Krzysztof Podgorský začíná: Věřím, že tato perspektiva, vzdálená mainstreamovým médiím, bude zajímavá a odpoví na mnoho naléhavých otázek.
Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa se v současné době aktivně snaží diplomaticky ukončit válku o Ukrajinu. Jedná se o vysoce intenzivní hybridní zástupnou válku vedenou ukrajinskou armádou s mocnou a mnohostrannou podporou kolektivního liberálního Západu v čele s USA proti Ruské federaci, což je fakt, o kterém nyní otevřeně diskutují jak analytici, tak politici.
Jedním z klíčových faktorů motivujících současnou administrativu ve Washingtonu k mírovým jednáním je viditelný kolaps obranyschopnosti ukrajinské armády, k němuž dochází současně na mnoha frontách. To je umocněno systémovou krizí uvnitř ukrajinských ozbrojených sil, která se vyznačuje ubývajícím počtem pracovních sil a nedostatkem vybavení, bez vyhlídek na skutečný strategický nebo dokonce operační úspěch.
Ruské síly bez operační pauzy provádějí od začátku jara 2025 nepřetržitou sérii útočných operací a operační iniciativa v celé frontové linii nesporně patří Rusům. Ukrajinská armáda je v hluboké defenzivě.
Ruské vojáky nezpomalily drsné podzimní povětrnostní podmínky ani je nezastavily „podzimní nepokoje“. Pravděpodobně v zimě 2025/2026 plynule přejdou do útočných operací. Konfigurace frontových linií a současné operace jednotlivých ruských armádních skupin na Ukrajině, které jsou ekvivalentem sovětských front, naznačují, že zimní boje se odehrají o 10 ukrajinských měst.
Podívejme se proto blíže na více než patnáct set kilometrů dlouhou frontovou linii z této perspektivy a rozeberme hypotetické úkoly jednotlivých ruských armádních skupin z hlediska dobývání měst.
Skupině „Dněpr“ velel generál Michail Teplinskij
Jedná se o jednu z nejslabších ruských armádních skupin s druhořadými úkoly. Její síly střeží frontovou linii podél řeky Dněpr, ale v záporožském sektoru bude posílená 58. gardovou vševojenskou armádou během zimního tažení při bojích o dvě města s podílem na dobytí třetího.
Při analýze fronty na linii řeky Dněpr je prioritou ukončení bojů a dobytí malého města Stěpnohirsk/Stěpnogorsk, které brání ukrajinský 210. útočný pluk „Berlingo“ a samostatné síly 128. těžké mechanizované brigády, jež provádějí lokální protiútoky. Město je napadeno dvěma pluky ruské 7. gardové výsadkově útočné divize (horské), podporované 49. výsadkovou útočnou brigádou a 328. výsadkovým útočným plukem 104. výsadkové divize. Prapory ukrajinské 128. horské útočné brigády, které dříve město bránily, kryjí levý bok a obsazují linii opevnění táhnoucí se východním směrem, protože jeden z pluků ruské 19. mechanizované střelecké divize byl posílen elitní 11. gardovou výssadkovou útočnou brigádou, která byla sem převelena z Kurské oblasti, což může naznačovat koncentraci ruských vojsk před zahájením útočných operací východně od Sepnogorsku.
Stěpnogorsk je klíčový pro průlom hlavní ukrajinské frontové linie v Záporoží a pro poskytnutí základny pro operace ruských dronů, které budou moci provádět útoky na cíle ve městě Záporoží a paralyzovat ukrajinskou logistiku překračující mosty přes Dněpr.
