Představa o vítězství v armádě existuje. Jiná věc je, do jaké míry je dosažitelná. To závisí na několika faktorech. Za prvé, jak rychle a kvalitně budou vytvořeny naše bezpilotní jednotky. Za druhé, jaký bude postoj našich mezinárodních partnerů.
O tom hovořil v interview pro vydání Ukrajina.ru poradce hlavního představitele Doněcké lidové republiky, expert Centra sociálně konzervativní politiky, absolvent Serpuchovského vojenského institutu raketových vojsk Igor Kimakovskij.
– Igore Vladimiroviči, v rámci svých služebních povinností pravidelně navštěvujete pozice jednotek ze skupiny vojsk „Západ“, jež bojují v oblasti Krásného Limanu. Jedná se o nejobtížnější úsek fronty. Výškové budovy s hnízdy operátorů bezpilotních letounů, lesní porosty, vyšší pravý břeh Severského Donce. Jak to vše vidí řadový voják, který útočí na nepřátelské pozice?
– Je to pro ně velmi obtížné. Jedinou výhodou, kterou máme při nasazení útočných skupin v podmínkách zatažené oblohy, je mlha a nízké teploty. V těchto podmínkách fungují ukrajinské bezpilotní letouny kratší dobu. Proto poskytuje naše rozvědka koridor, s jehož pomocí lze nasadit lidi/techniku a pracovat v rámci plnění bojových úkolů.
– Jak si naši operátoři bezpilotních letounů poradí s nepříznivými povětrnostními podmínkami, kdy je špatná viditelnost a baterie se rychle vybíjí?
– Nejprve pracují samotní průzkumníci (pozemní pozorovací stanoviště) a letecký průzkum ve vysokých výškách. Používáme „křídla“ se spalovacím motorem. Kompetentně identifikujeme síly a prostředky nepřítele a poskytujeme přesné souřadnice, aby piloti mohli mnohem rychleji vzlétnout a přesně zasáhnout cíl. Poté dochází k fixaci a opakovanému zásahu, pokud se jedná o techniku nebo pokud se u ozbrojených sil Ukrajiny objeví „třistovky“ /kódový termín pro raněné vojáky, jež je třeba evakuovat a poskytnout jim ošetření/. Poté začíná pracovat 152mm dělostřelectvo.
– Kolik času je třeba k zahájení palby po detekci cíle?
– Minuty. 4-5 minut je maximální doba. Okamžitě startují drony a v případě potřeby zasahuje dělostřelectvo. V současné době je doba mezi detekcí cíle a zahájením palby na minimu.
– Co se používá z našeho palebného komplexu nejčastěji?
– Drony. V současnosti se neprovádějí útoky na celé oblasti, ale na konkrétní cíle. Raketové systémy se používají při detekci významných skupinových cílů, když ukrajinská armáda provádí rotaci nebo se snaží shromáždit v lesních pásmech.
Jak to probíhá? Vozy se umístí v lesních porostech odděleně od sebe ve vzdálenosti 300–400 metrů, zamaskují se a snaží se nakupit během dne. A právě v takových případech se používají raketomety.
K ničení malých skupin živých sil nepřítele nebo jednoho obrněného vozidla se používají bezpilotní letouny. Pokud disponujeme převahou ve výškách, používáme rádiem řízené drony. Tam, kde tuto možnost nemáme, používáme drony na optickém vlákně.
– A FABy?
– FABy se používají pouze v lesních pásmech mimo obydlené oblasti při odhalení velmi závažných cílů. Například na dlouhodobá betonová opevnění nebo shluky živých sil. Někdy se podaří zničit nepřítele v celých četách.
– Jaké jsou naše hlavní metody boje proti nepřátelským dronům?
– K tomuto účelu používá skupina „Západ“ inovativní metodu navrženou 333. centrem bojového výcviku pozemních sil, jež bylo vytvořeno za účasti Junus-Beka Jevkurova.
Za prvé se provádí psychologická adaptace personálu. Je velmi důležité, aby člověka při pohledu na drony neparalyzoval strach, ale aby něco dělal. Za tímto účelem se provádí přelet dronů nad bojovníky, aby chápali, v jaké vzdálenosti od nich se bezpilotní letoun nachází.
