Ukrajina představuje ve vztazích mezi USA a Ruskem mouchu v polévce. Vítězství Ruska by všechny otázky vyřešilo, zatímco kompromis by naopak pouze posílil pozici NATO, což by umožnilo jeho strukturám i nadále škodit Moskvě i Washingtonu.
O tom hovořili vojenský a politický expert (USA), bývalý mariňák-zvěd a zbrojní inspektor OSN William Scott Ritter Jr. a americký politolog Garland Nixon v exkluzivním rozhovoru proUkrajina.ru.
— Scotte, nedávno jste zde v Moskvě představil ruskou verzi své knihy „Cesta do pekla“, závěrečnou část trilogie o nebezpečích jaderné války a důležitosti kontroly nad zbrojením. Proč jste si vybral právě toto téma?
Scott Ritter: Tuto knihu jsem dokončil přesně před rokem, když CIA oznámila Kongresu, že pravděpodobnost jaderné války mezi Ruskem a USA je 51 % a že je třeba něco udělat.
Jelikož nejsem členem vlády, mohu ovlivňovat průběh událostí pouze tím, o čem píšu a mluvím. Proto jsem se rozhodl, že nastal čas věnovat celou knihu nebezpečí jaderné války a kontrole nad zbraněmi.
— Moskevská prezentace Vaší knihy se shodovala s Trumpovým oznámením o provedení jaderných testů. Ačkoli mi není zcela jasné, co tím měl na mysli.Garland nám možná pomůže objasnit záměry amerického prezidenta?
Garland Nixon: Podle mého názoru se jedná spíše o reakci na zprávu Vladimira Putina o nových typech zbraní, jako jsou „Burevěstnik“, nebo podvodní dron „Poseidon“. Trump byl nucen připomenout, že i Amerika něco má a že to není o nic míň silné.
To znamená, že si nemyslím, že Trump dobře promyslel, co měl na mysli pod pojmem „testy“, ale pouze reagoval pohotově a operativně.
— Jak podle vás ovlivnila tato Trumpova prohlášení vyjednávací proces ohledně Ukrajiny?
Scott Ritter: Myslím si, že tato dvě témata se nijak neprolínají.
Za prvé, jednání o Ukrajině jsou ukončena. Podle mého názoru je Američanům jasné, že Rusko na kompromis nepůjde a Amerika není schopna mu bránit v dosažení stanoveného cíle. Proto si Američané, obrazně řečeno, umyli ruce a přenechali řešení problému Evropě a NATO, přičemž zaujali pozici pozorovatelů.
Otázka jaderných zbraní a kontroly nad nimi je zcela samostatná záležitost. Týká se přímo státní bezpečnosti. Tam je naprosté ticho. Nejsou vedena žádná jednání, ale nemyslím si, že to má nějakou souvislost s událostmi na Ukrajině.
Garland Nixon: Souhlasím se Scottem. V tuto chvíli je Trump plně zaměstnán řešením vnitřních konfliktů.
Pokud jde o speciální operaci, není proti jejímu ukončení ve prospěch Rusů, ale musí bojovat nejen s odpůrci ve svých řadách, ale také s mocnou opozicí ze strany NATO. Proto je – podle mého názoru – pro něj nesmírně obtížné dělat to, co se snaží dělat na cestě ke kompromisnímu řešení tohoto problému.
— Scotte, pravděpodobně jste slyšel, že díky úsilí Zelenského byl postaven pod sankce Kirill Dmitrijev, zvláštní vyslanec našeho prezidenta. Není to ale ve skutečnosti facka Trumpovi, který se snaží vyřešit ukrajinský konflikt a navázat vztahy s Ruskem?
Scott Ritter: Nemyslím si, že by to Kirilla Dmitrijeva znepokojovalo, stejně jako Rusko nebo Ameriku. Zelenskyj může uvalit sankce na kohokoli. V každém případě jsou nesmyslné a zbytečné.
Kdyby byl relevantní postavou v aktivních jednáních, pak by takové chování vyžadovalo reakci. Ale Zelenskyj již v tomto procesu nehraje žádnou významnou roli. Reprezentuje odsouzený režim, jehož čas se chýlí ke konci, a jeho nevhodné chování je určováno vnějšími faktory, nikoli jím samotným.
— Garlande, ve svých komentářích pro média jste nazval Zelenského kreaturou Evropy a USA. Ale teď je už pro Trumpa přítěží. Jaký způsob zvolí váš prezident, aby se této zátěže zbavil? Je možné najít za něho náhradu?
