Reisnerova další analýza války na Ukrajině

Německý zpravodajský server n-tv.de uveřejnil další hodnotící rozhovor rakouského vojenského analytika plukovníka generálního štábu Markuse Reisnera ohledně vývoje na Ukrajině

„Die jüngsten Aktionen zeigen: Trump legt nach“

Poslední akce ukazují – Trump zvyšuje tlak

Německý zpravodajský server n-tv.de uveřejnil další hodnotící rozhovor rakouského vojenského analytika plukovníka generálního štábu Markuse Reisnera ohledně vývoje na Ukrajině. Tato hodnocení se stala už pevnou součástí Kosy kvůli své nesporné střízlivosti a věcnosti, takže i tentokrát

„Die jüngsten Aktionen zeigen: Trump legt nach“

Poslední akce ukazují – Trump zvyšuje tlak

Unesený diktátor, hrozby pro Grónsko a mulláhové v Íránu. Jakou strategii sleduje Donald Trump a může z toho mít prospěch Ukrajina? Plukovník Reisner analyzuje, že Putin není k chování Západu lhostejný – útok v Orešniku to podle něj také dokazuje.

ntv.de: Pane Reisner, americký prezident Donald Trump začíná nový rok s velkým třeskem. Únos Madura, nové hrozby vůči Grónsku a nyní oznámení jednání s režimem v Íránu. Existuje za tím nějaký plán?

Za těmito činy se skrývá eskalující konflikt mezi USA a Čínou. Venezuela a Írán jsou pro Peking důležitými oporami a dodavateli ropy. Změna režimu v Íránu a Venezuele by mohla znamenat, že Čína ztratí až čtvrtinu svých dodávek ropy. To by samozřejmě mělo důsledky. Rusko je v současné době také spolehlivým dodavatelem ropy pro Čínu a i zde vidíme, jak USA jednají. Zabavují jeden tanker za druhým od ruské stínové flotily, naposledy u pobřeží Velké Británie americkými speciálními jednotkami vyslanými tam z Ameriky. Podle mého názoru to ukazuje, že Trump situaci vyhrocuje.

Mohly se USA rozhodnout zaujmout silnější protipozici vůči Číně, ale také vůči Kremlu?

Mnozí nyní sdílejí tuto naději: Trump si uvědomil, že Putin není ochoten vyjednávat, a proto je zapotřebí tvrdší přístup. Kvůli událostem ve Venezuele byla jednání o 28bodovém plánu pro Ukrajinu opět odložena. To Evropanům koupilo čas a umožnilo jim dohodnout se s USA na vlastním 20bodovém plánu. Uvidíme, jaké to bude mít důsledky.

Zároveň se Evropané snaží v rámci koalice ochotných vytvořit konkrétnější plány na období po možné dohodě o příměří. Mělo by to Putina znervózňovat?

USA jsou údajně připraveny monitorovat linii příměří pomocí senzorů, dronů a satelitů. Dále podporují bezpečnostní záruky pro Ukrajinu, které se v hrubých rysech podobají částem článku 5 NATO. Stále neexistuje dohoda o nasazení západních vojsk na ukrajinském území, ale Západ tuto možnost alespoň intenzivně diskutuje. Cítily by se však západní státy v  případě obnovení nepřátelských akcí povinny bojovat s Ruskem? Mám vážné pochybnosti.

Rusko kategoricky odmítá přítomnost západních vojsk na Ukrajině

Použití rakety Orešnik minulý čtvrtek představuje jasnou eskalaci Kremlu v reakci na západní plány. To jsme v minulosti viděli opakovaně: když se situace z Putinova pohledu stala kritickou, jednal rozhodně. Když se situace v roce 2022 stala nebezpečnou pro ruské jednotky poblíž Chersonu, Rusové pohrozili použitím jaderných zbraní.

A použití Orešniku, nově vyvinuté hypersonické střely, má západním podporovatelům ukázat, že Rusko je nadřazené?

