U soudu s Cemperem

U Matouše Bulíře však vedly Cemperovy články nejen k online šikaně a zjevnému profesnímu poškození, ale následně pak i k cílenému fyzickému napadení. Stalo se tak v polovině března 2023 na Ukrajině, za nadšeného kvitování twitterových liberálů, kteří si video s trýzněným Bulířem přeposílali navzájem, včetně známých politiků, a tak se Matouš rozhodl podat na Manipulátory žalobu v rámci jednoho ze svých veřejných projektů.

V řízení jej zastupuje známý advokát Mgr. Radek Suchý, který svého času obhajoval například i Ivanku Kohoutovou, ředitelku Střední zdravotnické školy v Ruské později vyznamenanou prezidentem republiky, v takzvané šátkové kauze, nebo před nedávnem souzeného Ladislava Vrábela. Přítomen jsem byl již na stání minulém, a tak jsem celou kauzu pozorně sledoval. Přesto bych toto jednání málem přehlédl. Neupozornit mne na něj Jana Marková přes její Facebook ve čtvrtek messengerem, vůbec bych o něm nevěděl. V oficiálním seznamu jednání totiž nebylo uvedeno. Toto se na daném soudě nestalo poprvé, podobným nedopatřením nebylo možné dohledat ani červnové řízení s Oganesjanem. Vtírá se tak otázka, zda nejde o stání, u kterých existuje nějaký zájem, aby o nich veřejnost předem nevěděla.

Má účast ale byla předem jistá. Na tentýž den jsem měl shodou okolností s týdenním předstihem domluveno nahlížení do spisu 2 T 101 / 2024 trestního stíhání, které je jediným hmatatelným výsledkem loňských výtržností Oganesjanova gangu u petičního stánku. Po předchozích zkušenostech s nedostupností svazku jsem pro jistotu požádal rovnou o celodenní, takže jsem místo do infocentra zamířil do místnosti v přízemí, kde již jednání začínalo. „Do místnosti vstoupila osoba,“ konstatovala mrazivě mladá soudkyně Mgr. Barbora Šumová, a já si všímám, že je zde, na rozdíl od minulého stání, přítomen Cemper osobně. Poprvé tak vidím naživo odborníka, který svou erudicí určuje, kdo může co psát, říkat a přednášet, a z jehož výstupů následně čerpají média i instituce. Usedám a začínám nahrávat, ale v tom mi potichu klikne notifikace v telefonu v batohu, přišel mi mail. „Slyšela jsem mobil,“ zpraží přítomné soudkyně, a zatímco žádá vypnutí všech přístrojů, říkám si, jak by asi reagovala na ostudný cirkus, jehož jsem byl svědkem již potřetí v jednání zmíněném výše. Tentýž soud, a dva zcela odlišné přístupy.

Co má společného Cemper s Oganesjanem?

Začíná výslech poškozeného Matouše Bulíře. Soudkyně se jej ptá na konkrétní způsobenou újmu a detaily, jaké lze snadno dohledat, nicméně je chce slyšet ústně a od něj. Že o někom šíříte lži, zjevně samo o sobě nestačí, dokud není újma viditelná. Pak se možná dočkáte i nějaké zpětné satisfakce, ale v případě Cemperových Manipulátorů, kde se usnesl o jejich likvidaci ledva řízení začalo, nebude moc z čeho brát. Systematické poškozování druhých pod hlavičkou právnických osob má vlastně Cemperovo působení s Oganesjanem společné, a tak když po hodině soudkyně vyhlásí přestávku, zamířím do spisovny. Jenže spis zde, navzdory včasné a oprávněné žádosti, není. Paní doktorka ho prý nedodala. Zjišťuji proč a zapínám mobil, a hle. Mám od JUDr. Dany Šindelářové mail, kde se omlouvá, že se spisem pracuje, a k dispozici může být toliko dopoledne od desíti do půl jedné. Deset sice už bylo, ale paní doktorka je nedostupná, tak se vracím zpátky na jednání.

Ve druhé části stání je vyslýchán již Jan Cemper osobně. Vypráví o vzniku Manipulátorů, kde do původně dobrovolnického projektu Petra Nutila přišel, aby tam „vnesl nějakou novinářskou praxi“, vypráví o poslání projektu. O perly, které následovaly, nemohu nikoho ochudit, řízení bylo veřejné a pořizování audiozáznamů povoleno, tak si to poslechněte sami. V čase 8:30 uvádí konzultace s odborníkem na Ukrajinu Romanem Mácou, v sedmnácté minutě objasní rozdíly mezi faktickou informací a komentářem, a ve 31. minutě, jaké zdroje považuje za relevantní. O tři minuty později soudkyně váhá, zda připustit dotaz na likvidaci spolku Manipulátoři, a začíná tak být patrné, jak odlišný přístup k oběma stranám volí. V momentě 44 minut a 44 sekund, kdy Cemper začal poukazovat na relevantní zdroje Českých elfů a obrovsky respektovanou osobu Bohumila Kartouse, se už objevily u některých účastníků řízení cukající koutky a úsměšky na tváři, které však soudkyně odměnila takovým nevraživým pohledem, až jsem byl rád, že jsem si pokerový výraz zvládl udržet.

Když stání skončilo, navštívil jsem opět infocentrum, ale můj vyžádaný spis stále nikde. Tak jsem to vzdal a přešel s Janou Markovou, Radkem Suchým a Matoušem Bulířem na kávu do Grand Café Orient naproti. „Máte turka?“ ptám se trochu provokativně. „Ne, nemáme! Ale rádi ho pro Vás uděláme,“ odpoví potutelně číšník, jak vystřižený z prvorepublikových filmů, a tak zde strávíme příjemnou chvilku. Nedalo mi to ale, a do budovy soudu jsem se ještě vrátil. Pro dobrý pocit, že jsem udělal vše, a eventualitu, co by kdyby. A hle! Spis zde najednou byl. A v něm i dokumenty, které jsem před minulým zářím nezaznamenal, ačkoliv pocházely již ze srpna. Než jsem si ale stihl všechno ofotit a tyto věci důkladně projít a zmapovat, byl mi spis opět uzmut, poněkud v rozporu s původním příslibem nahlížení až do čtrnácté hodiny. Zdá se, že zde teď budu častěji…

*

Pavel Cimbál, Deník TO

Na úvodním snímku lhář a nactiutrhač Jan Cemper z cenzuru a pronásledování za názor prosazující žumpy Manipulátoři.cz

Čtěte také:
Manipulátor Cemper obvinil Deník TO ze lži, a sám se z ní usvědčil
Proč ověřovači pravd cílí jenom na pravičáky?
U soudu s Oganesjanem