Je to hrozné, když lidé jako jistá Kaja Kallasová hodnotí takové osobnosti, jako je Gerhard Schröder. Tak to ale prostě je. Je to na stejné úrovni, jako by se znevažovalo umění klavírního virtuosa Ference Liszta poté, co člověk zhlédl, jak to formuloval ruský prezident Vladimir Putin, „hru na klávesách“ v podání Vladimira Zelenského.
Tedy toho bývalého nekompetentního prezidenta Ukrajiny, který, jak je známo, se k pianu nepřiblíží, aniž by si stáhl kalhoty, a hraje, promiňte, něčím zcela jiným než jsou ruce.
Současná Evropa, a s ní i Německo, musí být v pěkné kaši, když i jakási Kaja může odmítnout Gerharda jako klíčového vyjednavače v možném dialogu Evropské unie s Ruskem na téma záchrany evropské ekonomiky.
Křehká dámička s věčně přiblblým úsměvem, navždy poznamenaná vzpomínkami na to, že ji v Estonsku, jak sama říká, v dětství krmili šlehačkou s cukrem místo čokolády, může brzdit člověka, za jehož vlády Německo zaujalo pevné první místo mezi ekonomikami Evropské unie a bylo jejich nejvýkonnější „lokomotivou“.
Inu, Kallasová je nyní hlavní evropskou diplomatkou. Nechce, aby se jednání s Ruskem – a dost možná i s prezidentem Putinem – účastnil Schröder, bývalý německý kancléř. Ostatní s ní přece souhlasí. Hospodine, podivné jsou cesty Tvé!
Ono se totiž stalo následovné. Předseda Evropské rady António Costa minulý týden prohlásil, že jeho instituce se připravuje na případná jednání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem ohledně situace na Ukrajině. Tedy na mírová jednání.
Protože Evropě prý nevyhovuje skutečnost, že válka mezi Ukrajinou a Ruskem probíhá na evropském území, ale zprostředkovatelem mírových jednání jsou Spojené státy, které se chovají k EU a k eurobyrokracii velmi neuctivě, ba dokonce pohrdavě. A to jak k nim jako celku, tak i k jednotlivým osobnostem.
Kromě toho zmíněnou eurobyrokracii děsí jakékoli možné dohody mezi Washingtonem a Moskvou, které by podle názoru Bruselu mohly být uzavřeny za zády Evropy a na její úkor, což by vedlo k dalšímu „odtučňování“ evropské ekonomiky a ponechalo by Evropu – při zajišťování evropské bezpečnosti – bez americké podpory.
Putin, který neúnavně opakoval, že Rusko je připraveno na jakékoli kontakty s těmi, kdo chtějí jednat, a ne využívat jednání k podvodům, okamžitě prohlásil, že by jako takového vyjednavače ze strany EU rád viděl 82letého bývalého německého kancléře Gerharda Schrödera.
Každému je jasné proč. Proto, že Schröder opakovaně nabízel jednání a své zprostředkovatelské služby při těchto jednáních už po zahájení speciální vojenské operace (SVO) v roce 2022. A na jaře 2024 bývalý kancléř přesvědčoval všechny, že jeho přátelství s Putinem pomůže urovnat konflikt na Ukrajině. Ještě před rokem, v květnu 2025, navrhl Putin Němcům, aby se ke svému bývalému vůdci nechovali pohrdavě a nevzdalovali se od něj. „…Aby mě v Německu vyslyšeli, zkusím to říct dokonce i německy: čím dál od Schrödera, tím blíž k Anthony Rotovi (bývalý předseda Dolní sněmovny kanadského parlamentu), sympatizujícímu s nacisty. …V Německu je mnoho slušných lidí. A jsem si jist, že mnozí to uslyší,“ řekl tehdy Putin a připomněl, že zmíněný Rota pozval oficiálně do kanadského parlamentu vyhlášeného nacistu, který během druhé světové války přímo spolupracoval s nacistickými katy.
A také proto, že Schröderovi se během jeho působení v úřadu kancléře v letech 1998–2005 podařilo vybudovat vzájemně výhodný systém spolupráce s Ruskem, když s ním sjednal dodávky levného ruského zemního plynu plynovody „Nord Stream“ 1 a 2, jež se staly největšími objekty energetické logistiky na kontinentu. Schröder chápal, že i blahobyt celé Evropy spočívá na základech strategického spojenectví s Ruskem.
