Jednou z oblastí, kde Komise podniká rozhodné kroky, je zahraniční politika. Vytvořila vlastní paralelní funkce k mandátu vysokého představitele EU pro obranu, vesmír a Blízký východ.
Vysokého představitele EU jmenuje Evropská rada, složená z hlav států nebo předsedů vlád všech členských států EU. Mandát představitele je tedy udělen a schválen samotnými zeměmi EU.
Uzurpování role vysokého představitele EU není ničím jiným než cíleným uchopením moci ze strany Ursuly von der Leyen a jí řízené Evropské komise.
Uchopení moci Evropskou komisí
Podle článku 15 Smlouvy o Evropské unii „Evropská rada poskytuje Unii nezbytné podněty pro její rozvoj a vymezuje obecné politické směry a priority.“ Zatímco smlouvy původně zamýšlely, aby Evropská rada – fórum hlav států nebo předsedů vlád členských zemí – byla hlavním rozhodovacím orgánem Unie, v posledních letech stále rozhodněji přebírá iniciativu Evropská komise.
Rostoucí moc Evropské komise na úkor pravomocí členských států je dobře zdokumentována. Thomas Fazi z MCC Brussels před více než rokem prohlásil, že „jsme byli svědky zásadního přenosu suverenity z národní na nadnárodní úroveň, na úkor demokratické kontroly a odpovědnosti.“
Méně se však uznává, že v průběhu tohoto procesu neztratily moc pouze národní metropole, ale i některé instituce EU samotné. V poslední době diplomatický sbor EU – vysoký představitel a Evropská služba pro vnější činnost – postupně ztrácí pozice ve prospěch Komise, která nyní zjevně usiluje o to stát se hlavním architektem zahraniční politiky EU.
Formálně je to vysoký představitel EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku – v současnosti Kaja Kallas – kdo „vede společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU“ a zastupuje Unii na diplomatické scéně. V poslední době však Komise vstupuje do této oblasti stále rozhodněji.
V roce 2024 Komise zavedla novou funkci komisaře EU pro obranu a vesmír, v současnosti obsazenou Andriusem Kubiliusem, jehož odpovědnosti se v otázkách bezpečnosti a obrany výrazně překrývají s odpovědnostmi vysokého představitele. Loni Komise rovněž zřídila generální ředitelství pro Blízký východ, severní Afriku a Perský záliv, čímž dále posílila svůj vliv na agendu zahraniční politiky.
Ursula von der Leyen se nadto pokusila zřídit zpravodajskou buňku pod svým přímým dohledem – krok, proti němuž se údajně postavila Kallas, neboť by výrazně omezil manévrovací prostor vysokého představitele.
Komisionářská záliby ve vytváření paralelních funkcí k mandátu vysokého představitele nevyhnutelně vedla k institucionální rivalitě. Korupční skandál, který otřásl Evropskou službou pro vnější činnost, byl široce interpretován jako součást stupňujícího se konfliktu mezi vysokým představitelem a Komisí.
EEAS – diplomatický orgán EU – funguje pod dohledem vysokého představitele, ačkoli nikdy nebyla zcela vyňata z vlivu Komise. V prosinci byli tři úředníci spojení s EEAS krátce zadrženi pro podezření z účasti na podvodné kauze týkající se výcvikových programů pro mladší diplomaty financovaných z prostředků EU.
Pozoruhodné je, že osoby zmiňované v souvislosti s touto kauzou – včetně bývalé hlavní diplomatky EU a místopředsedkyně Komise Federiky Mogheriniové a generálního ředitele Stefana Sannina – byly obecně považovány za blízké spojence Ursuly von der Leyen. To dále posílilo vnímání celé záležitosti jako projevu vnitroinstitucionální rivality, nikoli pouhého administrativního selhání.
Odstranění některých jejích spolupracovníků však Komisi v jejích mocenských ambicích nezastavilo. Její nedávná právní iniciativa – Evropský štít demokracie – se rovněž jeví jako krok oslabující kompetence EEAS, a tím i postavení vysokého představitele.
Po léta EEAS provozuje projekt „EU vs Desinfo“, jehož cílem je „boj proti dezinformacím“ – cíl, který se nápadně shoduje s komisní iniciativou nazvanou Štít demokracie.
Je důležité zdůraznit dvě věci: jednak byl jak projekt EEAS, tak Štít demokracie kritizován jako nástroj cenzury EU obviňovaný z monitorování, kontroly a katalogizace nežádoucího online obsahu; jednak snaha Komise oslabit existující projekt EEAS vytvořením paralelního, avšak lépe financovaného mechanismu je zřetelným dokladem rozšiřující se role Komise a její rostoucí dominance v oblasti zahraniční politiky EU.
Minulý víkend eskalace konfliktu s Íránem institucionální rivalitu mezi předsedkyní Komise a vysokou představitelkou EU jen vyostřila. Předsedové Evropské komise a Evropské rady vydali společné prohlášení, zatímco vysoká představitelka zveřejnila prohlášení samostatné. Tiskové zprávy přitom vznikly bez jakékoli vzájemné konzultace mezi Kajou Kallas a Ursulou von der Leyen. Tento výmluvný nedostatek dialogu – či dokonce zjevná neochota jednat společně – jasně odhaluje hluboko zakořeněné vnitřní napětí mezi vysokou představitelkou a Komisí.
Zatímco posilování moci Komise bývá romantizováno jako prostředek ke zvýšení akceschopnosti EU v krizových situacích, ve skutečnosti představuje formu centralizace, která podkopává pravomoci členských států a oslabuje demokratické principy. Právo veta členských zemí, ústřední role Evropské rady a institucionální rovnováha mezi předsedou Komise a vysokým představitelem byly navrženy právě proto, aby v rámci EU zajišťovaly systém brzd a protivah. Rostoucí chuť Komise přebírat moc v čím dál tím více oblastech tuto institucionální rovnováhu zakotvenou ve smlouvách systematicky narušuje.
*
Rhoda Wilsonová, Exposé-news, překlad CZ24.news
Německou unii zrušit zbourat a těch cca 700 zbytečných lidí nahnat do fabrik !!