První raketa Orešnik měla také tento cíl. Byla nasazena v listopadu 2024 v reakci na použití západních raket dlouhého doletu proti vojenským cílům na ruském území u Kurska. Když se v létě diskutovalo o dodávce amerických raket Tomahawk, Kreml znovu pohrozil použitím Poseidonu, podvodního torpéda, které může být vyzbrojeno i jadernými zbraněmi. Nyní, s obnoveným použitím Orešniku, máme čtvrtou eskalaci tohoto druhu, tentokrát proti Lvovu, velmi blízko polských hranic, pouhých 90 kilometrů daleko. Jasná známka toho, že tato raketa nesla zprávu – adresovanou Evropě a USA.

Lvov mohl být také napaden střelami s plochou dráhou letu.

Pak by se útoku nevěnovala tolik pozornosti. Orešnik může nést více hlavic, včetně jaderných. Má dolet 5 000 kilometrů, dosahuje rychlosti přesahující Mach 10, a proto je obtížné jej zachytit. Proti Orešniku jsou zapotřebí velmi silné obranné systémy. Pokud vyloučíme USA s jejich základnami protivzdušné obrany v Polsku a Rumunsku, Němci by byli v budoucnu prvními, kdo by byl schopen tuto raketu středního doletu zachytit s izraelským obranným systémem Arrow III.

Nedošlo jen k útoku Orešniku na Lvov, ale také k leteckým úderům na Kyjev, Oděsu a další ukrajinská města, které mnoha lidem odřízly elektřinu, vodu a teplo.

Místo toho, aby Ukrajinci byli bez energie čtyři až osm hodin jako dříve, nyní často zažívají dvanáct až šestnáct hodin bez dodávek. A to se děje uprostřed vlny chladu s teplotami až k minus deseti stupňům Celsia. Prezident Volodymyr Zelenskyj říká, že se Rusové snaží učinit velká města neobyvatelnými. K tomu učinil několik velmi drastických prohlášení. Ukrajinci vědí, že na Západě je stále spousta protiletadlových systémů uložených ve skladech. Měli by je dostat, říká Zelenskyj. A také nechápu, proč ukrajinští podporovatelé tyto zbraně zadržují. Jsou právě teď tak zoufale potřebné. Navíc jsou čistě obranné. Je to už teď důvod k obavám o jejich vlastní schopnosti?

Zároveň Ukrajinci podnikají rozsáhlé letecké útoky a denně používají 200 až 350 dronů k útokům na kritickou infrastrukturu v Rusku. Má to nějaký efekt? Například útok na tři ropné plošiny v Kaspickém moři?

Ochrana takových platforem je obzvláště náročná, protože použití obranných systémů na volném moři je omezené. Rusové mohou umístit systémy protivzdušné obrany pouze na samotné platformě nebo musí umístit lodě v těsné blízkosti. Pro Kreml je to však obtížné, protože Ukrajinci na Rusy vyvíjejí tlak pomocí bezpilotních systémů. Pokud Rusové nyní umístí lodě na každé ze svých platforem, riskují, že se tyto platformy stanou cílem ukrajinských podvodních nebo hladinových dronů. Ukrajina je v tomto ohledu jistě schopna vyvíjet na Rusko měřitelný tlak.

Zvládne to všechno sama?

Ne, USA i nadále hrají významnou, byť zákulisní, roli v útocích na ruskou infrastrukturu. New York Times nedávno podrobně popsaly rozsah a hloubku podpory CIA pro Ukrajince. Zpočátku byly napadeny ropné nádrže v rafinériích, které produkovaly velkolepé oblaka kouře a poskytovaly tak dobrý vizuální dojem, ale kouř pouze naznačuje hořící nádrž. Poté byly terčem útoků kritické komponenty uvnitř zařízení. Trump byl údajně s výsledkem velmi spokojen, protože mu to umožnilo vyvíjet tlak na obě strany.

A s ohledem na dosažitelný efekt: Je v řetězci zpracování ropy efektivnější útočit na vrtnou plošinu nebo na rafinerii?

