Turné pomsty, 2026

No, v mém případě tento pokrm ležel v mrazáku života přesně dva roky.

3. června 2024 mi ozbrojení agenti americké Celní a pohraniční stráže (CBP) zabránili nastoupit do letadla směřujícího do Ruska. Tvrdili, že jednají na příkaz Ministerstva zahraničí, ale žádný takový příkaz předložit nedokázali. Zabavili mi pas, ale nevydali mi o tom žádný doklad.

V podstatě jsem se ocitl v situaci typu Catch-22 (Hlava-22), kdy jsem zavolal na číslo Ministerstva zahraničí, které mi agenti poskytli, a požádal o vysvětlení, ale bylo mi řečeno, že musím uvést „číslo incidentu“, které by bylo na potvrzení, které mi agenti odmítli vystavit.

A bez tohoto čísla nemohlo Ministerstvo zahraničí nic udělat.

Později se situace stala ještě kafkovštější, když Ministerstvo zahraničí a CBP začaly tvrdit, že k žádnému zabavení pasu nedošlo.

Pak přišla druhá fáze velkého plánu americké vlády – razie FBI v mém domě 7. srpna 2024, údajně za účelem vyšetření, zda jsem se vědomě nezaregistroval jako agent Ruské federace.

Čtyřicet agentů a o šest hodin později americká vláda odešla z mého domu s veškerou mou osobní elektronikou, stejně jako s archivními materiály z celého mého života – středoškolskými a vysokoškolskými pracemi a dokumenty souvisejícími s mou kariérou u námořní pěchoty a dobou, kdy jsem působil jako inspektor zbraní OSN.

Odůvodnění této akce se obvykle nachází v prohlášení o pravděpodobné příčině přiloženém k příkazu k domovní prohlídce.

Ten můj byl utajený.

Příkaz k domovní prohlídce také obsahuje prohlášení o tom, co očekávají, že v mém domě najdou.

I to bylo utajené.

Žádné uvedené odůvodnění. Prostě přišli, zabavili a odešli.

Později jsem zjistil, že Severní okres New Yorku svolal velkou porotu, aby projednala můj případ.

Proč by vláda vynakládala takové úsilí, aby umlčela hlas jednoho Američana?

V době „zásahu“ vlády USA jsem mobilizoval podporu, aby se prevence jaderné války stala tématem prezidentských voleb v roce 2024.

A dokončoval jsem knihu „Highway to Hell“ (Dálnice do pekla), která měla pomoci tento bod posílit.

Americká vláda si myslela, že mě zastraší, abych ustoupil a mlčel.

Místo toho jsem pomohl zorganizovat summit amerických a ruských občanů a odnesl své protijaderné poselství přímo do Washingtonu, D.C., kde ho přijali členové Kongresu a Trumpova kampaň.

FBI zabavila rukopis mé knihy, když mi zabavila počítače.

Tak jsem ji napsal znovu a vydal (děkuji, Clarity Press!).

Ale v tomto příběhu bylo víc, než se na první pohled zdálo.

Dnes známe zbytek příběhu: že americká vláda jednala na konkrétní žádost ukrajinské vlády. V době zabavení mého pasu a razie FBI v mém domě mě Centrum pro boj proti dezinformacím, součást Kanceláře prezidenta Ukrajiny, které bylo financováno, organizováno a řízeno Ministerstvem zahraničí USA, uvedlo jako informační hrozbu číslo jedna pro Ukrajinu kvůli účinnosti mé žurnalistiky, o které se ukrajinská vláda domnívala, že staví ruský narativ* do pozitivního světla.

Před zabavením mého pasu a razií FBI v mém domě jsem již dvakrát cestoval do Ruska. Ukrajinci se zvláště urazili kvůli mým návštěvám Krymu a nových ruských území Luhanska, Doněcka, Záporoží a Chersonu.

Ukrajincům se také nelíbilo, že jsem cestoval do Čečenska, kde jsem se setkal s čečenskými veterány ze Speciální vojenské operace (SMO), ani to, že jsem pilně shromažďoval informace o realitě v Rusku, které jsem pak předával americkému publiku. Tato „ruská realita“ pomohla podkopat podporu Ukrajiny a její války proti Rusku.

Podali tedy oficiální stížnost na Úřad právního atašé USA v Kyjevě, kterou poté Ministerstvo spravedlnosti využilo k nařízení zabavení mého pasu a k razii v mém domě.

