„Co sám nemáš rád, nedělej druhým.” Okamura o restartu vztahů s Čínou

Co jste si z dlouhodobé zkušenosti s čínskými, korejskými i japonskými partnery odnesl jako specifikum, které se potvrdilo i na téhle cestě?

Je to jednoduché. Když jste otevřený a ukážete přátelskou, pozitivní mysl, východoasijské národy, Číňany nevyjímaje, to vycítí. Že jste otevřený, že chcete mít přátelské vztahy, že si na nic nehrajete a neříkáte věci, které jsou nesmyslné, nepříjemné nebo neznalé jejich historie. Když nikomu nediktujete, co má dělat, lidé si vás naopak váží a respektují vás. Tohle funguje vždycky.

Šlo tedy o hledání win-win konceptu, aby byly spokojené obě strany?

Není potřeba nic hledat. Já mám z východní Asie velké zkušenosti, vydělal jsem na tom v soukromém byznysu hodně peněz, a není potřeba kalkulovat, co řeknu a co ne. Říkám upřímně, co si myslím. A když protistrana cítí, že to myslíte hezky a upřímně, že chcete budovat vztahy, otevírá to i témata, která by při oficiálním jednání vůbec nepadla. Oni to akceptují, protože cítí, že proti tomu národu nic lidsky nemáte, že máte rád ten svět jako člověk. To otevírá jednání všude na světě, věřte mi.

Čína opakovaně říká, že mezi ní a Českou republikou nejsou žádné konfliktní zájmy, jen dochází k tomu, že se cítí ohrožená tam, kde má fundamentální, takzvané „jádrové” zájmy, tedy územní celistvost a svrchovanost. Kámen úrazu bývá, když čeští politici jednají na vlastní pěst. Jak se na to díváte?

Odpovědí je staré české přísloví: co nemáš sám rád, nedělej druhým. Představte si, kdyby nám jakýkoli sousední stát diktoval, co děláme špatně, kritizoval naši vládu a náš parlament a jeho politici by se účastnili demonstrací proti nám. Co by na to řekla česká veřejnost? Já vždycky říkám: napřed se podívejme do zrcadla. Zamést si nejdřív před vlastním prahem. Udivuje mě, že tahle stará moudrá přísloví dnešní opozice jako by neznala, i když je znát musí, jen podle nich nejedná.

Chcete-li mít se sousedem dobrý vztah, nebudete mu pořád dokola něco vytýkat. Když s ním potřebujete třeba domluvit, kdo bude uklízet společnou chodbu, nebo potřebujete, aby vám pohlídal zvíře, a místo toho na něj vlítnete s tím, jak dělá všechno špatně, jak se hádá s manželkou, a pak ho ještě požádáte o laskavost, co vám asi ten soused řekne? Není to o tom, že by byl špatný nebo neslušný člověk. Je to prostě špatně vedené jednání. My chceme mít dobré vztahy se zeměmi celého světa, a proto se nejdřív díváme na vlastní problémy a na to, jak bychom se zachovali ve stejné situaci my. Rozumnému člověku to rychle dojde.

Podobná paralela se dá vést i k politikům, kteří létají na Tchaj-wan za tamní politickou reprezentací, nebo k těm, co jezdí za dalajlamou, prakticky jen jako na happening, i když to navenek Českou republiku poškozuje.

Řeknu vám to takhle. Nechci nikomu diktovat, co má dělat, jsem demokrat. Otázka ale je, jestli chceme postupovat stejně jako všechny vyspělé demokratické země světa – USA, Kanada, Japonsko, Austrálie i evropské státy –, které jasně deklarují politiku jedné Číny, nebo jestli chceme dělat jinou politiku, jakou dělala minulá vláda. Nikoho nechci omezovat v tom, s kým se setkává, každý ať dělá, co chce. Já ale chci dělat politiku, na které je konsenzus napříč vyspělým demokratickým Západem: politika jedné Číny při současně co nejrozvinutějších obchodních a turistických vztazích spolupráce.

