Co týden dal

A čekáme a čekáme … Jistě jste zaznamenali napadení Venezuely Spojenými státy. Od naprosto pošahaných mozků v podobě Lipánka a Peheho jsme se dozvěděly, že útok na Venezuelu a násilné zmocnění se nejvyššího představitele země s jeho manželkou jsou vlastně oprávněné a je to úplně něco jiného než agrese Ruska na Ukrajinu. Jak jinak!

Přečetl jsem si prohlášení expertů na mezinárodní právo, kteří jasně poukazují na porušení článků 1 a 2 Charty OSN. V tom případě bych čekal hlasité odsouzení od všech představitelů zemí EU a EK, okamžitě schválenou pomoc pro Venezuelu, aby se mohla bránit, sankce na USA a vydání zatykače na Donalda Trumpa z Haagu, přijetí Venezuely do EU a podobně. Samozřejmě se nic z toho nestane, protože – byť demokraticky zvolený, ale nám nepohodlný – prezident Venezuely nepředstavuje pro zkorumpovanou evropskou politickou scénu žádný zdroj příjmů.A  tím pádem  ani žádný problém. Pro mě je Madurovo režim hodně problematický, nicméně je věcí občanů Venezuely, koho si zvolí do čela země.

A ať si strčí za klobouk jalové řeči o nějakých drogách. 90 % kokainu proudí do USA z proamerické Kolumbie, zbytek pak z Peru a Bolívie. 80 % objemu drog jde po trase Kolumbie – Ekvádor – Panama – Mexiko – USA. Koneckonců i Trump přiznal, že šlo o kontrolu nad ropnými zásobami, nikoliv o drogy.

Obyvatelé latinské Ameriky nemají často na výběr, proto pěstují koku. Venezuela je však jiný případ. Má něco, bez čeho se USA neobejdou – jedny z největších ložisek ropy. A Chávez chtěl toto nerostné bohatství využít na snížení chudoby, nikoliv aby se pár cizích ropných magnátů napakovalo a země dál chudla.

A kdo z těch libtardů nevěří mě, může se to dočíst na jejich propagandistickém plátku. „Nešlo o drogy, ale i o převrat a venezuelskou ropu, přiznal Trump“ píšou dokonce na Seznamu.cz.

Americká ekonomika roste, Američané to reálně nepociťují. Vydělávají zbrojaři, banky, fondy. Americký státní dluh už dosahuje výšin (Trump navzdory své rétorice navýšil za jeden rok dluh USA o 2,5 biliónů USD na současných 38,5 biliónů USD), který je nesplatitelný. Proč? Přečtěte si tento materiál a snad si uděláte vlastní názor na americkou realitu, která je dost odlišná od toho, jak nám jí líčí média, politici a různé think tanky.

Armády NATO (mimo americké) jsou v troskách, nicméně Západ disponuje výraznou výhodou. Špionážní, informační a mediální síť. V tom drtivě – podotýkám zatím – předčí Rusko a Čínu. MI6, CIA i MOSAD dnes dokáží zkorumpovat a ovládat pátou kolonu snad v každé zemi, možná s výjimkou KLDR. Proto souhlasím s vlkem, že vedlejším důsledkem bude snaha ohrožených zemí získat jaderné zbraně. V tom tkví největší nebezpečí Trumpova dobrodružství ve Venezuele. Ale už s ním nesouhlasím v hodnocení akce jako vysoce prestižní a výborně naplánované. Všechno totiž nasvědčuje „spolupráci s USA“ armádních špiček Venezuely. Už se také poměrně často skloňují dvě jména – ředitel SEBIN (Bolívarovská národní zpravodajská služba) generálmajor Alexis Rodríguez Cabello

Jmenován v říjnu 2024, zůstává ve funkci od začátku ledna 2026. Je bratrancem ministra vnitra Diosdada Cabella a jeho organizace podléhá viceprezidentovi a ředitel DGCIM (venezuelská vojenská zpravodajská služba) a velitel prezidentské čestné stráže generálmajor Gustavo González López. Jmenován byl Delcy Rodríguezovou 6. ledna 2026, nahradil předchozího ředitele.

