Proč Trump náhle souhlasil s dohodou o příměří?

Včera mi zase jednou dorazil mail u dosud neznámé adresy. Napsal jej pierre. A poslal hned tři linky. Na tři různé zdroje, které ovšem píší o tomtéž a více méně stejně – totiž, že svět je jen maximálně pár týdnů od okamžiku, než narazí plnou parou do zdi. Do jaké zdi? Tak o tom si přečtete vše potřebné v jednom ze zmíněných textů. Což také vysvětluje, proč Trump změnil docela zásadně svůj postoj k nějaké předdohodě s Iránem! Více v článku

World oil inventories falling fast towards hard operational floor

podle překladače

Světové zásoby ropy rychle klesají ke kritické provozní spodní hranici

Světové ropné rezervy mizí rychleji než kdykoli předtím v zaznamenané historii. Dva měsíce po téměř úplném uzavření Hormuzského průlivu se globální zásoby snižují tempem, které již překročilo předchozí známý čtvrtletní rekord – a investiční banky sledující vyčerpávání strategických rezerv varují, že se trh blíží prahu, kdy se otázka kolem ropy přesouvá z její ceny na obyčejnou fyzickou dostupnost.

Morgan Stanley odhaduje, že globální zásoby ropy mezi 1. březnem a 25. dubnem klesly přibližně o 4,8 milionu barelů denně – což výrazně překračuje předchozí známý vrchol čtvrtletního poklesu podle údajů shromážděných Mezinárodní energetickou agenturou. Goldman Sachs odhaduje, že globální pozorovatelné zásoby klesly jen v dubnu o 7,1 milionu barelů denně. Téměř 60 % poklesu představuje ropa; zbytek tvoří rafinovaná paliva.

Celkové evidované zásoby ropy – které dosáhly vrcholu téměř 9 miliard barelů během kolapsu poptávky po Covid-19 v březnu 2020 – činily přibližně 8,5 miliardy barelů, když koncem února začala válka s Íránem. Nyní klesají téměř vertikálním tempem. Natasha Kanevová, vedoucí výzkumu globálních komodit banky JPMorgan, varuje, že zásoby OECD by mohly dosáhnout „úrovně provozního stresu“ do začátku června a „provozního minima“ do září, pokud se průliv znovu neotevře. Jednoduše řečeno, to v podstatě znamená, že světu dojdou využitelné zásoby ropy a začíná systém přidělování.

Příběhy dvou prahů

Existují dvě kritické úrovně, kterým trh dříve nebyl nucen čelit současně. Úroveň provozního stresu – přibližně 7,6 miliardy barelů – je bodem, ve kterém systém začíná pociťovat značné funkční zatížení: cenová volatilita se stává extrémní, na nejvíce exponovaných trzích začíná přidělování rafinovaných produktů a prostor pro nějaké chyby v řízení dodavatelského řetězce klesá téměř na nulu. JPMorgan odhaduje, že tohoto bodu bude dosaženo do června.

Provozní minimum – přibližně 6,8 miliardy barelů – se kategoricky liší. Jak vysvětluje Kaneva, „zásoby fungují jako tlumič nárazů globálního ropného systému. Ale ne každý barel lze vyčerpat.“

Provozního minima je dosaženo dlouho předtím, než zásoby skutečně klesnou na nulu. Pod touto hranicí už nedokáží ropovody udržet provozní tlak, rafinerie nemohou spolehlivě fungovat a fyzická infrastruktura ropného systému začíná selhávat bez ohledu na cenové signály. Model JPMorgan, který předpokládá snížení poptávky o 5,6 milionu barelů denně mezi červnem a zářím, předpovídá, že této hranice bude dosaženo do září.

Stejný příběh je s plynem: pokud jsou evropské zásobníky plynu naplněny z 10 % nebo méně, je technicky obtížné dostat zbývající plyn z nádrží, protože tlak je příliš nízký. Existuje technická spodní hranice, pod kterou zásoby nesmí klesnout, než to způsobí fyzické problémy s odčerpáním toho, co v zásobníku zbývá.

Toto rozlišení je důležité, protože trhy oceňují nedostatek, ale nemohou ocenit úplnou fyzickou absenci. Jakmile je proražena provozní spodní hranice, mechanismus cenových signálů přestane fungovat – neexistuje cena, za kterou by bylo možné koupit nedostupný produkt. Naposledy se trh s těmito problémy potýkal během ropného embarga v roce 1973.

