Evropa nemá plán ani scénář a snaží se udržet současnou agónii Ukrajiny za odcizené peníze…

Jakkoli by Ukrajina mohla někdy v budoucnu pomocí mezinárodní arbitráže teoreticky na Rusku nějaké reparace za současnou válku vymáhat, tak v současnosti takový silný právní nárok, na základě kterého by třeba mohla zažádat v jiných zemích o konfiskaci majetku, nemá. Mezinárodní právo je vůbec velice komplikované právě ve vztahu k vymáhání jakýchkoli odškodnění vůči jinému státu.

Politici Unie to vědí a tak přes všechny silné řeči nechce Evropská Komise pojmenovat to, co plánuje, jako zabavení neboli konfiskaci majetku. Jenže to, co se nyní ze zoufalství projednává za zavřenými dveřmi s velvyslanci evropských zemí za velké podpory Merze, fakticky konfiskaci majetku odpovídá a nejistota je opravdu obrovská. Komise, jak už jsem psal, si vymyslela pro půjčku Ukrajině kontroverzní právní konstrukt a snaží se nyní ještě před summitem pro něj přemluvit ostatní evropské země.

Belgie a především instituce Euroclear, která spravuje celosvětově majetek v hodnotě ca 41 biliónů eur se tomuto návrhu stále brání, ale v českých médiích se prakticky neobjevují zoufalá volání jejích představitelů. A ti neustále opakují, nedělejte to, je to pro nás, pro Belgii, pro Unii a pro Evropu velice nebezpečné a rizika ani neumíme dohlédnout.

Jenže Unie, která ani nemá žádnou vizi ani realistický plán na ukončení války, který by uměla prosadit, se chová jak z Kafkovy knihy. Její někteří představitelé si bojí přiznat, že hra v principu skončila, všechny investované peníze do ruské prohry jsou ztracené a jimi financovaný hliněný voják, prolezlý korupcí od paty až k hlavě, už nemá ruku a schází mu i noha. Oni si ale hrají nadále na pokrytecké morální majáky a když člověk čte, co mají v plánu, zdá se, že jsou ochotni nejen sabotovat americký plán, jít do války proti americkým technologickým firmám a zničit transatlantické spojenectví, ale udělat prakticky cokoli nehledě na to, jaké to bude mít důsledky.

Když zpronevěříte cizí peníze, tak vám je jasné, že je pravděpodobně budete muset bez jasného právního protinároku splatit zpět. To je to, co Belgie stále opakuje a tak si Merz s Uršulou vymysleli, že všechny státy Unie budou Belgii ručit. A když Rusko zaklepe na dveře a bude po arbitrážích chtít své peníze zpět a vyhrožovat, že jinak zabaví belgický majetek na druhé straně světa, ostatní státy Belgii tyto peníze poskytnou. Nehledě na to, že Belgie se bojí, že to stejně později nikdo nedodrží, má třeba Francie nebo Itálie i ten problém, že stejně jako Německo nechce, aby se tyto finanční záruky Belgii tj. závazky podobné dluhům, objevily ve výkazech Eurostatu a nezvýšilo jim to dluh už tak obrovsky zadlužené země.

Ale jelikož Eurostat podléhá přímo Evropské komisi, samozřejmě dnes oficiálně obě země ujistil, že případné finanční záruky Belgii se prý neobjeví dle pravidel EU v jeho výkazech. Eurostat argumentoval, že finanční záruky Belgii by byly považovány za “podmíněné závazky“ a měly by dopad na dluhy zemí pouze v případě jejich aktivace. Ale to hlavní, Eurostat v dopise své rozhodnutí zdůvodnil tím, že ohodnotil riziko aktivace těchto závazků jako nízké! Prakticky Eurostat řekl, nebojte, Rusko své peníze nezíská.

Nízké, říkám si? Vždyť to riziko, že třeba nebudou opětně potvrzeny protiruské sankce všemi členskými zeměmi – každých 6 měsíců se musí potvrzovat – je poměrně vysoké a v okamžiku, kdy by nebyly prodlouženy, může Rusko okamžitě požadovat svá aktiva u belgického nebo jiného soudu zpět. Zároveň byly tyto sankce vždy považovány jako nátlak na ukončení války za přechodné a od začátku bylo jasné, že nevydrží věčně a že je Rusko tak jako tak bude požadovat zpět a Evropa je bude muset vrátit.