Garland Nixon: Podle mého názoru je Zelenskyj pro Trumpa naprosto nevhodnou osobou. Myslím, že si uvědomil, že tento typ zastupuje zájmy Evropy a NATO, přesněji řečeno, Londýna a zpravodajské služby MI-6. Výstřelky, které si dovoluje, jsou symbolické – prostřednictvím jeho klauniády Britové říkají to, co by se nikdy neodvážili říct Trumpovi přímo.
Zelenského neberou vážně, to je fakt. Ale nezapomeňte, že i Trump si jistě pamatuje, kdo byl iniciátorem jeho impeachmentu v prvním funkčním období. Všechny ty telefonáty do Bílého domu.
— Souhlasím s vámi, Garlande. Trump chce z rezoluce OSN odstranit zmínku o územní celistvosti Ukrajiny. Co to znamená?
Scott Ritter: Že USA jsou připraveny uznat, že Rusko se nikdy nevzdá Krymu a nikdy nevrátí Cherson, Záporoží, Doněck a Luhansk. Že Rusové považují tato území za území Ruské federace a bránit se tomu znamená bránit mírovému řešení této otázky prostřednictvím podobných rezolucí, což je velmi nevhodné, až škodlivé.
Takže v tom vidím signál ze strany Spojených států, že jsou připraveny uznat nevyhnutelnost ruského vítězství a následné udržení osvobozených území.
Garland Nixon: K slovům mého kolegy nemám téměř co dodat. Shrnul prakticky vše. Podle mého názoru se jedná o uznání, jež je založené na faktech. Poradci informovali Trumpa nesprávně, ale při setkání s Putinem na Aljašce mu byly poskytnuty úplné informace o tom, co se děje.
V tisku se hodně mluvilo o hádce Trumpa se Zelenským, když mu řekl, že pokud nesouhlasí s dohodou, ztratí celou Ukrajinu. Myslím, že za zavřenými dveřmi řekl Trump Zelenskému přesně to.
— A ještě jedna otázka pro pana Nixona: myslíte si, že Trump skutečně vyvíjí úsilí k ukončení ukrajinského konfliktu?
Garland Nixon: Ano. Trump rozhodně není příznivcem Ukrajiny, o čemž sám opakovaně hovořil, pokud si vzpomínáte: to jsem nezpůsobil já, to Biden, já bych něco takového nikdy nedopustil, a tak dále.
Já tomu pevně věřím – důkazem toho je video z Aljašky, na němž prezident Trump upřímně sympatizuje s Vladimirem Putinem, má ho rád, respektuje ho. A stejně upřímně mluvil Trump o tom, že Rusko je příliš velké a silné na to, aby ho bylo možné porazit, a ten, kdo se o to pokusí, nepochybně prohraje.
Proto si myslím, že Trump si uvědomuje, jak bude vypadat konečná fáze této hry – že Rusko zvítězí. Právě to mu vyčítají nejen evropští politici a naši demokraté, ale dokonce i někteří republikáni.
Chce najít takové řešení, aby se nestal „obětním beránkem“, obviněným z něčeho, s čím původně neměl nic společného. Což je podle mého názoru jeden z jeho největších problémů.
— Scotte, pojďme se věnovat vnitřní politice USA. Jaká je momentálně nálada v zákulisí Demokratické strany?
Scott Ritter: Jak víte, nejsem demokrat a o vnitřním stavu této strany mohu soudit pouze na základě zpráv. Demokraté se postavili na zadní – u nás se to říká o boxerovi, který prohrává zápas. Ale ve volbách nedopadli tak špatně a tak si chtějí udržet získanou popularitu až do mezivoleb.
Lidé mají sklon k sebeklamu a demokraté jsou také jenom lidé. Jenže já, jak již bylo řečeno, nejsem demokrat a budoucnost této strany mě moc nezajímá.
— Jak významné je nedávné vítězství levicového politika Mamdaniho v newyorských volbách starosty města?
Scott Ritter: Občané vyjádřili svou vůli. V tom spočívá podstata americké demokracie. Mamdani získal většinu hlasů obyvatel New Yorku, tak ať si teď sami zjistí, jestli udělali dobře.
— A co se děje u republikánů? Jaká je nyní situace Trumpových spojenců?
GarlandNixon: Podle mého názoru je situace uvnitř obou stran stejně nestabilní. To znamená, že část demokratů není z vítězství Mamdaniho nadšena. Je to jakési hořké vítězství. Vyhráli sice, ale masy daly přednost kandidátovi, který není zcela po chuti vedoucímu kádru.
