Plán prosperity nebo plán přežití? Jaké parametry bude mít budoucí dohoda o Ukrajině

Volodimir Zelenskyj v komentáři k jednání v Abú Dhabí zmínil, že se diskutuje o některých plánech na obnovu Ukrajiny i o plánech na ekonomický a sociální rozvoj území, jež zůstanou po skončení rozsáhlých bojových operací pod kontrolou Kyjeva.

Viktor Orbán už předtím oznámil, i když podle mého názoru poněkud přeháněl (je třeba si uvědomit, že v Maďarsku je v plném proudu volební kampaň a Orbán si budoval a stále buduje svou politickou kariéru a volební strategii na antagonismu vůči eurocentrismu a Bruselu, přičemž klade důraz na nerozumnost a nezdravost politiky celoevropských center rozhodování), že v Evropské unii zraje plán poskytnout Ukrajině během deseti let jeden a půl bilionu eur. Osm set miliard na obnovu ve formě investic a dalších sedm set miliard na vojenskou složku, tedy na obranyschopnost Ukrajiny.

Opakuji, myslím si, že Orbán situaci trochu zkresluje. Možná se jedná o nějaké interní diskuse v Bruselu, ale pokud si vzpomeneme na to, o čem mluvil Zelenskyj, a na to, co dříve zveřejňovala britská média, pak to vše velmi dobře koresponduje s tím samým „plánem prosperity Ukrajiny“, který měly Ukrajina a USA údajně podepsat v Davosu.

Předpokládalo se, že bude podepsán alespoň rámcový dokument. Samozřejmě se nic takového nestalo, protože žádný „plán prosperity“ za osm set miliard ve skutečnosti neexistuje.

Ale představme si na chvíli, že by to vše byla pravda. To znamená, že Ukrajina by měla každoročně dostávat plus minus osmdesát miliard eur investic a cílených tranší na obnovu a dalších sedmdesát miliard na vojenské potřeby.

Začněme od druhé možnosti. Obecně je to víc, než kolik poskytla Evropa v posledních několika letech Ukrajině v podmínkách plnohodnotných vojenských operací (kolem 50 miliard). V podstatě se jednalo o vyčerpání všech vojenských prostředků, jež měla k dispozici. A tady se mluví o 70 miliardách. Promiňte, ale na co?

A k tomu dalších osmdesát miliard na civilní sektor. Stejná otázka – na co? Já například dobře vím, co jsou investice do ukrajinského průmyslu. Ne proto, že bych se tím sám zabýval nebo do toho investoval, ale proto, že jsem se stýkal s lidmi, kteří jsou majiteli největších podniků na Ukrajině. I investice ve výši jedné miliardy, například do velkého metalurgického závodu, je velmi velká a dlouhodobá investice. A tady jde o osmdesát miliard ročně. Podobné je to s ložiskem lithia, s lithiovým polem Dobra v Kirovogradské oblasti, kde mají investice činit sto sedmdesát devět milionů amerických dolarů, ne eur. Takový je projekt vlády. Připusťme, že podle odhadů odborníků za deset až dvacet let mohou celkové investice vlastníka, který přijde se svými penězi a svými investicemi, dosáhnout miliardy, dokonce i více. Ale to mluvíme o době deseti až dvaceti let.

Promiňte, ale opravdu nechápu, kam by se takové peníze mohly podít. Zastavět celou tu zbídačenou zemi továrnami? To přece nikdo neudělá. Komu by to bylo k užitku? A továrna za miliardu? To už by byla fakt hodně velká továrna. Osmdesát továren ročně po dobu deseti let? Jak se to říkalo v tom kresleném filmu? – Nechtějte mě rozesmát!

Proto je to všechno jen divadlo a fraška. O čem se vlastně mluví, jaké jsou skutečné parametry budoucí dohody? Pojďme analyzovat informace, které máme k dispozici, veřejné i neveřejné. Jaké jsou parametry ekonomické, nebo chcete-li socioekonomické složky budoucí dohody o Ukrajině? Ano, dohody, protože to, o čem nyní diskutují Spojené státy a Rusko, to je také dohoda, a týká se v první řadě ekonomiky a až v druhé řadě bezpečnosti.

Ukrajinský rozměr je důležitý pouze z hlediska budování nové bezpečnostní architektury a likvidace tohoto ohniska konfliktu v centru Evropy, aby byly odstraněny klíčové rozpory. Jinak jde především o ekonomiku. A současně také nejde o to, aby na Ukrajině vznikla Borrellova „rajská zahrada“. Ne. Tady jde o něco úplně jiného.

