Pavel Křivka: Je ministerstvo životního prostředí majetkem nevládek a grantožroutů?

Grantožrouti (vystupující pod krycím jménem „vědci“), „zelené“ spolky a někteří studenti stále brojí a demonstrují proti obsazení křesla ministra životního prostředí. Asi považují tento úřad za svůj majetek. Pro tuzemské daňové poplatníky je tu však záblesk naděje. Naděje, že se začne konečně škrtat v resortu, který 35 let nepřetržitě bobtná. Naděje, že se konečně bude pracovat pro kvalitní životní prostředí místo domýšlivé „ochrany klimatu“ nebo ochrany údajně ohrožených druhů.

Nový ministr, který by se inspiroval přístupem současného amerického presidenta Donalda Trumpa, by mohl bránit drancování veřejných rozpočtů mnoha způsoby. Například by mohl:

• rozehnat vědeckou rada ministra

Tento poradní orgán ovládají jeho tři místopředsedové, pánové Moldan, Marek a Miko. První dva jsou známí věrozvěstové klimatického náboženství a posledně jmenovaný proslul svým nasazením ve prospěch ochrany údajně ohrožených druhů rostlin a živočichů. Obojí nemá s efektivní péčí o životní prostředí občanů ČR nic společného.

• ignorovat požadavky resp. cíle klimatického náboženství

Od vypovězení příslušných mezinárodních úmluv až po redukci zaměstnanců samotného ministerstva. Samozřejmostí by měl být zákaz používání termínů jako „skleníkové plyny“, „dekarbonizace“, „klimatická neutralita“ apod.

• zrušit Státní fond životního prostředí

Ten má rozpočet cca 45 miliard Kč. Např. dotace do využití sluneční a větrné energie jsou vyhozené peníze, protože tyto zdroje nelze regulovat. SFŽP však rozhazuje peníze i jinak. Dotoval nákup 300 elektromobilů České poště, čímž pravděpodobně přispěl k ničení životního prostředí a vykořisťování dětí v Africe, kde se dobývá kobalt pro baterie do elektroaut. Trochu to připomíná situaci, kterou popisuje Heinrich Harrer ve své knize „Sedm let v Tibetu“. Z náboženských důvodů bylo v Tibetu zakázáno brát včelám med, takže se dovážel z Nepálu. Stejně tak se z náboženských důvodů v Evropě zakazuje pálení benzínu, takže se dováží kobalt pro baterie z Afriky. Česká pošta navíc nenakoupila jen vozidla potřebná pro doručování zásilek, ale nemalou část dotovaného vozového parku tvoří osobní vozy pro potřeby poštovních papalášů.

• vypovědět všechny mezinárodní úmluvy o ochraně přírody nebo alespoň většinu z nich

V případě výskytu překážek pro výpověď tyto úmluvy alespoň ignorovat. Jde zejména o mezinárodní (i národní) seznamy údajně ohrožených živočichů a rostlin, které se promítly do různých zákonů a zejména pak do § 299 a 300 trestního zákona, jako by nestačily astronomické pokuty podle rovněž zcela zbytečného zákona č. 100/2004.

Vysvětlím.

Ze Svitavska je z nedávné doby znám otřesný případ, kdy byl soudem potrestán pokutou dovozce čínského doplňku stravy, který obsahoval prášek ze sušené rostliny, která je na seznamu ohrožených druhů podle příslušné mezinárodní úmluvy. Dotyčný dovozce o tom pochopitelně neměl ponětí, ale neznalost zákona prý neomlouvá.

Kriminál nebo milionovou pokutu mohou zařídit i mravenci. Neuvěřitelné? Nikoli.