Ruská produkce ropy není závislá pouze na vrtných plošinách v Černém nebo Kaspickém moři. Proto jsou možné různé přístupy. Ukrajinci se mohou zaměřit na výrobní zařízení. Mohou vyřadit z provozu rafinerie, kde se ropa zpracovává, nebo se zaměřit na skladovací zařízení, či dokonce terminály, ze kterých se přepravuje. Z vojenského hlediska je klíčové, aby každá akce přinesla měřitelné výsledky.

Například?

Měřitelné výsledky by mohly znamenat: Více odpalů raket a dronů vede k menšímu ničení kritické infrastruktury. Útoky na dodávky ropy způsobují úzká hrdla na frontě, protože jsou narušeny dodávky paliva. Ukrajinci bohužel nejsou schopni své útoky rozšířit. Problémem zůstává nedostatek nasaditelných systémů. Kyjev sice má západní podporu pro vývoj dronů a další projekty, ale stále je k dispozici příliš málo. Ukrajinci potřebují více.

***

Plukovník Reisner byl jako vždycky věcný. Probral nejen Ukrajinu, nýbrž celý svět. Kde Američané utahují šrouby. Ano, souhlasím -Rusku a Číně. A jejich spojencům.

Nicméně si dovolím jednu výčitku a jedno připodotknutí.

Začnu tou výčitkou – opomenul největší Trumpův úder po Novém roce – tím je pro mne zatím jeho kampaň na získání Gronska. To, co Evropa považovala hodně dlouho za nevkusný buranský Trumpův žert, se zhmotnilo do zcel a vážné možnosti! Zejména když vyhlásil, že ho nějaké mezinárodní právo nezajímá…. Namistrovaná Evropa, jaksi najednou neví, co s tím. Spojenec největší, nejzákladnější, bez nějž NATO ani Evropa nic neznamená, natahuje svojí hrabivou pracku na území spojence a dělá, že je to tak normální. A stačí málo maloučko – aby Trump na svou stranu přetáhl většinu z 50 000 obyvatel Gronska a ti prohlásili, že chtějí buď samostatnost nebo svazek s USA a bude vymalováno.

Už je zkusil jednoduše podplatit – slíbil každému, po připojení k Unii 100 000 USD. Chtěl kupovat za půldarma – takhle pod cenou by Gronsko dostal z umolousaných 5 miliard inflačních dolarů… Kdyby do toho vrazil o něco větší pakatel , řekněme 10x větší – tedy  1 000 000 USD na hlavu. Dost možná by uspěl. Jenže Trump šetří….

Nicméně kauza Gronsko je něco, co Reisner zcela ignoroval, ačkoli nikdo v Evropě si s tím neví rady. Tak dlouho všelijaké Leyenové, Macroni, ale především Fialové, Pávkové a další podobní poskoci velkých bubnovali, že krvavý Putler jen jen čeká za dveřmi, aby nás zotročil a zokupoval, až nakonec Evropu a její spojence přepadnou USA. No uznejte, že takováhle politická bystrozrakost nemá chybu….

A to připodotknutí? To se týká Trumpovy silácké hry. Už při analýze dění kolem Venezuely jste četli, že jeho konání má jasné limity. Jak ve Venezuele, tak v Iránu. Tou základní limitou je pozemní operace. Americká armáda, přes svou veškerou sílu prostě momentálně na nějakou rozsáhlejší pozemní operaci nemá a mít nebude. Potřebovala by mobilizovat veškeré svoje zdroje. Tomu nic nenasvědčuje a osobně si myslím, že rozsáhlá vojenská akce v zahraničí k tomu, je dnes neprůchozí. A to i ve Spojených státech. Trump si mohl dovolit rychlou spektakulární výsadkovou akci, ale nikoli nějakou delší válku. K té nedostane souhlas Kongresu a ani nepřímé požehnání voličů. A za 3/4 roku jsou tzv. poločasové volby. To se špatně válčí.

Ničím z toho se Reisner neobtěžoval zabývat . Škoda…. Snad příště.

*

Petr Vlk, Kosa ostra