Německo / Česko a energie …..

Prázdnuše Nerudová se minulý týden natřásala jako zpravodajka v Europarlamentu, když předkládala k hlasování drobný kosmetický korekční návrh ohledně emisních povolenek ETS2. Český mainstream to samozřejmě podal jako obdobu Napoleonova vítězství u Slavkova. Protože Nerudová. Já bych jí zatleskal, kdyby dala a prosadila návrh na jejich úplné zrušení. Ale u kosmetické úpravy? Jak málo dnes stačí k mediální radosti….

V té souvislosti se mi před očima objevil článek z britského Spectatoru, týkající se energií , který jsem četl stejný den dopoledne. Týkající se energetické situace Německa. A tedy i Česka. A sáhl po něm. Existují tvorové jako Prázdnuše a český mainstreamový námezdný brk a pak novináři Leon Mangasarian, který napsal 

Net zero and the myth of German efficiency

podle překladače

Nulový čistý zisk a mýtus o německé efektivitě

Ztráta jednoho zdroje energie může být neštěstí. Ztráta dvou je nedbalost. A ztráta tří je alarmující, pokud jste třetí největší průmyslovou zemí světa. Ale ohrozit čtvrtý zdroj energie, ten, který má nahradit první tři, se zdá být podobné přání okamžité smrti. Je úžasné, že právě tímto směrem se nyní Německo ubírá se svou zpackanou energetickou transformací neboli Energiewende , na které někteří Němci stále podivně trvají jako na vzoru pro celý svět.

Prvním zdrojem energie, který byl zrušen, byla německá jaderná kapacita, která dříve dodávala přes 30 procent elektřiny v zemi. Poslední jaderná elektrárna byla uzavřena v roce 2023 po desetiletích protijaderných kampaní a legislativy Zelených. Harmonogram uzavírání byl nejprve zpomalen za křesťanskodemokratické kancléřky Angely Merkelové a poté náhle zrychlen po katastrofě ve Fukušimě v roce 2011.

Druhým zdrojem, který je tvrdě zasažen, jsou uhelné elektrárny. Mnohé z nich jsou již uzavřeny nebo mají omezený provoz a poslední uhelná elektrárna bude uzavřena nejpozději v roce 2038.

Produkce třetího, potenciálně hlavního energetického zdroje Německa, hydraulického štěpení neboli frakování, byla z velké části zakázána zákonem z doby Merkelové z roku 2017. Nikdo přesně neví, kolik frakovaného plynu by Německo mohlo vyprodukovat, protože se nevyplatí provádět geologický výzkum, ale odhaduje se, že až 20 let celkové roční potřeby plynu by se daly pokrýt domácím frakováním. Jiní tvrdí, že frakování by mohlo pokrýt čtvrtinu dlouhodobé roční poptávky po plynu.

A konečně čtvrtý zdroj energie a údajný zachránce – obnovitelné zdroje energie. Předpokládalo se, že nahradí všechno ostatní, ale jsou v krizi, protože dotace na čistou elektřinu prudce klesají, náklady prudce rostou a klíčová elektrická vedení a bateriová úložiště stále nejsou postavena.

Osobní zkušenost – posledních šest let se se sousedy snažíme postavit větrnou farmu ve spolkové zemi Braniborsko. Pomalá byrokracie odmítá schválit pouhých 15 větrných turbín. Klesající ceny elektřiny pro průmysl by ale mohly všechno úplně zničit.

Dodavatelská firma nám najednou oznámila, že musíme akceptovat 80% snížení příjmů oproti smlouvě. Odpověděli jsme: „Tak zmizte!“ Žádný vlastník pozemku by nesouhlasil s tím, aby mu byl pozemek znehodnocen za almužnu. Snížené příjmy by poškodily nejen vlastníky pozemků, ale i naši místní samosprávu, která už tak má nedostatek peněz.

„Existuje riziko, že až dvě třetiny všech plánovaných projektů v oblasti obnovitelných zdrojů energie v Německu nebudou nikdy realizovány,“ uvedl finanční ředitel společnosti, jehož jméno nemohu z právních důvodů zveřejnit.

Má osobní zájem na tom, aby to vypadalo co nejhůř, takže se dohodneme na nižších platbách, ale můj právník potvrdil, že Německo je uprostřed krize obnovitelných zdrojů energie. „Všichni přišli s požadavkem na opětovné projednání smluv,“ poznamenal Ulrich Becker z Postupimi.

Kromě škrtů v dotacích trpí obnovitelné zdroje energie prudce rostoucími cenami větrných turbín (které vzrostly nejméně o 20 %), a také úrokovými sazbami, které v posledních několika letech prudce vzrostly. Mnoho projektů větrné energie v Německu je financováno výhradně z úvěrů.

Navíc nedávné změny na trhu s obnovitelnými zdroji energie brání Německu ve výstavbě tolik potřebného elektrického vedení z větrem ošlehaného severu na energeticky hladový jih. A slibovaná deregulace kapacity skladování energie nikam nevedla. Loni jsem se přihlásil ke dvěma projektům skladování energie v bateriích, ale nic z nich nebylo.

„Proces schvalování je v současnosti hlavní překážkou rozšiřování kapacity bateriových úložišť,“ uvádí zpráva BB Göttingen, poradenské společnosti v oblasti obnovitelných zdrojů energie a zemědělství. Německá byrokracie jako obvykle brzdí i strategické národní projekty – a to i přes zelenou od politiků.

Člověk by si myslel, že by vláda měla alespoň zvážit nápravu minulých chyb v energetickém sektoru. To v žádném případě!

Kancléř Friedrich Merz, křesťanský demokrat, připouští, že opuštění jaderné energie bylo chybou, ale tvrdohlavě odmítá odstoupit od plánu, i když by technicky vzato některé z odstavených jaderných elektráren mohly být znovu spuštěny.

