Velká umělá řeka představovala síť 4 000 kilometrů podzemních potrubí, navrženou k zachycování fosilní vody ze Sahary a přeměně pouště na zemědělskou půdu. Voda měla být čerpána z nubijského pískovcového aquiferu – největší zásoby podzemní fosilní vody na světě, obsahující čistou vodu nahromaděnou v podzemí před 40 000 lety.
Tento projekt by zajistil suverenitu nejen Libyi, ale celé saharské a sahelské oblasti. A právě tato výzva k vytvoření suverenity znepokojovala západní imperialistický tábor. Impérium dává přednost tomu, aby země Jihu dovážely potraviny a suroviny ze Západu a zůstaly chudými žebráky závislými na MMF.

Dokument CIA z roku 1987, který byl nyní odtajněn, již tehdy varoval před „nebezpečím“, které tento projekt vodního zdroje představoval pro imperialistické zájmy, a uváděl, že „má potenciál zajistit Libyi zásobování vodou na dobu neurčitou a výrazně snížit závislost na dovozu potravin ze Západu“.
Proto v roce 2011 letadla NATO bombardovala místa projektu a dokonce i továrnu na potrubí ve městě Brega. Říká se vám, že Afrika je chudá, ale neříká se vám, kdo ji udržuje v chudobě, ani komu vyhovuje, aby to tak zůstalo. Zničit země a vrátit je do doby kamenné, aby byly závislé na západních půjčkách a výměnou za to odevzdaly všechny své zdroje… takhle funguje neokolonialismus i v roce 2026.
Proč tomu věnovat ještě pozornost?
Kaddáfí spolu s Džamáhírií prosazoval myšlenku, že lid si musí sám určovat svou ekonomickou a kulturní cestu bez zahraničního vměšování: byl pevně proti vlivu NATO, americké hegemonii a mezinárodní finanční závislosti. To je i dnes velmi aktuální. Kaddáfího Libye se také prezentovala jako životaschopná socialistická alternativa k buržoaznímu parlamentnímu liberalismu, a to prostřednictvím systému lidových výborů a přímé participace, který zohledňoval místní samosprávu. Agrese NATO v roce 2011 vedla ke změně režimu, která uvrhla Libyi do přetrvávajícího chaosu a násilí, situace, z níž nadále těží organizovaný zločin prostřednictvím obchodu s drogami a lidmi směřujícího do Evropy.
*



Jak jako socialistická alternativa? Jak jako systém lidových výborů a přímé participace? Co s nějakou místní samosprávou? Vždyť oni by snad nakonec chtěli na poušti vodu. Oni by ke všemu asi chtěli pít. Nedalo se nic dělat. Nastolili jsme naše hodnoty, zachránili je humanitárním bombardováním a zavedli v Libyi spravedlivou liberální demokracii našeho střihu,… Číst vice »