Když ideologie hlasitě řve…

Byl to takový návrat zlatých časů Milionu chvilek. Petice na podporu Petra Pavla. Stojím za svým prezidentem, aby odolal tlaku jmenovat vládu extrémistů a populistů. Taková záchrana před volbami, kde (prozatím) volí i dezoláti a kazí jim to tu krásnou liberálně demokratickou víru. Sto padesát tisíc lidí už tu petici podepsalo! Sice tam bylo napsáno něco trochu jiného, ale v podstatě ti lidé podepisovali, že nemají nic proti, když Petr Pavel prostě novou vládu nejmenuje. Nebudou to považovat za velezradu, nebudou to považovat za nějakou újmu na demokracii, nebudou si myslet, že prezident dělá vojenský převrat.

A pak pic ho. Babiš se vzdává Agrofertu, devátého prosince bude jmenován premiérem a celou petici si mohou Chvilkaři strčit do Brusele. Nebo se mohou přeorientovat na Turka, ale to už nemá patřičnou šťávu. Babiš může klidně prohlásit, že ministerstvo životního prostředí bude řídit sám, Turka tam dá jako prvního náměstka a de facto to i bez prezidentského podpisu bude řídit Hranatá legenda.

Sto třicet tisíc podpisů pod chvilkařskou peticí jsou podpisy těch, kteří by klidně zavedli diktaturu, jen když bude po jejich.

Ve stejnou dobu, co jsme sledovali Babišův politický majstrštyk plný trpělivosti, který pak byl rozhodnut jednou velkou bombou, opustil Hrad jeden z nejrespektovanějších ústavních právníků – Jan Kysela. Svůj odchod na konci října komentoval lakonicky: „Nechce-li být člověk úplně směšný, nemůže v roce 2025 říkat opak toho, co říkal v roce 2021.“ Před čtyřmi roky zastával Kysela stanovisko, že prezident je henten oleandr v koutě a nemá být dalším mocenským centrem v zemi. K této představě se pak Petr Pavel hlásil po celou dobu své prezidentské kampaně a dokonce ještě v létě 2025 mluvil o tom, že chce, aby vláda vznikla rychle a on nebude mít žádné předběžné podmínky… Ale protože volby vyhrál Babiš, tak je najednou všechno tak moc jinak, že to Kysela nevydržel ani když si vzal kynedril.

Kysela není jediný, kdo Petra Pavla opustil. Ve stejné době také odešli dva jeho osobní strážci a my, co politiku sledujeme, můžeme se slzou v oku vzpomenout na Pavlovu mluvčí Řeh(t)ákovou a kancléřku Vohralíkovou. Podmínky na Hradě jsou zřejmě od začátku dost divoké.

Prosím všimněte si, že Dominik Duka měl pravdu, když citoval Karla Čapka a díval se při tom na našeho rozvědčíka. Člověka nepředěláš, jen se ti vybarví. Petr Pavel se nám teď po volbách vrátil do své první veřejné role a dělá v ní přesně to, co v ní dělal tenkrát. Vrátil se do role předsedy základní organizace KSČ…

Před rokem 89 byl obrovský rozdíl mezi členem Strany a funkcionářem. Členů bylo hodně. Platili docela drahé členské příspěvky a chodili na schůze. Za to měli určité výhody v kariérním postupu nebo přiznání devizového příslibu. Jejich děti se trochu snáze dostávaly na školu… ale být předsedou základní organizace, to nebylo pro každého. To jste musel být opravdu řádně uvědomělý. Ale fakt řádně.

A vaším prvním a hlavním úkolem bylo co? Kádrovat! Posuzovat ostatní. Hlídat jejich ideologickou čistotu a mít na ně požadavky, které pro vás dávno neplatily. Jinými slovy, co se Petr Pavel tenkrát naučil, dneska jako by našel. Návrat do mládí… až mi slza ukápla. Najednou je zase strážce toho stejného, co tenkrát. Najednou zase posuzuje, jestli je někdo hoden a nebo není hoden. Kritéria výběru jsou také stejná jako tenkrát. Petr Pavel posuzuje kandidáty podle toho, zda se to líbí liberální demokracii.

Všimněte si… Když Miloš Zeman odmítal nějakého ministra, tak měl výhrady k jeho odbornosti. Nemá na to vzdělání, nikdy nic podobného nedělal, neumí to, není na výši své role. Nikdy neřešil, že Lipavský mluvil o věšení kapitalistů. Nikdy neargumentoval tím, co si přečetl v méédiích. Šlo o odbornost, vzdělání, praxi… ne o řeči.