González López je dlouholetým zastáncem Chávezova tvrdého kurzu, který dříve působil jako ředitel SEBIN (2019–2024) a ministr vnitra a spravedlnosti. Vzhledem k úzkým vazbám Gustava Gonzáleze Lópeze na Delcy Rodríguezovou se mluví o tom, že právě on zajistil, aby venezuelské systémy PVO byly neaktivní během únosu Nicoláse Madura Spojenými státy.

Mnozí se podivují, že z procesu převratu byla vynechána „šéfka opozice“ María Corina Machado. Jednak vyfoukla Trumpovi Nobelovu cenu míru, což se neodpouští. Řada indicií však napovídá, že se řada zastánců tvrdého Chavézova kurzu odmítla smířit s umírněným Madurem. Chávez je ten, kdo je oslavován za tvrdý protiamerický kurz a jehož přívrženci smetli loutkovou vládu počátkem tisíciletí. Byl to on, kdo znárodnil banky a ropný průmysl. A Machado je dcerou ropného magnáta, proto je všem jasné, že nemá ve Venezuele sebemenší šanci vytvořit stabilní vládu poslušnou USA.

Ať už to dopadne jakkoliv, Trump vykročil k Nobelově ceně míru. Dostal ji snad každý americký prezident, který rozpoutal nějaký konflikt. A snad tím uspokojil všechny své evropské obdivovatele. Pokračuje ve šlépějích svých předchůdců, ve vleku deep statu a americké oligarchie. Budiž, ale pokud tedy nebyl tento čin aktem agrese a porušením mezinárodního práva, pak to nepřipisujme ani Rusku, které mělo mnohem závažnější důvody ke své invazi na Ukrajinu než finanční obohacení.

Jsem zvědav na reakci Motoristů, pro něž je Trump modlou. Kdo je další na řadě? Grónsko? Kanada? Mexiko? Manželka vysokého poradce prezidenta Donalda Trumpa naznačila, že Washington “brzy” převezme kontrolu nad Grónskem v záhadném příspěvku na sociálních sítích. V příspěvku na X v sobotu Katie Millerová sdílela mapu Grónska překrytou americkou vlajkou a s titulkem jednoduše slovo “brzy”.

Evropa v současnosti nemá nic, čím by mohla USA zastavit. Zůstaly jen politické proklamace.

Co Rusko a Čína? Latinská Amerika je v podstatě arabským světem západní polokoule, kde jde hlavně o cenu. Afrika a někteří její vůdci mají více integrity a zásad než to, co jsme pozorovali ve Venezuele.

Čína ani Rusko nebudou plýtvat svými zdroji na nikoho, pokud v tom neuvidí skutečný prospěch pro své vlastní národní zájmy. Čínu to bolí více, protože bude jen obtížně nahrazovat venezuelskou těžkou ropu, a navíc má ve Venezuele nainvestováno 100 miliard USD.

Trump přispěchal s prohlášením, že Čína svou ropu dostane, ovšem za americké ceny. Je to velké nebezpečí do budoucna. USA rozvázali Rusku a Číně ruce, svět se přestává řídit jakž takž zažitými pravidly. Je dost pravděpodobné, že Čína už se chystá na Tchaj-wan. Obzvláště když Trump v podstatě vyhlásil Rusku a Číně válku. Pirátství v podobě zadrženého ruského tankeru, sankce na Čínu a Indii jsou jen další eskalací ze strany americké administrativy. Trump se stylizoval do role mírotvorce, nicméně už vojensky sám napadl dvě suverénní země a první dny v novém roce nás přiblížil k celosvětové konfrontaci. Rusko na oplátku vybombardovalo výrobní závody tří amerických společností na Ukrajině, které do té doby nechávala ruská armáda bez povšimnutí.

V Evropě se našel jediný hlas, který akci USA odsoudil. Premiér Slovenska Robert Fico. „Americká vojenská akce ve Venezuele je dalším důkazem rozkladu světového řádu vytvořeného po druhé světové válce,“ uvedl slovenský premiér Robert Fico. „Jako předseda vlády malé země musím takový rozvrat mezinárodního práva rezolutně odmítnout, jak jsem to udělal při válce v Iráku, při neuznání Kosova za suverénní stát či při použití ruské vojenské síly na Ukrajině nebo při hodnocení situace v Gaze,“ napsal v sobotu na sociální síti premiér Fico.