Tak proč Eurostat riziko takové aktivace závazků nyní hodnotí jako nízké? Ta odpověď je pro Evropu, jako ekonomický a hospodářský region, podle mého děsivá. Komise spolu s velkými zastánci zabavení ruských aktiv jako je Merz, který si nemůže dovolit poskytnout peníze z rozpočtu, chce na nadcházejícím summitu schválit nařízení k prakticky trvalému zmrazení ruských aktiv.

Jelikož si Komise uvědomuje, že Slovensko, Maďarsko nebo další státy by mohly v budoucnu způsobit zrušení protiruských sankcí jednoduše tím, že by je nechtěly opětně schválit, chce Komise a Merz opravdu pouhou většinou prosadit, aby ruská aktiva zůstala prakticky zmrazená v Evropě “donekonečna” nebo dokud Rusko nezastaví válku a nezaplatí reparace Ukrajině (odhad až 1 bilion eur), což je nepravděpodobné. A o tomto kontroverzním právním řešení se právě nyní za zavřenými dveřmi jedná na úrovni velvyslanců, má být schváleno na nadcházejícím summitu kvalifikovanou většinou a Komise stále dokola tvrdí, že to prý není konfiskace majetku. Lže.

Tomu se neříká nijak jinak než pálit mosty, proto se nově nechce připojit ani Japonsko, které také ruská aktiva zmrazilo.

Představa je taková, že si uvnitř Unie vytvoříme jakýsi zákon, který legalizuje krádež jako kdyby Unie vládla světu a kolem ní byly jen zaostalé provincie podřízené jejím soudům. Unie, která nemá peníze, aby dál Ukrajinu podporovala a nemá ani plán, jak válku ukončit, je ochotna dát všanc dlouze budovaný mezinárodní “image” spolehlivé destinace pro investory jen proto, aby Ukrajina mohla hnát další a další muže do prohraného masomlýnku, protože Rusko nesmí vyhrát?

Ti politici a úředníci nejen riskují budoucnost, ale ještě to dělají tak pokrytecky, že navíc nechtějí, aby se finanční záruky objevily v děravých zadlužených rozpočtech unijních států. A tak si politici vytvoří takovou právní berličku, jako by zítřek neexistoval, protože zítra už to nebude jejich problém, nýbrž někoho jiného.

Nic podobného se ještě nikdy nedělalo a ti, co to prosazují, ohrožují budoucnost Unie jako hospodářského regionu, ale i samotné její soudržnosti, utrácí peníze budoucích generací a riskují pověst celého kontinentu.

Nejabsurdnější na tom je, že pro takový krok by bylo dobré mít minimálně jako spojence Spojené státy, které mají ve finančním světě obrovskou váhu. Ale Komise se to snaží prosadit na pozadí bořícího se transatlantického spojenectví, kdy přední členové americké administrativy obviňují Evropu z neschopnosti si přiznat realitu a navíc ze zcela zbytečného útoku na americké technologické společnosti. Přitom k sesypání toho domečku z karet bude třeba jen stačit, aby Spojené státy v budoucnu ruské nároky před americkým soudem uznaly.

A smutné na tom je, že zatímco v době míru by konfiskované peníze alespoň posloužily k obnově Ukrajiny, nyní mají být využity k jejímu ještě většímu zničení. Protože ani další měsíce války financované zabavenými penězi na jejím současném průběhu nic nezmění.

Belgický premiér konfiskaci stále odmítá, ale je možné, že bude na summitu přehlasován.

*

Ještě dodatek k předchozímu:
– proč se Belgie tak vehementně brání, aby Unie nadobro zmrazila nebo vůbec využila ruská aktiva z Euroclearu…?

Včera večer po mém postu o absurdním plánu Leyenové s Merzem nadobro zmrazit ruská aktiva (viz výše) jsem dostal dotaz, proč se vlastně Belgie tak brání. Pokusím se to popsat z mého pohledu.