Pro nic z toho neexistovalo žádné právní ospravedlnění – jen ukrajinská úzkost a hněv na někoho, kdo se odvážil říkat pravdu o Rusku nezkresleným a neupraveným způsobem.

Ukrajinci také sehráli roli při zatčení mého ruského hostitele Alexandra Zyrjanova. Ten byl zadržen novosibirskou FSB ve stejný den, kdy mi americká vláda zabavila pas. Byl obviněn z korupce. O dva roky později se novosibirským prokurátorům nepodařilo prokázat jeho vinu. Nyní však vychází najevo, že novosibirští důstojníci FSB, kteří Zyrjanova zatkli na příkaz Andreje Šimkiva, vlivného předsedy Zákonodárného shromáždění Novosibirské oblasti, současně poskytovali krytí pro podvodné call centrum provozované ukrajinskou vládou, které pro ukrajinské válečné úsilí vybralo asi 210 milionů rublů.(podorbnosti o proacesu např. ZDE (26/06/2025, 23:59)

V Novosibirsku.

A byli to právě Ukrajinci, kdo zosnoval zatčení Alexandra Zyrianova s využitím svých kontaktů ve FSB.

Téže FSB, která dělá špinavou práci pro Andreje Šimkiva (více o tom v následujícím článku).

Čeho přesně se Ukrajinci obávali?

Ano, vystoupení na SPIEF 2024 byla událost s velkým mediálním ohlasem a jak americká, tak ukrajinská vláda byly více než rády, že mi v účasti zabránily (i když jsem se nakonec jedné panelové diskuze zúčastnil prostřednictvím videokonference).

Ale to, co bylo naplánováno po SPIEF, vneslo strach do srdcí ukrajinské i americké vlády – 44denní turné po Rusku, od Tichého oceánu po Baltské moře a vše mezi tím, kde bych navštívil 16 měst a organizoval kontakty mezi americkými a ruskými občany s využitím svých podcastů jako prostředku pro zapojení.

Právě toto turné nahánělo hrůzu rusofobům v Kyjevě a Washingtonu, D.C.

Tak to zablokovali.

O dva roky později jsem konečně na cestě na SPIEF. Byl jsem pozván k účasti na panelové diskusi na téma „Světový chaos: Je v současných mezinárodních vztazích místo pro diplomacii?“

Je to velká čest.

A jakmile SPIEF 2026 skončí, vydám se na nové turné po Rusku.

Ne 44 dní – to byl velmi ambiciózní projekt, který je téměř nemožné zopakovat, zatímco můj přítel a kolega Alexander Zyrianov hnije ve vězeňské cele.

Toto turné bude trvat jen dva týdny.

Ale budou to dva týdny sbírání pravdy o Rusku z první ruky.

„Ruské reality“, které se ukrajinská vláda bojí nejvíc.

„Ruské reality“, kterou Evropská unie potlačuje kriminalizací svobody slova.

A „ruská realita“, kterou se snaží potlačit rusofobní elity ve Spojených státech.

Vítejte na Revenge Tour 2026.

Turné, které americká vláda a ukrajinská vláda nechtěly, aby se konalo v roce 2024.

A ukrajinská vláda a její provokatéři na sociálních sítích nechtějí, aby se konalo dnes.

Koná se.

To je moje pomsta.

Scott Ritter,    The Revenge Tour, 2026 vyšel 1.6.2026 na scottritter.substack.com, překlad Zvědavec

* narativ – v nejširším smyslu znamená příběh nebo vyprávění. Jde o specifický způsob podání, kdy jsou fakta a události poskládány do smysluplného celku s určitým záměrem, úhlem pohledu či pointou. V současnosti je často toto slovo používáno pro případy propagandisticky zabarveného výkladu jevů- např. narativ šířený v zemích NATO hovoří o ruské ničím nevyprovokované agresi proti Ukrajině. K téže věci ruský narativ připomíná osmileté pronásledování a masakrování rusky mluvícího obyvatelstva Ukrajiny, násilné vnucování ukrajinštiny jako jediného platného jazyka na Ukrajině, nacifikaci ukrajinské společnosti, zničení demokracie v zemi, pronásledování odpůrců, opozičních politiků a nezávislých novinářů včetně jejich vražd atd. Stále víc se ukazuje, že ruský narativ je podstatně blíž pravdě než propaganda/narativ šířený v zemích NATO. Nezávislí novináři jako Scott Ritter zdůrazňují, že Rusové nemusí vyrábět propagandu, jim stačí říkat pravdu.

-vd-