Dodal, že je zvědavý, jak bude na americký útok na Venezuelu, který si podle něj zaslouží odsouzení, reagovat EU. „Buď použití americké vojenské síly ve Venezuele odsoudí a bude tak konzistentní s postoji k válce na Ukrajině, nebo jako obyčejně zůstane farizejská,“ dodal slovenský ministerský předseda.

Přišel hon na Okamuru. Jeho poselství bylo mířeno do vlastních řad, nicméně „silnými“ výroky řádně nadzvedl opozici a hradního profouse. A samozřejmě to schytal ve všech debatách.

Hon byl tak intenzivní, že jsem si to poslechl. Nebylo tam nic, s čím bych hluboce nesouhlasil. Tomio Okamura řekl sice drsnou, ale pravdu. Poselství bylo na osobním kanálu YouTube (ne v celoplošném médiu), tedy primárně určeno voličům SPD. Předpokládám, že to byla tak trochu úlitba vlastním voličům, aby uhladil blamáž se Zůnou. Jeho projev musel sice imponovat příznivcům, ale i on musí vědět, že tohle nezmění. Koaliční partneři jsou v otázce Ukrajiny jinde, byť Babiš i Macinka zpražili ukrajinského velvyslance.

Babiš šel k prezidentovi s návrhem jmenování Filipa Turka na post ministra životního prostředí. 7. ledna spolu poobědvali, a podle dřívější rétoriky Hadrvous (respektive jeho loutkovodiči) Turka odmítl jmenovat. Můžeme jen spekulovat, co bude následovat. Dokonce i Seznam se vyjádřil, že nyní už si rozvědčík udělal z ústavy záchodový papír. Rychetský to řekl v případě Zemana.

„Až do této chvíle to byla jen varování. Mohla být řeč „jen“ o vyjednávání, byť ze strany prezidenta celkem nevybíravém. Příkré (byť trefné) hodnocení Turkových osobnostních kvalit, odrazování premiéra od nominace, bagatelizace významu osobní schůzky, odkazy na vztah k pravidlům a ústavním rámcům, ba i vyhrožování odmítnutím kandidáta, to všechno mohly být jen součásti vyjednávací taktiky.

Teď už ale hlava státu na hranice ústavy skutečně narazila – a ocitla se za nimi. Přinejmenším podle dosud široce sdíleného výkladu ústavního pořádku, jenž premiérovi přisuzoval „neomezenou kompetenci, koho si prostřednictvím prezidenta do vlády nominuje“, jak se vyjádřil někdejší šéf Ústavního soudu Pavel Rychetský.

Pavlovo vítězství je ale krátkodeché a napáchá mnoho vedlejších škod. Na jedné misce vah leží skutečnost, že ve vládě nebude sedět jedno zbytnělé influencerské ego. Fajn. Na druhé misce ale leží opětovné porušení ústavních pravidel, které dalšímu prezidentovi nejspíš opět velmi lacino projde. Česko tak udělá další krok k systému, v němž už složení vlády nebude výhradní odpovědností premiéra jako v parlamentarismu, ale stane se výsledkem povinných konzultací předsedy vlády s kádrovým oddělením Pražského hradu. Tomu bude vadit tu nedostatečné vzdělání, tu nedostatek zkušeností, tu porušování pravidel silničního provozu, tam zase nechutnosti ze sociálních sítí – podle toho, kdo bude zrovna na Hradčanech sedět.“

Babiš a Motoristé ustoupí, Hadrvous bude na koni a lze očekávat další klacky pod nohy. Babiš působil rezignovaně, Motoristé se mohou maximálně vztekat, kompetenční žaloba nebude. Podle mého názoru je to chyba. Pokud by nebyla úspěšná, pak musí kdokoliv v budoucnu počítat s možnou ústavní krizi. Přemýšlím, zda je nám k něčemu aktivistický Ústavní soud. Celkově je na místě se ptát, zda je naše justice nezávislou nebo – minimálně její část – pracuje na politickou objednávku.

