Game changer…

Pamatujete na prezidentskou volbu? Měli jsme týden do prvního kola a soudce Šott měl vyhlásit rozsudek nad Andrejem Babišem v kauze Čapí hnízdo. Všichni byli napjatí, všichni se k tomu vyjadřovali, Tomio Okamura tehdy Andreje vyzval, aby odstoupil z volby ve prospěch Jaroslava Bašty, protože přece bude odsouzen. A pak najednou přišel osvobozující rozsudek.

Týden před volbami Andrej Babiš rozrazil dveře a vstoupil dovnitř celý v bílém…

Všichni ostatní byli umazaní od vlastních slov, gest i činů. Všichni hodnotili celou věc špatně, všichni byli mimo realitu. Andrejův nástup pak byl drtivý. Sebral SPD program, mluvil hodně hlasitě o míru a hladce se probojoval do druhého kola. Prezidentskou volbu sice nevyhrál, ale dostal tehdy hlasy celé Alternativy, včetně těch, kteří mu ještě o čtrnáct dní dřív nemohli zapomenout dobu covidovou. Politici, kteří vznikli díky odporu proti očkování i rouškování tehdy vyjadřovali Babišovi svou podporu.

Co jsem tehdy psal já? Překvapovalo mě, že se Andrejovi právníci nepokusili posunout soud někam mimo volby. O soudech přece nemáme žádné iluze, ne? Obzvlášť v Praze. Ani ve snu jsem si nedokázal představit, že by soudce mohl rozhodnout v Babišův prospěch. To by ho přece nesoudili… Neuvěřitelné se ale stalo skutkem, Andrej projevil neuvěřitelnou chladnokrevnost, uměl si vybrat dobré právníky, uměl jim věřit, že to dobře dopadne a týden před volbami tím otočil celou hru.

Dnes, zdá se, sledujeme podobně chladnokrevnou hru. Máme dva měsíce po volbách. Prezident se nemá ke jmenování premiéra, ačkoliv existuje koalice, která prošla zkouškou. Andrej Babiš se nechává od prezidentčíka mistrovat, nijak neprotestuje, je vlastně skoro neviditelný a zastiňuje ho Tomio Okamura. Ze schůzek na Hradě jsou ošklivé fotky, tiskové konference na nádvoří jsou ošklivě studené a listopadové. Prezident si klade podmínky, neustále přitvrzuje…

Přesně o tom jsem v posledních dnech psal. Že nedokážu pochopit, proč si Babiš nechává takové jednání líbit. Nechápu, proč sebou nechává takhle zametat. Za tím přece musí něco být… Přece nemůže být takhle pasivní, když má být premiér a schyluje se k prosincové Evropské radě, kde by Fiala mohl nadělat trvalé a nevratné škody. Nechystá se nás zradit? Nemá nějaký plán, ve kterém nefigurují Motoristé? Chce vůbec být premiérem?

Nakonec je z toho další Babišův politický i marketingový majstrštyk. Kdepak levota nebo zrada. Kdepak pasivita nebo podřízenost. Jen dokonalý kalkul. Babiš prostě počkal, až se všichni vykecají (a vykecáme), až budou vyřčeny všechny argumenty, až to mééédia řádně sežvýkají, až se Rakušan a Fiala vyřvou ze své nenávisti i hlouposti, až už prezident nebude mít žádný nový argument… a až to bude vypadat skoro beznadějně…

A teď opět rozráží dveře a vchází celý v bílém.

Vzdává se Agrofertu, nebude s ním mít už nic společného, jeho rodina také ne a až zemře, dostanou Agrofert jeho děti. Tečka. Zbytek jsou technikálie připravené nejlepšími právníky, aby Brusel nemohla říct ani ň. Je to velmi velmi silné gesto. Ve prospěch vlasti se vzdávám hromady peněz i hromady vlivu. Ve prospěch republiky se stávám jejím prvním služebníkem Už nejsem podnikatel, ale „jen“ soukromá osoba.

Není moc lidí, kteří se vzdali své civilní kariéry ve prospěch politické funkce. Ono je to totiž poměrně nejisté, víme? Obzvlášť, když nemáte ani ústavní většinu, ani normální většinu a potřebujete koaliční partnery. To musíte věřit nejen ve své schopnosti, ale i v Macinku a Okamuru. Musíte věřit, že v této sestavě přemůžete evropské hodnoty, které proti vám poštvaly syna a zvládnete i pravdu a lásku, která by vás nejraději viděla za mřížemi. Bez silného Agrofertu za zády…

Na mě to tedy hodně zapůsobilo a myslím, že to zapůsobí i právě i na jeho koaliční partnery. Tak moc vám věřím, kluci, že jsem se kvůli vám vzdal vertikálního koncernu. Tak byste taky vy mohli věřit mně, že to s Petrem Pavlem nějak uhraju… (a třeba byste se taky mohli ve jménu Vlasti něčeho vzdát… viď, Filipe!)

Ještě samozřejmě není konec. Šafrovo Fórum už napsalo, že je to od Babiše jedna velká lež a myslím, že tato argumentace bude obzvlášť u Milionu chlívek rezonovat. Mimochodem, tohle je dobrá sranda. Chlívkaři spustili novou petici, že stojí za prezidentem, aby odolal tlaku na jmenování zlých populistů a extrémistů a Petr Pavel je příští týden jmenuje, protože mu došly argumenty. Kdyby nejmenoval, už by to bylo nejen na kompetenční žalobu, ale možná i na vlastizradu. Babiš se v úterý stane premiérem a Chlívkaři si mohou přidat ještě dalších sto tisíc podpisů pro petici, aby se jím nestal.

Zkrátka a dobře, uplynulé dva měsíce nebyly bezradnost. Byla to chladnokrevná hra o změnu pravidel, kterou navíc ještě ani nikdo nepropálil. Do poslední chvíle zůstala utajená, nikdo z koalice informace nevynesl, bylo to čisté překvapení. Byla to dobře sehraná hra, kvalitní kamufláž a byla dohnána na hranu nervů. Především na hranu mých nervů… už jsem si fakt myslel, že je to celé jinak.

Výsledný úder ale včera smetl všechno. Argumenty opozice, argumenty prezidenta i snahu politických neziskovek. A nás, na Alternativě znovu nutí, abychom překračovali svůj stín. Vzdal se Agrofertu… ve jménu Vlasti… to je silný začátek premiérování. Tak silný, že by třeba mohl obstát i před Pánembohem. Jak vždycky říkal můj tatínek, ono hodně záleží, jestli začneš dobře a Pánbůh ti požehná. Tohle by mohl být dobrý začátek i podle přísných měřítek mého táty.

*

Daniel Sterzik – Vidlák, Litterate