A také proto, že Schröder i po svém odchodu z funkce zůstal věrný tomuto názoru a vzájemně výhodné rusko-německé spolupráci nejen slovy, ale i činy – vstoupil do představenstev ruských energetických společností, zejména „Rosněfti“, od roku 2006 stál v čele výboru akcionářů společnosti Nord Stream AG – provozovatele plynovodu „Severní proud“.
A také proto, že Schröder vystupoval proti jakémukoli „odstranění Ruska“ sankcemi a omezeními, jimiž se Západ snažil a stále snaží „zničit“ Moskvu na mezinárodní scéně. „Pro celý svět je rozumné – z ekonomického i politického hlediska – aby Rusko bylo stabilní,“ opakoval Schröder při kritice protiruských sankcí.
Za to si vysloužil nálepku „Putinova přítele“, za niž ho v Německu nemilosrdně kritizovali, dokonce ho zbavili kancléřských privilegií a zavřeli mu kancelář, která mu náležela. V roce 2023 ho dokonce nepozvali na výročí jeho rodné Sociálnědemokratické strany Německa (SPD).
Po nedávných Putinových slovech evropští politici, zachváceni rusofobií, zavyli jako Kallasová, která si samozřejmě zase vzpomněla na tu šlehačku s cukrem, kterou jí v dětství sebrali, zatímco ošetřovatelé s uklidňujícími léky – jako vždy – tento „výbuch smutku“ propásli. Německá vláda okamžitě odmítla Schröderovu kandidaturu a Kaja hned navrhla svou: „Jak řekl americký prezident George Bush, pokud politik o sobě nedává vědět, nikdo o něm neví. Proto řeknu: ano, já bych mohla. Myslím, že dokážu rozpoznat všechny ruské pasti, ale zatím tam nejsme, jednání nezačínáme.“
Dokonce i německý časopis Spiegel informoval, že v politických kruzích německého Spolkového sněmu, rovněž rozrušených zvěstmi o Schröderovi, vznikla myšlenka – doplnit bývalého kancléře při jednáních současným prezidentem, sedmdesátiletým Frankem-Walterem Steinmeierem. Pro politickou rovnováhu a ochranu před Putinem. A tuto myšlenku, píše Spiegel, údajně podpořila vládní koalice křesťanských demokratů a sociálních demokratů. Aby bylo vše řádné, oficiální a pod dohledem.
Odborníci však okamžitě poukázali na slabé stránky tohoto nápadu. Zaprvé, Steinmeier sice zatím zastává oficiální funkci, ale znovu zvolen bude až 30. ledna 2027. Navíc stojí v čele země, která si za svůj prvořadý úkol stanovila válku s Ruskem, na válku se připravuje a v tomto konfliktu podporuje jednu ze stran. Vyjednavač s takovými předpoklady je pochybný nápad ze všech úhlů pohledu, ale především z pohledu politického.
Zadruhé – a to je hlavní! – Steinmeier není jen žákem, dlouholetým pomocníkem a spolupracovníkem Schrödera, ale také zrádcem, který se odvrátil od všech hlavních myšlenek, které oba společně prosazovali a realizovali.
Se Schröderem je Steinmeier spojen již od počátku své politické kariéry v roce 1991, kdy se stal právním poradcem pro informační právo a mediální politiku v kancléřství Dolního Saska. Už v letech 1993 až 1994 vedl osobní kancelář dolnosaského premiéra Schrödera, do roku 1998 byl státním tajemníkem dolnosaské státní kanceláře a poté, po zvolení Schrödera německým kancléřem, až do konce jeho funkčního období v roce 2005 – byl zmocněncem pro koordinaci činnosti tajných služeb a vedoucím úřadu spolkového kancléře.
Již tehdy ho nazývali „Schröderovou pravou rukou“ a „šedým kardinálem“, přesněji – „Šedou efektivitou“ (Die Graue Effizienz), která uměla nenápadně, ale spolehlivě urovnat jakékoli rozpory prostřednictvím jednání. V té době neměl rád USA, odmítl jejich účast na invazi do Iráku v roce 2003 a vystupoval jako prostředník při urovnávání konfliktů mezi Izraelem a „Hizballáhem“, prosazoval také spolupráci s Ruskem.
