Priority EU pro rok 2026: Větší prosazování cenzury a genderové a klimatické agendy

Evropská komise minulý týden zveřejnila své politické priority pro rok 2026 a výsledek je tristní, nicméně v případě této organizace docela očekávaný.

V mezinárodním kontextu poznamenaném geopolitickou konkurencí, energetickou nejistotou a pokračujícím úpadkem se Brusel rozhodl zdvojnásobit ideologickou agendu, o které si mnozí mysleli, že již začíná být poněkud přežitou.

Zatímco velká část světa směřuje k pragmatičtějším postojům k zahraniční politice a k ekonomické suverenitě, Evropská unie trvá na tom, aby se klimatická a genderová ideologie stala ústředními pilíři jejího politického jednání.

 

Příspěvek výše mluví sám za sebe. Mezi témata, která Komise tvrdí, že opouští, patří údajně následující: válka na Ukrajině, závislost na ruském plynu, rostoucí ceny bydlení, nejistota zaměstnání a rostoucí sociální rozdělení.

Asi nikdo soudný nevěří, že Ukrajina přestane být v Bruselu tématem. Co se týká rostoucích cen bydlení, které již podle EU nejsou problém, tak zde je dobré připomenout pár důležitých skutečností.

Ceny jsou vysoké i díky politice EU, ať už jde o Green Deal a plánované uhlíkové odpustky pro domácnosti nebo o fakt, že v zemích s vysokou migrací (ať už odkudkoli) jdou ceny vždy automaticky nahoru, neboť je nedostatek bydlení.

Také odklon od ruského plynu a ropy, který EU považuje za „ukončenou záležitost,“ zdraží bydlení, neboť země EU budou nuceny brát dražší plyn a ropu jinde.

Ale podívejme se raději na to, co EU naopak chce řešit víc než dosud.

Priority pro rok 2026 spočívají v obvyklém opakování vágních politických konceptů: demokracie a evropské hodnoty, rovnost pohlaví, práva LGBT, zrychlená dekarbonizace, bezpečnost na internetu a udržitelné finance.

Poselství je nezaměnitelné: strukturální problémy jsou odsunuty do pozadí ve prospěch genderové a klimatické agendy a cenzury.

Přeložme si tedy z bruselské orwellovštiny, co vlastně EU prosazuje.

Demokracie a evropské hodnoty jsou heslem, které měla „v hubě“ dnes a denně vrchní cenzorka Jourová a nyní i její nástupci.

Evropské hodnoty jsou v podstatě o tom, že členské země nesmí ani o píď uhnout od politiky EU, i když si to obyvatelé většinově přejí. Není důležité, co chtějí lidé, ale co chce Brusel.

Ty země, které to neakceptují, budou potrestány. Přesně to jsou podle EU „demokracie a evropské hodnoty.“

Jdeme dál: rovnost pohlaví a práva LGBTQ jsou samozřejmě koncepty, které netřeba nijak detailně komentovat.

Jen připomínám, že tato agenda je ve své podstatě depopulační. Jejím cílem je mimo jiné zničení tradiční rodiny a snížení (už tak rekordně nízké) porodnosti.

Dále zde máme „zrychlenou dekarbonizaci.“ Ano, to je přesný opak toho, co nám někteří prolhaní politici tvrdili, že EU nyní – údajně po jejich intervenci – prosazuje.

Tedy žádné zmírnění Green Dealu, naopak. Tato politika, která likviduje konkurenceschopnost evropského průmyslu a ničí zemědělství, bude pokračovat ve zrychleném tempu.

Oficiální rétorika hovoří o spravedlivé transformaci, ale realitou je nahromadění regulací, které penalizují zemědělce, malé a střední podniky a strategické průmyslové sektory.

Bezpečnost na internetu je v bruselské orwellovštině cenzura. Tedy více cenzury a méně svobody. Tresty pro ty, kteří si dovolí myslet jinak, než jak to určilo bruselské politbyro.

Pod záminkou boje proti dezinformacím a extremismu Brusel posiluje svůj regulační dohled nad médii, sociálními sítěmi a algoritmy, přičemž se vyhýbá jakékoli vážné debatě o skutečném pluralismu a svobodě projevu.

A nakonec zde máme „udržitelné finance.“ Jistě víte, co to znamená: zavedení digitálního eura (CBDC) a postupná likvidace hotovosti. Toto téma zde komentuji často, takže rozpitvávat jej již netřeba.

Tento přístup není náhoda. Věrně odráží politické směrnice na roky 2024–2029, které předložila šéfka Evropské komise, a které zakotvují kontinuitu Green Dealu, rozšiřování politik rovnosti a rozmanitosti a militantní chápání „obrany demokracie“ jako cenzury nepohodlných názorů.

Výsledkem je tedy pokračování ničivé bruselské politiky, kterou však stále příliš mnoho lidí podporuje.

Někdy mám pocit, že většina Evropanů trpí stockholmským syndromem…

Nakonec alespoň někteří komentující však ukázali, že pochopili, kam tato politika směřuje.

Většina komentářů k příspěvku EU výše uvádí, že tyto plány pokládali za satiru a nemohli uvěřit, že je to pravda.

Další upozorňují na Orwella a 1984, jiní naráží na to, že Evropanů se nikdo neptá, zda s podobnými plány souhlasí.

Proč by se také zajímala o to, co chtějí lidé? EU zde přece není ve prospěch občanů členských zemí, ale výhradně ve prospěch korporací, jejichž zájmy hájí….

*

ZDROJ