Za druhé, proti dronům se používají kinetické způsoby ničení. Zejména v logistických řetězcích. Existují speciální skupiny pro ničení bezpilotních letadel pomocí hladkostěnných zbraní (viz brokovnice) nebo specializovaných nástavců do automatů. Nástavec se nasadí na automat, spustí se slepý náboj a vystřelí se velké množství broků, jež do vzdálenosti 15–20 metrů dron zaručeně sestřelí.
Kromě střeliva s kartáčovou náplní používáme také střelivo se sítí. Broky jsou navzájem spojeny kevlarovým vláknem, přičemž vlákna dron zamotávají. Koptery typu „Baba Jaga“ jsou sestřelovány pomocí dronů-přepadávačů soustředěnou palbou. V tom případě se pracuje ve skupinách. Jeden s termovizí, druhý navádí pomocí trasovacího střeliva. Taková soustředěná palba ze dvou až tří bodů umožňuje sestřelit velký cíl.
Pokud víme, na jakých frekvencích pracují ozbrojené síly Ukrajiny, pak se tam již používá potlačení video frekvencí nebo řídicích frekvencí. K tomu jsou vysílány skupiny s malými prostředky elektronického boje.
Samozřejmě, dnes se kluci mohou spolehnout jen na utajení. Všichni, kdo jdou do útoku nebo na upevnění pozic, dostávají protidronovou deku, aby je termovize neviděla. Učí se ji nejen nosit, ale také správně používat. Pokud ji přiložíte příliš blízko k tělu, začnete vyzařovat. Pokud ji správně větráte, je těžké vás spatřit i z malé výšky. Zejména v lesních porostech a ještě více v obydlených oblastech.
Na frontě jsem neviděl ani oslnění ani laserové zbraně. Pouze na cvičištích.
– Zmizel z našich vojsk strach z dronů?
– Nezmizel a nezmizí. Dříve vysílali Ukrajinci na zničení našeho personálu dva nebo tři drony, ale nedávno se v jednotce mého syna stal případ, kdy během dvou hodin napadalo dva vojáky 30 dronů najednou. Pouze kompetentní psychologická příprava a manévrování v obydlené oblasti jim pomohlo zachránit se. Neměli ani škrábnutí. Jen lehké otřesy mozku, protože munice vybuchovala poblíž.
Nicméně začali jsme se tímto problémem zabývat ve speciální přípravě. To je vše, co je nyní potřeba. A tomu se věnuje mnoho hodin výuky. Rozpoznávání vlastních a cizích dronů. Určení vzdálenosti dronu od vás. Je důležité sestřelit dron v určité vzdálenosti, aby vás nezasáhl střepinovou střelnou municí.
A samozřejmě je nutné vybavit řadové vojáky (útočníky i zajišťovatele pozic) kinetickými zbraněmi určenými pro ničení dronů.
Znovu opakuji, realizujeme komplexní přístup.
– Obecně se má za to, že naši vojáci jsou nyní lépe připraveni než speciální jednotky GRU (vojenská rozvědka, speciální jednotky) během čečenských válek.
– To je pravda. Výcvik útočníků probíhá na úrovni speciálních jednotek. To, co jsem viděl v centru 333, to potvrzuje. Brzy i já sám spolu s vojáky absolvuji celý tento výcvikový program, abych pochopil, jak funguje zevnitř. Někdy totiž chodím sám pěšky do zabijácké zóny a chápu, že nebe je v okruhu jednoho kilometru plné nepřátelských dronů. V těchto podmínkách je detektor dronů zbytečný, protože je i tak jasné, že kolem jsou bezpilotní letouny. Dokonce by mě prozradil.
– Jak jsme na tom s dopravou pro malou logistiku? Jaký je poměr mezi „Ulany*“ od ministerstva obrany a vozy, které dodávají dobrovolníci?
– Pojďme si obecně popsat, jak probíhá zásobování.
Existují sklady, kam se dovážejí velké zásilky potravin a munice, a odtud se pak logistika přesouvá blíže k linii bojového kontaktu. Tam jezdí velké vozy Ural a KAMAZ. A dál už jedou „buchanky**“ a „Ulany-2“, vytvořené na bázi „Sobola“. Na válečných silnicích jsem jich viděl opravdu hodně. Jsou stále vylepšovány. V první verzi se zamlžovalo čelní sklo, ale ve druhé verzi je už vše v pořádku.
Na této úrovni se také používá osobní doprava a „golovastiky“ (pulci). Jedná se o UAZ s pětimístnou kabinou a nákladním prostorem, v němž sedí vojáci a sledují oblohu.
