Nejpravděpodobnější hypotéza odhalení totožnosti „Thomase Pauknera“

Odhalení skutečné totožnosti anonymního autora vystupujícího pod jménem „Thomas Paukner“ patří k nejrychlejším a nejvýraznějším mediálním zásahům posledních let. Způsob, jakým Deník N během několika málo dní identifikoval bratry Melínovy z agentury Salt&Pepper jako autory textů, vyvolává zásadní otázky o tom, jaké metody byly při pátrání použity a kdo mohl být skutečným zdrojem informací. Oficiální verze, podle níž redakce vše zjistila běžným novinářským pátráním, totiž nedokáže vysvětlit rozsah ani povahu dat, která měla k dispozici.

Pauknerovy texty nebyly běžnou politickou kritikou. Šlo o detailní, profesionálně zpracované materiály zaměřené na kauzy hnutí STAN a osobní roli Víta Rakušana. Texty se rychle šířily a začaly ovlivňovat veřejnou debatu. Pro STAN, oslabený předchozími skandály, představovaly reputační riziko, a pro Víta Rakušana osobně šlo o přímou hrozbu, protože kritika mířila na jeho dřívější působení, kontakty a rozhodnutí. To vytvářelo silný motiv k tomu, aby byl anonymní autor co nejrychleji identifikován a jeho tvrzení zpochybněna.

Problém nastává ve chvíli, kdy se podíváme na to, jaké informace Deník N ve svém odhalení použil. Redakce měla přístup k interním smluvním dokumentům, údajům chráněným obchodním a bankovním tajemstvím i informacím o digitální aktivitě autorů. Taková data nelze získat běžnými novinářskými metodami, a už vůbec ne v tak krátkém časovém úseku. Novinář nemá legální ani technické prostředky k tomu, aby prolomil anonymitu účtu, získal IP adresy, interní dokumenty platformy nebo identifikoval fyzické osoby za anonymním profilem. To je mimo rámec civilních možností.

Jako možný zdroj se nabízí Seznam.cz, který přiznal únik některých údajů. Jenže Seznam nemá přístup k datům mimo vlastní platformu, nemůže sledovat digitální stopu v reálném čase a nemá motiv chránit STAN. Nebo má? Pokud by byl zdrojem právě Seznam, Deník N by neměl důvod to skrývat. Zamlčení zdroje proto naznačuje, že šlo o subjekt, jehož odhalení by bylo skandální.

Neformální zásah jednotlivců uvnitř BIS?

Nejpravděpodobnější hypotéza proto počítá s tím, že odhalení totožnosti nebylo výsledkem standardní novinářské práce, ale neformálního zásahu jednotlivců uvnitř Bezpečnostní informační služby. Nešlo by o oficiální operaci BIS, která by byla v rozporu se zákonem i logikou politické situace, ale o osobní intervenci na základě kontaktů Víta Rakušana. Ten měl silný osobní motiv: Pauknerovy texty ohrožovaly jeho reputaci i politickou pozici. V českém prostředí, kde jsou neformální vazby mezi politiky a jednotlivými osobami v bezpečnostních složkách dlouhodobě známým fenoménem, je takový scénář poměrně realistický.

Tato hypotéza vysvětluje extrémní rychlost odhalení, typ dat, která Deník N získal, i následné mediální zarámování kauzy, které odvedlo pozornost od obsahu Pauknerových textů. Zveřejnění skutečných autorů totiž okamžitě změnilo optiku celé aféry: místo diskuze o zbrojařských zakázkách, politických vazbách a ekonomických souvislostech se veřejná debata přesunula k otázce, kdo texty psal a proč. Narativ o „PR kampani“ tak efektivně neutralizoval reputační riziko pro STAN i Víta Rakušana.

Neexistují veřejné důkazy, které by tuto hypotézu potvrzovaly. Logická analýza motivů, časové osy, typu získaných dat a chování aktérů však ukazuje, že jde o nejpravděpodobnější vysvětlení. Novinářské metody odhalení nevysvětlují, Seznam.cz není pravděpodobný zdroj, vláda jako celek nemá motiv, jednotlivý politik motiv má, BIS má technické prostředky a Deník N má důvod zdroj skrývat. V součtu všech těchto faktorů se neformální zásah jednotlivců uvnitř BIS jeví jako nejlogičtější hypotéza, proč a jak byla odhalena pravá totožnost „Thomase Pauknera“.

*

Max Špaček, Deník TO

Čtěte a sledujte také:
Jak TO je speciálně: Šéf vyšetřovací komise Dozimetr Jindrich Rajchl: Předvoláme i Víta Rakušana a Barboru Urbanovou
Čtyři pokusy, čtyři neúspěchy a politická izolace Víta Rakušana v přímém přenosu
Rakušan jako hlavní poražený letošní kampaně. Ptáte se proč?