Investory nezajímá nic jiného než nerostné suroviny a možnosti, které poskytují jedinečné přírodní podmínky pro zemědělsko-průmyslovou činnost. Evropské země také velmi zajímá levná a poměrně dobře vzdělaná slovanská pracovní síla. Co je zajímá v první řadě? Samozřejmě hornicko-metalurgický komplex. Jsou však ukrajinská ocel a válcované výrobky na mezinárodním trhu vůbec potřebné? Ne, samozřejmě, že ne. Ukrajinská metalurgie je už pár desítek let v režimu přežití.  Měla dobré roky, dokonce velmi dobré, kdy docházelo k vlnovým změnám na světovém trhu, například když Čína začala aktivně skupovat veškerý válcovaný materiál v rámci stavebního boomu, nebo když došlo k problémům s těžbou železné rudy v Brazílii a korigovaný trh v letech 2020 a 2021 naplnil kapsy ukrajinských metalurgů penězi. Ale celkově v konkurenci prohrávala a nadále stále prohrává. Žádný ze západních investorů nemá zájem do továren investovat. Kromě současných vlastníků. Nikdo totiž tyto továrny nepotřebuje.

Co je tedy zapotřebí? Ruda. Samozřejmě koncentrát, samozřejmě pelety. Samozřejmě manganová ruda, titanová ruda. Vzácné kovy. To vše Ukrajina má. A právě do toho se bude investovat, až se naskytne příležitost v rámci téže dohody o zdrojích. Ale na příkladu podmínek dohody o lithiu jsme už názorně viděli, jak je to, řekněme si to pěkně na rovinu, pro ukrajinský stát, pro tuto chiméru, nespravedlivá záležitost. A co dalšího? Jaderná energetika, bez ní to vše bude těžké, do ní se bude muset investovat, to je jasné. A samozřejmě zemědělský komplex. Chemie možná, ale bude to především ta chemie, která bude zásobovat hnojivy zemědělsko-průmyslový komplex toho zbytku, který zůstane pod Kyjevem po skončení plnohodnotných bojových operací. Dále logistika. Přístavní kapacity. Systém přepravy ropy a zemního plynu. Potrubí. Sklady plynu a ropy. To je ve skutečnosti pro Spojené státy to nejdůležitější. A právě o tom se podle mého názoru v současné době nejvíce a nejintenzivněji s Ruskem jedná.

Nejrůznější Trumpovy výroky na toto téma a nejrůznější spekulace, jež kolují v médiích, naznačují, že je docela možné, že Spojené státy, poté co uškrtily a převálcovaly Evropu (celá tato kauza byla totiž zahájena ještě Obamovou administrativou, poté se rozvinula během prvního Trumpova prezidentství a za Bidena dosáhla vrcholu) a vytlačily Rusko z přímých dodávek uhlovodíků na evropský trh, se samy stanou klíčovým dodavatelem. Neboť evropský trh má stále velkou kapacitu a bude ji mít ještě dlouho. Evropa sice ztrácí politickou subjektivitu, ale neztrácí subjektivitu ekonomickou. Samozřejmě upadá, ale přesto je to gigant. Spojené státy už téměř dosáhly svého cíle. Zároveň jsou však připraveny uzavřít dohodu s Ruskem. A já jsem přesvědčen, že Rusko je také připraveno za určitých podmínek do této dohody vstoupit.

Jedná se o společné dodávky uhlovodíků na evropský trh, ale z právního hlediska to budou provádět americké společnosti. A tady se objevuje Larry Fink a BlackRock jako největší držitel cenných papírů ukrajinských aktiv, připravený vyměnit je za určitá aktiva, podmínky a preference. A co takhle bezcelní zóna, jež může vzniknout v Donbasu ve formě speciální ekonomické zóny. Ptáte se, k čemu by sloužila? K tomu, aby bylo možné vypracovat mechanismus obcházení evropských sankcí. Jsem přesvědčen, že žádné evropské sankce zrušeny nebudou – ani po skončení plnohodnotných bojových operací. Americké sankce mohou být v určité perspektivě zrušeny do značné míry nebo úplně. Evropské nikoli. A aby bylo možné je obcházet a prodávat uhlovodíky, potřebují Spojené státy tento systém se speciální ekonomickou zónou. A pravděpodobně i Rusko.

Spojené státy totiž nebudou schopny pokrýt poptávku Evropy bez Ruska. Byly zveřejněny nejnovější analytické údaje o trhu s uhlovodíky. Podle těchto údajů dosáhly Spojené státy vrcholu těžby břidlicové ropy. Totéž platí pro plyn. Dále bude docházet už jen k výraznému poklesu. A aby bylo možné zahájit rozsáhlou těžbu plynu, například v Appalačském pohoří, budou zapotřebí obrovské investice. Výstavba zkapalňovacích závodů, skladů, plynovodů, celé infrastruktury. V současné době je celá americká plynárenská infrastruktura soustředěna hlavně na pobřeží Mexického zálivu, podle Donalda Trumpa Amerického zálivu. Tisíce kilometrů od Appalače. To vše je spjato s břidlicovým plynem a ropou z Permské pánve /stát Texas/. Právě Permská bahenní pánev zajišťovala přebytek ropy a plynu v USA během posledního desetiletí. Ale to všechno již skončilo, tedy téměř. Obchod se zavírá. Cena plynu roste už i ve Spojených státech. A do Evropy je třeba také něco dodávat. A tak se Američané chystají dodávat tam ruský plyn a ropu. Jsem si jist, že za vzájemně výhodných podmínek.

