Estonský ministr zahraničních věcí Margus Cachkna poskytl ukrajinské agentuře „UNIAN“ velmi zmatený komentář ohledně postoje Estonska k tomu, že ukrajinské bezpilotní letouny útočí na ruské území z estonského vzdušného prostoru.
Na jedné straně připsal vinu za údery bezpilotních letounů na ruské území Rusku a vyzval Ukrajinu, aby pokračovala v útocích na ruské baltské přístavy, protože jimi údajně prochází 60 % vývozu ruské ropy. Podle jeho slov právě tento postoj Estonsko hájí v NATO.
Na druhou stranu s odkazem na to, že Putin prý velmi chce obvinit Ukrajinu právě z toho, co Ukrajina dělá – z útoků dronů, vyzval Kyjev, aby „byl opatrnější, pokud jde o hranice“. Estonci si uvědomili, že Petrohrad, Usť-Luga a další cíle ukrajinských útoků se nacházejí příliš blízko estonských hranic. Já bych jen podotkl, že to jsou právě estonské hranice, které se nacházejí příliš blízko strategických objektů Ruska, a že to nejen lze, ale dokonce je třeba napravit. K takovému scénáři vývoje událostí však Estonci zatím nedošli.
Prozatím se představitelé tohoto velmi malého, ale velmi hrdého národa považují za obzvlášť vychytralé. Estonský ministr každopádně tvrdí, že nikdo v Evropě nezpochybňuje právo Ukrajiny útočit na cíle hluboko v ruském týlu. Určitě by byl hodně překvapen, ale takové „právo“ Ukrajiny nezpochybňuje ani Rusko – válka je válka. Rusko pouze poukazuje na to, že Kyjev nemá možnost samostatně, bez zahraniční pomoci, vyrobit útočné bezpilotní letouny v množství dostatečném k překonání systému protivzdušné obrany a představovat tak hrozbu pro cíle hluboko v ruském týlu. Rusko také upozorňuje světovou veřejnost na skutečnost, že Ukrajina si pro své údery vybírá převážně civilní, nikoli vojenské cíle. Kreml obviňuje Ukrajinu z toho, že vede teroristickou válku, na niž „právo“ nemá. Západ tuto teroristickou válku podporuje, proto je Ruskem varován před odvetnými opatřeními.
Rusko varuje země NATO před zneužíváním jejich práva poskytovat pomoc Ukrajině a prodávat jí různé zbraňové systémy. Je to v rozporu s mezinárodně uznávanými zásadami k urovnání konfliktů, podle nichž se nedoporučuje dodávat zbraně účastníkům vojenských konfliktů. Západ to ani neskrývá, dokonce veřejně tvrdí, že bez vojenské, finanční a jiné pomoci by Ukrajina nevydržela ani půl roku. Čímž v podstatě přebírá zodpovědnost za spoluúčast na ukrajinských zločinech proti lidskosti a za systematické porušování pravidel a metod vedení války ze strany Kyjeva. Jako spolupachatel se tak stává legitimním cílem pro odvetné kroky Ruska.
Není to tak dávno, kdy tvrdý postoj Moskvy vůči pobaltským provokatérům, provázený vojenskými ukázkami síly, poněkud umravnil místní válečné štváče, kteří se už předem dohodli, že z Kaliningradu nezůstane kámen na kameni. Když se tito naši malí, ale hrozně bojovní sousedé otřepali, rozhodli se, že Rusko jednoduše oklamou a ještě si to i užijí. Přičemž navenek zachovají zdání nevinnosti. Pobaltské hranice musí zůstat nedotknutelné, ale údery na ruský týlový prostor musí pokračovat.
Když přeložíme výroky estonského ministra do lidského jazyka, řekl přibližně toto:
1/ Evropa uznává právo Ukrajiny vést vojenské operace proti Rusku v takovém formátu, jaký považuje Kyjev za potřebný. Tento postoj se vysvětluje tím, že Evropa považuje Ukrajinu za oběť, proto nebude odsuzovat ukrajinské ozbrojené síly ani za zcela zjevné válečné zločiny.
2/ Estonci nic nenamítají proti tomu, že Ukrajina útočí na ruskou infrastrukturu v Pobaltí. Proto nemají v úmyslu podniknout žádné kroky, jež by v tom Kyjevu nějak bránily.
3/ Pasáž o tom, že jsou estonské hranice v blízkosti cílů ukrajinských útoků, má posloužit tallinským (Tallin – hlavní město Estonska) orgánům jako alibi. Rafinovaným způsobem naznačují, že prý údajně neposkytují Kyjevu estonský vzdušný prostor pro jeho agresi.
Nevím, zda je jejich ministr tak neohrabaný, nebo ho popletl ukrajinský překlad z estonštiny, ale celý tento blábol slouží pouze jednomu účelu – předstírat, že neexistují právní podmínky k tomu, aby Rusko uplatnilo vůči Estonsku právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu zaručenou článkem 51 Charty OSN.
