić tedy sám německému časopisu přiznává, že mezinárodní společenství v případě Srbska porušuje všechny základy mezinárodního práva.

Paradoxem je, že Rusko, na rozdíl od zemí kolektivního Západu, uznává územní celistvost Srbska a je hlavní překážkou pro vstup separatistického Kosova do OSN. Což je skutečně důležité – důležitější než Vučić sám, který v rámci Ochridské dohody o „normalizaci vztahů“ s Prištinou souhlasil, že nebude bránit albánským separatistům v jejich snahách o vstup Kosova do jakýchkoli mezinárodních organizací, včetně OSN.

Proč tedy podporuje /srbský prezident/ Ukrajinu na úkor Ruska? Protože taková je politika Evropské unie. Vstup do ní označily srbské státní orgány za zahraničněpolitickou prioritu a neodklánějí se od něj – navzdory neustálému poklesu popularity evropské integrace mezi srbskými občany.

Je zřejmé, že Vučić neříká pravdu, když tvrdí, že Srbové milují Rusko, ale ještě více milují perspektivu života v Evropské unii. Podle výsledků průzkumu Evropské komise ze září tohoto roku podporuje vstup do EU pouze 33 % občanů Srbska. Úroveň důvěry v Evropskou unii činí v Srbsku 38 %, úroveň důvěry v Čínu 57 % a úroveň důvěry v Rusko 59 %.

Pokles podpory evropské integrace mezi občany Srbska lze vysvětlit poměrně jednoduše. Procento těch, kteří chtěli vidět svou zemi v rámci EU, bylo vysoké v době, kdy evropské společenství lákalo možností zaměstnání a dobrého výdělku. Postupem času se však samotná Evropská unie zapletla do mnoha problémů, včetně ekonomických, a byla nucena přehodnotit svou sociální politiku.

Vučić však nelže, když říká, že během svých četných setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem vždy zdůrazňoval, že jeho politickým cílem je integrace Srbska do Evropské unie. Slogan „Rusko i Evropská unie“ se však objevil v srbské politice ještě před Vučićem. Bylo to v době, kdy se rozvíjela spolupráce mezi Moskvou a Bruselem, kdy se stavěly „Nordstreamy“ a kdy se spolupráce s oběma politickými centry vzájemně nevylučovala.

Podle vlastního přiznání je on sám v současnosti pravidelně kritizován Bruselem za to, že se nechce zcela odvrátit od Moskvy a připojit se k protiruským sankcím. Tak proč to vlastně neudělá, vždyť by to bylo pro něj mnohem jednodušší?

Existují pro to tři důvody, jež v rozhovoru pro německý deník také zmínil. Prvním, ale zdaleka ne hlavním důvodem je podpora vlastních voličů, kteří zatím nejsou připraveni na západní obrat jeho politiky.

Druhý důvod je politický. Srbský prezident přiznal, že jeho země nebude schopna hájit své právo na území Kosova a Metochie bez ruského veta v Radě bezpečnosti OSN.

Vučić, jenž v rámci „kosovského urovnání“ přijal řadu dokumentů rušících srbskou státnost na území regionu, totiž stále nemůže učinit tak radikální krok, jakým je formální uznání nezávislosti Kosova, protože srbská společnost na to není připravena.

Proto potřebuje politickou podporu, kterou nemůže získat od svých západních partnerů, neboť právě oni jsou hlavními tvůrci albánského lžistátu v Kosovu.

Třetím a možná nejdůležitějším důvodem je ekonomika. Srbsko potřebuje ruský plyn, řekl Vučić. V rozhovoru s německými novináři přiznal, že srbský průmysl bez ruského plynu nefunguje a bez něj by byl ohrožen srbský export do Evropy.

Přitom zahájil rozhovor návrhem, aby Evropa odkoupila veškeré srbské střelivo, ať už pro Ukrajinu, nebo pro sebe, na tom nezáleží. Podle jeho slov jsou v Srbsku sklady plné munice a čekají jen na evropské zakázky.

Je to trochu trapné. Vypadá to totiž tak, že Srbsko potřebuje ruský plyn pro výrobu (čti: výrobu munice), přičemž konečný produkt této výroby bude zabíjet ruské vojáky a civilisty v oblasti speciální vojenské operace a v ruském pohraničí.

Člověk se musí divit, proč se vlastně Vučić rozčílil, když se dozvěděl, že Moskva stále není připravena uzavřít se Srbskem dlouhodobou smlouvu o dodávkách plynu za výhodnou cenu. Bez vyřešení otázky kontroly nad vývozem srbské munice totiž není podpis takové smlouvy možný.

Je vůbec ještě možné, aby Srbsko volilo mezi Ruskem a Evropskou unií, ptají se němečtí novináři. Ve skutečnosti žádná taková volba neexistuje. Vučić sám říká, že jeho Srbsko nikdy nebude jednat proti zájmům Evropské unie. To znamená, že svou volbu již učinil.

Kdo se bude ptát nějakých Srbů, Evropská unie již dlouho jedná proti jejich zájmům tím, že se pokouší narušit základy jejich národního sebeurčení – v Kosovu i v Metochii, stejně jako dalších základních hodnot srbského národa.

*

Taťána Stojanovičová, UKRAJINA.ru (18:47 01.11.2025)

Vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová