Štěpán Cháb: Být Rusem, mám stažené půlky a jednám

USA pod vedením Donalda Trumpa ukazují, co je to skutečná imperiální politika velmoci. Neptá se, bere si. Boří zavedené pořádky, protože hlad po utvrzování ve velmocenské pozici je nesmlouvavý. Hlavně udržení se v roli velmoci. Pokud by se USA oddaly bidenovskému „mouchy, snězte si mě“ dluhu, pak by tím na svou roli velmoci rezignovaly.

Trump to, co dělá, dělá pro USA. Naplňuje své heslo udělat Ameriku zase velkou. Ve Venezuele geopoliticky velmi uškodil Rusku a Číně, přišel si na pěkný náklad ropy, a pravděpodobně tam zavede pro USA příjemnou loutkovou vládu, jejíž nejlepší politikou bude odezírání ze rtů svého „mentora“ ze severu. A dělá to, když jsme u těch velmocenských praktik, nejlépe jak může. Nevyvolal válku, jen nechal unést prezidenta a nejspíš bude tlačit na to, aby se řízení státu chopili jemu loajální politici.

A volá si s vůdci jihoamerických zemí a zve je na státní návštěvy do Bílého domu. Protože iu nich si vytyčuje hranice působnosti USA.

Grónsko, o které USA usilují už od poloviny 19. století a dokonce na něm měly svého času vojenské základny, je další na řadě? Je? Nebo se jedná jen o další z Trumpových matoucích tanečků, které mají vylepšit vyjednávací pozici Spojených států? Tady plavu. Stejně asi jako většina. Protože něco takového by znamenalo velmi nesnadnou situaci vůči Evropské unii.

A mírový plán pro Ukrajinu? Všimněme si, že podstatná část bodů jednání ze strany USA je vlastně velmi podobná tomu, jako kdyby na Ukrajinu nakráčela americká armáda. Nebo jako kdyby se Ukrajina stala členem NATO. USA by se spolupodílely na energetice Ukrajiny, USA by měly právo na těžbu nerostných surovin, USA by byly správcem plynovodů a ropovodů. Do toho zahrňme i to, že Ukrajina se válkou zadlužila převážně u USA a jejích společností.

Já to neumím číst jinak, než jako přinejmenším převzetí správy Ukrajiny hezky v pozadí moci. Tedy nastolení další loutkové vlády, která by měla jednat ve prospěch USA. A to jak finančně, skrze nerostné suroviny a energetiku, tak politicky. A to bezprostředně u vrat Ruska.

Otázkou je, jak se k něčemu takovému může Rusko stavět. Může to vítat jako ukončení vleklého konfliktu? Nebo to chápe jako ostřejší pokračování proxy války mezi Ruskem a USA? Ukrajinu nezačal zbrojit Biden, s tím začal už Trump za svého prvního mandátu. Bidenovská politika byla v tomto ohledu vlastně jen pokračováním té trumpovské.

Plamenné řeči Donalda Trumpa o tom, jak chce zastavit konflikt na Ukrajině, jsou vzhledem k jeho prvnímu mandátu trochu na vodě. Mohl (se pokusit) rozhořívající se konflikt zastavit už v tu dobu. Neudělal to, naopak, začal Ukrajině dodávat zbraně a tím ji fakticky na konflikt připravovat. Vědomě, že propukne konflikt? Netuším. Byla válka na Ukrajině zapsaná v análech velmocenské politiky dávno před tím, než vůbec začala? Může to z toho vyplývat.

Z toho mi vychází, že pokračující proxy válka mezi USA a Ruskem (potažmo i Čínou) není v žádném případě u konce. Ba naopak, začíná se mi zdát, že se teprve rozpoutá. Už jen proto, že Rusko v rámci svého geopolitického prostoru nemůže, skutečně nemůže přistoupit na podmínky, které v mírovém návrhu nakladla Trumpova administrativa (a kterou pak do absurdit vyšperkovali evropští politici). Byla by to rezignace Ruska a jeho budoucí rozpad. Nebo rozklad.

Usuzuju tak i z toho, jak „mírotvůrce“ Trump zvyšuje výdaje USA na zbrojení. Na rok 2026 je zvýšil o 13 % oproti roku 2025. Na rok 2027 plánuje zvednout výdaje o dalších 50 %. Letos poprvé v historii mají výdaje překročit jeden bilion dolarů. Příští rok to má být jeden a půl bilionu dolarů. A na Trumpa, který se vždy představoval světu jako byznysmen, který před volbami volal, že jeho priorita je ekonomická prosperita USA a ukončování válek, je tak brutální navyšování výdajů na zbraně přinejmenším překvapivé. Bude to sloužit jen pro odstrašení? Takové množství? Vždyť USA jsou vojensky děsivé už teď, co teprve až svůj arzenál zvednou o polovinu?

A jak je pravidlem, velmoc, pokud se začíná ocitat na kolenou, kolem sebe začne kopat (a USA se propadaly do velkých problémů svým dluhem a jeho příliš nákladnou obsluhou). V minulosti to kopání znamenalo nějakou lokální válku. V dnešní době to může znamenat snahu o globální nadvládu. Donald Trump a jeho USA se mi s tímto novým pohledem jeví jako zásadní nebezpečí pro svět. Protože Rusko v tomto, jsem si tím jist, neustoupí ani o metr. Čistě pragmaticky, z pohledu Ruska, právě probíhá zápas o jeho přežití s otěžemi v jeho vlastních rukou.

Až mám pocit, jako by se schylovalo k jakémusi závěrečnému zápasu dobra se zlem… nebo spíš zla se zlem, protože dobrého je na stranách roztahujících se velmocí pramálo.

Já vím, že je strašně jednoduché dívat se na svět černobíle. Snad až osvobozující, hledět na svět černobíle. Ale ono to prostě nejde. V tu chvíli totiž člověk přestane vidět a začne na okolí vyřvávat hysterické výlevy plné vlastní slepoty. Proto jsem si dovolil podívat se na svět i přes perspektivu Ruska.

*

Štěpán Cháb, KRAJSKÉ Listy