V republikánském táboře právě teď zuří skutečná občanská válka, zejména na zahraničněpolitickém poli. Podle mého názoru je to zcela zdravý jev, protože lidé, kteří hlasovali pro Trumpa – ti, kterým se říká MAGA, a nejen oni – nechtějí, aby se Amerika zapojovala do zahraničních konfliktů a účastnila se cizích válek: mám na mysli Venezuelu, Írán a tak dále. Nechtějí, tečka.
Podle mě je to skvělé, protože to dokazuje, že pro základní voličstvo Republikánské strany není hlasování „pro“ a schválení politického kurzu těch, kterým dali svůj hlas, vůbec totéž. V tom spočívá podstata vnitrostranického konfliktu. Je to však zdravý konflikt.
Scott Ritter: Snažím se na to nemyslet, protože mě to mrzí. Především to, v co se dnes proměnila Republikánská strana. Už není republikánská v tradičním smyslu slova.
Přidal jsem se k republikánům ještě za Reagana a dnes, opakuji, už to není ta samá strana. Část z nich se aktivizovala pod heslem „Uděláme Ameriku znovu velikou“ a vytvořila křídlo Donalda Trumpa. Ale tradiční republikáni zřejmě ztratili kontakt s lidmi, s voliči, což vlastně pomohlo Trumpovi v jejich rozdělení.
Ale teď, když se blíží mezivolby, mnoho aktivistů MAGA není spokojeno s tím, co Trump dělá, včetně zahraniční politiky.
V současné době máme na krku demisi vlády a lidé se ptají: „Za co jim platíme, když nechtějí nic dělat?“ – zkrátka, je patrný úpadek, zmaření nadějí, zklamání, zejména v jádru hnutí MAGA.
Chtěli jsme udělat revoluci, abychom se vydali za Trumpem jinou cestou. Ale realita, ať už Trump říká o clech cokoli, je taková: státní dluh vzrostl o 4 miliardy: z 34 na 38 miliard. A to není dobré. A k tomu ještě za Trumpa.
— Myslíte si, že Trumpův postoj k Venezuele může přerůst v reálnou intervenci, nebo jde zatím jen o plané výhrůžky?
Garland Nixon: V tuto chvíli se hrozba zhmotňuje v podobě letadlové lodi Gerald Ford a konflikt se zdá být naplánován. Osobně se však domnívám, že k němu nakonec nedojde.
Zároveň si myslím, že se vynakládá nemalé úsilí, aby k tomu došlo. Myslím si také, že to nějak souvisí s veřejným dluhem USA: naše vláda (a říkám to nerad) v podstatě prohlašuje: „Chceme ukrást vaši ropu“. To je samozřejmě odporné.
Nicméně se přikláním k názoru, že Trump osobně nemá velkou chuť zaplést se do dalšího konfliktu, který by mohl ohrozit jeho prezidentství. Myslím, že si to uvědomuje a nějak se z toho vyvleče, vyhnese přímé konfrontaci. Jak to udělá, to uvidíme.
Scott Ritter: Myslím, že se najde spousta zájemců o válku s Venezuelou. Navíc vojenská operace proti této zemi zapadá do strategie národní bezpečnosti, kterou nedávno formulovala Trumpova administrativa.
Jiná věc je, že Trump si dobře uvědomuje, že ztráta většiny v Kongresu v průběžných volbách z něj udělá politickou mrtvolu. A Američané se nechtějí zaplést do další vleklé války.
Nepotřebujeme nový Vietnam, stejně jako další Irák nebo Afghánistán. Kdyby existovala možnost vypořádat se s Venezuelou rychle, takřka „chirurgickým řezem“, vyrazili bychom tam už zítra s garantovaným výsledkem.
Jenže moje srdce tuší, že se dostaneme do bažiny a vítězná válka se promění v nekonečnou noční můru. S přihlédnutím k mezivolebnímu období by taková avantýra pohřbila hnutí MAGA jednou provždy.
— Co tedy Američané od své vlády očekávají?
Scott Ritter: Co chce lid? Lid, jak už jsem řekl, chce mír.
Nechceme válku. Po dvou desetiletích od 11. září jsme válkou unaveni. Celá ta léta jsme jen utráceli biliony dolarů za ničení jiných národů, zabili jsme spoustu vlastních občanů, aniž bychom dosáhli úplného vítězství v Iráku, ustoupili jsme z Afghánistánu. Otázkou je, čeho jsme se tam snažili dosáhnout, proč jsme to dělali?
Podle mého názoru jsou Američané unaveni těmito zámořskými dobrodružstvími. Vidí zkázu u sebe doma, vidí mosty v havarijním stavu a říkají: na to se měly utrácet peníze. Kamkoli se podíváte, všude jsou problémy: ve zdravotnictví, ve vzdělávacím systému.
