Jako sekta?

Dlouhá století až tisíciletí považovali především muži za svou výsadu jezdit na koni. Tento rozšířený dopravní prostředek pomáhal lidstvu v jeho rozvoji a byl natolik oblíbeným, že se kůň stal často členem rodiny a v určitých případech byla jeho hodnota vyšší než cokoliv jiného. Výjimečného postavení získal kůň u Arabů, Indiánů, jinde byl považován za naprosto zásadní element lidského bytí. Dosud ho mnozí považují za nejkrásnější zvíře vyžadující speciální péči.

Význam koně se začal snižovat s technickou revolucí a postupně byl nahrazován vozidly osazenými různými druhy pohonů. Stal se spíše součástí sportu, i když ve složitých terénech nadále plní důležitou úlohu přepravního „náčiní“. Nicméně v srdci mužů i části žen byl vyměněn a jeho místo zaujal automobil. Jeho postupným zdokonalováním jsme se od prvních pokusů s párou, později benzínem a naftou, přes slepé cesty původních elektromobilů dostali k moderním pohonným jednotkám majícím vysoký výkon, solidní spotřebu a dlouhou životnost. Od nástupců kočárů lidstvo ušlo dlouho cestu a automobil se stal podobně jako kdysi kůň součástí rodin, miláčkem jednotlivců a některé kusy vzácnými exponáty sbírek. Ladné křivky, krásná zvuková kulisa a v neposlední řadě vývoj vedoucí až téměř k dokonalosti spalování dovedly automobily tam, kde ještě nedávno byly….koně.

Před pár roky se několik lidí zbláznilo a dvousetletý vývoj spalovacích motorů do aut začalo brzdit. Společně se zeleným a naprosto ničím reálně podloženým šílenstvím se noví aktivisté a ekoteroristé vložili do další existence tohoto fenoménu. Nejdříve začaly vznikat různé normy omezující některé vlastnosti motorů mající zabránit znečišťování ovzduší, což skutečně napomohlo k jeho čistotě, později se z toho stal hon na čarodějnice. Nejmodernější spalovací motory v automobilech přitom už dávno neprodukují téměř žádné škodlivé látky a CO₂ si příroda dokonce vyžaduje a sama si ho produkuje. Demagogie a vytváření dojmu, že spalovací pohonná jednotka likviduje okolí, daly vzniknout elektromobilu. Přestože jeho dopad na životní prostředí je v důsledku ještě škodlivější, jak už to u lidstva bývá, smysl pro sebedestrukci vytváří prostor, v němž se auta na baterky uchytila a vzápětí začala být protlačovány silou.

Každá soutěž, v níž nejsou spravedlivě nastavena pravidla, není soutěží, ale podvodem. A automobilismu se to týká mnohonásobně. Snahou vytlačit dosud tak oblíbeně spalováky implantací baterií místo nádrží vyniká Evropa. V období, kdy klesá její celosvětový význam, tu ekoteroristická loby vzniklá na půdě WEF protlačuje dokonce úplné ukončení výroby spalovacích motorů. Začalo to ucpáváním výfuků, vstřikováním jakési močoviny u dieselů, snižováním kvality paliv a přidáváním destruktivních biosložek do nich, vyšším daněním a přešlo to v bezprecedentní zvýhodňování pojízdných vysavačů. Bez ohledu na reálné dopady na přírodu při jejich výrobě, provozování a likvidaci. Navíc nic nestárne rychleji než elektronika a elektroauta nejsou výjimkou. Představa, že z nějakého současného moderního EV bude jednou vzácný a funkční veterán, je asi nulová.

Majitele a příznivce EV však o realitě nepřesvědčíte. Jejich nadšení pro „pokrok“ je u těch největších fanatiků nevyvratitelné, zároveň vyžadují direktivní odsouzení běžných aut k zániku. Dosud požívali mnohé výhody typu nastavení legislativy, nižších daní, poplatků a volného parkování. S narůstajícím počtem politikům došlo, že ztráty z příjmu států jsou neúnosné a některé podmínky narovnávají. Stále ještě tlačí silou, ale celosvětový úspěch EV se nedostavil a automobilky se bouří. V USA se vrací k výrobě osmiválců. EV se neprosazují ani tam, kde jsou složité klimatické podmínky či velké vzdálenosti. Navíc díky dalším ekoteroristům zdražuje elektřina a výroba kabelů potřebných k budování dobíjecích stanic. Obnovitelné zdroje nejsou žádnou spásou, naopak škodí přírodě a hyzdí ji.

Majitelé EV se však brání za každou cenu a často s nenávistí požadují další direktivní nařízení zvýhodňující jejich dopravní prostředky. Spory s názorově jinou skupinou nabývají na intenzitě a připomínají sektářství. 200 let vývoje spalovacího motoru má být zahozeno kvůli dalšímu pokusu dostat z baterií dostatečné výkony a dojezdy, zároveň je přinutit k rychlému dobíjení a možné recyklaci. Třeba se z toho i část povede, nicméně vzdálené oblasti na planetě mezi sebou ještě dlouho nespojí. Proč tedy není ponechána volná soutěž posunující oba druhy pohonů k dokonalosti a není naprosto rovnoprávná legislativa? Protože politika. Zelené mozky se snaží ovládnout svět a použijí k tomu všech možností. A opět. Přestože jich je menšina, velí většině.

Majitelé EV jsou jen jejich produktem neschopným reálně posoudit realitu. A ano, jako každá sekta, i oni jsou přesvědčeni o své dokonalosti a jedinečnosti. No nic, jdu sednout do své sedmisetkońové benzínové fosilie a užít si krásy pořádného zvuku. Věřím, že to budu moct dopřát jednou i svým vnoučatům. EV je varianta, nikoliv jediná možná cesta. Nikomu nevyvracím možnost pořídit si cokoliv, co chtějí. Nechť nikdo nebrání výrobě klasických aut a neobtěžuje s tím, že právě EV jsou naší spásou. Opravdu nejsou. Už mnohokrát v pokusech být užitečnými propadly nebo se jejich využití zúžilo na elektrické vysokozdvižná či malá přepravní vozítka ve skladech. To není náhoda.

*

Jindřich Kulhavý