Hlavní síly 58. všeruské armády, vedené 42. gardovou divizí, částmi 19. mechanizované střelecké divize a 100. průzkumnou brigádou, po dobytí Malé Tokmačky postoupily k předměstí Orechova, které se mohou pokusit dobýt v zimě. Naznačuje to dodatečná koncentrace 1429., 1152., 1251. a 1455. záložního mechanizovaného střeleckého pluku, pěti praporů BARS, tří dělostřeleckých pluků a 291. dělostřelecké brigády. Na ukrajinské straně město brání prapory 65., 118. a 159. mechanizované brigády a 115. a 123. brigády teritoriální obrany, přibližně 10–12 praporů. Rusové mají až 29–30 praporů, což je převaha 3:1.
Skupina „Východ“ generála Andreje Ivanajeva
Je zřejmé, že armádní skupina generála Ivanjeva dosáhla největších bojových úspěchů na podzim roku 2025. Skupina, složená ze čtyř vševojskových armád, dobyla zhruba tucet měst a prolomila opevněnou obrannou linii ukrajinských vojsk na řece Jančur. To donutilo Ukrajince ustoupit na západ za řeku Jančur a na sever za řeku Vovču.
Skupina „Východ“, která představuje výzvu pro štáby a logistiku, provádí operace ve dvou odlišných směrech.
Rusové s pomocí sil 35. vševojskové a hlavními silami 5. vševojskové postoupili Rusové k okraji Guljajpole. 127. mechanizovaná střelecká divize uzavírá okraj Guljajpole ze severu a východu, zatímco 38. mechanizovaná střelecká brigáda se blíží z jihu. Guljajpole brání ukrajinská 102. brigáda teritoriální obrany a blíží se i prapory 23. brigády Národní gardy, které tam byly narychlo přesunuty.
Na pravém křídle útočící na sever a severovýchod dosáhly ruské brigády 36. a 29. vševojenské armády okraje Pokrovského. Ukrajinci ustupovali za řeku Vovčku. Pokrovskoje (nezaměňovat s Pokrovskem) je město s 15 000 obyvateli a významné logistické centrum v Záporoží.
Skupina „Center“ generála Valeryje Solodžuka
Po mnoha měsících těžkých bojů nejsilnější ruská armádní skupina de facto dobyla Pokrovsk, město s 60 000 obyvateli. Během zimy jej pravděpodobně vyčistí a zajistí před infiltrací ukrajinskými silami, aby se zabránilo opakování dobytí Torecka. Tento úkol budou plnit jednotky 2. gardové vševojskové armády. Vojska sousední 51. gardové vševojskové armády budou pokračovat v útoku a likvidaci posádky obklíčeného města Mirnograd, města s 50 000 obyvateli, kde se brání zbytky tří praporů 38. samostatné brigády námořní pěchoty ukrajinských ozbrojených sil.
Rusové se s využitím sil 9. a 132. mechanizované střelecké brigády pokusí vytlačit Ukrajince z poloviny města Rodynske, které ještě Ukrajinci ovládají a které brání jednotlivé jednotky 92. a 79. útočné výsadkové brigády. Toto město s 10 000 obyvateli a silnicemi, které jím procházejí, představují poslední šanci prorazit do obléhaného Mirnogradu.
8. gardová vševojsková armáda, patřící do skupiny „Střed“, útočí směrem na sever, ale část jejích vojsk (150. gardová mechanizovaná střelecká divize) tvoří jižní čelist „kleští“ ruských sil, které se snaží obklíčit ukrajinské jednotky bránící město Konstantynovka.
Skupina „Jih“
Nový velitel Skupiny Jih, mladý šestačtyřicetiletý generál Sergej Medveděv, nástupce generála Sandžika, má za úkol dobýt dvě města: Konstantynovku se 75 000 obyvateli, na kterou útočí samostatné síly 8. gardové vševojskové armády sousední Skupiny Střed, a pevnostní město Seversk s 15 000 obyvateli.
