Co bude dále?

Víkend byl plný válčení na Blízkém Východu a opět jsme svědky dalšího dělení společnosti. Už to není soupeření covidohysteriků s anitivaxery, na chvilku je zapomenut propětikolkový liberalismus vs Babišův kabinet. Prezident nechce nechat zapomenout na souboj proukrajinských fanatiků stojících proti těm, kteří vnímají ruskou SVO jako plně oprávněnou, ale koho ta loutka jezdící po dovolených zajímá? Na nějakou dobu jsou zapomenuty greendealové úchylnosti a nám petrolheadům je ukradené, kolik ideologicky poladěných jezdí v pojízdných vysavačích.

Nově se totiž dohadujeme o tom, je-li Írán světu nebezpečný, nebo zdali USA svým preventivním útokem nepřekročily červenou linii. Řeší se důvody k napadení i možnosti délky obrany, udivuje razance odpovědi a existuje údiv nad naivností íránského vedení, které se stalo prvním úspěšným cílem izraelských raket. Izrael zafungoval jako spouštěč, nicméně se jen rád přidal k americké ofenzívě vůči dlouhodobému soupeři. Můžeme se dohadovat o různých teoriích, proč se Trump tak utrhnul ze řetězu. Venezuelský prezident Maduro skončil po invazi v americkém vězení, Grónsko i Kanadu by chtěl mít pod křídly USA, Kubu touží mít pod svým vlivem, v Íránu změnit režim. Co dále? Kdy přijdou na řadu Rusko a Čína? Opravdu je íránský jaderný program tak zásadním problémem, když mají jaderné zbraně Pákistán, Indie i Izrael? Nebo je příčinou levná ropa proudící do čínských terminálů z íránských nalezišť, která umožňuje Číně být zdatným konkurentem samotných Američanů? Či snad partnerství s Ruskou federací?

Jisté je, že Západ Íránce podcenil. Dojem, že pár desítek tisíc demonstrantů proti ortodoxnímu islámu oficiálního íránského vedení pomůže se změnou režimu se nemusí zakládat na reálném podkladu. Naopak je útok může stmelit. Přeci jen jde o hrdý národ Peršanů majících v době, kdy předci nynějších nynější Američanů byli většinou rozlezlí po třech čtvrtinách světa, jen ne na americkém kontinentu, nejvyspělejší civilizaci. Náš pohled na islám je samozřejmě kritický, čím je radikálnější, tím méně ho chceme chápat. Navíc ho úplně pochopit nechceme, nicméně řada z vás do zemí muslimů v klidu jezdí. Ani Írán není nudnou zemí a lidé tam jsou pohostinní. A za zdmi svých domů žijí úplně jinak, než se my dozvídáme a tušíme. Samozřejmě jsou tam jak poctiví, tak i grázlové. Ale to samé máme i u nás. Islámský fundamentalismus je agresivní, ale pokud jsme na něj narazili, pak díky Islámskému státu založeném de facto Američany, nebo v podobě migrace. Uvnitř Íránu zůstal jejich věcí.

Pozornost světa teď bude upřena na Blízký Východ. Také na číslice měnící se na displejích při tankování, které se mohou tak nějak při načítání urychlit a konečné sumy tak nějak zvýšit. Globální obchod v přímém přenosu se všemi dopady. Zprávy o uzavření a opětovném otevření Hormuzkého průlivu se kříží, hoří tam loď a další průběh bude ve hvězdách, nicméně Írán už prohlásil, že nově obchodním lodím v proplutí bránit nebude. Francouzi se přesto mezitím pojistili zabavením ruského tankeru plujícího Severním mořem pod cizí vlajkou. Mimochodem, pokud ani na toto Rusové nebudou reagovat, stane se pirátství dalším západním standardem. Ropa teď bude mnohem důležitější než Zelenskyj na Ukrajině. Čím delší konflikt v Persii a okolí bude, tím drsnější dopady především pro Evropu očekávejme. Dohady mezi námi tady u nás na tom nic nezmění. A v Íránu se nebojuje o Prahu, ale o samotné bytí Íránců a o jejich nezávislost. Byť Američané tvrdí něco jiného.

*

Jindřich Kulhavý