Německé „monstrum“ se probouzí

Zatímco evropská ekonomika upadá a válka na Ukrajině se vleče, Německo se opět stává hnací silou nekontrolované strategické eskalace. Friedrich Merz a Ursula von der Leyenová ztělesňují elitu, která si plete morální sílu s geopolitickou sebevraždou a ignoruje ponaučení z evropských dějin a základní princip nedělitelné bezpečnosti.

S blížícím se koncem roku 2025 se Evropa již nepohybuje vpřed, ale sklouzává. Sklouzává k hluboké hospodářské krizi, k urychlené deindustrializaci, k sociálnímu zbídačování a vůdci se tváří, že nic z toho nevidí, ale především sklouzává k vojenské eskalaci, jejíž důsledky nikdo nemůže předvídat. Sankce proti Rusku, prezentované jako morální zbraň, se ukázaly být zbraní namířenou proti nám samotným. Válka na Ukrajině, která zdaleka nekončí, se stala strukturálním konfliktem bez jasného politického horizontu, bez strategie odchodu, ale se stále nebezpečnější sestupnou spirálou.

V této souvislosti měl být otevřený dopis Jeffreyho Sachse německému kancléři Friedrichu Merzovi varovným signálem. Sachs, renomovaný ekonom a bývalý poradce vlád a mezinárodních institucí, zopakoval jednoduchou pravdu, kterou západní elity systematicky popírají: bezpečnost je nedělitelná. Mír nelze budovat ponižováním strategického protivníka, a už vůbec ne jaderné mocnosti.

Toto zdvořilé a rozumné varování však bylo ignorováno.

Musíme proto jít dál a věci jasně pojmenovat. Problém není jen analytická chyba nebo diplomatický přešlap. Současná německá elita, ztělesněná Friedrichem Merzem a Ursulou von der Leyenovou, se stala objektivně nebezpečnou. Prostřednictvím ideologické slepoty, strategické podřízenosti Washingtonu a pohrdání evropskými dějinami žene kontinent k velké, potenciálně jaderné katastrofě. To už není politika: je to bezhlavý spěch. A tento bezhlavý spěch oživuje přízrak, o kterém si Evropa myslela, že je od roku 1945 pohřbený.

Friedrich Merz: arogance nováčka a riziko žháře

Friedrich Merz, sotva zvolený kancléřem, spěchal, aby se představil jako nový vůdce evropských jestřábů. Podpora Ukrajiny „tak dlouho, jak dlouho bude potřeba“, otevřená touha dotlačit Rusko k ekonomickému vyčerpání a bojovná rétorika odtržená od jakékoli strategické reality: Merz si plete neústupnost s nezodpovědností. Výklad jeho politické linie je jednoduchý: vyhladovět jadernou mocnost, aby byla donucena kapitulovat. Myšlenka, která v jakékoli seriózní učebnici mezinárodních vztahů hraničí se šílenstvím.

Jeho plán na masivní půjčku Kyjevu ve výši přes 200 miliard eur, financovanou ze společného evropského dluhu, tento trend ilustruje. Nejenže zavazuje evropské daňové poplatníky k dlouhodobé zátěži bez jakékoli skutečné demokratické debaty, ale také mechanicky prodlužuje válku. Taktický ústup od konfiskace zmrazených ruských aktiv – právně výbušné opatření, které může představovat vážné porušení mezinárodního práva – není známkou moudrosti, ale manévrem vynuceným odporem některých států a strachem z nekontrolovatelné ruské reakce.

Ještě závažnější: Merz zmiňuje bezpečnostní záruky pro Ukrajinu ekvivalentní článku 5 NATO, které by následovaly po potenciálním příměří. Jde o faktické prodloužení Atlantické aliance, aniž by to bylo výslovně uvedeno, aniž by se o tom hlasovalo, aniž by se za to převzala odpovědnost. Jinými slovy: slib budoucí války.

Na evropské scéně Merz již čelil realitě. Na summitu v prosinci 2025 byl veřejně oslaben a donucen ustoupit tváří v tvář několika partnerům, což odhalilo znepokojivou kombinaci jeho nezkušenosti a politické bezohlednosti.

Z tohoto selhání se však zdaleka nepoučil, naopak zrychluje v nejnebezpečnějším terénu: přezbrojování. Německé vojenské výdaje nyní přesahují 3,5 % HDP a ročně přesahují 100 miliard eur, a tak se Německo přezbrojuje tempem, jaké nebylo vidět od dob studené války.

Evropské dějiny by měly sloužit jako varování. Problém není v německém lidu. Nikdy nebyl. Problém spočívá v elitách, které jsou přesvědčeny o své morální nadřazenosti, které věří, že ovládají strategickou pravdu, a nejsou schopné představit si důsledky svých činů. Merz nechrání Evropu. Hraje si se sudem s prachem v bezprostřední blízkosti jaderné rozbušky.

Ursula von der Leyenová: totální selhání „geopolitické Evropy“

Pokud Merz ztělesňuje národní aroganci, Ursula von der Leyenová ztělesňuje nadnárodní selhání. Její druhé funkční období v čele Evropské komise je politickou, ekonomickou a strategickou katastrofou. Pod rouškou morální pevnosti uvalila na Rusko masivní sankce bez přípravy, bez průmyslové vize a bez ucelené energetické strategie. Důsledek je dobře známý: přetrvávající inflace, prudce rostoucí ceny energií, přesuny průmyslové výroby a rostoucí závislost na americkém zkapalněném plynu – dražším, více znečišťujícím a politicky omezujícím.