Baví mě ministryně financí Schillerová. Na jedné straně mluví o mizerném hospodaření předchozí vlády. Říká, že došlo – v podstatě k podvodným – přesunům, mluví o bezprecedentním zadlužování, mluví inflačním růstu HDP 1 500 miliard Kč, což opticky snižuje zadlužení. S tím souhlasím. A pak o dalších 300 miliardách dluhů v letošním roce – i zde lze pochopit díry, které nechala ve státní kase minulá vláda (SFDI, nečerpání evropských fondů, díra v nemocenských pojišťovnách a další).

Jenže když jedním dechem dodá, že přes deficitní rozpočty, šílené zadlužování, výrazný růst bankrotů a nezaměstnanosti jsme zemí, která v následujících letech nepřekročí deficit 3 % HDP a „je tak jednou z rozpočtově nejodpovědnějších zemí EU“, ptám se, zda jsem se zbláznil já nebo ona. Při současném HDP odpovídá 1 % asi 86 miliardám – tedy že nebudeme překračovat deficit 250 miliard? Už nyní každý pracující občan této země zaplatí 20 000,- Kč ročně jen na úroky dluhu! Za posledních 6 let se vyšplhal náš dluh z 1,4 na 3,7 biliónů Kč! To se pak mohu jen pousmát ekonomům a politikům o krachujícím hospodaření komunistů, kteří měli vnitřní dluh, ale státní dluh byl nulový. Vnitřní dluh byl dán výstavbou energetických zdrojů, miliónů bytů, jeslí, školek, přehrad atd, a tím nižší mírou modernizace. Jenže co se postavilo po roce 1989?

Bezprecedentní zadlužení je vrženo do spotřeby a ideologických nesmyslů. Dodnes (37 let!) nemáme jedinou kompletní novou dálnici, nepostavilo se žádné nové smysluplné energetické zařízení, stát nestaví byty. Za 11 měsíců roku 2023 postavila Čína více než 7 000 kilometrů dálnic a 1 700 kilometrů vysokorychlostní železnice (zde). To nepostavíme ani za sto let! Odrazilo se to nějak v modernizaci a inovaci? Nikoliv, naopak řada firem degradovala z vývojového stadia do prachobyčejných montoven pro západní firmy.

V Paříži se sešla koalice ochotných, kde se hned po příjezdu objímal Babiš s Macronem. Babiš podepsal tuto deklaraci. „Koalice se rozhodla i nadále poskytovat ozbrojeným silám Ukrajiny dlouhodobou vojenskou pomoc a zbraně nezbytné pro udržení jejich schopností. Podpora bude zahrnovat mimo jiné: dlouhodobé obranné balíčky; pomoc s financováním nákupů zbraní; pokračující financování ukrajinského státního rozpočtu na financování ozbrojených sil. Mnohonárodní síly pro Ukrajinu byly vytvořeny z příspěvků ochotných zemí v rámci Koalice na podporu obnovy ukrajinských ozbrojených sil a posílení odstrašování.“

Takže ano, naše vojáky na Ukrajinu nepošleme, protože žádné nemáme. I kdyby tam těch pár našich vojáků poslal, v zemi by se proti němu určitě zvedla velká vlna odporu. Resumé? „S UKRAJINOU NA VĚČNÉ ČASY A NIKDY JINAK“. Budeme dál financovat Ukrajinu a její armádu, budeme dál platit za zbraně a budeme financovat případné vyslání vojáků NATO na Ukrajinu. Jestli teda tohle Babiš považuje za „mírové podmínky“, pěkně děkuji. Robert Fico se setkání v Paříži neúčastnil, protože na rozdíl od válečně naladěných Macrona, Merze a Starmera, slovenská vláda zaujímá jiný postoj.

Muniční iniciativa. Babiš ji zprvu zavrhnul, aby se k ní následně stavil neutrálně a nyní už ji podporuje.

Macinka pojede na Ukrajinu, aby sdělil změnu postojů nové české vlády. Ukrajinský protějšek:

“Měl jsem velmi smysluplný a konstruktivní hovor se svým českým kolegou. Poblahopřál jsem svému protějšku k jeho jmenování a poděkoval za neochvějnou podporu Česka naší zemi – politickou, ekonomickou, vojenskou i humanitární.