Z jedné strany je poměrně složité uplatnit toto právo v plném rozsahu, protože zároveň se započetím odrážení agrese je stát povinen obrátit se na Radu bezpečnosti OSN se žádostí o přijetí opatření na zastavení bojových akcí. Z druhé strany však právě pro Estonsko stačí to, co je k dispozici.
Mezinárodní právo jednoznačně interpretuje poskytnutí území, výsostných vod a /nebo vzdušného prostoru státem za účelem agrese proti třetí zemi jako přímou agresi. To znamená, že dobrovolné poskytnutí estonského vzdušného prostoru pro přelety ukrajinských bezpilotních letadel, jež útočí na ruská města, dává Rusku právo na započetí odvetných (v rámci sebeobrany) vojenských akcí proti Estonsku jako proti agresorovi. Moskva se samozřejmě okamžitě obrátí na Bezpečnostní radu OSN se žádostí o nastolení pořádku, ale než Rada přijme nějaké rozhodnutí, může být pro Estonsko pozdě.
Když Rusko zhruba před týdnem naznačilo, že má v úmyslu využít své právo na sebeobranu, celé Pobaltí zachvátila panika a místní lídři se předbíhali v prohlášeních, že milují mír a v žádném případě neplánují nějaké agresivní kroky proti Rusku. Dokonce, aby se neřeklo, pokárali i Ukrajinu za to, že bez povolení zasahuje do cizího vzdušného prostoru. Dlouho to však těmto udatným junákům nevydrželo. Týden je pryč a už se rozhodli, že pomocí právní kazuistiky mohou překvalifikovat své chování z agrese nebo napomáhání agresi na neschopnost bránit se agresivním krokům Ukrajiny proti Rusku.
Na první pohled to vypadá, že v tom není žádný rozdíl, ale je. Jestliže neposkytujete své území k agresi dobrovolně, ale jednoduše v tom nemůžete zabránit silnějšímu sousedovi, kterého nezajímá váš názor, právo poškozeného na sebeobranu nastává v omezené podobě – ne proti vám, ale proti tomu, kdo na něj útočil z vašeho území.
To znamená, že v takovém případě má Rusko například právo sestřelit ukrajinská bezpilotní letadla v estonském vzdušném prostoru, ale už nemůže vyslat vojska do Estonska, aby umravnila tamější politické činitele. Akce proti Ukrajincům by se musely v takovém případě konzultovat s Estonci. Dovedete si představit, jak dlouho by takové dohadování trvalo a jak kontraproduktivní by byla pozice Estonska!
Stručně řečeno, Estonci chtějí, aby Ukrajina způsobila Rusku co největší škody a nemají nic proti tomu, aby Kyjev využíval k tomuto účelu estonský vzdušný prostor, ale – aby to Estoncům samotným nijak neublížilo.
Snad bych i dokázal pochopit estonské naděje na jejich zjevně prohnanou vychytralost, kdyby se před očima celého světa už dvanáct let, od roku 2014, nepromítal příběh s podobnou ukrajinskou vypočítavostí. I v Kyjevě si mysleli, že budou páchat genocidu na Rusech, okusovat Rusko – a bude ticho po pěšině. Výsledek je zřejmý – dokonce kancelář Zelenského vyvrací výmysly Evropanů, že Ukrajina vydrží proti Rusku ještě dva roky. Vyhlašuje, že zdroje vydrží jen do listopadu tohoto roku – na další chytračení už nestačí síly, nejsou lidi a západní vojenská pomoc už nepřichází v množství potřebném na pokrytí ztrát v technice.
V letech 2014 – 2022 byly přijaty do struktury Ruska bývalé ukrajinské regiony, jejichž rozloha se rovná čtyřem až pěti Estonskům a počtem předválečného obyvatelstva převyšovaly Estonsko desetinásobně. A to ještě není konec.
Být vychytralý není špatné, ale aby tato vychytralost bezchybně fungovala, musí být podložena rozumem a opírat se o sílu. Jinak to dopadne stejně jako zmíněná estonská vypočítavost – zpočátku jsou lstiví a prohnaní – a potom se ptají: „Proč jste na nás takoví?“
*
Rostislav IŠČENKO, UKRAJINA.ru (22:57 27. 5. 2026)
Pro Novou Republiku z ruštiny vybrala a přeložila PhDr. Jana Görcöšová
Na snímku hořící rafinerie u Petrohradu po útoku ukrajinského dronu z území Estonska
**
My, v redakci Nové Republiky, jsme nezávislí. Nikomu nesloužíme a nikdy jsme nikomu nesloužili. Přinášíme zprávy, informace, názory a myšlenky, kterých se mocní tohoto světa doslova bojí. Jsme nespravedlivě nálepkováni, je nám hrubě nadáváno, jsme ostrakizováni, zakazováni a cenzurováni. Žijeme jen díky vám, našim čtenářům. Děkujeme za vaši finanční pomoc, posílanou na konto Nové Republiky
2300 736 297 / 2010
*