Evropská unie nahradila jednu závislost druhou, a to horší. Nejde o politiku suverenity; je to úmyslné vazalství. I symbolicky byla von der Leyenová ponížena: nuceným ústupem od zmrazených ruských aktiv, otevřeným zesměšňováním ze strany Moskvy a stále viditelnějšími vnitřními rozpory v EU. V Evropském parlamentu sílí kritika, a to i mezi těmi, kteří oficiálně podporují Ukrajinu: obvinění z metodického ničení evropské suverenity, z nekonzistentnosti tváří v tvář americkým zvratům a z neschopnosti předvídat možné stažení Washingtonu.

Jeho koncept „geopolitické Evropy“ je ve skutečnosti pouze technokratickou zástěrkou pro atlantickou orientaci. EU se nestává autonomním strategickým hráčem; stává se relé, multiplikátorem rozhodnutí učiněných jinde. V této logice Evropané poskytují peníze, zbraně a sankce a nesou ekonomické důsledky, zatímco jiní kreslí červené čáry… aniž by se jimi museli řídit.

Probuzení „monstra“: když německá elita ztratí paměť

Jádrem tohoto odklonu je německá elita do značné míry odtržená od sociální a historické reality. Po desetiletích relativní strategické zdrženlivosti se Německo posunulo k logice „přípravy na válku“ a morálního a materiálního znovuvyzbrojování, poháněné přehnanou sebedůvěrou a rostoucím ignorováním diplomacie. Tato transformace probíhá v explozivním kontextu: průmyslový úpadek, sociální napětí, vzestup extremismu a politická fragmentace.

Nejde o mechanické opakování minulosti, ale o nebezpečný rým s ní. Pokaždé jsou to elity, přesvědčené, že jednají pro vyšší dobro, jisté si vlastní racionalitou, kdo vedou národy k propasti. I dnes dominantní narativ tvrdí, že více zbraní přináší mír, že eskalace odrazuje, a že odmítnutí vyjednávání je známkou morální odvahy. To je lež. A právě tento typ iluze historicky vedl k nejhorším katastrofám.

Obrovská politická a právní odpovědnost

Vědomým prodlužováním konfliktu, jehož vojenský výsledek je nereálný, ignorováním principů kolektivní bezpečnosti vyplývajících z Helsinské úmluvy a koketováním s vážným porušováním mezinárodního práva současní evropští lídři přijímají historickou – a potenciálně i právní – odpovědnost. Vládnutí není jen o hlásání hodnot; jde o předvídání předvídatelných důsledků vlastních činů. A zde je riziko velké eskalace známé, zdokumentované a varování zazněla od mnoha odborníků.

Setrvání v této situaci se přinejmenším rovná trestné nedbalosti.

Mír nebo pád

Tváří v tvář této katastrofě, kterou zorganizovali Merz, von der Leyenová a jejich válečná klika, vyvstává palčivá otázka: Jaká je cesta z této krize? Odpověď je zřejmá, ale děsí evropské elity: vyjednaný, rychlý a realistický mír, založený na vzájemném respektu k bezpečnosti a opuštění atlantické arogance. Všechno ostatní – více zbraní, více sankcí, více evropských vojáků na Ukrajině – je pouze pokračováním masakru, ekonomickou sebevraždou pro Evropu a jadernou ruskou ruletou.

Jeffrey Sachs to brilantně vysvětlil ve svém otevřeném dopise Merzovi: bezpečnost je nedělitelná. Nemůžete Ukrajinu vyzbrojit až po zuby a přitom ignorovat legitimní obavy Ruska, nahromaděné za třicet let porušovaných slibů NATO.

Řešení?

• Trvalá neutralita Ukrajiny, garantovaná na mezinárodní úrovni (jako Rakousko v roce 1955 nebo Finsko v minulosti): žádný vstup do NATO, konec rozšiřování na východ.

• Reciproční demilitarizace podél hranic s nárazníkovou zónou pod dohledem OBSE nebo OSN.

• Okamžité zrušení sankcí, které ničí evropskou ekonomiku, a obnovení obchodu s Ruskem.

• Návrat k celoevropské bezpečnostní architektuře, včetně Ruska, prostřednictvím posílené OBSE, namísto dominantního NATO.

Jak se prosinec 2025 blíží ke konci, jednání pod Trumpovou záštitou postupují. Zelenskij hovoří o „pokroku“ a Putin prohlašuje, že je otevřený komplexní dohodě. Merz a von der Leyenová se však drží svého jestřábího postoje: mnohonárodní evropské síly na Ukrajině, armáda 800 000 vojáků v Kyjevě a masivní půjčky na prodloužení války. To je naprosté šílenství!

Tyto elity Evropu nebrání; obětují ji na oltáři Washingtonu. Jejich odmítání diplomacie je zločinné. Evropský lid musí požadovat změnu: odstranit tyto jestřáby, vynutit mírovou konferenci zahrnující všechny strany a vrátit se k helsinským principům. Sachs má pravdu: poučte se z historie.

Tento boj není proruský. Není protievropský. Je pro realitu, pro přežití, pro diplomaci. Odmítat vidět kam současná trajektorie vede, znamená akceptovat riziko historického kolapsu.

Evropa již zaplatila příliš vysokou cenu za chyby svých elit. Čas morálních sloganů skončil; nyní je čas na zodpovědnost.

Mír je možný. Vyžaduje však politické odstranění těch, kteří dávají přednost válce před pravdou.

Odmítnout to – znamená zvolit si pád.

*

Mounir Kilani, https://reseauinternational.net/le-monstre-allemand-se-reveille-merz-et-von-der-leyen-precipitent-leurope-vers-la-catastrophe-2/

Překlad DeepL