Na stránkách francouzského webu Boulevard Voltaire jsem narazil na kraťoučký, ale o to více výbušnější text. Pro našince až těžko k uvěření. Jenže i když něco takového vyjde na 114 největším francouzském zpravodajském webu, musíte to, chtě nechtě brát vážně! A tohle zatraceně vážně!!!! Protože už za pár týdnů například v celé Evropské uHnii Migrační pakt. Tak se posaďte, a čtěte opatrně. Velmi opatrně!
Racisme : les Blancs de plus en plus touchés et ostracisés
podle překladače
Rasismus: Bílí lidé jsou stále více postiženi a ostrakizováni
Je všeobecně známou usancí, že rasismus namířený proti bílým neexistuje. A to úředně nejméně třikrát. Soudy uznaly rasistickou povahu urážek a útoků obsahujících slova „špinavý bílý“ a odsoudily pachatele, ale pro některé je to stále výplod fantazie nebo v lepším případě okrajový problém. LICRA (Mezinárodní liga proti rasismu a antisemitismu) a IFOP jim právě dokázaly, že se mýlí.
Ve studii zveřejněné ve středu 8. dubna se sdružení a institut veřejného mínění zabývaly „rasovým násilím a diskriminací ve Francii “.
První zjištění se týká populace jako celku: „46 % Francouzů se již v životě stalo obětí rasistických útoků a/nebo diskriminace.“ Publikace se poté zaměřuje na samotné oběti podle barvy pleti. Překvapivě (nebo možná ne) jsou postiženi především bílí lidé, a to výrazně. Tento průzkum, provedený na vzorku 14 000 lidí, ukazuje, že 32 % bílých lidí se stalo obětí „nějaké formy rasistické agrese v posledních dvanácti měsících “. Před deseti lety to bylo 15 %.
Čísla rostou
Tento nárůst je významný. Není bez následků. V kapitole „Dopad rasismu na životy obětí “ studie uvádí, že více než polovina bílých obětí (52 %) volí strategii vyhýbání se, a konkrétněji, že 43 % z nich „se vyhýbá návštěvě určitých ulic nebo oblastí “. To je o čtyři procentní body více než u všech obětí a výrazně více než výsledky u jiných kategorií osob (černoši: 34 %; Arabové: 36 %; Východoasiaté: 37 %; míšenci: 29 %).
Čísla nelžou. Antibělošský rasismus je ve Francii realitou. Je pravda, že pro každého, kdo nepopírá očividné věci, to není zrovna objevné zjištění. Tato studie je pouze potvrzením, přináním jevu, který existuje na řadě míst a společenských kruhů.
Zejména ve sportu existuje mnoho příkladů. Emmanuel Petit, mistr světa ve fotbale z roku 1998, tento problém ve svém sportu odsoudil už téměř před dvěma lety. Od té doby byli profesionální hráči jako Lucas Chevalier a Hugo Lloris nazýváni „špinavými bělochy“ .
V médiích se tyto dva výrazy používají už dokonce bez vyvolání skandálu. Jean-Michel Aphatie dokonce tvrdí, že se jedná pouze o urážky bez rasistického úmyslu.
Svoboda na ústupu
Dokonce i v kinech a divadelních sálech je rasismus namířený proti bílým tolerován. Pro připomenutí, Virginie Efira byla vybrána, aby ztvárnila Gisèle Halimi na velkém plátně, což se setkalo se značnou kontroverzí. Mnoho uživatelů internetu ji považovalo za příliš bílou na tuto roli a volali po zastírání její identity . Mezitím na jevišti Mustafa El Atrassi s oblibou říká, že „bílí lidé smrdí!“ Existují slova, ale i činy: diskriminace při najímání, při napadení.
Tato fakta, jak naznačuje průzkum, znamenají, že bílí lidé se již nemohou zcela volně pohybovat. Vyhýbají se určitým ulicím, berou své děti z fotbalových klubů, protože jim nikdo nepřihrává míč, opouštějí své domovy, protože se kvůli sousedům cítí nepatřičně, zavírají své podniky, už nepoužívají veřejnou dopravu…
Soužití nefunguje. Naopak, čím více čas běží, tím více se segregace rozvíjí. Lidé žijící ve Francii, ať už jsou kdokoli, se mísí stále méně. Je pravda, že tento jev není institucionalizován tak, jako tomu bylo v Jižní Africe v letech 1948 až 1991, ale toto oddělení, tato segregace způsobená nikoli zákonem, ale každodenní agresí, má nádech apartheidu.
* *
Co k tomu říci? Řvouni z Toaletné vykřikovali, že patříme na Západ! Totéž Lepšomaďaři v neděli u voleb, totéž slovenští lepševici! Atd. Atd. Všichni vyřvávají, že patříme na Západ a figurky typu Pávek, Minář, Šimečka, Magyar a jejich mediální klaka k tomu tvrdí muziku ze svých úřadů!
Prostě – patříme na Západ… Opakovaně se ptám – na jaký Západ? Jak vypadá ten Západ, kam bych měl patřit? Na ten co popsala velká studie antibělšského rasismu ve Francii? Nebo na ten podobný pakistánský, který podle všeho, proti původnímu obyvatelstvu jen kvete v Británii? Nebo ten německý Západ, kde to přece šafli? Tak, že na webu Messerinzinez.de si můžete denně přečíst o dalších útocích nožem nekompatibilních migrantů na původní obyvatelstvo?
Je nejvyšší čas, aby mi to konečně někdo polopaticky a jednoduše vysvětlil – co je ten Západ, kam mám patřit… Zatím vím určitě jen jedno – Francii Emmanuella Macrona nebo Británii Keira Starmera rozhodně nechci. Nikdy! Ani omylem.
Ale přesto mne ten Pávkův zaslíbený Západ velmi zajímá… Kde je? Jak to tam chodí??? Kde je to jeho Eldorádo?
*
Petr Vlk, Kosa Zostra
