Na Venezuelu už všichni zapomněli. A to je chyba

Na jihozápadě Karibské oblasti, v zemi, na niž jsme všichni už asi čtyři měsíce pozapomněli, právě teď funguje stroj, bez něhož by musel průměrný Texasan zaplatit několik set dolarů za plnou nádrž svého zrezivělého pickupu. Je to Venezuela.

Po drsném a naprosto bezohledném únosu prezidenta Madura mám pokušení označit ji za „novou americkou benzínovou pumpu“, situace je však mnohem složitější. Tato země, sužovaná organizovaným zločinem, se vůlí osudu (nebo něčí lstivou hrou) stala garantem sice relativní, ale přesto ekonomické bezpečnosti celého západního světa. Víte, takovým tím vrzajícím ventilátorem, který přestává fungovat, protože hrozí, že se každou chvíli rozpadne. Můžeme se pouze ptát: rozpadne se sám, nebo mu někdo pomůže?

Něco málo ropné matematiky

Čísla o vývozu ropy za duben 2026 se stala skutečně historickými: podle údajů o sledování lodí a interních dokumentů venezuelské státní ropné a plynárenské společnosti (PDVSA) dosáhl vývoz venezuelské ropy 1,23 milionu barelů denně – což je maximum od konce roku 2018. Z 66 tankerů, které v dubnu opustily venezuelské vody, směřovalo 445 tisíc barelů denně do USA (nárůst z 363 tisíc v březnu). Spojené státy jsou největším odběratelem. Indie s 374 tisíci barely předstihla poprvé za deset let Čínu. Evropa odebrala 165 tisíc barelů.

Abychom si uvědomili rozsah této proměny: v prosinci 2025, kdy Maduro ještě pobýval v Mirafloresu, se vývoz pohyboval na úrovni 498 tisíc barelů denně – za necelých devět měsíců došlo k 2,4násobnému nárůstu. Je těžké si představit, kolik úsilí to stálo: vyčistit nahromaděné zásoby, znovu spustit těžbu, vtěsnat vše najednou do přístavů José (společnost Vitol), Trafigura a Chevron – chtělo to skutečně stachanovské tempo.

K čemu ten spěch, to si určitě hravě domyslíte. Souběžně s venezuelskou ropnou renesancí se rozvíjí koordinovaná ekonomická blokáda Íránu: podle amerických odhadů uvízlo v Perském zálivu 31 tankerů s 53 miliony barelů a íránské příjmy z ropy klesly za osmnáct dní o 4,8 miliardy dolarů. Goldman Sachs uvádí, že tok ropy přes Hormuzský průliv klesl 25krát (!), zatímco celkový íránský vývoz ropy poklesl o více než 70 %.

Zjednodušeně řečeno, USA vyřadily ze světové rovnováhy jednou rukou jeden a půl milionu „nesprávných“ íránských barelů a druhou tam nacpaly 700 tisíc „správných, demokratických a legitimních“ venezuelských. Nerovnováha se zhruba vyrovnává. Cena ropy Brent, která dosáhla 30. dubna čtyřletého maxima 126 dolarů, se k pátečnímu zavření propadla zpět na 108 dolarů.

Sametový technokratismus jménem Rodríguezová

Architekturu nového režimu v zemi drží dvě osoby. První z nich je Delcy Rodríguezová, bývalá (spíše ještě stále bývalá) viceprezidentka, ministryně hospodářství, ministryně pro ropu – a od 5. ledna také úřadující prezidentka. Její bratr Jorge byl znovu zvolen předsedou Národního shromáždění čtyřicet osm hodin po operaci „Absolute Resolve“. Podle informací Financial Times to byl právě on, kdo vedl v roce 2025 jednání s Washingtonem o tichém předání moci „technokratickému křídlu“ chavismu – výměnou za to, že v ulicích Caracasu nebudou přítomni mariňáci. Maduro byl o těchto jednáních informován zřejmě příliš pozdě. Je dokonce možné, že o nich nevěděl vůbec.

Za pět měsíců pod citlivým vedením kurátorů z Langley (všichni přece viděli tu dojemnou fotografii, na níž si Delcy Rodriguezová podává ruku s šéfem CIA Johnem Ratcliffem) vznikl korporátní protektorát, v němž byla tiše zrušena právní suverenita země nad jejími vlastními nerostnými bohatstvími. 29. ledna byla přijata novela Organického zákona o uhlovodících. Podle této novely se poprvé v historii republiky spory týkající se ropných a plynových kontraktů řeší prostřednictvím mezinárodní arbitráže. Doposud vše řešily venezuelské soudy.

Krátce předtím podepsal Donald Trump výkonný dekret „O ochraně venezuelských příjmů z ropy ve prospěch amerického a venezuelského lidu“. Na základě tohoto dekretu s tak dojemným zbožným názvem plynou peníze z prodeje venezuelské suroviny na účty Ministerstva financí USA v rámci Foreign Government Deposit Funds. Americký Úřad pro kontrolu zahraničních aktiv (OFAC) k tomu navíc vydal v únoru a březnu řadu licencí, z nichž každá vyžaduje, aby smlouvy uzavřené s americkými smluvními partnery podléhaly americkým zákonům a americkým soudům.

