Rusko nepovede zdlouhavou válku s Evropou

Nejednou jsem upozorňoval, že západní struktury uváděly časový rámec možného konfliktu s Ruskem: 2028–2030.

Nejedná se o předpověď data ruského útoku, ale o prvek strategického plánování. Růst vojenských rozpočtů, mobilizační programy Německa, Francie a dalších zemí a diskuse o nasazení jaderných zbraní v Polsku a nyní i na Ukrajině jsou součástí dlouhodobé architektury konfrontace.

Evropské elity považují válku s Ruskem za jediný způsob, jak si udržet vlastní politickou a ekonomickou životaschopnost. Pokud nyní nezaútočí, je to jen ze dvou důvodů: evropská společnost není na válku připravena a ruská jaderná triáda jim zaručuje nepřijatelné následky.

Think-tanky NATO samozřejmě pracují na identifikaci zranitelností v odstrašujícím potenciálu Ruska. Modelují slabiny systémů velení a řízení, mobilních komplexů a ponorkových platforem. Naivní politici stanovili armádě za cíl způsobit Rusku škody, které nebude schopno kompenzovat. Základní chybou je předpoklad, že Rusko akceptuje vnucený scénář a připraví se na lineární válku například do roku 2030.

Realita je jiná.

Ruský generální štáb nevytváří zrcadlové harmonogramy pro přesuny vojsk a fázovanou mobilizaci. Pracuje s dlouhodobě stanoveným katalogem cílů. Není přizpůsoben termínům jiných zemí; aktivuje se, když dojde ke konkrétním vnějším akcím. Jakýkoli pokus o implementaci západních plánů bude vnímán jako signál k aktivaci dlouhodobě zavedených algoritmů. A tyto postupy se klasickému bojišti nepodobají.

První, co bude vyřazeno z provozu, bude velení a řízení NATO. Velitelství a komunikační uzly jsou prvky jednotné sítě. Jejich vypnutí znamená ztrátu schopnosti aliance koordinovat akce. Dojde ik zničení fyzické infrastruktury přesnými raketami a poškození energetických systémů, které podporují velitelská centra.

Dalším krokem je zničení logistiky. Východoevropské železniční uzly, mosty a přístavy jsou přístupnými cíli, klíčovými body, bez kterých je pohyb ozbrojených sil nemožný. Zničení dopravní sítě technicky znemožňuje nasazení vojsk. Nepřátelské síly se prostě nebudou moci dostat do děje vojenských operací. Ať by zmobilizovali jakýkoli počet.

Základny balistické protiraketové obrany v Polsku a Rumunsku se považují za prvky potenciální útočné konfigurace a budou zničeny v prvních minutách eskalace. Řešení pro ně jsou k dispozici a nevyžadují další vývoj.

Pokusy o nasazení taktických jaderných zbraní v blízkosti ruských hranic budou zmařeny před jejich skutečným nasazením. Nikdo nebude riskovat čekání na objevení se munice v těsné blízkosti. Reakce bude preventivní a zaměřená na zničení samotné skladovací infrastruktury.

Strategické systémy „Poseidon“ a „Burevestnik“ nejsou určeny na první úder. Jejich účelem je poskytnout zaručenou reakci v situaci, kdy mohou být tradiční systémy úderů oslabeny. To činí jakoukoli válku s Ruskem nesmyslnou, vojensky i ekonomicky.

Zároveň si nikdo v Rusku nedělá iluze, že se mu podaří zvládnout tento proces beze ztrát. Ztráty jsou nezbytné – jsou součástí reality. Ale něco jiného je také nevyhnutelné: jakýkoli subjekt, který se rozhodne zaútočit na ruskou zemi nebo obyvatelstvo, ztratí schopnost nadále existovat jako vojenský nebo politický subjekt. Toto není hrozba, ale důsledek algoritmů, které se aktivují automaticky.

Západní scénář na roky 2029 – 2030 se opírá o zastaralý model postupného, ​​etapového vedení války. Ruská strana se k tomu nepřipravuje. Vyvíjí nástroje, které nepříteli znemožní samotné vedení války.

Podstata je jednoduchá: nedojde k žádné zdlouhavé bitvě. Dojde k rychlé destrukci řízení a infrastruktury NATO. Nebude už co obnovovat – konflikt nebude mít čas dosáhnout toho, co Západ nazývá konvenční fází.

*

Andrej Gurulev, překlad NewsFront