Lepší fízl než svoboda

Po dlouhém čase opět souboj mezi Windows a Linuxem.

Korporát Microsoft každou instalaci Windows sleduje pod mechanismem Global Device ID. Ten je automaticky součástí instalovaného systému. Nejde vypnout. Nejde s ním manipulovat. Nejde s ním dělat nic. Je pevnou součástí operačního systému Windows. Co to je Global Device ID? Jedinečný identifikátor, který k vašemu počítači v první řadě potvrdí, že máte legální licenci systému, ale k tomu, jaká to náhoda, přiváže veškeré osobní informace, které v počítači máte. To znamená IP adresu, fyzickou adresu, bankovní údaje. Global Device ID se pevně propíše do instalace v počítači, zároveň se ale připíše k vašemu účtu v cloudu. Tím je člověk identifikovatelný. Takže pokud cokoliv provádíte na internetu, může si Microsoft procházet historii vaší činnosti, a to nikoliv anonymizovaně, ale s vašimi osobními informacemi.

Windows skrze tzv. Telemetrii Microsoft Account a unikátní Advertising ID sbírá neuvěřitelné množství dat o chování uživatele (stisknuté klávesy v rámci Windows Recall, instalované aplikace, polohu, historii prohlížení v Edge). Zásadní novinka z poslední doby: Windows Recall (AI funkce, která dělá snímky obrazovky každých pár sekund a indexuje vše, co člověk dělá). To je dokonalá ilustrace toho, kam až sledování zašlo.

Přišlo se na to při hledání hackera v USA. Ten se před policií na internetu skrýval za pomoci mnoha způsobů, běžně nevysledovatelných, ale vše dělal z jednoho zařízení, které bylo pevně spojené právě s jeho Global Device ID. Microsoft policii údaje předal, hacker byl dopaden na letišti.

Bohulibé, že? Microsoft pomohl polapit zlotřilce.

Jenže pozor, pokud má systém mechanismus pro sledování uživatele zřízený pro policajty nebo reklamu, dříve či později se k těm samým datům dostane i libovolný zručný hacker nebo cizí rozvědka.

Ale co je, z mého pohledu, naprosto klíčové, je to proti všem zásadám, zákonům a pravidlům na ochranu soukromí. A pokud se nechceme propracovat do polototalitního systému definovaného zvrhlou větou – kdo nedělá nic špatného, nemusí se ničeho bát – měl by Microsoft dostat rákoskou přes prsty. Dostane? Jistě ne. Ono tady o to právo na soukromí vlastně nikomu příliš nejde. Proč taky. Člověk by měl být (povinně) transparentní a korporátní systém by o něm měl vědět první poslední. (Jednou, a daleko to není, budeme do Číny zahlížet s závistí jako do toho svobodného světa).

A tak jsem se začal pídit po tom, jak je na tom operační systém Linux. Má svůj Global Device ID?

Ano, má jeho obdobu. Při instalaci systému do počítače vznikne jedinečný dvaatřicetimístný identifikační kód, který bude patřit jen té jedné instalaci. Ale je tu jeden zásadní rozdíl. Tento identifikační kód se propíše pouze do toho jednoho počítače. U Linuxu neexistuje nic takového, že by systém vašeho počítače byl automaticky a neodvolatelně v cloudu a odesílal do něj vaše osobní údaje. To je přímo nepředstavitelné. Člověk má Linux pod dohledem. Běžný Linux nemá žádný centrální server ani cloudový účet, kam by se toto ID při startu odesílalo. Výrobce distribuční architektury o ID počítače vůbec neví. Chcete-li v Linuxu do cloudu, prosím, beze všeho, ale vše máte pod dohledem. Do cloudu dáváte jen to, co vy chcete, ne co chce korporát.

Pokud člověk u Windows používá VPN, vystupuje pod jinou přezdívkou a snaží se chránit své soukromí snad až do absurdity, Windows v pozadí stále posílá na servery Microsoftu totéž unikátní ID svázané s účtem konkrétního člověka.

Windows je operační systém sestavovaný mamutím korporátem. Linux je sestavovaný komunitou, která chce, aby její systém fungoval a pracoval pro každého jednotlivého uživatele. A to podle jeho představ. Představ? Kupříkladu ono ve Windows nezničitelné identifikační číslo, které na člověka neustále ukazuje a maluje mu na čelo terč, v Linuxu můžete nastavit, aby se ID s každým zapnutím počítače přepsalo, můžete si ho přepsat i manuálně. Můžete si dělat, co vám vyhovuje. Je to váš systém, váš počítač. A hlavně vaše soukromí, do kterého americkému korporátu vůbec nic není. Už ze zásady.

Před deseti lety jsem přešel na Linux. A jak to člověk jednou udělá, stane se z něho snad až fanatický obhájce svobodného operačního systému. Linux je přehledný, je zdarma, je v češtině, velká spousta programů je na stejné úrovni jako u Windows. A nikde, skutečně nikde v systému vás neruší reklamy.

Je s podivem, že se Linuxy nestaly nejrozšířenějším operačním systémem. Ale možná to vlastně s podivem ani není.

Nakoukněte do Alzy a zkuste najít počítač nebo notebook s nainstalovaným Linuxem. Nenajdete jeden jediný. A lidé mají rádi servis, všechno předinstalované a předžvýkané, tak si počítač bez operačního systému nepořídí, bojí se, že k instalaci Linuxu je třeba vyšší ajťácká. Není to potřeba.

Když si dnes kupujete notebook bez operačního systému, v e-shopu vám ho nabídnou se slevou, ale koukají na vás, jako byste si kupovali auto bez volantu. Přitom instalace dnešního Linuxu (třeba Linux Mint nebo Ubuntu) je jednodušší a rychlejší než uvařit si polévku z pytlíku – kliknete třikrát na „Další“, zadáte své nové heslo a za deset minut pracujete bez reklam v naprosto intuitivním prostředí v češtině.

A je to s podivem při pohledu na české školství? Vždyť každá škola u předmětu výuky počítačů před děti předkládá pouze a jen počítače s Windows. Žádná škola nepředstaví Linux a jeho možnosti (které jsou skutečně obrovské, v podstatě daleko větší než u Windows, protože na vyšší úrovni si Linuxy každý může přizpůsobit i v jeho základech, což je u Windows vyloučené).

A že to nejde ve velkém rozsahu u škol, nebo nedej bože u státní správy? Ale jde. Německá spolková země Šlesvicko-Holštýnsko se v roce 2024 rozhodla kompletně převést 30 000 počítačů státní správy a škol z Windows a MS Office na Linux a LibreOffice. Hlavním důvodem byla právě digitální suverenita a ochrana soukromí (a také obří výpalné, které spolková země musela posílat Microsoftu za licence, stejně jako obří výpalné posílá český stát). Němci ukazují, že to jde i na úrovni státu. My si svého Windows šmíráka budeme dál za těžké peníze hýčkat ve školách, na úřadovnách i doma.

U Linuxu si vy „kupujete“ systém, u Windows kupuje Microsoft vás jako produkt pro inzerenty. A kupuje si vás za vaše peníze.

*

Štěpán Cháb, Krajské Listy