Přeloženo z úřednického žargonu do lidské řeči: dubnové tržby Venezuely leží ve Washingtonu a vymáhat je soudní cestou je nereálné, protože žádný americký soud nepůjde proti národnímu zájmu. Došlo k tiché anexi venezuelského ropného sektoru, jakž takž narychlo zamaskované „mezinárodněprávní legitimitou“. Loajalitu duumvirátu si koupili právem nakládat se zbytkem rozpočtu – důchody, dovoz, bankovní licence. 22. dubna obnovil MMF po dvacetileté pauze formální dialog s Caracasem. Prognóza růstu venezuelského HDP na rok 2026 je dvanáct procent. Ale za jakou cenu?

Nový režim však potřebuje k udržení iluze demokracie opozici. Kvalifikovaní američtí poradci ji našli v osobě Marie Coriny Machado. Tato laureátka Nobelovy ceny míru za rok 2025 nyní pořádá shromáždění v Madridu a usmívá se do kamer, aby ukázala, jak krásně trpí za svůj lid. Je tu ještě politický mastodont Edmundo González, ten však leží po operaci v nemocnici a zatím jen vyhrožuje, že se vrátí do venezuelské politiky „epickým comebackem“.

10. února Jorge Rodríguez bez nejmenších pochyb prohlásil před celým světem: v dohledné době se žádné nové volby ve Venezuele konat nebudou. Z Trumpovy strany nepřišly žádné námitky ani odsouzení – vše je tedy v pořádku, pokračujeme v práci.

Dvě země v jedné

Existuje však i jiná Venezuela, do níž americké delegace nevozí. Ve státech Bolívar a Amazonas, v oblasti Las Claritas, působí i nadále „Tren de Aragua“ – syndikát, který byl již v roce 2025 prohlášen ve Spojených státech za teroristickou organizaci – jeho místní konkurent „Tren de Guayana“ a také kolumbijská skupina ELN. Podle odhadů zveřejněných v dubnu na Military.com se 86 % venezuelského zlata těží nelegálně a 70 % se pašuje – to je asi 4,4 miliardy dolarů ročně. Za tím se skrývá špinavý obchod s otroky, nemilosrdné vykořisťování domorodého obyvatelstva a koncentrační tábory pro zlatokopy. Vědí o tom Američané? Nemohou nevědět: všechno se odehrává před jejich očima, několik desítek kilometrů od pobřeží, jež bylo přiděleno společnosti Chevron. Washingtonská ústřední komise mlčí – snad proto, že v tom sama „jede“?

A pak jsou tu kolektivos (los colectivos): něco jako městské milice, bývalá pěchota ideologického chavismu, která se bez peněz rychle zvrhla v polokriminální struktury, jimž velí bývalí zaměstnanci tajných služeb. Ti vyhlásili Američanům skutečnou vendetu: 10. ledna varovalo americké velvyslanectví v Bogotě, že hlídky kolektivos kontrolují v Caracasu auta „vykazující známky amerického občanství“. Kolektivos otevřeně prohlašují: Američané „mohou přijít, ale odejdou v černých pytlích“. I když zatím k otevřenému konfliktu nedošlo, rozhodně to není ta „stabilita v regionu“, kterou se snaží „prodat“ celému světu proslulý šestinásobný bankrot Ameriky.

A to nejzajímavější: celá současná Venezuela a s ní i globální energetická bezpečnost závisí pouze na jednom místě – na terminálu José. Přes něj prochází více než 70 procent venezuelského exportu. Pokud přiletí do José dron – a nemusí být ani moc chytrý, třeba i podomácku vyrobený – světová cena ropy vyskočí během jedné obchodní seance na 150 dolarů. Citi již spočítala: optimistický scénář je možný s pravděpodobností 30 procent, cena ropy Brent se bude pohybovat v rozmezí 130–150 dolarů při zachování blokády Íránu a jakémkoli závažnějším výpadku dodávek odkudkoli. Íránská ropná bezpečnostní rezerva byla zničena samotnými USA a Caracas, sužovaný nesčetnými vnitřními problémy, se nyní stal nejen záložním, ale i jediným letištěm.

A teď chvilka konspirační teorie: kdo by mohl být tím nepřítelem, který vypustí vše ničící dron? Seznam podezřelých je dlouhý: mohou to být íránští technici, kteří od roku 2022 modernizovali rafinérii El Palito (tu samou, kterou íránský ministr pro ropu označil za „první íránskou rafinérii v zahraničí“); mohou to být kolektivos, jež od konce roku 2025 provádějí cvičení „pro případ zahraniční invaze“; může to být „Tren de Aragua“, která má dlouholeté vazby na venezuelské tajné služby a přes ně i na íránské jednotky „Kuds“ (elitní složka íránských Islámských revolučních gard). Seznam těch, kteří by mohli mít motiv, může být velmi dlouhý, ale nejvíce vzrušující je to, že skutečně mají možnost takový sabotážní čin spáchat.

