O jak velké prachy jde?

Již nějakou dobu je středem pozornosti blížící se summit NATO v Ankaře. Česká společnost je už víceméně automaticky rozdělena na dvě poloviny. Jedna doufá, že vládní letoun odletí bez hradní loutky a druhá si zase přeje, aby Pavel vládě ukázal svou moc podepřenou justicí, médií a komedianty.

Skandální přístup Ústavního soudu a jeho vměšování se do politiky, nikoliv nestranné, je zásadním ukazatelem stavu České republiky. Přidejme agresivní vyjadřování jeho bývalého předsedy Rychetského na podporu kolegy z bývalé KSČ Pavla a eskalaci napětí kolem veřejnoprávních médií podobně směřovaných jako Ústavní soud, či nesmyslné handrkování o nepotřebné euro. V tu chvíli je vcelku jasné, že vláda nebude mít na růžích ustláno. Opozice neguje vše, co vládní koalice tvoří, a navíc odvádí pozornost od svých kauz. I když policie došetřuje Bitcoiny a parlamentní komise vedená JUDr. Rajchlem, ve vládě hledají miliardy zmizelé ze státního rozpočtu, média mezitím usilovně zametají stopy a vytváří dojem, že největším problémem současnosti je Macinka ve Strážnici.

Pondělní zasedání vlády přineslo zásadní vyjádření. Petr Pavel byl sice dodatečně akreditován na ankarský summit, ale delegaci povede Andrej Babiš a program bude tvořen dle představ jeho týmu. Co tam bude dělat opoziční vůdce, to netušíme, ale může získat další zážitek do sbírky, tentokrát však ne úplně tak příjemný, o to více však zapamatovatelný. Především voliči by si měli uložit do paměti způsob, jakým se snažil za každou cenu hájit zájmy zbrojařů a válečných štváčů místo jejich. A stejně tak si uvědomit, jakou šarádu předvedli nejváženější představitelé justice. Už jednou jsme celou tuto partičku kolem Pavla a Koláře nazvali mafií a stále si za tím stojíme.

Hysterie soudruha prezidenta a tlak na účast v Ankaře v pozici lídra je až podivná. Jak už mnozí z různých zdrojů sbírajících informace pochytili, summit je velmi důležitým odrazovým můstkem pro majitele zbrojovek a ve hře je obrovské množství peněz. Generál Pavel má své závazky a za služby jemu již dříve poskytnuté musí odvádět slíbenou práci. Dokud byl ve funkci premiéra Fiala, mohlo si hradní duo dělat cokoliv. Výměna stráží ve Strakovce však musela bělovlasého donchuána vyděsit a nyní dochází na potřebu zmobilizovat veškeré dostupné kontakty, na kterých Kolář dlouhá léta pracoval. Ústavní soud patří mezi ně stejně, jako média a část zmanipulované umělecké scény. Také levicové hnutí Milion chvilek. Linii představovanou prezidentem udržuje při životu i politický neziskový sektor. Všechny tyto komponenty pracují proti vládě a vytváří nejen nenávist vůči ní, ale i rozkol ve společnosti.

Je evidentní, že jsme svědky války. Ta na Ukrajině je v tomto případu momentálně podružná. Máme ji u nás. Stojí proti sobě minimálně dvě mocenské platformy. Neokomunisticko-liberální v čele s Pavlem, Rychetským a nově i Baxou, ovšem se zásadní podporou vyměklé probruselské ODS a mafiánských STAN či Top09, anarchistickými Piráty a přizpůsobivými již od dob Luxe černoprdelníky. Mají na své straně jak mainstreamová média, ale ovládají i veřejnoprávní. Na ruku jim jdou justice, většina policie, politické neziskovky přicházející o plná koryta a schopná obloukem i přímo financovat spolky typu Milion chvilek. Také umělecká scéna závislá často na dotacích a mající dojem, že svou intelektuální úrovní převyšuje plebs, který ji však živí. Potřeba z pódií vykřikovat své názory a tvářit se jako morální hlídač už je přímo zarážející. Naštěstí v době covidové řada z nich „držela“ při vakcinační mafii a nyní se proti stejným politikům vymezuje. Ta prodejnost je evidentní.

Druhou část tvoří pragmatičtěji uvažující křídlo tvořené Babišem (neděláme si úplně iluze, že mnohem lepší), doplněné radikálnějšími Motoristy občas dohánějícími Babiše k obavám, nejdou-li do všeho buď tvrdě nebo trochu umíněně. Nicméně jsou na stejné vlně týkající se Green Dealu (naštěstí), míry poklonkování Ukrajině a snaze nějak vytvořit platformu schopnou s Bruselem spolupracovat. SPD jde trochu jinou cestou, má jiné představy a je mnohem realističtěji uvědomující si, že Evropská unie byla idealistickým projektem nyní přeměněným v nástroj Západu připomínající beranidlo proti Rusku. Vnímání poměrně širokospektrální SPD je blízké euroskeptikům a těm, kteří Rusko považují za nikoliv hrozbu, ale spíše záruku světové rovnováhy. Paradoxně jim jsou nejblíže ve Stačilo. Jejich aktivita je však utlumena na minimum. Jako by je volební prohra zlomila.

Přesto právě díky parlamentní většině Strakovku obrazně obývá Babiš se svou vládou a nenechává na sobě štípat dříví. Souboj mezi ním a Hradem pokračuje a všichni s napětím očekávají, co se bude dít v Ankaře. Tam už na alibismus nebude čas a doufáme, že otevřený souboj Pavel nevyhraje. Byl by to úplný konec třeba jen náznaku fungování parlamentní demokracie. Pavel si hraje na krále, opozice a komediální scéna na zdroj pravdy a lásky, média na pohádkáře a Ústavní soud připomíná ÚV KSČ a Milion chvilek zase naštvané odboráře. Naštěstí prezident nyní konečně ukazuje pravou tvář a přiznává, jak moc pracuje pro zájmové skupiny a proti nám všem. Za vším je však jen boj o prachy a neregulovanou moc. Jen ne každému to dochází.

*

Jindřich Kulhavý