Naopak, když Petr Pavel posuzuje kandidáta, tak hodnotí jeho morální profil. Prostě, jestli je správně ideově ukotven. Nikdy ani nepípl ohledně dozimetru, neřekl ani slovo, když šlo o kampeličku a vlastně se ani moc nevyjadřoval k bitcoinům. Tohle byli ti na správné straně, proti těm nikdy nic neměl. Má něco proti Turkovi. To, co proti němu mají mééédia. To, co vynesl Vojtěch Dobeš, který sám čelí obviněním za podobné výroky.

To mu samozřejmě Filip Turek v pondělí nemůže vysvětlit. Strana, pardon, pravda a láska ho prostě nechce. Nemá vhodné vlastnosti. Je přílišný individualista, příliš říká, co si myslí a považte, dělá blbé srandičky. Že by agendu ministerstva zvládl, to asi ano, ale on by z toho dělal holubník! On by tam vnášel kacířské myšlenky!

Vlastně přesně proto byl Petr Pavel protokolářem Kolářem doporučen, byla mu zaplacena kampaň a byl nainstalován. Je to vlastně dokonalý kádrovák, protože tu máme ty nešťastné volby, ve kterých hlasují i dezoláti, tak není jisté, jak dopadnou. Vhodný prezident s tím může ledacos udělat. Stačí, aby se nezajímal o praktické schopnosti a dovednosti, ale o ideologickou čistotu. Milion chvilek mezitím zajistí podpisy všech, kterým by vojenská junta nevadila, hlavně, že se Babiš nedostane do křesla.

Petr Pavel v roce 1990 zradil svou Stranu, ačkoliv jí sliboval věrnost. Ačkoliv byl správně ukotven, zradil ji, i když mu Strana zajistila kariéru, o které se jiným ani nesnilo. Petr Pavel nikdy nebyl v nemilosti. Naopak, měl otevřené dveře a od začátku do konce ho Strana zvedala nahoru a dávala mu všechno. On se hladce rozhlédl a složil novou přísahu. Přesně těm, kteří mu opět hladce umožnili další kariéru a vyžadovali od něj stejné vlastnosti. Nepochybovat o nové víře.

Kdo je u nás pro grýndýl? Kdo je u nás pro ztrátu práva veta? Kdo je u nás pro euro? Kdo je u nás pro věčnou válku s Ruskem? Petr Pavel. Je pro ideologie, proti které byl komunismus selankou. Soudruzi tenkrát chtěli blahobyt a chtěli Západ dohnat a předehnat. Jen jim to moc nešlo. Kdysi Petr Pavel sloužil ideologické centrálně plánované ekonomice, dnes slouží ještě ideologičtější centrálně omezované ekonomice. Aby se takový systém udržel i přes jeho jasnou nesmyslnost, je k tomu zapotřebí přesně stejných kádrů, jaké byly zapotřebí tenkrát. Tenkrát dělal inkvizitora dole, dneska ho dělá nahoře.

K uhlíkové neutralitě se totiž s Turkem nedopracujeme. K euru také ne.

A protože se nám všechno sype, všechno je stále horší a skutečná krize klepe na dveře, je zapotřebí stále více projevovat víru a být více věřící, než ti druzí. Je zapotřebí tak moc věřit, že už je z toho fanatismus a Petr Pavel se konečně stal tím, na koho se v osmdesátých letech připravoval.

Povedlo se mu to. Dostal se na vrchol žebříčku a je tam zcela logicky. Je tam pro své vlastnosti, které projevil už jako mladý rozvědčík. Bdí nad ideologickou čistotou a vůbec ho nezajímají kompetence a schopnosti. Nedovede si představit, že by schopnost renovovat auta či schopnost vybudovat vertikální koncern v podmínkách globální konkurence bylo kvalifikací. Budoucnost se přece dělá tím, že se budeme modlit směrem k Bruseli.

A jak vidno, sto třicet tisíc lidí s tím souhlasí. Sto třicet tisíc lidí si myslí, že je to tak správně. Podepisují petici, kde stojí za svým prezidentem, který bdí nad tím, aby se žádný bastard nemohl stát ministrem. Kádrový profil je opět nad schopnosti. Správná ideologie je opět víc než kompetence a znalosti. Jediné, co novodobí kádrováci značně vylepšili, je propaganda…

S Babišem tentokrát Petr Pavel neuspěl… Tož uvidíme, jak to dopadne s Turkem.

*

Daniel Sterzik – Vidlák