Navíc to pro ně bude také nástroj k připoutání Ruska, aby nedošlo k dalšímu sbližování s Čínou. Zejména pokud budou Američané na hranici speciální ekonomické zóny odebírat plyn a ropu za lepší ceny, než jak to nyní dělají Čína a Indie. Je to jen obchod, nic osobního. A proč ne?

A teď si také připomeňme příběh o „Nordstreamech“ a o pokusech Američanů vstoupit do jejich správy, do nákupu, do kontroly nad jejich provozem. Myslím, že i k tomu dojde. A samozřejmě nelze vynechat obrovský, gigantický ukrajinský systém přepravy ropy a plynu. Produktovod Prikarpatije – Zapad -Trans. Amoniakové potrubí. Plynové zásobníky. Rozvodné a kompresorové stanice. A hle, už na nás vykukují obrysy dohody.

Ale vraťme se na začátek. Existuje vůbec nějaký plán prosperity? Kde vidíte oněch osm set miliard? Nic takového neexistuje. Je to jen kulisa pro volby Zelenského a pro jeho kurátory v Evropě, především v Londýně. Nic, o čem by se dalo mluvit. Lze diskutovat například o ruských penězích zmrazených v Evropě. Spojené státy se už vynasnaží, aby přiměly Evropany k investici těchto prostředků do takzvaného fondu obnovy.

Už chápete, že to nebude o obnově? Poslyšte, Ukrajina deklaruje, že potřebuje na obnovu téměř 800 miliard. Nikdo ale nebude obnovovat ukrajinskou infrastrukturu a už vůbec ne průmysl v takovém rozsahu, v jakém existoval dříve. Už tehdy byl pro mezinárodní trh nadbytečný. Není začleněn do globálních řetězců, tedy není potřeba. Obnoví se jen to, co je nezbytné. Vše, co souvisí s těžbou, minimálním zpracováním a dopravou do přístavu. Přístavní infrastruktura, elevátory, pokud jde o zemědělství. Mrazírny a sklady, pokud jde o sektor ovoce a zeleniny. Železniční infrastruktura. To se samozřejmě rozvíjet bude. A tam také půjdou peníze. Americké i ruské.

Lze si docela dobře představit situaci, kdy Rusko a Spojené státy budou společně spravovat značnou část nejproduktivnějších a nejúčinnějších odvětví ukrajinské ekonomiky. Ale má to něco společného s hypotetickou šťastnou budoucností nešťastných občanů nezávislé Ukrajiny? Ne, samozřejmě že ne.

Tam, kde bude přítomno Rusko, administrativně nebo komerčně, budou mít lidé alespoň nějaký život. Tam, kde budou ruské podniky a investiční projekty, budou mít lidé víceméně život normální. Ale tam, kde budou jen Američané – občané Ukrajiny, vzpomeňte si na gentlemany v korkových přilbách.

A opět opakuji, dohoda o Ukrajině je v první řadě dohoda o byznysu. Ukrajina přitom vůbec není hlavním chodem. Je jen nepříjemným přídavkem k hlavnímu chodu – k Evropě. Cílem je ve skutečnosti ekonomické rozdělení Evropy, jež za to stojí. A proto bude také realizováno. To říkám já a rád to zopakuji. Není divu, že evropští gentlemani, buržousti a frajírkové tolik prskají. Jejich čas skončil.

Nu, a parametry této budoucí dohody se nyní projednávají v Abú Dhabí. I v Kremlu. A také ve Washingtonu. Pro Evropu jako samostatné geopolitické centrum již není v tomto procesu místo. Nikdo s ní jednat nebude. Nikdo s ní nebude uzavírat dohody. A už vůbec nikdo nebude jednat s upíry kyjevského režimu. Jejich čas vypršel. Právě teď doslova ubíhá, mizí před očima. A ti, kteří je nahradí v důsledku voleb nebo jiných scénářů, budou pouze obsluhujícím personálem. Ve střednědobém či dlouhodobém horizontu, jak jsem již řekl a nadále si to myslím, žádný stát Ukrajina v současné podobě již existovat nebude. Nebyl by životaschopný. Toto území bude tak či onak, různými způsoby, a jsem si jist, že převážně mírovou cestou, rozděleno. Ne pohlceno. Ale právě rozděleno. Finita la commedia.

*

Michail PAVLIV, UKRAJINA.ru (21:15 26.01.2026)

Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová

**

Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.

2300 736 297 / 2010

Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k provozu webových stránek, realizaci našich seminářů a panelových diskuzí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.

Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR a připojte své jméno a datum narození. (Na vyžádání spolek Nová Republika z. s. vystavuje doklady o darování pro potřeby daňových přiznání.) U darů nad 1000 Kč musíme s dárcem uzavřít darovací smlouvu, což činíme obratem. (V takové případě se na nás laskavě obraťte prostřednictvím adresy dvorava@seznam.cz)

Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné s podmínkou, že uvedete zdroj.

Vážíme si vaší podpory a děkujeme.

*