A co hydraulické štěpení pro těžbu plynu? Merzova odpověď zůstává nezměněna: kategorické ne .

Pokud jde o uhelné elektrárny, nejodvážnějším prohlášením Merze je, že termín odstavení v roce 2038 je „nerealistický“.

Pokud budou elektrárny pokračovat v provozu, odkud bude uhlí pocházet?

Rozhodně ne z Německa. Hnědouhelné doly, včetně masivního ložiska Hambach v Severním Porýní-Vestfálsku, jsou zaplaveny. Uvedeným cílem je vytvořit umělé jezero. Základním cílem zaplavení je fyzicky znemožnit těžbu uhlí. Podle odhadů Německého federálního institutu pro geovědy a přírodní zdroje by zásoby uhlí stačily k zásobování celé země elektřinou po dobu příštích století a půl.

Merz prostě nemá mandát voličů k zásadním energetickým nebo ekonomickým reformám. Navíc je kategoricky odmítají nejen sociální demokraté, jeho koaliční partneři, ale i jeho vlastní straničtí soudruzi v CDU a bavorské CSU.

Tragédií Německa jako celku je, že jeho spojenci vidí, jak je nespolehlivé. V posledních desetiletích se Berlín dopustil nespočtu politických chyb, řídil se morálními úvahami, ale rezolutně ignoroval strategickou logiku. Jen si to představte: spoléhání se na Vladimira Putina v otázce energie; závislost na Číně v otázce exportu; důvěřování Donaldu Trumpovi v ochraně Evropy; postupné snižování německých ozbrojených sil; a konečně otevření hranic všem migrantům bez výjimky v roce 2015 (i za Merkelové).

Hlavním selháním je ale vychvalovaná „energetická transformace“. Plán se spoléhal na levný ruský plyn, který nyní beze stopy zmizel; uzavření jaderných elektráren a zákaz výroby energie z uhlí; proměna „nulového čistého vypouštění“ ve Svatý grál (a to v zemi, která zbohatla na hojnosti levné energie!); a konečně víra, že pokrytím celé země větrnými turbínami a solárními parky by bylo možné pohánět největší evropskou ekonomiku.

V šíleném spěchu za dosažením nulových čistých emisí do roku 2045 všichni zapomněli na záložní elektrárny pro německé zimy s jejich Dunkelflaute, neboli „oblačným bezvětřím“, kdy nesvítí slunce a nefouká vítr. Kdy větrné a solární elektrárny nedokážou zajistit ani základní dodávky energie. Výběrové řízení na plynové elektrárny byla vyhlášena teprve letos. Vzhledem k německé byrokracii Bůh ví, kdy budou postaveny. A dostanou miliardy eur na dotacích, protože žádný soukromý investor se neodváží postavit elektrárnu, která nemůže fungovat 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.

A pak je tu ta nedbalost, s jakou úřady zacházejí s nejdražší elektřinou v Evropské unii jako s pouhou nepříjemností! Koho zajímá, že elektřina v Německu je v současnosti čtyřikrát dražší než ve Francii? Tak například německý průmysl. Několik velkých spotřebitelů elektřiny, včetně ocelářského, cementářského a chemického průmyslu, křičelo tak hlasitě, že byli umlčeni energetickými dotacemi v celkové výši 3,8 miliardy eur od roku 2026 do roku 2028.

Zbytek německého průmyslu takové štěstí neměl. Vzkaz zněl: „Buďte stateční a neztrácejte odvahu.“

Bavorsko je centrem německého obchodu a zpráva Bavorského průmyslového svazu je celkem jasná: „Vysoké ceny energií zůstávají klíčovou konkurenční nevýhodou Německa jako průmyslového regionu.“ Průzkum mezi členy Německého strojírenského svazu (VDMA) zjistil, že 40 % všech firem zvažuje přesun výroby do zahraničí.

Německý průmysl je zasažen požárem nejvyššího řádu. Od roku 2019 ztratil průmysl přibližně 300 000 pracovních míst a dalších 150 000 jich letos zmizí,varuje Německý svaz zaměstnavatelů v hutním a elektrotechnickém průmyslu.

Kancléř Merz by udělal dobře, kdyby věnoval pozornost energetické politice dvou největších průmyslových partnerů Německa: Spojených států (první místo) a Číny (druhé místo).

43 % elektřiny v USA se vyrábí ze zemního plynu, 21 % z obnovitelných zdrojů, 19 % z jaderné energie a 16 % z uhlí. V Číně se 60 % vyrábí z uhlí, 32 % z obnovitelných zdrojů, 5 % z jaderné energie a 3 % ze zemního plynu.

Německo sice loni vyrobilo ohromujících 57 % své elektřiny z obnovitelných zdrojů, ale za vysokou cenu pro ekonomiku. Opuštění zbývajících 43 % z uhlí, zemního plynu a ropy by bylo naprosto katastrofální. Podle některých odhadů bude tolik diskutovaná „energetická transformace“ do roku 2045 stát pět bilionů eur.

Vzhledem k tomu, že do dosažení berlínského cíle „nulových čistých emisí“ zbývá pouhých 19 let, je to drsná připomínka katastrofálních důsledků, které mohou mít i technicky správná opatření. Jak se říká: „ Operace gelungen, Patient tot “ – operace se zdařila, pacient zemřel.

Autor:

Leon Mangasaryan pracuje jako reportér a redaktor od roku 1989 a přispívá pro agentury Bloomberg, Deutsche Presse Agentur a United Press International. V současné době je nezávislým novinářem a pěstuje stromy v Braniborsku.

***

Na rozdíl od Prázdnuše není co dodat!

Petr Vlk, Kosa Zostra