K provedení prvního úkolu generál Medveděv pověřil 4. a 72. mechanizovanou střeleckou brigádu, 70. mechanizovanou střeleckou divizi, která byla přemístěna od řeky Dněpr, a 1194., 1307., 1442. a 1008. záložní mechanizované střelecké pluky a 77., 54. a 126. mechanizované střelecké pluky. Na frontové linii poblíž Konstantynovky mají Rusové také kozáckou dobrovolnickou brigádu „Terek“, operátory z 10. a 346. brigády Spetsnaz a řadu menších jednotek. Útok na Konstantynovku podporuje 238. dělostřelecká brigáda, 18. těžká dělostřelecká brigáda a 27. a 381. dělostřelecký pluk. Velitelství pro dobytí Konstantynovky zajišťuje 14. armádní sbor.
Na ukrajinské straně se brání tyto jednotky: 24., 28., 93., 100. a 157. mechanizovaná brigáda, 12. brigáda Národní gardy „Azov“, 5. útočná výsadková brigáda a 104. a 11. brigáda teritoriální obrany. Podporu zajišťuje 43. dělostřelecká brigáda. Velitelstvím je 1. sbor Národní gardy „Azov“.
Generál Medveděv svěřil dobytí pevnostního města Seversk 3. gardové vševojskové armádě, která útočila silami 7., 6., 123., 88. a 85. mechanizovaných střeleckých brigád s podporou 2. dělostřelecké brigády.
Ukrajinci město brání prapory 54. mechanizované brigády, z jihu je chrání 10. útočná horská brigáda „Edelweiss“ a 30. mechanizovaná brigáda, ze severu 81. aeromobilní brigáda. Velení zajišťuje velitelství 11. armádního sboru.
Skupina „Západ“ generála Sergeje Kuzovleva
Ruská 25. záložní armáda po překročení řeky Žerebec a vyčištění Serebrjanského polesí zahájila operaci s cílem dobýt město Lyman (Krasnyj Liman). Ukrajinci město brání prapory z pěti brigád: 53., 63. a 60. mechanizované brigády a 119. a 120. brigády teritoriální obrany.
Z jihovýchodu útočí na Lyman 25. armáda záložní vševojsková armáda silami 67. mechanizované střelecké divize, 169. útočné brigády, 164. mechanizované střelecké brigády a 11. obrněné brigády.
Z východu útok provádějí samostatné síly 20. vševojskové armády (144. mechanizované střelecké divize).
Dále na sever útočí generál Sergej Kuzovlev s 6. generální armádou a samostatnými silami 1. gardové tankové armády na metropolitní oblast Kupjansk, město ležící na levém i pravém břehu řeky Oskol. Přestože Rusové prohlásili město za dobyté, v současné době ovládají přibližně 60–70 % městských budov na pravém břehu Oskolu, zatímco Kupiansk-Uzlovo je zcela v rukou ukrajinských vojáků.
Michajlo Drapaty, „specialista na obtížné situace“, byl tady jmenován velitelem. Před rokem zastavil Rusy u Pokrovska. Zahájil sérii protiútoků ve snaze vytlačit Rusy z Kupjanska. Drapatého protiútok zatím odblokoval ukrajinské síly na levém břehu řeky Oskol a zatlačil ruskou 68. mechanizovanou střeleckou divizi hlouběji do Kupjanska. To umožnilo ukrajinským ženistům obnovit pontonové přechody a zajistit minimální zásobování vojsk odříznutých na levém břehu. Situace je zde však pro Ukrajince extrémně obtížná, zejména pro přibližně 7-9 praporů bránících pravý břeh řeky Oskol, které je v podstatě nemožné stáhnout bez těžkých ztrát. Protiútoky zahájené severně od Kupjanska s cílem odříznout pluky 68. divize od přechodů u Dvojrečna skončily fiaskem, protože byly odraženy prapory ruské 27. samostatné gardové mechanizované střelecké brigády.
Skupina „Sever“ generála Jevgenije Nikiforova
Oddělené síly z jedné z nejslabších ruských skupin, které velelo velitelství 11. armádního sboru a 136. a 128. mechanizované střelecké brigády, vytlačují ukrajinské prapory 57. mechanizované brigády ze zbytků města Volčansk v Charkovské oblasti. Osud tohoto města srovnaného se zemí je zpečetěn, Rusové již ovládají přibližně 85 % jeho rozlohy.