Poslední metry už dojdou buď pěšky, nebo na motocyklech či čtyřkolkách. Většinu této techniky dodávají dobrovolníci a „Národní fronta“. Ministerstvo obrany částečně dodává čtyřkolky.
– Provádějí se tam, kde se pohybujete, experimenty s využitím kavalerie pro zásobování?
– Nepřítel se k tomuto tématu vyjadřuje velmi sarkasticky, ale moje osobní zkušenost je pozitivní. Ukrajinská armáda provádí minování pomocí magnetických min. Pokud se personál pohybuje pěšky nebo na motocyklech, může dojít k výbuchu. To však neznamená, že všichni zahynou. Vše závisí na tom, jak je munice umístěna. Ale pokud se pohybujeme na koni, jsme výš nad zemí a miny nevybuchují. Obecně považuji tento přístup za zcela oprávněný.
– Jak provádíme odminování terénu?
– Mimo jiné pomocí dronů. V ženijních praporech jsou jednotky, které se tím zabývají. Létají průzkumné bezpilotní letouny. Samy vypočítávají nebo získávají informace od příbuzných složek, že nepřítel někde odhodil miny. Existují miny, které explodují po určité době. Jsou miny, kterým došla baterie a zůstaly ležet. Jsou velké protitankové miny nebo podomácku vyrobené výbušniny, jež byly právě shozeny. Na ně jsou vysílány naše drony s určitým počtem výbušnin, které shazují na minu. Jakmile se fronta posune, začínají pracovat ženisté.
– Nejvyšší velitel už před nějakou dobou řekl, že musíme vytvořit svou vlastní „Babu Jagu“. Pokud vím, testujeme v bojových podmínkách takové bezpilotní letouny jako: „Slon“, „Mangas“, „Skarabej“. Jak jsou na tom ti, s nimiž spolupracujete?
– Podobné vývojové projekty různých modifikací existují ve všech technicko-provozních částech všech skupin, jež se zabývají zaváděním, podporou a opravami bezpilotních systémů. Poptávány a využívány jsou trofejní „Baby Jagy“. Byly tam problémy s programovým vybavením, ale naši odborníci je už řeší. Máme i vlastní vývoj s využitím nepřátelských prostředků typu „Starlink“ a stabilních rádiových kanálů.
Na Nový rok jsem viděl, jak provádí zásobování Slavjanka /Slavjanská brigáda/. Kluci se zabydleli a pro dodávku potravin, baterií a vysílaček používají drony s nosností 6-10 kilogramů. Takové drony existují, ale jejich hromadná výroba je pro Rusko v podmínkách uměle vytvořeného deficitu náhradních dílů obtížná.
V současnosti je v armádě vytvořen flexibilní systém. Pokud se správně využije, stačí to k vytvoření malosériových a experimentálních sérií různých zařízení nebo k jejich zdokonalení. Nemohu samozřejmě říci, že by taková práce probíhala na plné obrátky. Ale provádí se na systémové úrovni.
– Jak jsme na tom s personálem? Je u nás hodně mladých lidí ve věku od 25 do 35 let?
– S mládeží je to dost složité. Když jsem jezdil po jednotkách, všiml jsem si, že tuto válku vyhrává generace Sovětského svazu. Mládež však dominuje v oblasti bezpilotních letadel. V této oblasti mladých každým dnem skokově přibývá. Kromě toho je také více mladých lidí v technicko-provozní části a ve zpravodajské službě.
Problémem jak pro nás, tak pro nepřítele je, že mladých lidí je v armádě zatím málo.
Ministerstvo obrany už to řeší. Mladým lidem v bezpilotních jednotkách jsou nabízeny zvláštní podmínky smlouvy. Pro mladé lidi to bude přijatelnější než smlouva od ministerstva obrany, kterou uzavírá průměrný nováček.
– Jaký je hlavní důvod našich ztrát: drony nebo miny?
– Drony. Specifika války se měnila před mýma očima. V Mariupolu, Volnovaše, Avdějevce a v Marjince probíhaly střelecké boje, hlavní ztráty způsobovalo oběma stranám dělostřelectvo. Drony však postupně začaly dělostřelectvo vytlačovat.