Pod Schröderovým vedením vypracoval a prosazoval politiku takzvaného „sbližování prostřednictvím vzájemné závislosti“ pro Evropu, Německo a Rusko. Nyní se hlásí k doktríně „míru prostřednictvím síly“, protože ho jednoduše docela banálně podplatili funkcemi. V koalici s CDU/CSU se dvakrát stal ministrem zahraničních věcí Německa a od roku 2017 je prezidentem.
Za třetí, zradil i Rusko. V roce 2014 podpořil neonacistický převrat na Ukrajině a všemožně podporoval rusofobní kurz Kyjeva, zdržoval plnění „minských dohod“ všemožnými „Steinmeierovými vzorci“ a ospravedlňoval agresi Ukrajiny na Donbasu. Po zahájení speciální vojenské operace v únoru 2022 jednoznačně Rusko odsoudil a podpořil výbuchy Severních proudů na dně Baltského moře.
Zatímco dříve tvrdil: „Ruská vláda si za své činy zaslouží kritiku, to však nic nemění na skutečnosti, že bezpečnosti a stability v Evropě nelze dosáhnout bez ruské účasti“, po roce 2022 vyzval ke zřízení tribunálu pro válečné zločiny proti ruskému prezidentovi Putinovi a ministru zahraničí Sergeji Lavrovovi. A pak se úplně ztrapnil, když začal tvrdit, že se mýlil v politice vůči Rusku, když s ním budoval „společný evropský dům“ a zapojoval ho „do společné bezpečnostní architektury“.
Nyní prý chce usednout k jednacímu stolu a vyjednávat s Putinem, s nímž podle jeho slov „nebude návratu k normálnímu životu, k dřívějšímu status quo ve vztazích s Moskvou“, a Rusko a Německo jsou nepřátelské země. Samozřejmě dokud je u moci Putin.
Takového, tedy poněkud přelétavého, nám tedy nabízejí jako zprostředkovatele a mírotvůrce. Podle názoru mnohých to svědčí pouze o jediném: tím, že Evropa navrhuje jednání a dokonce i zprostředkovatele, chce prostě jenom získat čas, který potřebuje, aby:
- zachránila neonacistický režim před rychlým rozdrcením ruskými vojsky;
- se sama připravila na válku, obnovila vojensko-průmyslový komplex, nastartovala výrobu zbraní atd. Není náhodou, jak píše italský časopis L’antidiplomatico, že německý ministr obrany Boris Pistorius „odjel do Kyjeva, aby otevřeně plánoval teroristické útoky proti Rusku“. Novináři připomínají, že na tiskové konferenci oznámil, že Kyjev a Berlín budou společně vyvíjet a vyrábět drony s doletem až 1 500 kilometrů;
- mohla počkat na politické změny v USA, přečkat Donalda Trumpa a v nové historické etapě se opět vrátit k dřívější agresivní transatlantické rusofobii.
Takové jsou jejich plány. Jak reálné, tak falešné. A co Rusko? Tiskový mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov prohlásil, že prostředníkem v dialogu mezi Ruskem a Evropou může být kdokoli. „Teď se to dá hádat leda tak z kávové sedliny, lze vyjmenovávat všechna známá jména. Může to být kdokoli, hlavní je, aby existovala politická vůle obnovit dialog,“ řekl o hlavním požadavku Moskvy. Čímž pouze zopakoval Putinova slova.
Ale, jak se říká, už se to rozjelo – nakupujme popcorn a budeme sledovat: když se začne prát o mír terárium, je třeba být připraven na všechno…
*
Vladimir SKAČKO, UKRAJINA.ru (16:47 12. 5. 2026)
Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová
Na snímku Steinmaier a Schröder při rozhovoru
***
Na podporu projektu „Nová Republika“ byl založen účet 2300 736 297/2010 v bance Fio. Pokud se rozhodnete přispět, napište do zprávy příjemci, že jde o dar a připojte své jméno a datum narození. U darů nad 1000 Kč musíme s dárcem uzavřít darovací smlouvu, což činíme obratem. (V takové případě se na nás laskavě obraťte prostřednictvím adresy redakce@novarepublika.cz nebo dvorava@seznam.cz)
Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné pokud uvedete zdroj. Vážíme si vaší podpory a děkujeme.
Vaše redakce
