Ve sporu vlády s prezidentem o složení české delegace na summit NATO v turecké Ankaře nejde zdaleka jen o zastoupení země na jedné akci. Jedná se o součást zjevného pokusu o změnu rozložení politických sil, které nastolily loňské volby do Poslanecké sněmovny. Minulá vládnoucí koalice, jí nakloněná média, aktivistické spolky a lobbisté těžící z její přízně se nikdy nesmířili se svou volební porážkou a usilovně hledají cesty, jak opětovně získat rozhodující politický vliv. Jednou z nich – a velmi nebezpečnou – je tichá přeměna systému parlamentní demokracie na prezidentský, případně poloprezidentský systém.
K pokusu oslabit vládu jako hlavní složku výkonné moci se přidává tendence marginalizovat reálnou sílu Poslanecké sněmovny jako klíčové součásti moci zákonodárné. Nehorázné urážky a zpochybňování usnesení sněmovny, která nesouhlasila s konáním sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně – a to nejen ze strany Posselta, ale i opozičních politiků, kteří navíc bojkotovali samotné hlasování – jsou projevem dosud nevídaného pohrdání parlamentní demokracií. Do stejné kategorie pak patří i současné vyhrožování paralýzou dolní komory parlamentu prostřednictvím soustavných obstrukcí.
*
Václav Musílek – spolupracovník redakce Deníku TO