Kde se koncentruje napětí

Největší ohniska napětí se nacházejí v asijských zemích závislých na dovozu paliv – Indonésii, Vietnamu, Pákistánu a Filipínách – kde obchodníci varují, že zásoby by mohly během několika týdnů dosáhnout kritické úrovně. Pokud se Hormuzský proliv znovu neotevře začátkem června, některé asijské země budou čelit makroekonomickému šoku z nedostatku ropy, zatímco Evropa může mít ještě jeden měsíc, než se situace stane obtížně zvládnutelnou.

Indie se již začala potýkat s nedostatkem zkapalněného ropného plynu (LPG) a vyšší ceny paliv přispívají k hrozícímu inflačnímu šoku a krizi životních nákladů. Zásoby ropy v USA, včetně strategické ropné rezervy, klesají již čtyři týdny po sobě, zatímco zásoby destilátů nedávno klesly na nejnižší úroveň od roku 2005.

Čína a Jižní Korea si zůstávají relativně dobře, jejich zásoby jsou tak silné, že obě země zvažují obnovení vývozu rafinovaných produktů, který byl dříve omezen. Zásoby v singapurském skladu ropy byly v poslední době nad sezónními průměry. Propast mezi bohatými a nemajetnými v oblasti skladování ropy se stává určující ekonomickou zlomovou oblastí konfliktu.

Cenový výhled

Goldman Sachs (NYSE: GS) sice snižuje krátkodobé prognózy, ale zachovává rizika růstu těžby a varuje, že delší narušení těžby v Hormuzském průlivu by mohlo ve třetím čtvrtletí vytlačit cenu ropy Brent na 120 dolarů za barel, přičemž v případě závažných scénářů by se ve čtvrtém čtvrtletí cena mohla v průměru vyšplhat na 115 dolarů za barel. Analytici tvrdí, že pokud zůstane průliv částečně uzavřený až do konce června, ceny ropy by mohly dále růst, aby potlačily globální poptávku a znovu vyvážily trh – a efektivně tak využily cenu jako přídělový mechanismus, než by se fyzické přídělové hospodářství stalo nezbytným.

IEA koordinovala uvolnění 400 milionů barelů nouzových rezerv, ale USA dosud uvolnily pouze asi 79,7 milionu barelů ze 172 milionů barelů, které slíbily. I plné nasazení strategických rezerv při současném tempu čerpání vyžaduje týdny, nikoli měsíce. Strategické rezervy, které si země vytvořily, byly navrženy tak, aby se vypořádaly s krátkodobými otřesy, nikoliv aby nahradily chybějící produkci.

Analytici varovali, že i kdyby se lodní doprava přes Hormuz brzy obnovila, může stabilizace dodavatelských řetězců trvat měsíce, protože restartování blízkovýchodních výrobních zařízení je čím dál obtížnější, čím déle trvají uzavření.

***

Ne nemyslím si, že by Donalda Trumpa zajímali potíže kohokoliv na této planetě. Jen jeho vlastní. Nanejvýš potíže Ameriky, které by vedly k omezení jeho politické moci. Což by se mohlo stát/stane po poločasových volbách. Ovšem světový ekonomický kolaps díky nedostatku ropy, plynu a ropných derivátů? Tak to postihne USA na každý pád. A především Američany citlivé na cenu čehokoli! Nejspíš to někdo narcisovi dokázal pošeptat do ucha tak, že si to dokonce i zapamatoval. A vyvodil z toho předběžný závěr.

Jak dlouho mu ovšem v makovici vydrží je úplně jiný příběh….

Trump je ale jen jedna strana téhle západní mince. Tou druhou je pak kolektivně evropské papalášstvo. Které prostě problém nárazu do zdi nechalo totálně vyhnít podle hesla – dobrý problém se vyřeší sám od sebe. Ti nepodnikli vůbec nic, aby uHnii ochránili aspoň trošku před tím karambolem s ropnou zdí. Vůbec nic. Dokonce i tohle někdo jako Trump řeší za tyhle neschopné zbabělce!

*

Pierre a Petr Vlk