Tulsijino hodnocení, že Putin nechce dobýt celou Ukrajinu, je naprosto správné

Existují logické vojenské a strategické důvody, proč ho to vůbec nezajímá.

Ředitelka Národní zpravodajské služby Tulsi Gabbardová reagovala na zprávu agentury Reuters , která tvrdila, že „Putin se nevzdal svých cílů dobýt celou Ukrajinu a znovu získat zpět části Evropy, které patřily bývalému Sovětskému impériu“. Tulsiová to odsoudila jako „lež“, která má podkopat Trumpovo mírové úsilí a riskovat tak možnou ostrou rusko-americkou válku. Také prohlásila, že „výkon Ruska na bojišti naznačuje, že v současné době nemá schopnost dobýt a okupovat celou Ukrajinu , natož Evropu“.

Její hodnocení je naprosto správné z důvodů, které nyní vysvětlíme.

Za prvé, Putin schválil speciální operaci poté, co diplomacie nedokázala neutralizovat hrozby NATO vycházející z Ukrajiny, a proto bylo Rusko nuceno uchýlit se k síle. Na rozdíl od toho, co dnes na sociálních sítích tvrdí mnoho „neruských prorusů“, „ vyhlazovací válka“ byla improvizovaná a nebyla od začátku ruským plánem “, k níž došlo pouze proto, že Spojené království a Polsko nečekaně sabotovaly mírovou dohodu z jara 2022.

Bezprecedentní podpora ze strany NATO vedla k výše zmíněné „vyhlazovací válce“ a následné patové situaci na velkých částech fronty po delší dobu. Jak bylo zhodnoceno již v létě v červenci 2022, „ všechny strany ukrajinského konfliktu se navzájem podceňovaly “, což je důvod, proč tato podpora zaskočila ruské plánovače, ale také důvod, proč se jí nepodařilo způsobit strategickou porážku Rusku. Těchto 20 konstruktivních kritik ruské speciální operace z listopadu 2022 je relevantních i dodnes.

I kdyby Rusko dosáhlo dlouho očekávaného průlomu na frontě, jakékoli území, na které by se valilo za hranice čtyř sporných regionů, by pravděpodobně sloužit pouze jako páka k donucení Ukrajiny k podřízení se dalším Putinovým požadavkům na mír výměnou za stažení se odtud. Rozšíření ruských územních nároků prostřednictvím konání referend v nových regionech by vyžadovalo kontrolu nad značnou částí jejich území se stejně významným počtem lidí, kteří by se na něm stále podíleli.

Ani jedno nelze brát jako samozřejmost, zejména to, že místní obyvatelé neuprchnou jako uprchlíci ani hlouběji na Ukrajinu, ani přes frontovou linii do Ruska, a proto je tento scénář nespolehlivý. Strategické důsledky by mohly být také neúměrně závažné, pokud by k tomu někdy došlo, jelikož Trump by mohl být vyprovokován k eskalaci zapojení USA do konfliktu poté, co by měl pocit, že ho Putin tím uprostřed mírových rozhovorů nerespektuje, nebo jím možná dokonce manipuluje tím, že se jich údajně účastní jen proto, aby získal čas.

Trump ostře kritizoval Bidena za úplnou ztrátu Afghánistánu USA, takže je nepravděpodobné, že by nechal Putina dobýt celou Ukrajinu v politické fantazii, že se to jednoho dne stane možným. Eskalace americké intervence v reakci by mohla vést k tomu, že by USA schválily vstup spojenců NATO na Ukrajinu za to, že nakreslily „červenou linii“ co nejdále na východě, a pohrozily by přímou „odvetou“ proti Rusku, pokud by tyto síly byly cestou napadeny. Putin se doposud ze všech sil snažil vyhnout třetí světové válce, takže je nepravděpodobné, že by to v takovém případě náhle riskoval.

Existuje také hrozba teroristického povstání po celé západní Ukrajině, pokud se ruské síly někdy dostanou tak daleko, což by mohlo být pro Kreml nákladné, co se týče životů, majetku a příležitostí, čemuž by se Putin pravděpodobně také snažil vyhnout. S ohledem na všechny tyto skutečnosti, od vojenských obtíží až po neúměrně závažné strategické důsledky nárokování území za hranicemi sporných regionů, má Tulsi naprostou pravdu, když odhaduje, že Putin nechce dobýt celou Ukrajinu.

*

Andrew Korybko, Substack, San Francisco, CA , 22.12.2025

Poznámka Nové Republiky:

Sledujeme-li mínění na ruských sociálních sítích a reakce některých vysokých ruských činitelů, je ruská strana odhodlána z několika důvodů ovládnout ještě historická ruská města, především Charkov a Oděsu. Obě města byla v posledních dvanácti letech vystavena banderovskému teroru, takže obyvatelé obou měst vidí svou budoucnost spíš v Ruské federaci než v zničené a zadlužené Ukrajině.

Obsazení Oděsy by znamenalo odtržení teroristického ukrajinského státu od moře, konec námořního pirátství provozovaného ukrajinskými tajnými sužbami, konec levného vývozu ukrajinských komodit do světa a dovozu zbraní po moři, a v neposlední řadě propojení Ruské federace v Rusy žijícími v Podněstří v dnešní Moldávii. To by značně snížilo možnost anexe Moldávie Rumunskem.

Jako každá pevninská velmoc se bude i Rusko snažit vybudovat kolem sebe bezpečné, neutrální a spolupracující státní útvary. Moldávie a zbytková Ukrajina jsou nasnadě, stejně jako „vzbouřené“ Maďarsko a Slovensko. Po válce bude opět nastolena otázka obnovení neutrality Finska a Švédska a po vyprchání rusofobního blouznění v Pobaltí přijde na řadu neutralita i tam. Levné ruské energie pro průmysl, zapojení do trhů zemí BRICS, to je přece docela jasná alternativa k chudnoucí Evropské unii, trpící prosazováním nesmyslných ideologií, klimahysterií, nekompatibilními migranty, ničením zemědělství a útěkem od prosperity ke zbrojení.

-vd-