Ostatně totéž potvrzuje i čínská strana. Nemají problém s maximální možnou výměnou s Tchaj-wanem, protože to berou tak, že jsou to všechno Číňané, podobně jako to bylo u Německa nebo Koreje, u rozděleného jednoho národa. Tchajwanci investují v Číně, Číňané na Tchaj-wanu, denně mezi nimi lítají desítky spojů. V hotelu v centru Pekingu, kde jsme bydleli, se mi dokonce sám představil ředitel, který byl z Tchaj-wanu, u mezinárodního řetězce působícího přímo v Pekingu. Jediná sporná otázka je zpochybňování politiky jedné Číny. Naše vládní koalice má politiku jedné Číny, stejně jako všechny západní demokracie. To, co dělala minulá vláda, tenhle konsenzus nerespektovalo.

Cesta přišla po téměř sedmi letech pauzy, kterou zapříčinil covid, ale i problémy v komunikaci mezi oběma zeměmi. Dá se mluvit o průlomu, o restartu?

Naše vztahy k Číně nemůžou narušit žádné nesmyslné ideologické výkřiky, máme rádi ty lidi a tu kulturu, a to je správně.

Čínští představitelé nám ostatně sami před odletem domů řekli, že už během tří čtyř dnů došlo k restartu česko-čínských vztahů. Jednali jsme o zrušení turistických víz pro české občany a o obnovení přímé linky Šanghaj–Praha, aby se zvedl počet turistů, kterých dnes jezdí jen třetina oproti období před covidem, kdy jich bylo 600 tisíc ročně a patřili k návštěvníkům s vůbec nejvyšší útratou na hlavu a den. Návrat na předcovidová čísla by znamenal miliardy korun do státního rozpočtu ročně jen na DPH, a to zadarmo, když máme krásné památky a dobrou turistickou infrastrukturu. Dál jsme jednali o výstavě Terakotové armády v Česku, což je dnes větší lákadlo než pandy, a čínská strana k tomu byla vstřícná.

Otevřeli jsme i další témata, včetně případu zadrženého českého občana v Číně a čínského občana zadrženého u nás. Ale ze závěrů, které jsme udělali společně poslední den, je jasné, že tyhle dílčí problémy nebudou narušovat hlavní proud, kterým je budování přátelských a pozitivních vztahů. Mezi státy se vždycky nějaké problémy objeví, ale když je nastavená politika přátelství a spolupráce, tak to neohrozí základní směr a takové věci se dají řešit diplomaticky, paralelně, aniž by narušily to hlavní. Vztahy mezi lidmi by přece neměly záviset na tom, kdo zrovna vládne. Jsme všichni lidé na jedné malé planetě, o čemž jsem se osobně přesvědčil, když jsem ji ve svých jednadvaceti letech celou obletěl. Od té doby zastávám postoj míru, stejně jako v otázce Ukrajiny, protože válka nikam nevede a mělo by se jednat.

Otevírá vaše cesta prostor pro další návštěvy? Dá se čekat, že k dalšímu většímu kroku dojde ještě letos, nebo spíš až příští rok?

Naše vládní koalice připravuje další cestu do Číny. Myslím, že jsme teď udělali maximum možného pro obnovení přátelských vztahů a obchodní spolupráce. S vicepremiérem a ministrem průmyslu a obchodu Karlem Havlíčkem už jsem o tom mluvil, měl by se do tří čtvrtí roku vypravit do Číny s podnikatelskou delegací a navázat na tuhle návštěvu. Budu ho osobně informovat o podrobných výsledcích. Po sedmi letech bez oficiální návštěvy nemůžeme čekat, že se hned při první cestě všechno dořeší, ale otevřeli jsme všechna témata a dali jsme průchod možnosti dalšího rozvoje vztahů. To ostatně potvrdí všichni členové delegace, a bylo nás tam několik desítek.

O výsledcích budu informovat i premiéra Andreje Babiše a řeknu mu, že čínská strana jako další krok počítá i s jeho návštěvou.

Můžeme tedy v první polovině příštího roku čekat návštěvu vicepremiéra Havlíčka a případně i premiéra?

Za Andreje Babiše mluvit nemůžu, je to můj koaliční partner a rozhodnutí musí udělat sám. S Karlem Havlíčkem jsem o tom ale mluvil a věřím, že na cestu naváže. Dám mu maximální možné doporučení, jsem o tom plně přesvědčený. Čeští diplomaté, kterých s námi jelo víc, mají všechno poznamenané a zprávy z cesty půjdou do Prahy oficiální cestou. Osobně považuji za velice vhodné, aby Čínu v blízké době navštívili oba.

*

Asiaskop, Úvodní foto: Facebook Tomia Okamury