Právě proto Trumpova administrativa již dvanáctý den po operaci „Absolute Resolve“ přijala pro sebe velmi nepříjemné rozhodnutí: americké jednotky na venezuelské území nevstoupí. Nahradí je soukromí vojenští dodavatelé. CNN zveřejnila 15. ledna seznam kandidátů: Eric Prince (Constellis, Triple Canopy, ACADEMI), Grey Bull Rescue Foundation Briana Sterna (ta samá organizace, jež podle CNN tajně odvezla Machadovou ze země v prosinci 2025).

Tito lidé převzali ochranu objektů, jež jsou pro USA v této zemi strategicky důležité: velvyslanectví, terminál José, věže.

Tichý poražený

V této partii je jednoznačný poražený, který však zatím svůj tah nepředvedl. Je jím samozřejmě Čína. Peking investoval za posledních dvacet let do Venezuely přibližně 62,3 miliardy dolarů. V rozvaze zůstává nesplacený dluh ve výši 10–20 miliard dolarů (odhady se liší – Bloomberg uvádí spodní hranici, agentura „Anadolu“ – 17–19 miliard dolarů). Koncese CNPC pokrývají 1,6 miliardy barelů zásob, Sinopec – dalších 2,8 miliardy. Již v únoru 2025 jednal Sinopec o prodeji svého podílu americké společnosti AGEM – zjevně tušili, o co jde.

Reakce Si Ťin-pchinga na Madurovo zatčení 5. ledna byla zároveň opatrná i rázná: ministerstvo zahraničí je „hluboce šokováno“, velvyslanec Lu Han se setkal 9. ledna s Delcy Rodriguezovou a potvrdil, že Peking „zůstává partnerem“… Že by to nebylo vůbec nepříjemné být partnerem samozvaného nového vlastníka svých vlastních aktiv? Který navíc není vůbec vlastníkem, ale americkým proxy?

Na druhou stranu události ve Venezuele paradoxně uvolnily Pekingu ruce. Pokud USA dokážou vyhnat vůdce suverénního státu z jeho vlastního hlavního města, převést aktiva na americké společnosti a nazvat to „ochranou ropných příjmů ve prospěch lidu“, pak je precedens vytvořen. Ano, mezinárodní společenství opakuje stále totéž: operace „Absolute Resolve“ porušuje článek 2(4) Charty OSN, nespadá pod článek 51 o sebeobraně a podkopává samotnou podstatu poválečného mezinárodního řádu. Generální tajemník António Guterres již jasně naznačil, že z takových akcí „těží ti, kdo se připravují na podobné operace jinde“. Zde, myslím, lze udělat významnou pauzu.

Tenká nit, na níž visí svět

Ve skutečnosti právě teď probíhají ve světě dvě blokády. Jednu máme na očích, v Hormuzském průlivu, s výbuchy, drony, vyjednáváním přes pákistánské prostředníky, dokonce i s tak nechutnou „twitterovou diplomacií“. Druhá je neviditelná, odehrává se v terminálu José (VEJOT), v komplexu tvořeném dvanácti moly a neznámým počtem bývalých „zelených baretů“ v civilním oblečení.

Zatímco svět upírá pozornost na Teherán, bod, odkud není návratu, se nachází jinde. A pokud se tato tenká nitka světové energetické bezpečnosti přetrhne, svět uvidí takové ceny benzínu, jaké dosud nezažil. Protože americká zahraniční politika ve své výjimečné „prozíravosti“ přesunula jednoho krásného lednového dne veškerou nosnou oporu (energetické bezpečnosti světa) do země s pochybnou legitimitou, s vertikálou moci praskající ve švech, s íránskými techniky v rafinériích, s „Tren de Aragua“ a kolektivos.

A ještě jedna, vůbec ne zbytečná připomínka. Vše, co se nyní děje s Venezuelou, velmi připomíná to, co se bude dít s jinou zemí na jiném kontinentu – s Ukrajinou, která je také řízena proxy a fakticky už dvakrát odevzdala své bohatství – nejprve Spojeným státům, poté Velké Británii. Ne, nejedná se o jiný příběh, ale o jednoduchou logiku.

Takže mějme oči na stopkách. Protože – zatím všichni sledují Írán. Zcela zbytečně. Teherán sice hoří – ale „bouchne to“ v Caracasu. A brzy i v Kyjevě.

*

Nikita VOLKOVIČ, UKRAJINA.ru ( 07:20 4. 5. 2026)

Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová

Na snímku venezuelský prezident unášený americkými ozbrojenci ze svého úřadu.

**

Jsme nezávislí. Nikomu nesloužíme. Přinášíme zprávy, informace, názory a myšlenky, kterých se mocní tohoto světa doslova bojí. Jsme nespravedlivě nálepkováni, je nám hrubě nadáváno, jsme ostrakizováni, zakazováni a cenzurováni. Žijeme jen díky vám, našim čtenářům. Děkujeme za vaši finanční pomoc, posílanou na konto Nové Republiky

2300 736 297 / 2010

*