V první řadě jsme diskutovali o našich bilaterálních vztazích. Dohodli jsme se, že obrátíme list a posílíme náš politický dialog na úrovni ministerstev zahraničí založený na vzájemném respektu a strategickém partnerství. Ukrajina a Česko jsou opravdoví přátelé a spojenci.

Informoval jsem svého kolegu o silném zájmu Ukrajiny o další obrannou spolupráci s Českem, stejně jako o českém zapojení do obnovy Ukrajiny. Naše spolupráce by měla být vzájemně prospěšná.

Projednali jsme nedávné mírové úsilí a shodli se, že neexistuje jiné řešení než, abychom Rusko co nejdříve donutili k zastavení agrese. Pozval jsem Petra Macinku na Ukrajinu a on potvrdil svou cestu v nejbližší budoucnosti. Těším se, až budu moci svého českého kolegu přivítat v Kyjevě.”

Vyšperkoval to Macinka na ČT svým výrokem: „naprosto drtivá většina českých občanů, mimo pár nějakých naprostých pošuků, má velmi negativní vztah k Rusku“. Tím se pan Macinka zařadil v mých očích po bok Otakara Foltýna. Jen „svině“ se změnili na „pošuky“.

Tři zprávy, jeden společný jmenovatel. Nová česká vládnoucí koalice nemá zájem na ukončení konfliktu na Ukrajině. Je na místě otázka, zda si občané v říjnu zvolili změnu nebo pokračování politiky bývalé pětidemolice v novém hávu. Začíná se objevovat názor, že jednu ideologickou partičku vystřídala jiná. Koalice slibovala politiku ve prospěch ČR a jejich občanů. Řada kroků vlády však je – diplomaticky řečeno – velice kontroverzních. Po třech měsících od voleb si s předvolebními sliby začíná vytírat pozadí. Budeme se dál zadlužovat za vojenský šrot, budeme se dál zadlužovat na zlaté bidety, budeme se dál zadlužovat na ukrajinské ekonomické migranty, budeme se dál zadlužovat na dotace energie Němcům, budeme se dál zadlužovat na protiruské sankce. Babiš s Macinkou tak společnými silami udělali z Okamury, který má pod palcem ministerstvo obrany, užitečného idiota.

Babiš se vrátil k tomu, co dělal ve svém prvním premiérském období. Gumový a k Západu více než loajální. Předvolební radikálnost se vytratila, předvolební sliby se vytratily. Slíbil zrušení nebo převod muniční iniciativy pod NATO, vůči hradnímu profousovi se chová až příliš servilně, zúčastnil se setkání tzv. Ochotných a spíše než jako charakterní politik, se jeví být úhořem proplouvajícím mezi kameny.

To „nese“ ovoce. První nesouhlasné hlasy v řadách poslanců nově složené koalice. A pokud bude Babiš pokračovat v tom, co dělá, „sto osmička“ se může brzy stát minulostí. Poslanec SPD Jaroslav Foldyna ve svém vyjádření otevřeně varuje, že bez důkladné koaliční debaty a srozumitelného vysvětlení změny postoje vlády může odmítnout vyslovit kabinetu důvěru.

„Vzhledem k tomu, že jak hnutí SPD, tak premiér Babiš před volbami i po volbách jasně deklarovali, že muniční iniciativa bude zrušena, tak musím říct, že tento prudký názorový obrat je pro mě velmi nemilým překvapením. Musím také říci, že pokud o celé věci neproběhne v rámci koalice podrobná diskuse a vše nebude uspokojivě vysvětleno, tak budu mít velký problém s tím, abych v úterním hlasování vyjádřil vládě důvěru. Doufám totiž, že s naší vládou skončila doba infantilního, amatérského politického aktivismu a začala doba dospělé, aktivní a profesionální politiky,“ uvedl na sociální síti Facebook poslanec Jaroslav Foldyna.

Přestože jsme zažili poměrně teplý listopad a prosinec, první týdny nového roku přišlo chladné počasí. To má za následek rychlé úbytky zásob plynu. Pravděpodobně i díky výrazným dodávkám na Ukrajinu. Stavy v českých zásobnících máte zde, v celé Evropě pak zde. Stavy jsou neveselé a můžeme jen doufat v brzký konec zimy.

*

napsal Harryp, Kosa Zostra