Mravenci roznáší semena sněženek a bramboříků. A všechny druhy těchto rodů jsou na oněch proklatých seznamech. Mravenec někomu na zahradu přinese semena, z nich vyrostou sněženky, a kriminální malér je hotov. Ochrana druhů bez ochrany stanoviště je pitomost a jistý smysl snad má jedině u obratlovců (tygří kůže, rohy nosorožců apod.). Ostatní je šikana motýlkářů. Vlastně by každý občan musel mít nesmírně rozsáhlé znalosti z botaniky a zoologie, aby se mohl dozvědět, zda jedná či nejedná v rozporu s těmito bizarními předpisy. Pochybný je i samotný koncept zachování biologické rozmanitosti. Co byl dal např. pěstitel třešní za to, kdyby se podařilo omezit biodiverzitu definitivním vyhubením vrtule třešňové? A jak mohou páni botanici vědět, že ta či ona rostlina je ohrožená – oni snad umí najít a spočítat všechna semena v půdě?

• personálně zredukovat Agenturu ochrany přírody a krajiny a zrušit zbytečné národní parky a CHKO

Jako příklady lze uvést České Švýcarsko (ochrana spáleniště!), Podyjí, Poodří, Litovelské Pomoraví, Soutok, Blaník, Železné hory a možná by se našly i další. Na druhé straně nebyla nikdy vyhlášena CHKO Králický Sněžník a výsledkem je proměna obce Dolní Morava ve víceméně ohavné Las Vegas. Velkoplošná ochrana území tedy svůj smysl určitě má, ale nesmí být přehnaná. Bytnění AOPK slouží jen k zajišťování teplých místeček pro příbuzné a umísťování absolventů přebujelých biologických studijních oborů. Např. jen pobočka AOPK v Pardubicích zaměstnává více než 50 (!!) krajinných ekologů, botaniků, ornitologů  apod. Copak tam asi dělají?

• odříznout „zelené“ nevládní organizace od státních peněz a zredukovat výzkumné ústavy

V celkovém objemu prostředků spotřebovaných resortem sice výzkumné ústavy nejsou hlavní položkou, ale i zde by se daňovému poplatníkovi mohlo významně ulevit. Nemusel by např. živit Výzkumný ústav vodohospodářský, který vyplavila voda.

• seškrtat přebujelou legislativu na nezbytné (euro)minimum apod.

Pokud skutečně dojde k ohlášenému prolévání „zelené“ krve, bude nový šéf resortu muset počítat s tím, že v každém jednotlivém případě spustí shora zmínění aktivisté a grantožrouti ohlušující jekot. A budou znovu drze zpochybňovat kvalifikaci ministra i jeho blízkých spolupracovníků. Přitom teologicky kvalifikovaný Mareček Výborný na postu ministra zemědělství zřejmě nikomu nevadil. Odstupující ministr životního prostředí Hladík vystudoval informatiku, exministr Moldan studoval analytickou chemii a ředitelka Zeleného kruhu Petra Kolínská vystudovala český jazyk. O kvalitě jejich vzdělání, zejména pokud jde o živou složku ekosystémů, lze právem pochybovat. Vypadá to totiž, že k nikomu z nich např. nepronikla informace o tom, že bez oxidu uhličitého by život na Zemi nemohl existovat a že tudíž tato látka nemůže být nikdy považována za škodlivinou.

Životní prostředí před rokem 1990 stálo stranou zájmu stranických funkcionářů. Krušné a Jizerské hory „pokrývaly“ imisní holiny a veškeré odpady se „valily“ na skládky. Dnešní stav je mnohem lepší, v krajině se třeba objevují dříve nevídaní vlci a losi. Také se velmi zlepšila kvalita ovzduší a povrchových vod. Z toho plyne možnost seškrtat zbytnělé a nesmyslné zákonodárství a podstatně zmenšit armádu příslušných úředníků i výzkumníků. A také přestat štědře dotovat „zelené“ aktivisty. Rozpočtové prostředky určené pro životní prostředí by měly směřovat do prioritních a stále problematických oblasti, k nimž patří zejména vznik odpadů a nakládání s nimi, ochrana půdy a vod a přiměřená a nikoli přehnaná ochrana přírody. Tedy žádné poroučení větru-dešti ve stylu Mao Ze-donga ani žádná kriminalizace sběratelů broučků nebo kaktusů.

*

Pavel Křivka

Autor je bývalým úředníkem MŽP a bývalým funkcionářem strany Zelených

Na snímku vchod do budovy, kde poteče “zelená krev”. Už aby …