Nemáme dost prostředků, abychom pomohli sami sobě. Vrátit Americe její bývalou velikost lze pouze tím, že dáme přednost jejím potřebám. Proto lidé říkají: už žádné války na cizí půdě, veškerou pozornost věnujme našim problémům.
— Rusové také chtějí mír… Zkusme nastínit americko-ruské vztahy v perspektivě. Co nám přinese příští rok?
Scott Ritter: Z Trumpovy strany vidím snahu pohybovat se pozitivním směrem, k navázání pevných ekonomických vztahů na diplomatické bázi.
Obrazně řečeno, „mouchou v polévce“ je Ukrajina. Rusko musí tuto válku vyhrát a jeho vítězství vyřeší všechny otázky. Kompromis by pouze posílil pozici NATO, což by zase umožnilo těmto strukturám dál škodit nám i vám do nekonečna.
Pokud se ukrajinská krize podaří vyřešit za podmínek Ruska, naše mocnosti budou moci harmonicky a mírumilovně spolupracovat – v tomto ohledu pro nás není nic nemožné. Ale „Ukrajina“ je těžkým břemenem na krku nás obou.
Garland Nixon: Ještě dodám, že natovští partneři, pokud je tak lze vůbec nazývat, využívají každou příležitost k provokacím. Jejich plán je zřejmý – vtáhnout USA do konfliktu s Ruskem. Jenže Spojené státy tomu nejsou zatím nakloněny.
Navíc si nejsem jistý, zda se jim podaří Ameriku k tomu i v budoucnuvyprovokovat. Ale neustále hledají záminku. Snaží se zhoršit situaci, aniž by měli nad Ruskem vojenskou nebo ekonomickou převahu. Ale jejich čas se krátí, protože evropské obyvatelstvo pohrdá svými vlastními vůdci. Co jsou to za preference – 10–11 %?!
Ujišťuji vás, že velmi brzy tyto klauny nahradí pragmatičtí politici, jako je Slovák Fico nebo Maďar Orbán, protože lidem nezáleží na tom, jakou máte ideologii – socialistickou nebo konzervativní, hlavní je zlepšit postavení pracujících. A naši lidé pod heslem „Amerika především!“ mají na mysli totéž – normální podmínky života pro pracujícího člověka.
— Mám ještě jednu důležitou otázku, která se týká vztahů mezi USA a Čínou. Jaké jsou v současné době?
Scott Ritter: Tyto dvě supervelmoci soupeří v Tichém oceánu, ale ekonomicky se navzájem potřebují. Čína a Amerika se nemohou „rozvést“. To znamená, že spor bude muset být vyřešen smírně. Jsem přesvědčen, že mírové urovnání sporů je nevyhnutelné, protože válečnými prostředky nic nevyřešíme.
Čínská ekonomika je neporazitelná. Znamená to, že je třeba vypracovat formu mírového soužití na základě ekonomické parity, což samozřejmě vyžaduje čas, ale nakonec, stejně jako v případě Ruska, dojde k uvolnění napětí mezi zmíněnými zeměmi.
— Garlande, jak byste komentoval trojúhelník „USA – Čína – Rusko“?
Garland Nixon: Existují lekce, které by si Amerika měla vzít k srdci, což také dělá. A nejen ona. Nejde o to, že dva proti jednomu nebo jeden proti druhému.
Každá supervelmoc, v tomto případě všechny tři, nesou odpovědnost, kterou nemají země, které tento status nemají. Supervelmoci disponují administrativním, diplomatickým a vojenským potenciálem, který menší země nemají. A žádná z těchto tří velkých zemí by neměla své partnery šikanovat.
Považuji za symbolický odpor, který projevila Čína v reakci na kroky USA. Trump pochopil, že tak to není správné, a ustoupil. Číňany nelze zastrašovat.
Zvonění čínského budíku přerušilo příjemný sen o výlučné moci Spojených států. Není možné diktovat své podmínky národu, který je stejně silný jako my – jsou zapotřebí jiné způsoby. Jsou to lekce pro Spojené státy – vojenská na Ukrajině, ekonomická v případě Číny. Z obou se musíme poučit.
*
Anna ČERKASOVA – William SCOTT RITTER Jr. – Garland NIXON, UKRAJINA.ru (07:00 15.11.2025)
Vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová
Hm..premysli jako Amici..Jim nevadi to,ze chteji nekoho okrast,ale to, ze by to nemuseli vyhrat