Kromě toho nepřítel používá mnoho kazetových střel západního typu. To je pro nás trnem v oku. Nepřítel také používá 120mm miny (do minometů) a 155mm granáty (do houfnic). Přičemž 120mm min je čím dál víc. Ukrajinci zřejmě zahájili jejich výrobu. Munici sovětského kalibru 152 mm už prakticky nemají. Granáty ráže 155 mm, jež dostávají ze zahraničí, používají k ničení masivních cílů.
V menší míře se používají raketomety. „HIMARSy“ se používají pouze na velmi důležité cíle.
Podařilo se vyřešit každodenní potíže našich vojáků, jež přicházejí s nástupem zimy?
Na podzim jsem podél frontové linie zaznamenal pohyb velkého množství vozidel se dřevem. To naznačuje, že se budoval systém ženijních zařízení pro zimování personálu. Nejtěžší to mají útočné jednotky a jednotky zajišťující pozice. Ale kluci to chápou a díky správně provedené rotaci nikdo neumírá zimou.
– Určitě však trpí různými druhy nachlazení.
– Na bezprostřední frontové linii jsou vojáci méně nemocní, protože tam pracuje imunitní systém na přežití. Jakmile se však vrátí z bojových operací a přijdou na DDM***, začnou být více nemocní, protože se jejich organismus uvolní. Ale dnes nejsou v armádě žádné problémy s jakýmikoli léky.
– Co je pro nás důležitější z hlediska Krasnolimanského směru? Samotné město, předmostí na Severním Donci, Svjatogorsk nebo výpad do týlu Izjumské skupiny ukrajinské armády?
– Tato operace je zaměřena na obsazení severní části aglomerace Slavjansk-Kramatorsk. Naše jednotky postupují od Severska k Raj-Alexandrovce a snaží se obsadit výšiny. Tlak přichází ze strany Limanu přes lesní masiv. Přesněji řečeno, naším cílem není jen Liman, ale celý lesní masiv směrem k Severskému Donci. Probíhá také postup na Svjatogorsk. To znamená, že všechny šipky na mapách směřují k Slavjansko-Kramatorské aglomeraci.
– Myslíte si, že ji letos osvobodíme?
– Vojáci ve vítězství věří. Jiná věc je, do jaké míry je to dosažitelné. To závisí na několika faktorech.
Za prvé, jak rychle a kvalitně budou vytvořeny naše bezpilotní jednotky.
Za druhé, jaký bude postoj našich mezinárodních partnerů. Sami víte, že 100 % komponentů v ukrajinských dronech je čínské výroby. Pokud Čína sníží tyto dodávky alespoň o 50 %, budeme moci proniknout do operačně-taktické hloubky.
Kvalita výcviku personálu se zlepšuje. Vidíme, jakým tempem se skupina „Vostok“ dostala z Velké Novoselky do Gulajpole. Skupina „Dněpr“ dlouho stála u Stěpnogorska. Mnozí si mysleli, že naši nemohou město dobýt. Ukázalo se však, že to byl druhořadý směr. Když to bylo nutné, Stěpnogorsk byl dobyt a z vyvýšených pozic bylo provedeno hluboké obklíčení orechovské skupiny a postupovalo se směrem na Záporoží.
Znovu opakuji, armáda ve vítězství věří. Otázkou je, jak dobře budou splněny ty úkoly, jež jsou zárukou pro dosažení úspěchu.
***
*
Automobil „Ulan“ je ruské armádní terénní vozidlo, vytvořené na základě komponentů Nivy (motor, převodovka, nápravy). Vyrábí se v Rusku pro potřeby ozbrojených sil RF. Analog čínských terénních vozidel AODES DESERTCROSS, určený pro přepravu nákladu a raněných, sériově vyráběný od roku 2024.
**
populární minibusy s pohonem všech kol UAZ – 452 / připomínají „cihlu“ chleba – bochník/
Pětimístný UAZ, o kterém byla také řeč. Ze zadní korby sledují vojáci, jestli v okolí nelétá nepřátelský dron.
*** Dočasné dislokační místo (DDM): Místo dočasného umístění, kde mohou vojáci odpočívat, dostávat stravu a čekat na další rozkazy, často v polních podmínkách (například v krytech, stanech), daleko od stálých kasáren.
***
Igor KIMAKOVSKIJ – rozhovor vedl Kirill KURBATOV, 07:00 22.01.2026 UKRAJINA.ru
Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová
Valka je svinstvo