Je několik obecně platných důvodů jako např spolehlivost Euroclearu jako finančního trezoru, tj renomé bezpečnosti investic v Belgii, kde společnost sídlí. Již jsem před pár dny popisoval, jak citlivý je mezinárodní finanční svět na sebemenší rizika. Dále například to, že v případě, že společnosti bude právním předpisem využití rezerv nařízeno, už avizovala, že podá žalobu, ale ta se pravděpodobně bude týkat spíše Komise než Belgie.

Belgie se brání i proto, že společnost zaměstnává ca 7 tisíc Belgičanů plus další v subdodavatelských firmách a každý otřes důvěry znamená odliv prostředků (přesun jinam) tj i možné snižování stavů.

Dále jak uváděl belgický premiér De Wever:

“je to hezký nápad, ukrást peníze zlému chlapci a dát je dobrému, ale tohle se nikdy nedělalo, dokonce ani za druhé světové války jsme nekonfiskovali německé peníze” a dodává, že “na konci války musí poražená strana dát část těchto rezerv na kompenzaci vítězům, ale předpoklad ruské porážky je pohádkou, úplnou iluzí.”

To v překladu znamená, že celý plán má falešný předpoklad a navíc by se jednalo o historický precedens.

V neposlední řadě se Belgie a de Wever brání i proto, že Rusko již oznámilo, že případné zabavení bude že strany Ruska hodnoceno jako válečný akt Belgie a zabavení aktiv by mělo “věčné důsledky“ pro Belgii i premiéra osobně.

Ale základem belgického odporu je jedna stará smlouva z roku 1989. Každý, kdo někam ukládá své peníze chce mít samozřejmě jistotu, že jeho peníze jsou v bezpečí a kdykoli je dostane zpět. A Rusko jako každá jiná země si své peníze chrání nejen na základě aktuální nálady nebo oblíbenosti zemí, ale na základě bilaterálních smluv.

Tu zmíněnou smlouvu uzavřel ještě Sovětský svaz s Lucemburskem a Belgií, ale jelikož Ruská federace je nástupnickým státem SSSR, je smlouva stále v platnosti. A ta smlouva chrání vzájemné investice a to nejen státní, ale i soukromé.

Ta smlouva zavazuje Belgii nejen k volnému přístupu k ruským investicím i výnosům z těchto investic (takže již zmrazení je podle smlouvy problém), ale i definuje odškodnění v případě zabavení, znárodnění, vyvlastnění atd jak samotných investic, tak i výnosů z nich, takže i využití výnosů k pokrytí půjčky Ukrajině je problém. A Belgie považuje “nekonečné” zmrazení zcela oprávněně prakticky za konfiskaci.

I když je Rusko vykreslováno jako barbarský stát porušující mezinárodní právo, drží se poměrně striktně jeho smluv. Proto majetek společnosti Euroclear v Rusku ve výši cca 16 miliard eur ani ostatní majetek Belgie v odhadované výši cca 20-30 miliard nezabavilo, pouze recipročně zmrazilo.

Na základě této smlouvy může Rusko zažádat o arbitráž u jedné z mezinárodních institucí (Washington, Singapur, Ženeva aj) a výsledek je prakticky okamžitě vykonavatelný všude na světě. Proto Belgie nyní požaduje jako záruku od ostatních zemí EU vlastně hotovost nebo alespoň prostředky, na které by měla rychlý přístup, aby odškodnění Rusku (Belgie ho odhaduje na ca 210 miliard eur) mohla v případě arbitráže bez dalších ztrát okamžitě proplatit. To se ale ostatním státům zase nehodí, protože to by znamenalo vykazovaný závazek tj dluh a další zadlužení.

Dle dnešní ranní zprávy vyhrožuje Komise Belgii, že s ní bude zacházet jako s Maďarskem, pokud nebude souhlasit s navrhovaným plánem pro půjčku Ukrajině.

Šílenství nabírá na obrátkách.

***
Pavel Šik
Snímek ukazuje premiéra země, které Evropská Komise  začala vyhrožovat podobně jako Maďarsku a Slovensku: Bert de Wever.