Tohle už není jenom o letadlech L-159. Tohle je o tom, kdo v téhle zemi vlastně velí

Tohle už není jenom o letadlech L-159. Tohle je o tom, kdo v téhle zemi vlastně velí. Jestli demokraticky zvolená vláda, která má odpovědnost vůči Parlamentu a občanům, nebo parta lidí v uniformách a na Hradě, kteří si mezi sebou šeptají, obcházejí instituce a pak se diví, že se někdo ptá, co to sakra dělají.

Náčelník generálního štábu Karel Řehka dnes veřejně prohlašuje, že armáda byla připravena letouny Ukrajině darovat. Výborně.

Jen drobný detail: proč to nepřišel říct v úterý na výbor pro obranu?

Proč se raději omluvil a poslal tam generála Hlaváče?

Proč se zástupce Generálního štábu na jednání o L-159 ani neozval, zatímco ministr obrany a bývalá ministryně jeli svůj výklad bez jediné korekce?

To je jako kdyby hasič stál u hořícího domu, mlčel, a pak se v televizi chlubil, že byl připraven hasit.

Tečka. Konec.

Stát funguje takhle: když úkol nesplníš, nemáš pak co tvrdit, že „jsi byl připraven“.

A co se děje dnes? Řehka si vybere jen to, co se mu hodí do mediálního obrazu.

Zamlčí, že úkol nesplnil.

Zamlčí, že byl zrušen.

A vytáhne historku o tom, že nějaké stanovisko předal přímo prezidentovi. Tajně. Mimo vládu. Mimo premiéra. Mimo ministryni obrany. Tak, že o tom nevěděla ani bývalá ministryně Černochová, která seděla na posledním výboru a celý postup popisovala úplně jinak, než jak ho dnes líčí Řehka.

Tohle už není nešikovnost.

Tohle je obcházení ústavního řádu.

Tohle je chování člověka, který si myslí, že je víc než vláda, víc než premiér, víc než ministr obrany. Že může jednat přímo s prezidentem, za zády exekutivy, a pak se tvářit, že je to normální.

Výbor pro obranu o žádném darování L-159 informován nebyl.

Tudíž se o tom nejednalo.

Parlament byl obejit. Vláda byla obejita.

A my se máme tvářit, že je to jen nějaké nedorozumění?

Ne, není. Tohle má jméno. Odborně se tomu říká porušení civilní kontroly nad armádou.

A v horším případě se tomu říká něco ještě mnohem vážnějšího: koordinace mezi hlavou státu a vojenským velením proti demokraticky zvolené vládě. V jiných zemích by se už dávno mluvilo o ústavní krizi. U nás se to zatím zametá pod koberec.

Náčelník generálního štábu, který tajně nosí stanoviska prezidentovi, aniž by o tom věděla vláda, nemá ve funkci co dělat.

Okamžitě. Bez debat.

Protože armáda nemá vlastní politiku.

Armáda nemá vlastní agendu.

Armáda má poslouchat civilní vedení státu.

Jakmile si začne hrát na samostatného politického hráče, je to sakra průšvih.

A nejhorší na tom všem je, že tohle je dědictví minulé vlády. Tahle rozjetá hra, tohle rozmazání hranic, tohle tiché posouvání moci z vlády k Hradu a generálům.

Jestli to teď někdo nezastaví, jednou se probudíme v zemi, kde se klíčová rozhodnutí nedělají ve Strakovce a v Parlamentu, ale v zákulisí, po chodbách, mezi lidmi, kteří se nikomu nezodpovídají.

A to už nebude jenom o L-159.

To už bude o tom, jestli tu máme demokracii, nebo jen kulisy.

*

JIŘÍ MAŠEK, Pravý Prostor

Poznámka Nové Republiky:

O problematice Nasazení českých L159 na ukrajinském bojišti píše článek Armádních Novin ZDE.

Popisuje nejen okolnosti vyřazení jednomístných bitevníků L-159 do 8 let, problematiku souběžného nasazení Gripenů a F-35 Lighting II, nedostatek pozemního technického personálu pro provozeované všech těchto letounů najednou, ale především technické a výzbrojní okolnosti, které z celého prezidentova „nápadu“ darovat či odprodat bitevníky Ukrajině vytvářejí velmi drahý projekt vyžadující velké dodatečné náklady na české straně. Nakonec článek popisuje i nutnost zapojení do celé akce na Ukrajině výrobce letounů (Aero Vodochody) a nutnost českého pozemního technického personál přímo na místě, což by z naší republiky učinilo přímého účastníka ukrajinského konfliktu. A o to, jak je zřejmé, prezidentovi, náčelníku generálního štábu a jejich loutkovodičům jde.

-vd-