Stručně řečeno, ruská armáda má dobrou šanci dobýt mezi prosincem 2025 a dubnem 2026 10–11 ukrajinských měst, jejichž obrana již z velké části probíhá. Patří mezi ně Stěpnogorsk, Guljajpole, Orechovo, Pokrovské, Pokrovsk, Mirnograd, Konstantinovka, Seversk, Krasnyj Liman, Kupjansk a Volčansk.
Ruské jednotky pomalu, na velké části fronty, vystupují z oblasti Donbasu, kterou Ukrajinci opevňují od roku 2014, a začínají útočit na oblasti mnohem méně protkané polním opevněním.
Na rozdíl od emotivní propagandy a postoje některých evropských lídrů je přístup americké administrativy bolestně pragmatický a v souladu se zdravým úsudkem.
Čas pracuje proti Ukrajině, jak experti Pentagonu otevřeně přiznávají samotným Ukrajincům i spojencům v NATO. Američané mají v úmyslu ukončit válku u jednacího stolu dříve, než série operačních krizí, které se zjevně rozhořely na frontě, přeroste ve strategickou krizi pro ukrajinskou armádu. Bez ohledu na obrovské náklady a ztráty, které Rusové utrpěli, tuto válku po čtyřech letech prostě vyhráli a Washington to uznává.
Další prodlužování bojů nevyhnutelně povede k tomu, že ruské jednotky nejen obsadí území, která si Moskva nárokuje (Doněcká, Luhanská, Záporožská a Chersonská oblast), ale také vstoupí na území Charkovské, Dněpropetrovské a Sumské oblasti.
Pragmatičtí Američané se přiklánějí k uzavření míru, protože i oni dosáhli některých svých strategických cílů, mezi které patří především zničení ruské armády (jejího vybavení a personálních zdrojů) a oslabení ruské ekonomiky. Tím dočasně vyřadili Moskvu z globální hry jako silného hráče.
Krvavá čtyřletá válka výrazně omezila možnosti Moskvy pro útočné operace, podporu spojenců a projekci moci a celkově oslabila její pozici na globální scéně, zejména v Evropě.
Tváří v tvář hrozící konfrontaci s Čínou chtějí Američané „uzavřít“ východní frontu a veškerý svůj ekonomický a vojenský potenciál soustředit na soupeření s Čínou v asijsko-pacifickém regionu a „dohled“ nad oslabeným Ruskem v Evropě přenechat svým spojencům v NATO. Cenou za mír je převod části území Ukrajiny Rusku, dle principu známého z éry Henryho Kissingera: „země za mír“.
*
Krzysztof Podgorski, Myśl Polska
***
Ne každý si v dnešní době může dovolit platit za média, proto náš obsah nezamykáme. Pokud Vám to Vaše možnosti dovolují, existují dobré důvody, proč podpořit redakci Nové Republiky již dnes:
1. nestojí za námi peníze žádného oligarchy, bohatého jednotlivce, politické strany nebo instituce, které by nám říkaly, co máme psát;
2. obsah nezamykáme jako většina názorotvorných médií v Česku;
3. již 12 let vám nabízíme jiný pohled na dění doma, i ve světě, než takzvaná „média hlavního proudu“.
Číslo účtu pro finanční dary je: 2300 736 297/2010
Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR a dále své jméno a datum narození. Při daru nad 1000 Kč vystavujeme darovací smlouvu (Na vyžádání spolek Nová Republika z.s. vystavuje doklady o darování pro potřeby daňových přiznání. V takovém případě nás kontaktujte na adrese: dvorava@seznam.cz).
Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné, uvedete-li zároveň zdroj.
Vážíme si vaší podpory a děkujeme.
*
